Božidara
Veronika Hájek Hurdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505204/bozidararAqjly-ipo-.png
4
436
436
Vyražte spolu s Božidarou na bláznivý road trip. Nebudete litovat. Dost možná to bude cesta vašeho života. Božidara žije sice možná zvláštní, nicméně poklidný život. Když se jednoho dne na prahu její chalupy zjeví dospívající vnučka Rosie s žádostí o azyl na dobu neurčitou, ani jedna z nich ještě netuší, jak moc se jejich každodennost promění. Zatímco Božidara se musí vypořádat s tím, že její mnohaletou samotu narušila nová bytost, Rosie se pokouší zbavit okovů, které jí nasadila její matka Milada v podobě až příliš dokonalého života, v němž každá vteřina je předem naplánovaná. Po společně stráveném loudavém létě ale vyvstanou dvě zásadní otázky. Vrátí se Rosie na gymnázium, aby dokončila maturitní ročník? A kam každý podzim Božidara na půl roku zmizí, aniž by o tom cokoli kdokoli z rodiny věděl? - Román o třech generacích žen. Román o tom, že i když se snažíme být těmi nejlepšími matkami, jakými dokážeme, nemusí to vést ke krásnému vztahu s dcerou.... celý text
Přidat komentář
Kniha se četla dobře. Ráda bych někdy chtěla na takovou cestu se svými vnuky. Nakonec všechno dopadlo tak, jak mělo. Ale ne vždy se to v reálném životě stane. Zkrátka značka "ideál" funguje jenom v knížkách, aspoň podle mě.
O Božidaře jsem slyšela hodně nadšených chvalozpěvů. Prý si to musím za každou cenu přečíst.
Tak jsem si to teda přečetla.
A upřímně, fakt nevím, z čeho ty ovace.
Mě ta kniha většinu času pekelně iritovala.
Zbytečně sprostá (a to nejsem cimprlich a umím klít jako pohan).
Postavy nesympatické.
Děj přitažený za vlasy.
Morální poučení? Cokoliv? Není.
Tři generace žen, z nichž každá je svým způsobem na pěst.
Vyzdvihovaná Božidara, která je sice děsnej frikulín, hulí špeky a porušuje kde co, ale navzdory svým přemoudřelým kecům na všechny okolo si neumí srovnat vztah s vlastní dcerou. A třicet let tají chlapa (ha ha), s kterým je jí sice moc fajn, ale vztah nemá srovnanej ani s ním (ha ha ha).
Milada, která je jediná uvěřitelná, protože je to archetyp udřené ženy, která se pro všechny obětuje, ale pro sebe neumí žít. A proto jako jediná ze tří protagonistek nemá v knize happy end.
Rosie, dokonalá Mary Sue, které stačí odjet s šílenou babkou na pár měsíců do Evropy, což ji automaticky vyléčí ze všech vzorců a traumat, takže odteď až na věčné časy bude zářícím bohyňovským ženstvím. No a samozřejmě jí spadne do klína super chlap a barák k tomu. Jo a zmiňovala jsem, že je moudrá, hezká a dokonalá?
K ději toho není moc co říct. Nedává smysl v žádném ohledu. Ani nevím, co mi to mělo dát za poučení. Jakože když si budu dělat co chci bez jakéhokoliv ohledu na druhé, tak to je ta sebeláska?
Nebo že pouť přes půl Evropy mi zázračně změní život?
Navíc v každé druhé kapitole čteme, jak to Milada podělala a chudinku dceru dusí. A zatímco její dcera bude virtuóz, ona si akorát vyrobila raka.
Hvězdy dávám za obálku a vnitřní ilustrace, za posledních sto stran, které mě z nějakého záhadného důvodu bavilo číst, a za občasné moudro, které nebylo úplně olezlé.
Ale na zadek jsem si z toho nesedla, takže s klidným svědomím doporučit nemůžu. Leda jako oddechovku.
