Božidara
Veronika Hájek Hurdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505204/bozidararAqjly-ipo-.png
4
436
436
Vyražte spolu s Božidarou na bláznivý road trip. Nebudete litovat. Dost možná to bude cesta vašeho života. Božidara žije sice možná zvláštní, nicméně poklidný život. Když se jednoho dne na prahu její chalupy zjeví dospívající vnučka Rosie s žádostí o azyl na dobu neurčitou, ani jedna z nich ještě netuší, jak moc se jejich každodennost promění. Zatímco Božidara se musí vypořádat s tím, že její mnohaletou samotu narušila nová bytost, Rosie se pokouší zbavit okovů, které jí nasadila její matka Milada v podobě až příliš dokonalého života, v němž každá vteřina je předem naplánovaná. Po společně stráveném loudavém létě ale vyvstanou dvě zásadní otázky. Vrátí se Rosie na gymnázium, aby dokončila maturitní ročník? A kam každý podzim Božidara na půl roku zmizí, aniž by o tom cokoli kdokoli z rodiny věděl? - Román o třech generacích žen. Román o tom, že i když se snažíme být těmi nejlepšími matkami, jakými dokážeme, nemusí to vést ke krásnému vztahu s dcerou.... celý text
Přidat komentář
Z knihy jsem si odnesla spoustu porozumění, uzdravení a pohlazení po duši. Pochopení toho, že žít život podle svých představ není sobeckost, ale jediný možný způsob, jak být doopravdy šťastná a svobodná ve svých rozhodnutích i plánech. Pochopení, že být DOSPĚLÁ neznamená mít v občance napsáno, že je mi 18 a také to že zodpovědnost není jen slovo zasunuté kdesi v naší mysli.
Šiřte dál, protože knih jako Božidara je nemnoho, dospělých naopak zase mnoho.
Z čtení knihy mám velký zážitek, kradla jsem každou chvilku, abych ji mohla číst a poslední stránky dočítala pomalu, nechtěla jsem se s ní rozloučit. Vtipná, volnomyšlenkářská a zároveň romantická a poučná. Způsob myšlení a života tří žen z jedné rodiny. Perfektní.
Každý den jsem se těšila, že si budu moct přečíst dalších pár stránek knížky, která mě bavila. Pokaždé jsem ve vyprávění našla něco co mě zaujalo natolik, že jsem si to musela zapsat, nebo nad tím alespoň chvíli přemýšlet. Kniha je čtivě psaná z pohledu a vyprávění každé postavy a moc mě ty postavy bavily. Skvělé.
Tak tohle byla bomba. Babi Boží je naprosto geniální postava, která mě fakt bavila. Dost mi připomínala moji vlastní babču, až na to hulení
Vykreslení vztahů mezi matkami a dcerami je z mého pohledu naprosto přesné. Děj krásně ubíhá a vůbec vám to nebude připadat, že máte naposloucháno 19 hodin. A přednes V.Zawadské k tomu všemu ladí přesně. Tohle si rozhodně ráda poslechnu ještě jednou. Fakt moc povedené. Vůbec bych se nezlobila za ještě trochu delší vyprávění. Při druhém poslechu si určitě nějaká babčina moudra zapíšu.
Tleskám.
Tři generace žen a jedna cesta. Božidara je babička, ale nejen tak ledajaká, žije si podle svého a na to, co tomu řeknou ostatní moc nehledí. Její dcera Milena byla ráda, když na prahu dospělosti mohla odejít z domu. Vnučka Rosie však z města utíká za babičkou a ráda by u ní zůstala na neurčito. S Božidarou se vydáme na road trip, který bude vše, jen ne normální.
Když jsem knihu poprvé uviděla, byla jsem naprosto okouzlena obálkou a už jen ta mi stačila k tomu, abych věděla, že si knihu potřebuji přečíst. Když mi pak kamarádka popsala, o čem příběh je, nebylo nad čím váhat a já se hned s chutí začetla.
Je to psáno s lehkostí a vtipem, i když se kolikrát jednalo o vážná témata. Psáno odlehčeně, ale ne nijak s posměchem. Jsou tu krásné myšlenky, které Vás třeba pohladí anebo povzbudí k tomu, abyste začali dělat něco jinak. Myslím, že každý si tu najde to své.
