Balada pro Emily
Jarmila Stráníková
Psychologický thriller inspirovaný skutečnými událostmi. Kamila slíbila své matce, že se postará o úklid a prodej starého domu, v němž před mnoha lety společně bydlely. S vidinou snadno získaných peněz, díky nimž by si mohla splnit své sny, odjíždí do pohraniční sudetské vesničky, aby se pustila do práce. Netuší však, že špína, zatuchlost a tajemně popsané stěny jsou tím nejmenším zlem, které tady na ni číhá. Opuštěný dům má totiž velice pohnutou historii a Kamilin příjezd v něm probouzí něco, co zde přebývá už hodně dlouho a co nehodlá jen tak zapomenout na dávné křivdy. To něco Kamilu volá to něco na ni celý ten čas čeká a teď, když se konečně vrátila, už ji to jen tak nepustí.... celý text
Přidat komentář
Skvělý zážitek. To je to, co si po přečtení této knihy odnáším. Myslela jsem, že mě nemůže už nic překvapit. Ale pak přišla strana 339...
Jarmila Stráníková - Balada pro Emily
Ťažko sa mi píše táto recenzia.
Knihu som dočítala asi pred týždňom a ešte dnes vo mne doznieva. Tá hrôza, temnota a nešťastie v nej. Mala som z nej dokonca aj zlé sny, a to už je čo povedať. Rozhodne neodporúčam psychicky slabším jedincom, naozaj nejde o príjemné čítanie.
Aj napriek rozsahu sa kniha čítala naozaj veľmi rýchlo, z čoho som bola príjemne prekvapená. Autorka vytvorila tak živé prostredie, že som mala pocit, že to všetko prežívam ja sama a nebolo mi všetko jedno.
Desivý príbeh Emily a jej rodiny počas povojnového obdobia sa prelína s mrazivými zážitkami Kamily, či už z detstva, ako aj zo súčasnosti. Nechcela by som byť v koži ani jednej z nich. Z osudov oboch žien mi bolo a doteraz je veľmi smutno a sama seba sa pýtam, ako toto mohol niekto dopustiť...
A to, že je príbeh inšpirovaný skutočnosťou, je čerešnička na torte, ktorá vás núti objať svoju rodinu a vážiť si to, čo máme a v akej dobe žijeme.
Ďakujem za štafetu.
Tuhle si MUSÍTE přečíst! Skvost mezi knihami:). Úžasná duchařina se skvělou hororovou atmosférou. Bavila mě od začátku až do konce, prolíná se tu více časových linek (v minulosti řešíme problematiku odsunu Němců) a na konci jsem téměr nedýchala - tak moc napínavé to bylo :). A překvapilo mě to svou brutalitou, některé scény jsem tedy fakt nečekala... síla! Moc moc moc doporučuju všem, kteří se rádi bojí a kéž by takových knížek bylo víc :).
Buch... buch... buch...
Jsem příjemně překvapená... nečekala jsem moc a nakonec jsem dostala docela hodně. 2 večery jsem byla zvědavá, napnutá, trochu vystrašená a jako máma malé dcery zraněná...
Spoiler!
3 dějová vlákna, která se proplétají a předou příběh do kompletního.
Pro mě nejvíce překvapující, že ten z roku 2003 je vlastně nejvíce inspirovaný skutečností, nejvíce uvěřitelný je pro mě rok 1945, na to, že toto bylo napsáno jen na základě pár vzpomínek pamětníků a nalezených pár předmětův domě, tak za mě skvělý příběh, vymyšlená zápletka jak na Němce prišli... opravduklobou dolů, tím, že jsem už četla i jiné knihy na téma odsunu Němců, tak jsem myslela, že právě tato část je pravda a duchařina v následujících letech fantazie autorky.
Drama roku 2021 je pro mě klasický filmový horor... který bývá hodnocen spíše podprůměrně, ale byly chvíle, které mě bavily moc a byly dobře napsané i když za mě znát, že tohle je výmysl. Něco bylo dost přitažené za vlasy.
Je tam prostor i pro dovytvoření si svého konce s postavou otce rodiny a s vojáky.
Rušivě působila některá stále se opakující slovní spojení jako špína za nehty, nehty, všelijak pokřivená ústa...