Mam ke knize hodne vyhrad. Gramaticke chyby, a hlavne nekonzistentnost v popisu postav a situaci, jakoby to autorka po sobe ani necetla. Bozidara ma tvrdy spanek, ze by se vedle ni mohlo strilet, ale probudi ji hovor v kuchyni. Postavy se vyhrivaji v dopolednim slunci a o malickou chvilicku pozdeji uz sviti slunce odpoledni. Rosie strasne nastve, ze jeji mama utratila penize za retizek k jejim narozeninam, prestoze mohla koupit kozu pro Africany, ale za chvili se dozvidame, ze k jeji vasnim patri nakupovani. A mohla bych pokracovat. Ale vite co? Cert to vem! Ta knizka dokonale a naprosto presne popisuje pocity 17lete holky i mamy, co se pokousi ochranit sve dite a nevzdalit se mu a desne to vore. Ty popisy pocitu jsou tak autenticke a syrove, ze knize prominu i ty velke chyby. Presne pro tohle jsem si sem totiz sla. Pro vzkaz, ze na tom je nekdo jako ja, ze v tom nelitam sama. Kdyby autorka vychytala vyse uvedene nedostatky, je to o hvezdu vic.
Babi Boží by byla fakt boží, ale vlastně to celý na mě bylo too much a tak trochu na sílu Nedokázala jsem se úplně začíst a celému tomu příběhu uvěřit. Škoda, námět knížky je super.
Kniha je postavená na vztazích mezi třemi hlavními hrdinkami, představitelkami svých generací. Nápad jistě dobrý, ale mně přijde vše příliš nekompromisní, ploché, černobílé.
Božidara by měla být taková ta stará žena s jakousi nenucenou, přírodní moudrostí, která se dokázala oprostit od očekávání druhých lidí a žije podle svého přesvědčení, bez autorit a "uměle vytvořených pravidel". Co je přirozené, je správné. Božidara nemá doma hodiny ani zrcadlo, spí, kdy chce, jí, když chce a co chce, s lidmi se příliš nestýká, protože jejich společnost nepotřebuje, myje se párkrát týdně pod sprchou s dešťovou vodou, češe se a obléká jen tak nahodile a účelně, protože soudit lidi podle vzhledu je přežitek konzumní společnosti. OK, říkala jsem si, prostě babka, která si zažila svoje, je materiálně zajištěná a ve stáří se rozhodla nedělat si z ničeho hlavu. Jenže pak jsem se dozvěděla, že Božidaře není ani šedesát, je tedy ve věku, kdy lidé běžně pracují. Hm, tady něco nehraje...
Rosie je prostě puberťačka, která už měla dost toho, že do ní matka promítá své vlastní cíle a obstarává veškerý její program, a namísto útěku z domova odjede k babičce, aby si vyčistila hlavu. Možná kdyby se pokusila o dialog, v klidu vysvětlit matce, co se jí nelíbí, mohlo být vše klidnější. Rosie ale vše dusí v sobě, až to exploduje.
Milada z knihy vychází jako nejzápornější postava, představitelka konzumní společnosti, která poslušně přijímá všeobecné skutečnosti a názory, aniž by se nad nimi pozastavovala: vzdělání je podstatné, návštěvy lékařů jsou důležité, mít plnou ledničku je praktické, mít dobré auto je bezpečné. Prostě to tak je, zjistily to stovky generací před námi, proč to zpochybňovat? Možná dceři umetá cestičku až moc, ale jinak na jejím přístupu nevidím nic špatného.
Pokud jde o děj, dobrovolně přiznávám, že jsem sem tam přeskakovala - v první části méně, ve druhé celkem dost. Nevadila mi přehršel životních rad a moudrostí k zamyšlení (často opravdu výstižných), ale úplně mi nesedl styl vyprávění, všechno bylo řečeno moc okatě a stereotypně. Nemuselo být tolik vulgarismů. Kniha měla přes pět set stránek, klidně bych pár desítek v průběhu děje obětovala a použila je na nějaký propracovanější závěr.
