Božidara
Veronika Hájek Hurdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505204/bozidararAqjly-ipo-.png
4
419
419
Vyražte spolu s Božidarou na bláznivý road trip. Nebudete litovat. Dost možná to bude cesta vašeho života. Božidara žije sice možná zvláštní, nicméně poklidný život. Když se jednoho dne na prahu její chalupy zjeví dospívající vnučka Rosie s žádostí o azyl na dobu neurčitou, ani jedna z nich ještě netuší, jak moc se jejich každodennost promění. Zatímco Božidara se musí vypořádat s tím, že její mnohaletou samotu narušila nová bytost, Rosie se pokouší zbavit okovů, které jí nasadila její matka Milada v podobě až příliš dokonalého života, v němž každá vteřina je předem naplánovaná. Po společně stráveném loudavém létě ale vyvstanou dvě zásadní otázky. Vrátí se Rosie na gymnázium, aby dokončila maturitní ročník? A kam každý podzim Božidara na půl roku zmizí, aniž by o tom cokoli kdokoli z rodiny věděl? - Román o třech generacích žen. Román o tom, že i když se snažíme být těmi nejlepšími matkami, jakými dokážeme, nemusí to vést ke krásnému vztahu s dcerou.... celý text
Přidat komentář
Božidaru provázejí skvělé recenze a nadšené ohlasy. Konečně nastal čas a tak jsem ji otevřela. A za mě brutální zklamání. A to mám tak vždy, když něco provází většinové nadšení.
Autorku znám, její blog se mi líbí. Krátké příspěvky s hlubšími myšlenkami umí sepsat dobře. Ale román je jiná meta. A bohužel, co funguje na blogu, nefunguje v románu.
Našroubovaná moudra, zbytečný text, jasně dané charaktery s ještě jasnějším vývojem a s mnohem víc jasnějším závěrem, nelogičnosti v ději i chování. Názory úplně na vše- od politiky až po ženy, co v sobě hledají bohyni. Celkově mě čtení dost iritovalo. Jakoby tomu chyběl betačtenář nebo někdo, kdo by pomohl autorce doladit děj, uhladit a vyšperkovat text.
U knihy jsme během tří čtení 4x usnula.
A totožný děj, s totožným vývojem a s totožným závěrem (jen jiná země prozření a po jiné zemi provádějící průvodce) je Italské léto od Jennifer Probst.
Veronika Hurdová umí psát blog a předávat silné myšlenky. Jennifer Probst umí napsat román.
Za každou knihou je ale obrovský kus práce. Tak ať jen nehaním. Obálka nádherná, ilustrace oživují knihu, námět mezigeneračních vztahů miluju, mnohé věci k zamyšlení (ale lepší by byla forma diáře s myšlenkami než vše naroubované do románu).
Celkově tedy spíš zklamání a do další knihy se nepustím. Ale na dětskou (Agnes) se těším. Psaní pro děti je ještě jiná kategorie a tam by to fungovat mohlo.
Knihu jsem přečetla za dva dny. Byl to velmi zajímavý námět. Vztah matka a dcera. To mě na tom moc bavilo. Taky bláznivá babička. Až na to, že 60 není žádný věk, častokrát mi přišlo, že se mluví o starší ženě, nebo o šedesátileté babičce kdysi. A co se týče moudrých myšlenek v knize - některé byly dobré, bylo jich tam až moc, čímž příběh získal na kostrbatosti. A hlavně mám pocit, že tohle nepotřebuju číst. K životní moudrosti si každý přichází sám skrz svoje zkušenosti. Autorka si podle mě trochu protiřečí - volnomyšlenkářská babka, která sere na to, kdo si co myslí a žije čistě podle sebe, o to se na své cestě k dospělosti snaží i Rosie a částečně i Milada, ale autorka má jakoby ten správný návod na život a hodně názorů na všechno, které čtenáři až cpe. Proto ubírám jednu hvězdu.
Kniha má zajímavý nápad, postavy i myšlenky. To oceňuji.
Celou knihou mě ale provázelo velké zklamání. Věty působí krkolomně, netvoří přirozenou harmonii se zbytkem odstavce, kapitoly. Do očí mě bijí gramatické chyby především v podobě špatně použitých přechodníků. Dílo vytváří dojem slohové práce snaživé školačky. Moudré "citáty" neladí s jazykovými prostředky knihy, sedí tam jako nová záplata na vetché látce. Příběh neplynul, zasekával se v hluchých úsecích.
Je to první kniha od této autorky, kterou jsem vzala do ruky, nicméně se obávám, že mě to odradí od jejích jiných knih. Možná je to škoda.
