Božidara
Veronika Hájek Hurdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505204/bozidararAqjly-ipo-.png
4
419
419
Vyražte spolu s Božidarou na bláznivý road trip. Nebudete litovat. Dost možná to bude cesta vašeho života. Božidara žije sice možná zvláštní, nicméně poklidný život. Když se jednoho dne na prahu její chalupy zjeví dospívající vnučka Rosie s žádostí o azyl na dobu neurčitou, ani jedna z nich ještě netuší, jak moc se jejich každodennost promění. Zatímco Božidara se musí vypořádat s tím, že její mnohaletou samotu narušila nová bytost, Rosie se pokouší zbavit okovů, které jí nasadila její matka Milada v podobě až příliš dokonalého života, v němž každá vteřina je předem naplánovaná. Po společně stráveném loudavém létě ale vyvstanou dvě zásadní otázky. Vrátí se Rosie na gymnázium, aby dokončila maturitní ročník? A kam každý podzim Božidara na půl roku zmizí, aniž by o tom cokoli kdokoli z rodiny věděl? - Román o třech generacích žen. Román o tom, že i když se snažíme být těmi nejlepšími matkami, jakými dokážeme, nemusí to vést ke krásnému vztahu s dcerou.... celý text
Přidat komentář
Krásná kniha od mé oblíbené autorky. A zase nezklamala. Chvilkama bych chtěla být jako Božidara, chvilkama mít takovou babi a chvilkama ji úplně nesnáším – jak má pravdu, nastavuje zdrcadlo a vidí až za roh.
Většinu knih s radostí posílám kamarádkám do světa, tuhle nedám a chci ji mít v knihovně, abych se mohla k babi Boží kdykoli vrátit.
Na Božidaru jsem se moc těšila, protože sleduji autorku na soc. sítích a znám trošku její názorový směr a hodně se mi líbí. Knížka mě nezklamala, trošku mě naštvala, protože jsem si tam uvědomila svoje vlastní chování k dětem, jak je člověk neustále někam směruje, a říká tomu "pro jejich dobro" a ne pravým jménem "manipulace a nepřijetí". Babička Božidara je úžasná. Chtěla bych mít někoho takového v životě. Chtěla bych asi trošku být jako ona. V té lehkosti.
Jsem dost minimalista a hodně knížek jsem se postupně zbavila, to že si mi knížka líbila neznamená, že ji musím vlastnit. Ale Božidara v mé úsporné knihovničce bude.
Tohle je výborná odpočinková kniha, a to myslím v tom nejlepším slova smyslu. A přes veškeré a často zbytečné připomínky, které mi běhaly v hlavě, musím připustit, že jsem si čtení neskutečně užila. A tak také hodnotím.
Pobavila jsem se (u setkání Božidary s německým vlastníkem půdy velmi hlasitě), pokochala se, zapřemýšlela. A i když mi není vlastní autorčina/Božidařina averze ke psům a k zimě, souzním s její nesympatií k šíleným páníčkům a ženským kurzům typu probuďte v sobě Bohyni (ty autorka vystihla skvěle). Pěkný příklad toho, že s někým nemusíte ve všem souhlasit, ale přesto ho respektovat a mít rád - v životě i literatuře.
A samotná Božidara v pyžamu i bez je krásný originální svéráz.
"Kuken Sie na oblohu. Patří snad mraky někomu? Nein! (...) My dvě, mein Kamarade, wir sind poutnice, abys věděl!"
"Největší svobodou je možnost odejít."
Laskavá, plná nenucených mouder, vtipná, oči otevírající a naprosto upřímná knížka, kterou si jednoznačně musím nechat doma a za čas zase přečíst.
Když jsem otočila stránku epilogu a zjistila, že už tam žádná další věta nenásleduje, vyhrkly mi slzy.
Božidara je geniální. Laskavý příběh protkaný moudrostí. Přitom má děj lehkost, spád a je příjemně kořeněný humorem.
Tahle kniha zůstane v mé knihovně i v mém srdci.
Božidara jako “Boží dar čtenářům/společnosti”.
Další nádherná kniha z rukou Veroniky Hurdové, opět nezklamala. Zajímavý a krásný příběh, který se dotýká důležitých životních témat, je protkán dávkou moudrosti, lehkosti a mnoho dalšího. Skvělá práce!
Štítky knihy
ženy humor cestování tajemství ze života poutníci kamarádky matky a dcery nový začátek české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Agnes a Zakázaná hora |
| 2017 | Moje milá smrti |
| 2022 | Božidara |
| 2017 |  Krkavčí matka? |
| 2021 | Agnes a ostrov Stínů |
Tak nejdřív - no..., mno,... ehm... A pak to bylo lepší a ještě lepší a nakonec - ano, těšila jsem se, že přijdu z práce a zas pár stránek přečtu. Ano, mám k textu, tedy k příběhu, výhrady, ale zase se ptám, jako ostatně vždycky, zda já bych byla schopna něco napsat. (Nejsem kritik, ale recenze - koment, vlastně je kritika. Na své ospravedlnění tenhle komentář vnímám tko odpověď člověku, který by se mě zeptal na názor. Nelhala bych, a takhle bych vyjádřila své aktuální pocity.)
Knížka podněcuje k zamýšlení, to, myslím, je důležité. Aby čtenář nezůstal chladný, ale účastnil se, mín, či víc - hlavně nějak, příběhu. Byly pasážky, které mi nesedly, připadalo mi, že to jsou jakési citace přenesené ze zásobního notejsku (kde si píšu poznámky k dílu, které chci napsat) dobrých - vhodných - moudrých - vět.) Zařadit, škrtnout, jedeme dál.
I když tu takto kydám, dávám čtyři hvězdičky, protože to je knížka, která dodá energii a dobrý pocity a myslím, že takový ten správný vhled na svět bez posunutých a převrácených hodnot. A toho si moc cením a Veronice za její počin děkuji.