Moje první taková knížka, toto nečtu, a kdyby tam nebylo, že je to inspirované skutečnou událostí, ani bych to nečetla, ale hodnotím pěknými 85%
Děsivá kniha. Děsivá obálka. Děsivé fotografie uvnitř....příběh tak strašný , že jsem si musela ve čtení dávat pauzy na vzpamatování...nemyslím tím ale duchařinu, to ne...myslím příběh na konci, u kterého mi tekly slzy proudem...pro matku snad nejhorší čtení...dům bych chtěla vidět naživo...sbohem, Emily :-(
Už dlouho se mi nestalo, abych knihu četla tak dlouho, na etapy. Stále ji odkládala a pak se k ní znovu vracela... No, zde tomu tak bylo. Nějako jsem se do tohoto příběhu nemohla začíst. A ač má být inspirován na základě skutečných událostí..., přišel mi díky, až násilně našroubovanému mystičnu - hororovému tajemnu..., místy poněkud překombinován, v mnoha ohledech nezodpovězen..., sám sobě ztracen...
Kdybych si měla dát panáka pokaždé, když si v knize přečtu slovo "ústa", neměla bych šanci ji dočíst do konce. Nejhorší pro mě bylo slovní spojení "rozšklebená ústa" - představím si pod tím démona, a ne obyčejné lidi, jak to bylo zde.
Ale jinak ano, bavilo mě to, dobře se to četlo, zajímavý děj, a hlavně: inspirováno skutečností. To se hned čte jinak :) Bohužel spousta věcí nevysvětlena.
Kniha Balada pro Emily je hlboký psychologicky román o osamelosti, vine a hľadaní vykúpenia, ktorý sleduje hlavnú postavu Emily pri jej návrate do rodného mesta, kde sa snaží vyrovnať s minulosťou. Autorka tu využíva poetický štýl a citlivo vykresľuje vnútorný svet hlavnej hrdinky, čo dokáže poskytnúť silný emocionálny zážitok. Kniha ma upútala hlavne svojou krásnou tajomnou obálkou. Pre čitateľov, ktorí majú radi psychologicky orientované príbehy s výraznou atmosférou, je tento román pútavým dielom, hoci jeho pomalšie tempo nemusí sadnúť každému.
(SPOILER) V knize bylo tolik rovin, že je těžké vybrat, čím začít. Zoufale tragický příběh Emily a lidí, kteří ji obklopovali, a psychické peklo, které prožívala Veronika, u níž se postupně začalo rozvíjet psychické onemocnění, na mě zapůsobily hodně silně a byly pro mě nosné pro celý propletený příběh. Současná linka mě tolik neoslovila, protože Kamila z mého pohledu většinou jednala nelogicky a nepřirozeně. Zajímalo by mě, kolik lidí by samo zůstalo v domě, který vypadal jako ten v Sedmidvorech, kolik by jich tam zůstalo, kdyby znali jeho historii, a kolik by jich tam zůstalo, kdyby tam zažili byť jen zlomek toho, co Kamila. Ještěže si nepamatovala, co tam zažila jako malá, to už by nebylo uvěřitelné vůbec. Erik na mě působil jako přehnaně kladný “panák a jeho vztah s Kamilou měl moc rychlý průběh. Uvítala bych víc informací o osudu Matěje i o jeho duševním rozpoložení. Oceňuji drobnou epizodu s Erikovou babičkou, která se nakonec ukázala být jako docela zásadní postava. Nevadí mi neobjasněný osud Otty - nejspíš odešel za pomoci převaděče, kterého našel. Sám, když mu už nikdo blízký nezbyl. Naprosto skvělá - mrazivá a zlověstná - byla v knize atmosféra (umocněná skutečnými fotkami z místa) v roce 1945 a v roce 2003 (ta na mě ale působila spíš jako 60. léta). Ty zvuky, kříže, dveře zahrazené skříní, aby nikdo nemohl dovnitř, neustálé šero a ponuro, černočerná těžká tma v chodbičce, místa v domě, kde byly schované věci německých vojáků… Moc na sílu byl pro mě jen duch Clary, myslím, že by to bylo lepší bez něj nebo jen s pocitem, že tam je a Emily hlídá. Nemusel být tak útočný na všechny, kdo do domu nepřišli ve zlém (chápu pomstu vrahovi jejího dítěte). Každopádně přese všechno, co mi až tak úplně nesedlo, mě knížka pohltila natolik, že jsem se od ní nemohla odtrhnout a přečetla jsem ji skoro bez dechu během dvou večerů.