Kniha mi byla doporučena kamarádkou a nelituji, že jsem ji přečetla.
Jen nevím, co si myslet. Božidara plná lidové moudrosti, na jedné straně údajně neprodukuje žádný odpad, na druhé každý den trhá zuby 3 v 1 Nescafé (že by skrytá reklama). Někdy mi Božidara byla až protivná.
Soucítila jsem s Miladou, které mi bylo asi nejvíc líto. Její osudy by mě zajímaly vice. Rosie se mi nijak nevymykala běžným teenagerům, nijak výjimečně se neprojevuje.
Happy end byl až moc čitelný už od poloviny knihy.
Ale jinak jsou myšlenky hezké a mnohdy pravdivé.
Autorku sleduji už spoustu let a toto byla moc pěkná knížka. Spíše pohádka, ale proč ne?
Naprosto skvělá kniha. Krásný příběh plný poučení, dá vám možnost koukat se na svět jinýma očima. Kéž by mi trochu Božidary zůstalo v srdci do konce života.
Na knížku jsem se dost těšila, podle anotace mě zaujala na první dobrou, ale nakonec až tak nadšená nejsem. První půlka knížky se mi líbila i přes nějaké drobné výhrady. Například mi úplně nesedlo to, jak Rosie občas mluvila jak dospělá...řeči o tom, že musí utéct od reality a vyčistit si hlavu...takhle přece teenageři dnes nemluví, ne? Nebo jo? Co já vlastně vím, když doma dospívající dívku nemám...ale přišlo mi to zvláštní :)
Jenže pak přišla druhá půlka a roadtrip obou hlavních postav, který mi prostě nesedl. Celé mi to přišlo hrozně prvoplánové a zvraty a karamboly na cestě přitažené za vlasy. Poslední třetina už mě nebavila skoro vůbec. Z Božidary se v ní stal automat na rozumy, který sází moudra s kadencí kulometu, čímž jsem si chvílemi přišla jak když čtu tu několikrát zmiňovanou knihu citátů. Uspěchaný a pro mě nepochopitelný konec byl jen posledním hřebíčkem do rakve příběhu. Souzním s některými komentáři níže, že je velká škoda, že nebyl víc rozvinutý a hlavně dotažený příběh Milady. Ta mě zajímala hodně, protože jsem v ní hodně viděla svojí vlastní maminku, když jsem dospívala já a vlastně jsem v ní chvilkami viděla i sebe ve vztahu ke svým dětem. Bohužel její rychlý přerod a změna v chování a filozofii právě v tom uspěchaném konci je velmi těžko uvěřitelný, a to mrzí hodně.
Každopádně, jako lehké letní čtení to vlastně nebylo úplně špatné, takže ty 3 hvězdy si to zaslouží. Uvidíme, co autorčin další román Bohumil na něj jsem zvědavá.
Božidara je báječná, četla se skvěle, nutila k zamyšlení... Co víc si přát od dobré knihy?
Veronika Hurdová mi často svými názory sedí, obě knížky o Agnes jsem slupla jako malinu a ještě dlouho o nich přemýšlela. U Božidary to cítím podobně, v knize je hodně témat, která mě oslovují, nacházela jsem se částečně ve všech ženách a bylo zajímavé sledovat, jak se jejich životy posunují vpřed a jak řeší věci z minulosti. Jak už ale bylo zmíněno v dalších komentářích, některé situace nepůsobily uvěřitelně a přirozeně, spíš jako by tam byly vnucené, aby se na ně dala našroubovat Božidařina moudra. Zatímco vztah Rosie a Milady mi prišel velice reálný, psychologie obou postav byly promyšlené a jejich neustálé hádky a neporozumění dávaly smysl, co mi v knize chybělo, bylo hlubší zkoumání vztahu Božidary a Milady. Přišlo mi, že důvody jejich rozporů jsou pokaždé zmíněny jen tak letmo, vše zůstávalo na povrchu a nebylo např. nikdy pořádně vysvětleno, proč byla Božidařina výchova pro Miladu tak traumatická. Děj a myšlenky se toho vždy jen dotkly; to, co bylo popsáno jako důvod jejich rozpolceného vztahu, mi připadalo vágní a nepochopitelné.
