Božidara

05.03.2023

Kd začatku se mi líbila. Feel good kniha sem tam přiložená moudrostí. Jen je škoda, že konec vyzněl do ztracena. A vlastně mi přijde,že příběh byl utnutý dřív než došlo ke katarzi.

17.02.2023

Asi tady budu za exota mezi všemi těmi pozitivnimi komentáři, ale co... :-D
Na Bozidaru jsem se moc tesila (knihu koupila nejen pro sebe, ale i pro dalsi dva lidi), protože Agnes, protože Veronika, ale... Bylo to pro mě zklamáním. Po Agnes, která byla napěchovaná dějem, napětím, milým poznáním, tak Bozidara tohle vše poztracela. Prvni polovina knihy byla tak trochu utrpením, protože se rypalo v citech, emocich, vzpomínkách a nic se nedělo. Fakt nic. A pak ta druha cast cesty vypravi o ceste dvou žen do Portugalska. Tam uz se dej trochu rozjel, ale taky jen vlacne. A konec uz byl jako z Hollywoodu. :-D Nezapiram, ze kniha ma neco do sebe, spoustu fajn myslenek a poselstvi, ale mně to přišlo jako přílišné tlaceni na pilu, protoze skoro v každém rozhovoru Rosie a Bozidary bylo nejake moudro od Bozidary a mě se to pak uz zajidalo. Taky vsuvky o matematickych a fyzikalnich teoriich bych dokazala oželet, ale chapu, ze Veronika si v tomhle libuje, tak to tam proste dala...
Příští knihu Bohumila si spis pujcim z knihovny, ale treba pak zjistim, ze ta stoji za koupi stejne jako Agnes. :-)

15.02.2023

Mám letos přečtených 9 knih. A měla jsem šťastnou ruku pro výběru, protože byly všechny skvělé. Ale Božidara je jako třešnička na dortu.
Knížka je plná myšlenek, které vám ale násilně nikdo nepodsouvá. Prostě tam jsou a je jen na vás, jestli a jak je uchopíte. Příběh je prostý, obyčejný, přesto nádherný, plný emocí. Po přečtení zůstává touha s postavami zůstat, pobýt ještě chvíli v jejich hřejivé blízkosti. Až mám chuť si ji přečíst hned znovu.

13.02.2023

Božidara mi přišla do cesty ve chvíli, kdy jsem ji přesně potřebovala. Kdy má člověk chuť vzít roha, ale zrovna "nemůže". Prožít si to na stránkách knihy nicméně bylo ozdravující skoro jako by se to stalo ve skutečnosti. Našla jsem se. Mnohé dveře jsou nyní otevřeny, mnohé titěrnosti upozaděny, mnohé rány pochopeny. Nečetla jsem naposledy.

01.02.2023

V průběhu čtení jsem se viděla ve všech postavách. Chápala jsem Rosie, protože jsem během dospívání měla stejné pocity, rozuměla jsem Miladě, protože jsem také máma a Božidara.. je taková, jaká bych chtěla na stáří být.

První část knihy byla příjemně poklidná, meditovala jsem si při čtení a viděla sama sebe v podobně nehodnotícím prostředí babiččina domu. Druhou část jsem vlastně nečekala, o to víc byla strhující a uspokojila mé touhy cestovat a udělat něco nečekaného. Vlastně mě kniha doplnila vším, co mi aktuálně chybí.

Veronika Hurdová se vyvinula v opravdu dobrou autorku, má neuvěřitelně barvitý jazyk, knihy jsou čtivé a přináší nová témata a pohledy na svět, které v současné době v beletrii chybí.

29.01.2023

Moc pěkné čtení. Jako matka dcery a dcera jsem v knize našla hromadu zajímavých bodů k zamyšlení napříč generacemi. Doporučuji.

26.01.2023

Pozitivní příběh tří generací žen-Božidary, její dcery Milady a vnučky Rosie. Rosie se teprve hledá a má blíž ke své hodně nespoutané a netradiční babi Boží. Časem se vrací nejen k sobě, ale nachází i lepší vztah se svou mámou. Při čtení jsem chtěla sbalit bágl a zažít to báječné dobrodružství s holkama.