Knihu jsem nemohla odložit, chtěla jsem vědět, co bude dál, co ještě Božidara vyvede. Bylo mi v příběhu dobře. Ale později mi přišlo, že se některé věci dost opakují, některé pasáže na mě byly zdlouhavější a něco už bylo tak trochu za hranou. Ale jako celek se mi kniha líbila.
Někdy by se měl každý podívat na svět očima Božidary a já jsem ráda, že kousíček její volnosti v sobě mám.
Ze čtení mám rozporuplné pocity, jak tady již někdo zmínil. Na jednu stranu musím souhlasit s přístupem k životu a životními názory Božidary, na druhou stranu z čeho žila? 30 let jezdila a každého půl roku žila v Portugalku a zbytek roku v Čechách prý investovala do bitconu?! Měla důchod asi nee a v 60 asi už vůbec nee?! Proč se stále u Milady zdůrazňovalo, že je ve 40 stará? Jinak relativně čtivé možná moc uspěchaný konec 3,5*.
K této knize mám dost ambivalentní vztah. Na začátku jsem byla v pokušení knihu odložit, protože mě Božidara - jako postava silně iritovala. Zvlášť poté, co bylo uvedeno, že je jí necelých 60 let. Přišla mi nesympaticky šáhlá, taková pololíná špindíra, co spí až do oběda a občas si dá špeka...Kdyby jí bylo o nějakých 15 let víc, dala by se tato potrhlost omluvit stářím. Ale postupně jsem si zvykla a brala jí i s chlupama. Po nějakých sto stranách jsem se do knihy začetla a i zdárně dočetla. Avšak i tak to bylo chvílemi až zbytečně podrobné, chvílemi moc přechytralé, chvílemi hodně neuvěřitelné (v tom negativním smyslu), chvílemi zas myšlenkově nedotažené. Ani nevím proč, ale nějak zvláštně mě zklamal konec, resp. epilog. Jako by si autorka nevěděla rady a tak to nějak prostě rádoby optimisticky ukončila, že tedy vše dopadlo jak mělo. Špatná kniha to nebyla, ale rozhodně na cenu Magnesia Litera, (o kterou spisovatelka zřejmě velmi stála, když vyzývala čtenáře, aby jí posílali hlasy) nemá.
Rosie zaúpěla. Babička prostě funguje podle své vlastní interní logiky, které krom ní samotné nikdo nerozumí. A protože se Rosie vzdala naděje, že tuhle bláznivou ženu někdy pochopí, nezbylo jí než ji milovat
Poslouchala jsem jako audioknihu, pani Zawadska namluvila knihu moc pekne, doporucuji
Kniha se mi moooc líbila! Jako matka 5-leté a 7-leté dcery jsem se vciťovala do Milady, jako holka, co prolézala školu a nevěděla, čím bude, zase do Rosie. Obě postavy jsou krásně uvěřitelné. Co se týče Božidary, ta se mi zamlouvala svou upřímností.
Oslovila mě hlavně pasáž o tom, co je to dospělost. A pak rodinné vztahy celkově, to je velké ponaučení pro mě jako matku.
Děkuji autorce!
Hned na začátek musím říct, že když jsem viděla obálku ani se mi do knížky nechtělo pouštět. Ale pak jsem si přečetla anotaci audioknihy a řekla jsem si, že to zkusím. A jsem za to ráda, protože knížka se mi moc líbila.
Božidara mě neskutečně bavila a u řady pasáží jsem se vyloženě řechtala. Jiné pasáže mi zase přinesly zajímavé zamyšlení. A tenhle mix vtipu a životních mouder mě skutečně dostal a užila jsem si každou minutu audioknihy.
Jediné k čemu bych měla trošku výtku je závěr knížky. Ten mi přišel hrozně rychlý a nedotažený. Přišlo mi, že autorka něco přeskočila. Celou dobu čekáte na závěr a když už se k němu konečně dostane tak přijde střih a konec. Zase na druhou stranu to korespondovalo s tím, že důležitý nebyl cíl, ale cesta.
Celkově se mi knížka líbila víc než Agnes.