Ještě technická poznámka - knížka je příšerně těžká. Původně jsem ji půjčila babičce, ale ta mi ji vrátila s tím, že ji při čtení tíží na prsou a špatně se jí tak dýchá. Možná by bylo lepší použít tenčí papír, případně menší písmo.
Původně jsem byla trochu zklamaná, protože jsem čekala něco jiného, něco víc vtipného, prostě veselou, oddychovou knihu. Dostala jsem příběh o cestě babičky a vnučky, kdy rozhodně nejde pouze o cestu fyzickou, ale hlavně duševní. Kniha je plná myšlenek a úvah, které rozhodně stojí za přečtení. Trochu mě rušily odkazy na budoucnost ve stylu "To ještě netušila, že za pár dní....", "Kdyby věděla, že za 10 let bude......". Přišlo mi to vlastně zbytečné. Co mě celkem pobavilo byl fakt že babičce Božidaře, žijící skromně ve svém domečku na vsi, sbírají léčivé byliny a odmítající technické vymoženosti je 59 let :-). Ale to je jen taková trochu úsměvná věc (já v tom věku budu normálně chodit do práce). Celkově byla kniha velice příjemná a milá.
S překvapeními musí pánbůh nakládat uvážlivě. Kdyby si je vyplýtval všechny najednou, čím by nás pak udivoval ke stáru?
Každej by se měl v první řadě snažit stát nejlepší verzí sebe samýho. Většina problémů v životě podle mě vzniká tím, že se úpěnlivě snažíme bejt někým jiným, než jsme.
Očekávání druhejch, to je takovej mělkej talíř polívky, ve kterým se málokdo utopí. Dřív nebo pozdějc rozpoznáš, že je to k posrání a nemá cenu se v tom plácat, a tak radši vylezeš ven. Vymanit se z vlastních pomejlenejch očekávání, to je tisíckrát těžší záležitost.
Láska je něco, z čeho jsme stvořený. Září to z nás furt, na všechny strany. A je jedno, jestli je zrovna někdo kolem, nebo ne. Nevyžaduje to žádnou energii. A už vůbec není potřeba, abychom tohle vyzařování čímkoli podmiňovali.
Každej dělá to nejlepší, co v danou chvíli může. To, že to pak ze zpětnýho, třeba i vlastního zpětnýho pohledu vypadá jako špatný, je věc druhá.
Soucit je vždycky lepší než odsouzení.
Když ukážeš svoje nitro a nabídneš druhému srdce na dlani s největší upřímností, které jste v tu chvíli schopni, je to to nejlepší, co můžete udělat.
Ukázat svou zranitelnost je ta nejstatečnější věc na světě.
Přestaň se bát a nasedni. Stáhni si okénka a sešlápni plyn. Ten vítr, co cítíš ve vlasech, je svoboda. To, co tě čeká v dálce, je poznání sebe sama. A až se vydáš na cestu, nebudeš chápat, proč jsi tak dlouho váhal.
Málokdo se ukazuje doopravdy. Všichni nasazujeme nějaký masky, kterýma se chráníme před okolím. Čas od času je zahodit je vlastně úlevný.
Když se dostaneš do trapný situace, nejlepší na tom je právě to, že to nečekáš. Nemáš šanci se na to připravit, takže reaguješ spontánně.
Tam, kde není očekávání, nemůže být ani zklamání.
Pokud je vám dáno, není vaší povinností to vrátit, ale rozdávat dál a starat se jen o to, aby to hezké mohlo světem proudit.
V životě se ti stane, že nebudeš znát cíl. Stejně ale budeš muset jít dál.
Vymyslet, co od života chceš, je hrozně složitý. Ale říct, co už v něm nechceš, co tě sere - to zvládne každej.
