Chaloupky
Štěpán Javůrek
Kniha Chaloupky je románem z prostředí (nejen) Krušných hor. Hlavními hrdiny příběhu jsou dva chlapci z českého vnitrozemí, kteří se vinou okolností dostávají krátce po vzniku Československé republiky do pohraničí, takzvaných Sudet. Kniha popisuje nejen jejich životy, ale i osudy jejich rodin ve vnitrozemí i pohraničí, sousedské vztahy, lidskou zlobu, lásku i přátelství. Velká část děje knihy Chaloupky se odehrává v zaniklých obcích Chaloupky a Jelení v první polovině 20.století. Poutavý příběh o obyvatelích tohoto kousku světa, na které dopadaly události obou světových válek a všeho, co se v této složité době u nás v pohraničí dělo, vás vtáhne do nitra přírody Krušných hor, kde žili lidé vždy těžký život. A přesto tento kousek země milovali.... celý text
Přidat komentář
Mně se moc líbilo.
Jemně a citlivě psaný příběh o životě lidí v pohraničí v dobách válečných.
Bylo tu opravdu vše, sociální a náboženské rozdíly, tvrdý život, láska i smrt.
Připomnělo mi to vyprávění jedné z mých příbuzných, která v této době v Nejdku žila a o to mi byla knížka ještě bližší.
Hodně jsem se ztrácel v sourozencích Anny a Františka, zmatený byl pro mne začátek se seznamováním s lidmi. Ale pak už klasika - nemělo to sílu Cejchu Zdeňka Šmída, ale i tak dobré, hlavně osudy Grossovic rodiny a Floriana, ty mne zaujaly. Bohužel v době národnostních a náboženských válek stále varující a stále pravdivé. Sociální problémy vyostřily rozdíly a spirála násilí a odvet se roztočí nevídanou silou.
Pro mě byla kniha slabým odvarem Mornštajnové Slepé mapy nebo Hotýlku. Záměr asi byl dobrý, ale megalomanský na malém prostoru, takže kniha byla stručná a příliš povrchní se zbytečným množstvím postav. Ale na druhou stranu velmi čtivě a stravitelně nabízí přehled o dějinách první poloviny 20. století a faktografickým chybám navzdory bych si dovedla představit, že knihu doporučím svým deváťákům.
Příběh je vážně čtivý a poučný. Opět ukazuje na to, co svede davova hysterie a fanatismus. Láska k horám vás nakazí tutove.
Trochu jsem se ztrácel v postavách, kdo ke komu patří. Místy se mi děj zdál zbytečně zdlouhavý, období s odsunem ale zase bylo prosvištěno velice rychle.
Tahle knížka byla hodně zvláštní. Na jednu stranu je příběh vyprávěn velmi stroze, velice často bez nějaké výraznějšího děje - v podstatě jen popis událostí, což je dle mého v podobné literatuře dost netradiční. Na druhou stranu i přes tuto strohost se zde dozvídáme mnoho z toho, jak vypadal život různých skupin obyvatel v období ohraničeném světovými válkami.
Původně jsem čekala, že knížka bude celá jen o životě v Chaloupkách a okolí, a proto jsem si ji taky vybrala, protože dle mého názoru je to asi nejkrásnější údolí v mých milovaných Krušných horách. Nejsem ale zklamaná. Ačkoliv je styl vyprávění dost nezvyklý, zachycuje velmi krásně, jak vypadal život mezi válkami a nekouká na to vše černobíle, ale opravdu ukazuje různé úhly pohledu a nutí člověka se zamyslet nad některými dějinnými událostmi.
Musím přiznat, že poslední kapitoly mnou hodně pohnuly. Až mi na konci ukápla slza. A to se mi stalo zatím u minima knížek.
