Balada pro Emily
Jarmila Stráníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523644/bmid_balada-pro-emily-651aacbee77fc.jpg
4
321
321
Psychologický thriller inspirovaný skutečnými událostmi. Kamila slíbila své matce, že se postará o úklid a prodej starého domu, v němž před mnoha lety společně bydlely. S vidinou snadno získaných peněz, díky nimž by si mohla splnit své sny, odjíždí do pohraniční sudetské vesničky, aby se pustila do práce. Netuší však, že špína, zatuchlost a tajemně popsané stěny jsou tím nejmenším zlem, které tady na ni číhá. Opuštěný dům má totiž velice pohnutou historii a Kamilin příjezd v něm probouzí něco, co zde přebývá už hodně dlouho a co nehodlá jen tak zapomenout na dávné křivdy. To něco Kamilu volá to něco na ni celý ten čas čeká a teď, když se konečně vrátila, už ji to jen tak nepustí.... celý text
Přidat komentář
Moc pěkně napsaná kniha od české autorky, což je velmi potěšující.
Příběh byl vskutku hororový, odehrávající se v různých časových
rovinách, to mám moc ráda. Jen mi připadal hodně natahovaný, zkrátila
bych, místy jsem ztrácela pozornost. Autorku si do budoucna pohlídám,
píše skutečně chytlavě!
Tohle bylo výborný čtení. Fakt sem si ho užila, i když to nebylo nic pohodovýho. Balada pro Emily je silným psychologickým románem, který zcela jednoznačně ukazuje, jak sme jako lidi nesnášenliví vůči ostatním, jak moc si ubližujeme navzájem v naprosto mylné představě, že máme právo na pomstu bez rozdílu a slitování a že ze zla nikdy nemůže vzejít nic dobrého.
O to silnější pak celý čtení je, když si uvědomíte, že vše je založeno na skutečných událostech, místě, době...a o to víc si přejete aby to celé byla jen pouhá fabulace.
Na knihu jsem narazila náhodou a výborný počin české autorky. Možná to mohlo být ještě víc hororovější.
Knížka byla opravdu... chytlavá... už dlouho jsem žádný horor nečetla, ale od téhle knihy jsem se opravdu nemohla odtrhnout, skvělá oddechovka.
Děj se odehrává ve čtyřech časových rovinách - 1945, 1967, 2003, 2021. Příběh příjemné přeskakuje z jednoho času do druhého a vlastně vás to tím pádem drží ještě víc v napětí.
Hlavní hrdinka je Kamila, která přijíždí do malé vesničky, aby se postarala o jejich starý rodinný domek, který s matkou chtějí prodat. Vše vypadá strašně jednoduše, ale domek má děsivou minulost a tu v průběhu čtení pomalu odhalujeme.
Z některých částí mě doopravdy mrazilo. Nejvíc ouzko mi bylo v částech 1945, doopravdy jsem někdy měla husinu, ale hlavně kvůli té situaci a jací lidi byli. Pokud mam zmínit, kdy jindy jsem se bála, tak to bylo při popisu pavoučích hnízd a že si nikdo nedělal nic z toho, že pavouci zmizeli. To by byla moje smrt! A pak je tam jeden obrázek při které jsem se málem po...
Když už jsem u těch ilustrací, tak byly doopravdy dokonalé. Naprosto jsem se do nich zamilovala a úplně nádherně podtrhovali atmosféru celé knihy.
Příběh jako takový mě bavil, akorát pro mě trochu na konci ztrácel ten šmrnc, který měl po celou dobu. Plus ta erotická scéna mi do příběhu naprosto nesedla a spíš mě tam rušila. Jinak jsem byla doopravdy napjatá a pomalu jsem odhalovala všechny kouzla a tajemství. Některé věci mě napadly a jiné naopak ne.
Jako skvělý bonus hodnotím, že jsou na konci uvedené údaje, kdy autorka vycházela ze skutečnosti a jelikož mě tyhle věci fascinují. Plus je zde i fotografická příloha.
Knihu mohu naprosto doporučit všem milovníkům thrilleru s prvky hororu.
4,5/5
81%
"Vítr zahání všechny smutky,
už nikdy nebudeš se bát,
půjdu s tebou ruku v ruce,
dokud budu mít sílu stát.
Světlo slunce roztřpytilo vody,
tvé srdce držím v dlaních svých,
ochráním tě na cestě naší
ze svých sil posledních.