Ne, není to dobrá kniha. Ke schematickým pohádkám Darcy Coates jsem byla přísná, ale ony jsou vlastně docela roztomilé. Balada pro Emily splňuje všechny podmínky pro duchařský román a žene je až do krajnosti. A bohužel místy i přes krajnost. Dům je nechutný, nechutnostmi přímo přecpaný. Duchů je celý zástup, jukají za každým rohem a občas se i přetlačují. Logika v chatrném kabátku a silná sestava nesmyslů se snaží schovat za ceduli s nápisem "podle skutečných událostí". A překvapivá odhalení ani tak moc překvapivá nejsou. Co s tím? Pro začátek by autorka měla méně sledovat filmy typu Exorcista a plést si je s naučnými dokumenty. A některé své fantazie rozhodně konzultovat s psychiatrem. Hvězdičku dávám jen za strašidelného plyšáka.
Skvělé ilustrace a krásná obálka - to je obrovské plus téhle knihy. Příběh postavený na tom, že se něco podobného asi stalo, je také zajímavý. Dějová linka ve třech různých časových liniích mě bavila. Samotné osoby byly takové, jaké byly... četla jsem v podstatě skoro na jeden zátah. A ano, konec byl možná trochu uspěchaný a kdo je Matěj jsem taky celkem brzy odhadla, ale to nemění nic na tom, že se mi celkově ta kniha líbila.
Nejzajímavější částí pro mě je, že příběh byl inspirován skutečnými událostmi. V knize se střídají tři časové linky, dávná minulost, minulost a přítomnost. Nejvzdálenější minulost mě bavila, bližší minulost leccos osvětlovala, takže se dala, ale děj ze současnosti pro mě skřípal. Od hlavní hrdinky, která si nezískala moje sympatie, po postavu Erika, která mi přišla naprosto zbytečná... Bez jakékoli atmosféry, kterou bych zde očekávala. Nějaké budování napětí, gradující strašidelné scény, nic z toho jsem tu nenašla. Jen zmatek, chaos a občasné nelogické chování hlavní hrdinky. Proto hodnotím jako průměr.
Snažila jsem se naladit, ale prostě to nešlo.
Po 100 str. , kdy na každé někdo viděl někde nějaký pohyb a závan ledového vzduchu, mi to začalo jít na nervy.
O střídání časových rovin ani nemluvím.
Místy nelogické a nedovysvětlené, časté opakování téhož, prostě bylo mi úplně jedno, co se stane. Bohužel mi zase utkvěla pouze scéna se znásilněním, nemám už na to žádné rezervy, jak tolerovat jakékoliv násilí :-/
Budu si zase muset přečíst něco naprosto jednoduchého a o ničem, kde se všichni mají rádi a nikomu se nic nestane, abych si vyčistila karmu.
Zajímavě napsané, 3 dějové linie a ke konci knihy i reálné fotky, to je super nápad a dělá to knihu originální.
Ale že bych se u knihy nějak bála, to ne, chvílemi mi to přišlo až přitažené za vlasy a konec takový uspěchaný.
Ale určitě kniha stojí za přečtení.
Nad rámec kvalit, které zde už byly zmíněny, oceňuji dokonalou ukázku prožívání a myšlení člověka trpícího paranoidní schizofrenií s religiózními bludy.
Přečetla jsem i poděkování, abych zjistila, zda autorka konzultovala s psychologem, a zdá se, že ne. O to hlouběji musím smeknout, jak se jí tato linka podařila.
Nechala jsem se nalákat hodnocením zde a knihu si koupila. Má povedenou obálku a ilustrace uvnitř jsou skvělé. Příběh mě už tolik nezaujal, místy mi to připomínalo pohádky strašidelných domů od Darcy, a nijak jsem se u čtení nebála.
Tak tahle kniha mě tedy opravdu bavila. Byla jsem napnutá a zvědavá od začátku do konce. Žádná zbytečná omáčka a zdlouhavé popisy ,nic se zbytečně nezašmodrchávalo ani nedramatizovalo. A ano, i jsem se večer koukala, jestli v koutě ve tmě něco není... Nikdo nemůže vědět, jestli tam kde bydlí, se něco někdy nestalo...
Klasické hororové prvky, vcelku dobře kombinované a okořeněné ošklivou epizodou odporné české historie těsně poválečné. Věřte, nevěřte - já se fakt bála.
Kniha se mi moc líbila. Rozvržení dějové linky parádní. Možná jen linka Veroniky mě moc nebavila.