To byl tak krásný příběh. Ano, měl v sobě i hodně smutnýho, ale to jak všechny 3 hlavních aktérky tenhle příběh dokázal posunout tam, kam měly všechny dojít... Božidara byla boží.
Oceňuji snahu o dobrodružství, pozitivní přístup a budování dobrých vztahů, určitě je to myšleno dobře. Forma je ale hodně učebnicová a po čase už se to opakuje. Autorka projektuje do hlavní postavy sebe sama, Božidara má být ta správná "cool" babička. Knihou si tak autorka plní svoje sny, jak by to mělo být.
UCHOKNIHA. Parádní příběh tří žen, ze které na sobě můžete (při troše štěstí) najít z každé něco. A každá vám může něco dát a to je krásné. Babička Boží je prostě boží :-) Celý road trip ve složení babička - vnučka je parádní, plný vtipných i dojemných momentů a dokazující, že cesta je cíl. Užila jsem si každou chviličku, strávenou s touhle bizarní dvojkou. Pobavila jsem se, i rozněžnila - a to je přesně to, co jsem od knížky čekala!
Nejdřív jsem se "nemohla začíst", ale pak jsem se nedokázala odtrhnout a při četbě nevnímala svět kolem. V knize je moudrost, ke které člověk musí postupně dozrát, proto doporučuji, pokud knihu budete číst, abyste se k ní za pár let zase vrátili. Kniha mi dala hodně energie. Děkuji.
Dávám 5 hvězd, protože je děj hodně přikreslený. Jsem zhruba ve věku Božidary a skutečně bych fyzicky nedala to, co ona v knize provádí. Možná až autorka "dospěje", pochopí :-))) Jinak je to kniha čtivá a zábavná. Doporučuji.
Mně se kniha moc líbila. Některá životní ponaučení byla možná příliš do očí bijící, ovšem v mnoha věcech jsem se v knize našla a byla mi inspirací. Ve dvou případech mě kniha dokonce rozbrečela, což se mi ještě nikdy předtím nestalo.
Doporučuji přečíst a udělat si vlastní názor :-)
Vlastně nechápu tolik kladných hodnocení. Kniha je napsaná velmi špatně, styl nepropracovaný, připomíná slohovou práci. Postavy jsou ploché, popis zase jako ze slohového cvičení. Dala jsem tomu tři šance, ale prostě se to nedá. Příběh - nic nového a snaha poučit je tak do očí bijící, že ač bych se s myšlenkami ztotožnila, tak mě rozčilují. Odkládám. Nečetla jsem autorčiny dětské knížky, ale na tvorbu pro dospělé to opravdu není.
Audiokniha
Načteno Valérií Zawadskou.
Naprosto nevýrazný, monotónní a unavený přednes my dočtení knihy vůbec neusnadnil. Necítila jsem naprosto žádný věkový rozdíl mezi třemi generacemi žen. Vůbec žádnou energii. Postavy naprosto splývaly a já se tak při poslechu musela pekelně soustředit.
Ke knize se zcela určitě vracet nebudu, nesouhlasím z tolika věcmi, které tady byly řečeny, že se touto knihou už nechci zabývat. Pokud bych knihu četla v tištěné podobě, nedočetla bych ji.
Veroniku Hurdovou mám ráda a vážím si jí. Knížka Božidara je fajn. Má své mouchy, ale to je taky fajn, protože je kam růst. Baví mě její humor, včetně funkční míry vulgarit, baví mě příběh i postavy. (Snad tedy s drobnou výhradou, že představa čtyřicetileté autorky o ani ne šedesátnici podle mě pasuje spíš na věk dost po sedmdesátce.) Super mi přijdou ty jemné flash-future momenty. Co vidím jako drobný problém je poměr „mouder“ k příběhu. V tomto se mi kniha zdá trochu přetížená tím prvním. (A podotýkám, že většina mouder se mi jeví vážně moudrá.) Občas vnímám, že nějaký filozofický výklad je spíš názor autorky než postavy. Nejlépe to funguje, když to nenásilně vyplývá ze situace a jednání. Věřím, že se Veronika ještě vypíše. Jo, a z Božidary by byl prima trhlý film.