Měsíc v úplňku se nad námi sklání,
se mnou půjdeš do kraje předků mých,
tam staneš se královnou a mou paní
v zemích vzdálených."
___________________________________________________________________________
Hned na první stránce jsem byla v šoku, Kamila přijela do Vernířovic, poměrně neznámé vesnice, ale my tam máme chalupu! Chalupa její matky je v Sedmidvorech, kam chodíme často na procházky a vím, o kterou se jedná, byla tam hospoda, kousek od ní je hájenka. Teď už je chalupa opravená. Sehnali jsme si s přítelem předválečnou katastrální mapu chalup ve Vernířovicích a Sedmidvorech, máme fotky, jak tehdy vypadaly a my jsme fotili chalupy v současnosti a u těch, které už nestály, aspoň místo původního stavení.
Při čtení tohoto románu jsem se nebála, ale měla jsem pořád takový svíravý pocit. Už v 60. letech a pak později jsem s kamarády ve Vernířovicích lezli do opuštěných chalup, ze kterých místní odnesli všechno, co se jim hodilo a co už se nehodilo, tak třeba aspoň na podpal. Pamatuji si, jak na mě tajemně až nepříjemně strašidelně ty domy působily. Bála jsem se v nich, jako bych cítila dech těch mnoha generací, které kdysi dům obývaly.
Balada pro Emily je vyprávěna v několika časových rovinách, nejhůře na mě působilo vyústění té linky z roku 1945. Duchů už jsem se pak tolik nebála, no ale trochu úzko mi bylo.
Nenechte si tento výborný mysteriózní thriller ujít! Pěkné jsou také ilustrace a obálka. A jako bonus fotky na posledních stránkách.
Moc děkuji autorce za zážitek s touto knihou.
Kniha je vyprávěna hned v několika dějových i časových rovinách. Kromě Kamily se postupně seznamujeme také s příběhem její maminky, která v roce 2003 dům koupila a minulostí domu, která sahá do období po druhé světové válce.
Díky střídání vypravěčů a časových rovin se kniha téměr nedala odložit a bylo jsem překvapená kolik jsem toho vždy zvládla přečíst na jeden zátah. Velmi oceňuji, že si autorka vybrala téma odsunu Němců po druhé světové válce, protože ačkoliv je 2.světová válka hodně vytěžované téma, zrovna odsunu Němců a brutalitám po konci války se věnuje jen zrnko příběhů.
Trochu mě mrzelo, že od začátku tušíte co se stalo, jen nevíte přesně jak. Nicméně když jsem se dostala k tomu jak, byla jsem vlastně ráda, že alespoň častečně jsem na to byla připravená. Protože i když jsem tušila, že se něco takové stalo, na to jak se to stalo mě nemohlo připravit téměř nic.
Bohužel mě osobně zklamal úplný závěr, který mi přišel už hodně přitažený za vlasy. Stále si ale myslím, že jde o hodně povedený příběh.
Nevím, na mě to moc strašidelně nepůsobilo - i když to může být tím, že jsem kvůli nedostatku času četla po kouskách. Napínavé, to ano, paradoxně až na posledních několik stran.
Navíc mi to přišlo místy nelogické a některé věci mi přišly nedovysvětlené. To nejvíc do očí bijící byl fakt, že Matěj bydlel vedle toho strašidelného domu. Proč, proboha? Zrovna on?? Proč strašili jen dva duchové? Vysvětlení, že si Clara plete Kamilu s Emily, není dostačující, strašilo tam i jindy. Návod, jak ducha zastavit, mi přišel taky dost nelogický. Co ten přízrak vojáka? To byl kdo? A proč? A co Otto? Odešel do Německa bez dokladů? (Dobře, tohle pro příběh není důležité, ale mě to zajímá.) A ostatní mrtví? Víc otázek než odpovědí.
A když připočítám ty péčkové scény, které na mě působily spíš rušivě, víc jak dvě * z toho nevykouzlím.