26.01.2023

Božidara byla opravdu jízda, naprosto jsem se do téhle bláznivé babky zamilovala. Vnesla mi do života spoustu otázek, odpovědí a předala mi chuť do života. Byla jsem tak zvědavá jak to mezi Miladou a Rosie dopadne i na to, jak skončí Rosiino putování s Božidarou, že jsem knihu nedokázala odložit. Určitě se k ní ale vrátím a tentokrát se chystám si vychutnat všechna moudra, která Božidara trousí. Našla jsem si na mapě všechna místa v Portugalsku, na kterých se příběh odehrává a naplánovala jsem si cestu po Trilho Dos Pescdores...tak jsem zvědavá, kdy najdu odvahu a vyrazím :). Těším se na další román od Veroniky, který právě sepisuje a ponese název Bohumil.

21.01.2023

Mám ráda Veroniku Hurdovou. Líbí se mi Božidara, určitě si ji dám ještě jednou. Ale víc jak pro řemeslné zpracování knihy se mi líbí pro názory Veroniky Hurdové. Příběh je pěkný obal, který mne láká na cesty, na zlepšování sama sebe včetně vztahu s mým okolím, ale někdy mi přijde až prvoplánově seberozvojový a líbivý. Taky se mi zdá maličko neuvěřitelný. Co mne rozčilovalo od počátku, byl nízký věk Božidary (vím, že je to ale možné, jen já mám vše časově posunuté) a pro mne nevyjasněný způsob obživy. Důchodkyně ještě nemohla být, živnostnice taky ne. Tak jak to měla? A pak mne trochu rozčilovaly Božidařiny názory a poučky, které se zde podávají jako absolutní pravdy. Určitě se spoustou věcí souzním, jen jsem opatrná vše brát za pravdu. Ale jak píši, kniha mi sedla. Těšila jsem se na ni a právě pro názory VH se k ní určitě vrátím.:-)

21.01.2023

Božidaru do každé rodiny! :)

19.01.2023

Tohle byl můj vánoční dárek a jako takový byl dokonalý.
Poprvé v životě se mi dostala do rukou kniha, v níž mě autor oslovil ručně psaným dopisem – a že jsem už přečetla docela hodně knížek! Mimo jiné i první knihu o Agnes, takže jsem už autorku znala. Ale to mě rozhodně nepřipravilo na zážitek z téhle knihy – počínaje úžasně barevným obalem, přes „omalovánkové dvoustrany“ až po věk hlavní postavy. Shodou okolností – náhoda? - jsem nyní přesně ve věku Božidary; za pár měsíců budu mít na zádech šest křížků. Ovšem na rozdíl od ní je můj důchod v nedohlednu, a to zdaleka není jediná odlišnost mezi mnou a babi Boží.
I tak jsem mohla porovnávat se svými zkušenostmi, vracet se ve svém životě, promítat si své mateřství (naštěstí nemám dceru, pouze syny!) i svůj vztah k mámě. To byl pořádný ranec souběžných pocitů, prožitků a úvah – neznalá textu bych řekla „těžký kus“. Naštěstí anotace i komentáře ignoruju a vždy si knihu nejdřív přečtu. I u téhle se mi to vyplatilo a já jsem si ji užila doslova všemi smysly.
Určitě neodkývnu vše, co nám tady autorka předkládá, ale to považuju spíše za pozitivum. Řečeno slovy této knihy: „Bylo pro ni těžko pochopitelné, že když je někdo na vaší straně, nemusí to automaticky znamenat, že je proti straně druhé.“
Děkuju za ten skvělý nápad, za čtivý příběh a za spoustu postřehů, myšlenek a komentářů bez nároku na tu jedinou pravdu. Pro mě výborně napsaná kniha ze života, u které jsem se mračila i smála, souhlasně i záporně pokyvovala hlavou, navíc jsem zvládla i jakousi rekapitulaci své dosavadní existence. A jako bonus úvahy o četbě (s.365) nebo o dospělosti (s.481), paráda!
Poznámka na závěr: na tak rozsáhlou knihu a nerenomované nakladatelství je tu překvapivě málo tiskových chyb, velká poklona!