Moje druhé setkání s autorem (první bylo díky knize Sudetský dům) a mám obavu že poslední. Z obou knih mám stejné pocity, tj. čekání, kdy se NĚCO stane. Nebo alespoň něco, co nepředvídáte od samého začátku. I když je fakt, že informace, že Němci obsadili Československo 16. března, nebo že vylodění Spojenců v Normandii proběhlo v dubnu, jsem nečekala :)
Silná knížka. Líbilo se mi, že nestraní ani jednomu národu. Ocenila jsem, že je vše vysvětleno na pozadí historických událostí, protože ne všichni máme v dějepise stoprocentní jistotu. Jediné, co bych vytkla je, že je to místy podle šablony - každá rodina se svým záporákem. V jednu chvíli se začaly osudy rodin tak podobat, až pro mě při větším množství postav nastal zmatek. Naštěstí se to pak zase rozmotalo.
Drsné, ale překvapivě i dojemné. Hrdinům jsem fandila a prožívala s nimi všechno do posledního písmene, strhující kniha.
Pokládám si otázku, zda bych byla z knížky tak nadšená, kdybych před několika dny právě na místě bývalé vesnice Chaloupky nebyla. To místo ve mně zanechalo nepopsatelně silný dojem a díky tomuhle příběhu, jsem se tam mohla vrátit a ty pocity se ještě umocnily.
Poutavý příběh, který mi zase trochu otevřel oči, co se popisované doby týká.
Taky žiju v pohraničí, taky odsud museli odejít příbuzní a známí mých prarodičů.
Čím víc o té době čtu v kronikách i beletrii, tím víc vnímám, jak těžké to bylo a jak nespravedlivá řešení doba všem přinášela.
Kniha byla velmi zajímavá.
Kniha mi přišla o něco slabší než Sudetský dům. Myšleno co do zpracování. Víc než osudům jednotlivých postav, kterých je mimochodem obrovské množství, je kniha věnována popisu historických událostí nejen v daném kraji. Ale příběh je to silný, smutný a rozhodně stojí za přečtení.
Krásný příběh, i když ten začátek je "zvláštní " tak zbytek příběhu je čtivý. O lásce k horám, odhodlání a víře v lepší život. Sudetský dům je lepší, ale i tato knížka si zaslouží pozornost.
Na knížku jsem se moc těšila, protože příběh je z mých milovaných Krušných hor ale za mne teda obrovské zklamání. Postavy naprosto ploché, žádná nebyla dotažena tak, aby mne její příběh zaujal. Žádné emoce a hloubka. Navíc mám pocit, ze si autor vzal vic než zvládnul. Stačilo by vyprávět příběh tři/čtyř postav, takhle byl každý jen nakousnut a nijak dotáhnut do konce. Začátek děje byl ambiciózní, ale ke konci jakoby autorovi došly síly a vše rychle ukončil. Snad bude Sudetský dům lepší.
Silný meziválečný a poválečný příběh z Krušných hor, skvěle napsaná kniha. Mooc se mi líbila, není co dodat, vřele doporučuji
Příběh mě na dlouho utkvěl v hlavě. Střetává se zde láska ke krušnohorské přírodě s důsledky I. a II. světové války. Prožívala jsem s Ritou každý den s napětím, co nového přinese.
Mě se knížka líbila. Musela jsem si zvyknout na styl vyprávění, ten mi ze začátku moc nesedl, ale přibývajícími stránkami jsem mu přišla na chuť. Počet postav mi nevadil, neměla jsem problém se zorientovat a naopak se mi líbilo, že bylo popsáno více osudů. Čtení to nebylo veselé, knih s válečnou tématikou mám načteno dost, ale tahle pro mě byla obsahově nová co se týká životu v pohraničí během 1.světové války a 1.republiky. Postav knihy, těch dobrých, rovných, co si prostě jen chtěli žít svůj život, mi bylo líto. Ať Němců nebo Čechů. Kvůli zlým, bezpáteřním hlupákům ve finále doplatili na vše oni. Neumím si vůbec představit, jaké to musí být nedobrovolně se vzdát své rodné hroudy, nechápat, proč čas najednou sousedé nezdraví jen kvůli vaši národnostitohle ale asi nikomu normálnímu nedává smysl, ani tehdy ani teď. O odsuneh jsem už samozřejmě něco četla, něco málo se dozvěděla ve škole a tahle kniha svým příběhem mi danou dobu zase o něco více přiblížila a nad osudem postav jsem se zamýšlela. Velké plus za malebné popisy krajiny.