Ufff, zrovna jsem dočetla a mám v sobě takovou zvláštní úzkost, ale zároveň i příjemný pocit. Jedna z knih, kterou bych doporučila jak milovníkům hororů, tak i všem srágorám jako jsem já. Thrillery miluju, ale že se z toho vyloupne horor, ještě když jsem byla doma sama, to jsem nečekala. Ale i tak jsem se nemohla odtrhnout, byť prvních 100 stran jsem se klepala a bála se vyjít z pokoje
Musím moc ocenit příběh na základě skutečné události a tři časové linie, které neměly chybu a krásně příběh dotvářely k dokonalosti, i když vás po celou dobu mrazí z těch hrůz, co se tam dějí. Nebudu prozrazovat více, ale pokud váháte, zda knihu pořídit, tak říkám jednoznačně ANO
Příběh ve mě po celou dobu čtení ponechával velkou úzkost a musím přiznat , že je tu několik pasáží opravdu hororových.
Jsou zde svým způsobem tři časové linky a v každé se dějí hrozné scény. Nejstarší linka se odehrává těsně po válce a to prvotní zlo v tom domě začalo právě tehdy.
Co se mi hodně líbilo, že se nejedná o úplně vymyšlenou zápletku. Autorka využila toho , co se v té době opravdu dělo.
Všichni to víme, stále si to připomínáme, ale tak naturalisticky nám to málokdo předloží.
Kniha se mnou hodně otřásla . A jsem vděčná, že s žiju v této době , na tomto místě .
Kniha mě velmi překvapila. Není to žádné krásné a pohodové čtení na to se musí každý čtenář připravit.
Za knížku bych nejdřív ráda poděkovala @nakladatelstvi_rosier kteří mi ji poskytli k recenzi :)
Já bych Baladu pro Emily osobně neoznačila jako psychologický thriller, ale jako horor s prvky psychologického thrilleru. Protože já teda měla občas co dělat, abych se nebála a to bydlíme v bytě, mít barák se sklepem, asi mě klepne (já jsem ale poseroutka, který čte “feel good horory právě od třeba Darcy Coates). :D
Kniha se skládá ze tří časových linek. Linka z přítomnosti mi hodně připomínala zmíněné knihy ze série Strašidelné domy od Darcy Coates a kdyby to bylo jen o tom, tak mi to nepřijde nijak originální, ale díky linkám z minulosti - linka s malou Kamilou a její matkou a linka z roku 1945 s Němci, kteří se skrývali po druhé světové válce, to bylo něco co mě fakt bavilo, zajímalo a co mi i nahánělo hrůzu.
Díky přeskakování jsem si ale bohužel nevytvořila hlubší vztah s hlavními postavami (nějaký čas s nimi jste, začínáte je víc poznávat a pak šup k dalším lidem), i když jsem se o Kamilu a Erika nějak zvlášť nebála (malé tušení, že to bude zas dobrý mě prostupovalo celou knihou). Taky se mi uprostřed knihy zdálo, že příběh trochu upadá do takového lážo plážo tempa a nějak mě nenutila číst dál, ale ke konci knihy to už mělo grády. Propojení těch linek, strašení v domě, hrůzné činy, které se ke konci staly vše bylo napsáno tak, že jsem knihu nechtěla odkládat. Bylo mi ouzko, měla jsem husí kůži a dokonce mnou částečně prostupoval ten strach z domu. :D Budovat napětí a přenést tu hrůzu dokázala autorka skvěle.
Napsané je to dobře, četlo se to rychle, kapitoly nebyly příliš dlouhé, občas to za mě bylo sice zdlouhavější než bylo potřeba, ale konec nebyl žádné klišé a celkově byla po dočtení spokojená - za mě tedy příběh, který stojí za přečtení. Jo a atmosféra knihy je podtržena skvělými ilustracemi (tohle by mohlo být ve vícero hororových knihách).
Jo a na konci byly fotky, když je ten příběh inspirován skutečnými událostmi, což mi přišel fajn prvek navíc. :)
Trochu mi to připomínalo takovou Darcy Coates po česku. Moc nečtu knihy od českých autorů, ale tady jsem vsadila na recenze a jsem ráda. Knihu jsem přečetla jedním dechem a za mě určitě doporučuji všemi deseti.
Tak jak je to s těma Emilama?