Na knihu jsem se těšila, vzhledem k vysokému hodnocení, bohužel pro mě byla zklamáním. Autorčin styl psaní je krkolomný. Děj neplyne přirozeně, vše včetně postav je tak nějak moc na sílu. Božidara je tak vyzenovaná a 24/7 v pohodě, že jí to ani nevěřím. Přitom ten námět samotný je zajímavý a umím si představit, že kdyby ho zpracovala třeba Alena Mornštajnová, která by si vyhrála jak s jazykem, tak s hloubkou postav, byla by to určitě skvělá kniha.
Buď pevná navenek. Ale zůstaň jemná v srdci.
“Být dospělý znamená neospravedlňovat se a neomlouvat se za to, že jsme takoví, jací jsme. Nebýt vězni našich životů. Vědět, kdo jsme, a nemít potřebu svůj život před ostatními obhajovat nebo někomu něco dokazovat.
Může se tedy zdát, že je to kniha o ničem - Rosie se nesnese s matkou a tak utíká k babičce, kde hledá klid. Zvyknou si na sebe a stráví spolu celé léto. Rosie přeruší školu a odjíždí s babičkou k moři. Ať jsou doma nebo na cestě, zažijí spoustu hezkých i méně příjemných chvil. Ale dopad knihy byl pro mě mnohem hlubší.
Babička Božidara je obyčejná žena, taková studnice hezkých myšlenek, které jsou ze života a o to víc pravdivé.
Moc se mi líbily kresby se zajímavými myšlenkami, kterých je v knize hned několik.
Božidara byla skvělá postava - plula životem s lehkostí, nic ji nerozhodilo. Žila tady a teď a neřešila, co by se mohlo stát. Ani jedna si s Rosie nebraly servítky a mluvily, jak jim pusa narostla.
Kniha je skvělá, moc se mi líbila. Myslím, že ji pochopí a ocení spíš lidé, kteří mají zajímavé a pozitivní myšlenky. Za mě určitě doporučuji!
Asi jsem měla vysoká očekávání. Ale bohužel. Příběh plytký napsaný navíc s krkolomností slohovky, nepřirozeně vyznívající mudrování, divnocitáty s mandalami, módní hledání traumíček z dětství, propagace unschoolingu a vhledy do budoucnosti postav, což je u knihy odehrávající se v současnosti zvláštní. A zase ty hrubky (u paní spisovatelky bohužel obvyklé). A jedna zásadní nelogičnost v ději. No a sprostá slova. Nevadí mi, když je pronášejí postavy, ale mimo přímou řeč působí fakt divně.
Štítky knihy
ženy humor cestování tajemství ze života poutníci kamarádky matky a dcery nový začátek české rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Agnes a Zakázaná hora |
| 2017 | Moje milá smrti |
| 2022 | Božidara |
| 2017 |  Krkavčí matka? |
| 2021 | Agnes a ostrov Stínů |
Kniha, která musí dostat každého, kdo má otevřené srdce i mysl. Protože cesta k nim není samozřejmá, takže každý takový čtenář nutně vidí v hrdinkách sám sebe. Ti, kdo se ale na takovou cestu ještě nevydali, budou nacházet v knize nelogičnosti a budou pobouřeni věcmi, které by jejich přesvědčeními mohly otřást. I moje hnidopišské já našlo řadu "chyb", ale tentokrát mi nějak nevadily. Protože ten příběh není dokument o cestě někam, ale slouží jako kulisy pro svědectví o cestě sami k sobě i k sobě navzájem.
Navíc je to skvěle napsáno. S pochopením pro jednání všech postav, lehkým humorem a citlivým dávkováním "hlubokých" myšlenek.