Souhlasím také s některými dalšími čtenáři, že konec se zdál zrychlený, jen aby už vše dobře dopadlo. Mrzelo mě, že nebylo více času věnováno Miladě - myslím, že vícero čtenářů se pohybuje spíše ve věku Milady, a dokážou se s ní tak identifikovat. Pokaždé jsem se těšila na její kapitolu, zajímalo mě, jak se s traumaty vyrovnává člověk ve středním věku, který už si nemůže jako Rosie jen tak snadno říct, že se vydá jiným směrem, protože negativní vzorce jsou v něm mnohem silněji zakořeněné a věkově i zkušenostně je někde úplně jinde. Milady linie byla ale podle mě spíše nevyrovnaná, nedetailní a pro mě pesimistická. Devadesát devět procent času nedokázala svá traumata nahlédnout a zdravě s nimi pracovat, a pak najednou na konci knihy prodělala na základě něčeho nejasného obrat o 180 stupňů a žilo se jí lépe.
Ale celkově velice hezká kniha, příjemné oddechové čtení s pár hlubokými myšlenkami :)
Za mě skvělá kniha, od které se mi nešlo odtrhnout. Těším se už teď na ty, které od této autorky vyjdou jako další. Děkuji.
Kniha nebyla špatná, ale v některých částech mohla být stručnější. Mnohé myšlenky babičky Božidary jsou pěkné a pravdivé, s dalšími by bylo možné polemizovat... Celkově však nelituji, že jsem si tu knihu přečetla, nicméně nebude patřit k "srdcovkách", ke kterým se po čase ráda vracím.
Střídá se v nás mnoho bytostí. Chvíli jsme jako Milada a rádi organizujeme druhým životy, jindy jsme těmi Růženkami, které jsou pod vlivem manipulantů a vyděračů, a nejednou se stáváme tím, co je nám nejpřirozenější, bez přetvářky a snahy zavděčit se všem - žijeme Božidaru... Vše má své načasování a vše je v danou chvíli tím, co nás posouvá.
V mnoha věcech jsem s autorkou knihy v souladu.
I já se připojuji k velmi kladnému hodnocení. Četla jsem všechny knihy od autorky a tato se mi líbí úplně nejvíc. Člověk ji musí brát s nadhledem a taky uznat, že ve spoustě situacích vidí sám sebe. Knihu vřele doporučuji :-)
Naprosto nádherná knížka, zaujala mě svým barevným obalem a názvem. To jsem ještě netušila, jak moc mne zasáhne a pohladí po duši. Božidaru jsem si ihned zamilovala a s každou kapitolou jako bych se k ní víc a víc přibližovala. Velmi inspirující a moudrá žena a zároveň tak nenormálně obyčejná. Myslím si, že v dnešním uspěchané době by každý potřeboval jednu Božidaru domů, nebo líp objevit ji v sobě a prostě jenom být a těšit se z dalšího prožitého dne. Děkuji autorce za tento skvost, ještě dlouho z něj budu čerpat a hýčkat si ten krásný pocit a poselství, které ke mě skrz něj proniklo. Děkuji a budu se těšit na další příběhy...
Z knihy jsem si odnesla spoustu porozumění, uzdravení a pohlazení po duši. Pochopení toho, že žít život podle svých představ není sobeckost, ale jediný možný způsob, jak být doopravdy šťastná a svobodná ve svých rozhodnutích i plánech. Pochopení, že být DOSPĚLÁ neznamená mít v občance napsáno, že je mi 18 a také to že zodpovědnost není jen slovo zasunuté kdesi v naší mysli.
Šiřte dál, protože knih jako Božidara je nemnoho, dospělých naopak zase mnoho.
Z čtení knihy mám velký zážitek, kradla jsem každou chvilku, abych ji mohla číst a poslední stránky dočítala pomalu, nechtěla jsem se s ní rozloučit. Vtipná, volnomyšlenkářská a zároveň romantická a poučná. Způsob myšlení a života tří žen z jedné rodiny. Perfektní.
Každý den jsem se těšila, že si budu moct přečíst dalších pár stránek knížky, která mě bavila. Pokaždé jsem ve vyprávění našla něco co mě zaujalo natolik, že jsem si to musela zapsat, nebo nad tím alespoň chvíli přemýšlet. Kniha je čtivě psaná z pohledu a vyprávění každé postavy a moc mě ty postavy bavily. Skvělé.
Tak tohle byla bomba. Babi Boží je naprosto geniální postava, která mě fakt bavila. Dost mi připomínala moji vlastní babču, až na to hulení
Vykreslení vztahů mezi matkami a dcerami je z mého pohledu naprosto přesné. Děj krásně ubíhá a vůbec vám to nebude připadat, že máte naposloucháno 19 hodin. A přednes V.Zawadské k tomu všemu ladí přesně. Tohle si rozhodně ráda poslechnu ještě jednou. Fakt moc povedené. Vůbec bych se nezlobila za ještě trochu delší vyprávění. Při druhém poslechu si určitě nějaká babčina moudra zapíšu.