,,Touha a hlas srdce jí nesly do dáli přes kopce. Ještě jednou spatřit místa, kde byla v životě nejšťastnější. Kde ale také zažila nejvíce bolesti a utrpení. Osud si nevybírá."
Pestrý kaleidoskop příběhů a zmatků na pozadí dvou světových válek. Historie všeobecně známá, zasazená převážně do dnes již zaniklé obce Chaloupky a Jelení v Krušných horách. Kraj trpce zkoušený národnostním rozpolcením, tak známým pro celé Sudety.
Mnoho postav činí příběh nepřehledným, nepropracované osudy povrchním, odbíhání do budoucnosti štěpí čtenářovu pozornost.
Z mého pohledu dobře nastíněn pomalu se plížící nacionalismus a následné národnostní rozpolcení.
Melodramatický konec byl jen emotivní tečkou za smutnou historií násilně vysídlených starousedlíků, násilně roztržených rodin pod heslem: Oko za oko, zub za zub.
Smutné.
P.S.: Odňat může být trest, vina však trvá dál. Publius Ovidius Naso
Audiokniha
Kniha je bohužel vystavena na seznamu událostí a příběh mi připadal pouze okrajový. Mám načteno hodně podobných knížek, ale tady mi neseděl styl jakým byla kniha napsaná. Osudy postav byly velmi smutné a život se s nimi většinou nemazlil, ale nedokázaly mě úplně chytnout za srdce. 3,5*
Štítky knihy
venkovské romány Krušné hory, Krušnohoří Sudety historické romány český venkov zaniklé obce české romány
Autorovy další knížky
2022 | Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
2021 | Nebe nad Perninkem |
2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
2021 | Chaloupky |
2024 | Sudetský dům III: 1959–1963 |
Během čtení jsem to viděl na 4/5, ale vykreslení situace v pohraničí v poslední třetině knihy včetně poučného náhledu do historie to u mě vyšvihlo výš.
V první polovině mi děj přišel, že rychle utíká, velice stručně a svižně byly popisovány osudy jednotlivých postav bez většího rozvinutí, ale vše to směřovalo k tomu, jak se jednotlivé postavy zachovají a co se jim stane po Mnichovské dohodě.
Ve výsledku se na malém prostoru podařilo autorovi popsat osudy lidí nejen v Chaloupkách ale i nastínit sociální situaci a náladu v pohraničí i ve vnitrozemí v době před a po 1. světové válce, změnu uvažování (převážně německého) pohraničního obyvatelstva po tom, co se Hitler stal kancléřem, a období roku 38, které bylo pro celé Československo neblahé.
To vše zasazeno do krásné přírody Krušných hor, ve které jsem se cítil jako doma.
V průběhu čtení byl mnohokrát zmíněn “krvavý pes Frank. Nevěda toho tolik, kolik by bylo vhodné, začal jsem si v průběhu čtení předem hledat nové a nové informace o něm, SdP, Sudetech obecně, a nacházel jsem najednou pro mě nové zmínky o Teplickém incidentu, Bitvě o Habartov, A pak to vše Javůrek taky zmínil okrajově.
I za zmínku těchto událostí, které utvářely atmosféru Sudet, a že mě to motivovalo si hledat více informací, musím dát plný počet.
Navíc mám teď motivaci navštívit údolí Jelení a další okolí, které zde bylo popisováno.
Zaujala mě tato pasáž z knihy (str. 237):
“Němci se chovali jako smyslů zbavení. Útočili na vše české hlava nehlava a další a další Češi prchali pryč. Jako stádo se k těm hrůzám přidávali všichni. Mladí i staří. Slušní i lumpové. Bylo to nepochopitelné. Národ Goethův, národ Einsteinův, kulturní a vzdělaný, se choval jako nejhorší středověcí barbaři, zmámeni psychopatem, který se rozhodl zničit svět. Bylo to neomluvitelné.“