Udělal jsem výjimku a přečetl jsem si dílo od současné české autorky. Donutilo mě k tomu to, že ji zprostředkovaně znám a chtěl jsem její počínání podpořit. Navíc jsem se pustil do žánru, který už dávno nečtu. Ani jsem nestačil začít nadávat na to, jak je to dlouhé, protože do děje vpadnete vcelku snadno. Četl se dokonce tak hladce a rychle, že jsem někde něco přeletěl až příliš rychle a unikly mi důležité detaily. Dokonce ani tři dějové linky nijak nevadily a v postavách, ději a prostředí se orientuje dobře. Popisu je občas až přespříliš, ale nedosahovalo to žádné nesnesitelné míry. Osobně bych děj trochu „uspíšil,“ protože si myslím, že by mu to dodalo na ještě větší dramatičnosti. Temnota se plížil zkrátka až moc často. Co mě zvláště v začátku knihy trochu kazilo dojem, byla taková „lidovost“ ve vyjadřování a obratech, připomínající spíše rozhovor dvou obyčejných lidí než knižní podání. To pro mě trochu ubíralo na „profesionalitě“ stylu psaní, ale pozitivní je, že tento atribut se brzy vytratí.
A co to strašení? Horor poslední roky vnímám jako vcelku vyprázdněnou věc, která nemá čím překvapit v jakémkoliv formátu, snad kromě počítačových her. Zprvu jsem tak byl skeptický k tomu, co tam bude za „lekačky“ a nezastírám, že u spousty věcí si řeknete: Jasně, tohle už jsem někde viděl. Vím, co bude následovat,“ ale jedním dechem musím dodat, že autorka má bujnou fantazii a je tu v podstatě dost věcí, kterými dokázala hnusně překvapit, v tom dobrém slova smyslu. Budovat napětí se autorce daří dost dobře a občas ani nečekáte, že se děj vyloupne do takové hrůzy, ale přece se tak stane. Pocity strachu mi jako otrlejšímu čtenáři knížka nenaháněla, ale občas jsem si řekl:“oooh, tak to je brutální“ s blaženým výrazem ve tváři. I když tomu nahrál asi skutečný příběh, tak oceňuji také pohled na poválečné dění z německého pohledu. Velmi originální.
Nejde ale jen o prvoplánové strašení. Děj založený na střípkách skutečných událostí je dle mého názoru dobře vymyšlený a propracovaný, aby věci pasovaly a dávaly smysl. Když už je autorka vzala do svých rukou, tak se domnívám, že tento jejich potenciál vytěžila a nepromarnila. Je super, že tu taky takové příběhy máme a někdo je dokázal kvalitně vykreslit a zachytit.
Čtivý příběh, i když jsem se až tak nebála, to já u hororů málokdy, zaujal mě svou tísnivou atmosférou.
Kniha je označená jako psychologický thriller ale za mě je to strašidelný dům. Kniha je skvele napsaná, děsivá atmosféra ze které běhá mráz po zádech.
Příběh rychle ubíhá, ani mi nevadilo přeskakování mezi třemi časovými linkami. Ilustrace v knize jsou naprosto úžasný, které přidávají příběhu na kvalitě.
Postavy a okolí jsou dokonale vykresleny. Kamila a Erik jsou sympatický postavy, Veronika také ale občas byla zralá na facku. Konec je naprostý mazec, který mi vyrazil dech a nechybí překvapení.
Balada pro Emily je první kniha od autorky, kterou jsem přečetl a hned taková pecka.
Přečetl jsem hodně strašidelných domů, tak to vypadá, že tu máme českou Darcy Coates. Kniha mě zaujala obálkou, která je perfektní, hned jsem si ji musel koupit.
Knihu doporučuji bude vás bavit a nejde odložit.
Kamila se vydává do malé vesničky, kde se nachází dům, kde před mnoha lety žila se svou matkou. Nyní by jej měla uklidit, aby ho mohly prodat. Netuší však, že tu na ni číhá zlo, které Kamilu volá a je připraveno ji už nepustit.
Tak tohle byla jízda! Kniha je označena jako psychologický thriller, ale rozhodně bych se nebála označení hororu. Číst ji večer, kdy kostelní zvon odbije přesně ve chvíli, kdy zvoní i v příběhu a na okno vám někdo zaťuká, ale nikdo tam není popravdě říkám, že se mi po dočtení neusínalo snadno a to bylo skvělé, protože příběh ve mně probouzel emoce a já s ním žila. Je tu skvěle vylíčena atmosféra, takže opravdu není problém se do něj ponořit a prožívat s Kamilou v domě krušné chvilky.