Tleskám.
Tři generace žen a jedna cesta. Božidara je babička, ale nejen tak ledajaká, žije si podle svého a na to, co tomu řeknou ostatní moc nehledí. Její dcera Milena byla ráda, když na prahu dospělosti mohla odejít z domu. Vnučka Rosie však z města utíká za babičkou a ráda by u ní zůstala na neurčito. S Božidarou se vydáme na road trip, který bude vše, jen ne normální.
Když jsem knihu poprvé uviděla, byla jsem naprosto okouzlena obálkou a už jen ta mi stačila k tomu, abych věděla, že si knihu potřebuji přečíst. Když mi pak kamarádka popsala, o čem příběh je, nebylo nad čím váhat a já se hned s chutí začetla.
Je to psáno s lehkostí a vtipem, i když se kolikrát jednalo o vážná témata. Psáno odlehčeně, ale ne nijak s posměchem. Jsou tu krásné myšlenky, které Vás třeba pohladí anebo povzbudí k tomu, abyste začali dělat něco jinak. Myslím, že každý si tu najde to své.
Knihu jsem nemohla odložit, chtěla jsem vědět, co bude dál, co ještě Božidara vyvede. Bylo mi v příběhu dobře. Ale později mi přišlo, že se některé věci dost opakují, některé pasáže na mě byly zdlouhavější a něco už bylo tak trochu za hranou. Ale jako celek se mi kniha líbila.
Někdy by se měl každý podívat na svět očima Božidary a já jsem ráda, že kousíček její volnosti v sobě mám.
Štítky knihy
ženy humor cestování tajemství ze života poutníci kamarádky matky a dcery nový začátek české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Agnes a Zakázaná hora |
| 2017 | Moje milá smrti |
| 2022 | Božidara |
| 2017 |  Krkavčí matka? |
| 2021 | Agnes a ostrov Stínů |
„Kolik takových pravidel jsme si asi v životě navymýšleli? Kolikrát něco neuděláme jen proto, že se domníváme, že se to nesmí? Kolikrát nám vlastní stud vytvoří zábranu mezi námi a naším štěstím? A o kolik toho přijdeme jen díky tomu, že se bojíme reakce okolí?“ (str. 297)
Už se skoro stalo tradicí, že na vánoce dostávám jako dárek knížku od Veroniky Hurdové. Nedávno jsem dočetla Agnes a ostrov Stínů a rozhodla se, že zůstanu na stejné autorské vlně :) Přeci jen, vánoce se blíží a s nimi přijde Bohumil...takže je nejvyšší čas seznámit se s Božidarou.
Knížka je od prvních stránek velice čtivá a vtáhne vás do životů Rosie/Růženky, Milady a Božidary. Trávila jsem s nimi každou volnou chvíli, dost často i na úkor spánku (a to už je co říct), a byla zvědavá, jak se jejich životní příběhy budou vyvíjet. Je to vhled do životů tří generací žen a jejich vidění světa.
Miladu jsem z části asi i chápala, ale mnohdy mě dusilo o ní jen číst...natož s ní pak žít jako Rosie („Největší svobodou člověka je možnost odejít.“ str.425). Rosie jsem měla stránku od stánky raději, byla mi sympatická a máme i stejnou oblíbenou kapelu. A Božidara...někdy to s ní byl docela punk, ale jinak je to velmi moudrá, vtipná („Já nejsem žádná ovadlá důchodkyně ze Starýho bělidla.“ str.113) a laskavá bytost.
Putování Rosie s babi Boží mě úplně pohltilo, moc jsem si jejich společnou cestu užívala a zároveň je v tolika věcech obdivovala! Moc se mi líbilo jaký mezi sebou měly ty dvě vztah. <3 U čtení jsem se usmívala, zasmála, přemýšlela...
Knihovna babi Boží na jejím dvorku se sušenými bylinami visícími ze stropu, to je sen :) V knize mám opět založeno několik moudrých vět, ke kterým se chci vracet. Obrázky k vybarvení jsou v knize příjemným zpestřením, ale zatím jsem je nechala černobílé. A jsem ráda, že autorka sepsala poznámky, které osvětlují některé věci v příběhu.
Když jsem knihu dočetla, bylo mi až líto, že už je konec. Ale jsem spokojená a knihu doporučuji všemi deseti.
„Nevnímala dobro jako něco, s čím by se mělo obchodovat. Pokud je vám dáno, není vaší povinností to vrátit, ale rozdávat dál a starat se jen o to, aby to hezké mohlo světem proudit.“ (str. 401)