„Jediné, čeho se povinnou četbou u dětí docílí, je, že se jim znechutí čtení jako takové. Proč dospělí mohou číst cokoli chtějí, zatímco u dětí máme pocit, že si neumějí dobře vybrat a je potřeba je kontrolovat a řídit?“
„A co bys teda dal číst patnáctiletejm dětem?“
„Co bych jim dal číst?“ zamyslel, se, ale evidentně to bylo jen na oko, protože odpověď měl dobře rozmyšlenou. „Cokoli by chtěly. Prostě bych jim jen ukázal, kde je knihovna, sám bych hodně četl a ony by se třeba přidaly.“
„A když ne?“
„Tak ne. Nemusí být každý knihomol.“

16.01.2023

Krásná kniha, kterou jsem prostě odmítala odložit. Rodina hladověla, ale já jejich nářky neslyšela, protože jsem se ponořila do příběhu. Spousta nádherných myšlenek, které mi jsou inspirací.

16.01.2023

Ke knize jsem se dostala náhodou přes kamarádku. Už dlouho jsem nic tak krásného a poutavého nečetla. Stránky jsem si dávkovala postupně, vstřebávala moudra a laskavost, která čišela snad z každé stránky knížky. Určitě doporučuji!!

16.01.2023

Kniha se mi moc líbila, i když jsem ovlivněná tím, že mám autorku a její životní styl ráda celkově :) U mě jsou na stupínku ještě výše obě knížky Ágnes, ale tato se mi taky zaryla pod kůži a donutila mě se zastavit a přemýšlet a jsem za to moc ráda :) Doporučuji

15.01.2023

Má to paní Hurdová hezky promyšlené a je vidět, že myšlenky, které skrze Božidaru a Rosie sděluje, má i prožité, nejsou to jen prázdné kecy. Místy lehce toporné dialogy, což se ale dá pochopit, když co rozhovor, to sdělení nějakého "moudra" (teď to nemyslím pejorativně). Druhá půlka knihy, která byla o putování, ke mě promlouvala více.

13.01.2023

I když se mi do čtení knihy nejdřív nechtělo (nenalákala mě ani anotací, ani tématem a už vůbec ne názvem a obalem), jsem moc ráda, že jsem se nakonec nechala přesvědčit a knihu číst začala (od první stránky bylo jasné, že ji dokončím velmi rychle). Veronika je opravdu spisovatelka. Umí čtenáře zaujmout a nalákat do další kapitoly. Kromě vytříbeného jazyka (překvapivě mě u této knihy nevadila ani sprostá slova) a způsobu vyjadřování oceňuji i příběh samotný, ve kterém jsem se mnohdy sama viděla. Ač mi kniha místy připadala nerealistická a některé momenty značně idealizované, dala mi přesně to, co jsem v danou chvíli potřebovala.
Doporučuji zvlášť čtenářkám, které nemají idylické rodinné vztahy s dalšími generacemi.

13.01.2023

Užasná kniha, v pořadí třetí co jsem četla od Veroniky Hurdové a opět mě dostala. Tohle je sázka na jistotu.

08.01.2023

Ma 3. kniha od Veroniky a nezklamala, naopak! Bylo to moc mile a prijemne cteni. Obcas jsem se smala, ale i par slz ukaplo a ke konci jsem si uz vypisovala moudra, ktera se mnou rezonuji. Moc me zajimal konec, ale pak jsem nechtela docist, protoze se mi bude styskat.
Bozidara je opravdu bozi a rozhodne se k ni znovu vratim.
Vsem knihu vrele doporucuji;)

02.01.2023

Vtipná road movie o třech generacích žen, plná moudrosti o životě, výchově, svobodě i strachu. Nevzpomínám si, kdy naposledy se mi podařilo přečíst 500 stran za tři dny.
Jedna z těch mála knih, co ve vás něco probudí a změní. Doporučuji.
A 2.díl by se hodil!