Hltala jsem každé slovo, příběh mě absolutně vtáhnul, při čtení jsem ani nedýchala a konec jsem se bála dočíst. Dlouho jsem vůbec netušila, kam se bude děj dále ubírat, takže jsem byla neustále napnutá a pohlcená.
Když se navíc dočtete, že je příběh inspirován skutečnou událostí, tak z představy, že bych se v tomto domě někdy ocitla, mě opravdu mrazí.
V takovéto knize bych nečekala ilustrace, proto mě mile překvapily a zároveň příběhu dodaly tu správnou atmosféru.
Pojďte se bát, ale zároveň i nahlédnout do naší historie.
Kniha mě mile překvapila,velice dobře se četla a děj hezky ubíhal.Líbilo se mi tajemno které se neustále vznášelo nad každou stránkou ... knihu jsem si užila a těším se na další knihu od autorky
Noční tvorové umlkli
a upřeli pozornost na dům,
který se po mnoha letech spánku
probudil k životu.
Buch...! Buch...! Buch...!
Najdi Emilyyyy...
Snad každý tvrdí, že základem dobrého příběhu je první dojem. Respektive první věta. A paní spisovatelce se první věta povedla. (To nahoře rozhodně není ta první věta, o které mluvím) Má takový nádech nejen naděje a tajemna, ale i krve a smrti. Ostatně o tom celý příběh je. Vše je vyprávěno poctivě a je jen na čtenáři, zda bude příběh brát jako opravdu uskutečněný nebo jen pravdivý s prvky tajemna a mysterie. Já jsem se rozhodl tomu věřit. A věřte, že tím jsem si celý ten smutný a drastický příběh užíval. Mrazilo mě u něj a sem tam jsem měl i v pozoru chlupy nejen na rukách.
Malá ochutnávka:
Kamila se vyděšeně krčila zavřená v široké šatní skříni, naslouchala matčinu křiku a fňukala. Když jí uteklo hlasitější zaštkání, Emily sedící naproti ní si varovně položila ukazováček před rty.
Je v tom smutek i drama. Všechno vede k jedinému konci. K pravdě. Ale dostat se na konec příběhu není tak jednoduché. Příběh má tři časové linie, které se krásně prolínají. A protože znáte jména účastníků všech linií, není rozhodně žádným problémem ihned poznat v jakém čase se nacházíte. Ostatně, u každé kapitoly je na počátku jasně napsáno, do jakého času se přesouváme. Paní spisovatelka nechává čtenáře neustále v nevědomosti, střídá období a aby toho nebylo málo, přidá ke konci ještě jednu časovou linii.
Citát: Byla se jakžtakž ochotná smířit se strašidlem v baráku, ale oživlé plyšové zvířátko bylo i na ni trochu moc. Fuj!
Pracovat s takovým rozpětím není asi žádná sranda. Ke konci příběhu to pak už byla rychlovka. Časové linie se střídaly strašně moc rychle, což možná je trochu vadou, ale protože to šlo opravdu rychle, nemá čtenář pocit, že by o něco přišel. Rozhodně se však nenudí. Mám pocit, že tohle je lépe napsané než prvotina paní spisovatelky – Ve stínu války – která se mi také líbila. Avšak Balada pro Emily má v sobě víc potenciálu a je vidět, že paní Stráníková nám zraje. Jsem zvědav na její další příběh. Tuto baladu vřele doporučuji.
Citát: Vítr zahání všechny smutky, už nikdy nebudeš se bát . . .
Štítky knihy
tajemství Jeseníky strašidelné domy strašidelné příběhy české horory podle skutečných událostí Šumpersko
Balada pro Emily
Tahle kniha mi neskutečně sedla. Styl psaní, postavy, děj, prostředí, propojení časových linek - prostě všechno. Jen tedy nevím, zda bych ji nazvala jako psychologicky thriller - spíš takový hororový. Každopádně je hodně čtivá, děj rychle utíká a úplně mě vytáhla do děje.
Autorce se výborně podařilo navodit děsivou atmosféru, která působila tak věrohodně. Celé to ještě povýšila skvělými obrázky, které vás v klidu nenechají. Často zažijeme situace, po kterých bych okamžitě prchala z domu a nikdy se tam nevracela. Je to skvělá kniha, která je inspirovaná skutečnými událostmi - doporučuji přečíst i doslov, ve kterém se o tom dozvíte víc. Pokud se chcete bát ještě víc, čtěte knihu večer nebo v noci.