Stále nevím, jestli je pro mě Veronika více blogerka nebo spisovatelka. Líbí se mi obsah knihy, témata jsou mi blízká stejně jako Veroničiny názory a způsob přemýšlení o životě. Co mi ten dojem ale kazí je ten styl psaní. Za mě je to jako když jsem se ve škole snažila napsat slohovku podle návodu. Oproti jiným českým autorkám mi to psaní prostě přijde "umělé", nedokáži to vyjádřit. Ale jsem ráda, že i takové knihy vznikají. Božidara je hrozně fajn, možná jsou občas ty "moudra" v knize až moc okatá (stejně jako v Agnes, kde se to ale jako v knize pro děti lépe toleruje). Každopádně u knihy jsem se bavila a k přečtění určitě doporučuju.
Mám rozporuplné pocity. Na knížku jsem se pod dojmy obou dílů Agnes moc těšila. Ze začátku jsem poznávala všechny postavy - Božidara byla jako moje babička s mámou dohromady, Rosie nespoutaná jako moje dcera Róza a já jsem se bohužel občas viděla v Miladě. Ale pak se to začalo všechno nějak vléct a stávat nelogickým a neuskutečnitelným a Božidařina moudra mi někdy přišla moc "natvrdo zasazená". Závěr mi přišel úplně useknutý, odbytý a taky trochu mimo realitu. Nicméně jsem si poznamenala pár myšlenek a asi bych úplně nezatracovala. Bylo to docela příjemné čtení.
Božidara je to kniha o porozumění mezi třemi generacemi. Bylo v ní hodně životních moudrostí a myslím si, že do této knihy musí člověk dorůst. Doporučuji číst pomalu a vnímat, co nám Božidara chce předat, jak vnímat život, co je důležité a pro co je zbytečné se trápit.
Božidara pro mě byla po pár stránkách utrpení. Nicméně jsem byla rozhodnutá jí dát šanci a dočíst ji. Netušila jsem, že utrpení bude celá kniha. Spoustu nepodstatných věcí, které se mihly knihou a směrovaly od ničeho nikam, nezapadaly do textu ani do příběhu, viz vražený hřebík do tlapky psa, proč? prodloužit o pár stránek knihu? Nesmyslná cesta Božidary do ciziny, popis všech událostí. Ne a prostě ne. Celý příběh na mě působil tak, že kdyby se napsal trochu jinak, mohla by z toho být dost dobrá kniha, ale toto je kniha, od které jsem měla velká očekávání a pak přišlo velké zklamání.
Nehodnotím, ale velmi mne to neoslovilo a nebavilo. Vzdala jsem po 100 stránkách.
Na knihu jsem se po přečtení obou dílů Agnes moc těšila. Je to jiné. Mně se hodně líbila první polovina knihy, ale hlavně proto, že jsem se dost poznávala v postavě Rosie, všeho toho tlaku a zodpovědnosti ve škole, atp. Já začala utíkat za školu, Rosie utekla k babičce. Já naštěstí gympl dodělala (). Druhá polovina knihy pro mě byla už trošku dlouhá, hlavně proto, že se mi těžko některým pasážím věřilo, např. cestování s vozem, který měl místo skel okna zalepená igelity, atp. Konec trošku moc rychlý a ideální. Ale kéž by to tak bylo i reálně.
Konečně perfektně napsaná kniha, díky za ni. Spousta myšlenek, které člověk zažil, prožil a vidí pozitivní řešení. Mám velkou radost, že Veronika Hurdová píše takovéto osvěžující knihy.
Štítky knihy
ženy humor cestování tajemství ze života poutníci kamarádky matky a dcery nový začátek české rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Agnes a Zakázaná hora |
| 2017 | Moje milá smrti |
| 2022 | Božidara |
| 2017 |  Krkavčí matka? |
| 2021 | Agnes a ostrov Stínů |
Naprosto nádherná knížka, zaujala mě svým barevným obalem a názvem. To jsem ještě netušila, jak moc mne zasáhne a pohladí po duši. Božidaru jsem si ihned zamilovala a s každou kapitolou jako bych se k ní víc a víc přibližovala. Velmi inspirující a moudrá žena a zároveň tak nenormálně obyčejná. Myslím si, že v dnešním uspěchané době by každý potřeboval jednu Božidaru domů, nebo líp objevit ji v sobě a prostě jenom být a těšit se z dalšího prožitého dne. Děkuji autorce za tento skvost, ještě dlouho z něj budu čerpat a hýčkat si ten krásný pocit a poselství, které ke mě skrz něj proniklo. Děkuji a budu se těšit na další příběhy...