Chaloupky
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457519/bmid_chaloupky-9Cf-457519.png
4
940
940
Kniha Chaloupky je románem z prostředí (nejen) Krušných hor. Hlavními hrdiny příběhu jsou dva chlapci z českého vnitrozemí, kteří se vinou okolností dostávají krátce po vzniku Československé republiky do pohraničí, takzvaných Sudet. Kniha popisuje nejen jejich životy, ale i osudy jejich rodin ve vnitrozemí i pohraničí, sousedské vztahy, lidskou zlobu, lásku i přátelství. Velká část děje knihy Chaloupky se odehrává v zaniklých obcích Chaloupky a Jelení v první polovině 20.století. Poutavý příběh o obyvatelích tohoto kousku světa, na které dopadaly události obou světových válek a všeho, co se v této složité době u nás v pohraničí dělo, vás vtáhne do nitra přírody Krušných hor, kde žili lidé vždy těžký život. A přesto tento kousek země milovali.... celý text
Přidat komentář
Hezké, ale smutné, hlavně ten konec... Člověk si pak říká, čím to, že se lidstvo nepoučí, že se i normální slušní lidé za určitých okolností nechají totálně zblbnout. Stačí, když jim někdo dostatečně nahlas řekne, že si mají vzít to, na co mají právo, a 100x to zopakuje. Plamenným hlasem prohlásí, že mají tomu či onomu dát pořádnou lekci za všechny ty křivdy... které si možná ani jeden z účastníků sporu nepamatuje, protože když se děly, ještě ani nebyl na světě. I k rozdmýchání ohně je třeba trpělivost – a pak už se drobný plamínek promění v požár. Nejinak je to s lidskou nenávistí. Bohužel už jsme v tom zase až po uši, jen o tom ještě nevíme...
Trochu mi neseděly některé detaily, hlavně z popisu života Františka Hrubého a jeho rodiny na začátku knihy. Válečná svatba, to, z čeho vlastně žili František a jeho matka po smrti otce (nevypadalo to, že by František mohl ještě i matku uživit a o něco později se oženit). Ale to, jak vše probíhalo v Sudetech, autor dle mého názoru popsal a vysvětlil velmi názorně. A tak nakonec dávám pět hvězdiček, mj. i za to, že popisuje vše bez příkras, jako nespravedlnost a teror. Je potřeba tyto věci připomínat, neboť dnes je ve velké módě dějiny upravovat a tvrdit, že se v protektorátě nic tak zlého nedělo (asi aby si lidé zase postupně zvykli, že cenzura, udavačství a tresty za jiný názor jsou normální).
Začalo to jako takové jednoduché vyprávění... vlastně celé to bylo jako zastřené vzpomínkové vyprávění staré paní Rity, která se na sklonku života ještě přijela podívat do Svých Krušných hor, kde se narodila a strávila jeho podstatnou část a odkud musela na konci války nedobrovolně odejít. Jednoduché vyprávění nabíralo na naléhavosti.... známá historie připomenutá na osudech obyvatel pohraniční oblasti Krušných hor kolem obcí Jelení a již zaniklých Chaloupek... Autor opakuje hospodářské a politické souvislosti, které vedly k vyhrocené, spíš teda vyšinuté nenávisti mezi lidmi, sousedy.... Jednoduše, působivě.... jsme dostatečně poučeni????
Bylo to celkem čtivé, to se musí nechat. Ale mnoho postav na málo prostoru a velké časové rozpětí. Příběh jen klouže po povrchu, postavy moc rozpracované nejsou a vlastně to působí spíš jako zajímavější učebnice dějepisu. Což může někomu vyhovovat, samozřejmě, každý čte rád něco jiného. Trošku mi vadil styl psaní hlavně na začátku (autor se zřejmě vypsal) - přechodník v každé druhé větě, až jsem přemýšlela, jestli je to snaha o stylizaci do tehdejší češtiny, nebo projev toho, že autor zřejmě hodně čte v angličtině...
Ztrácela jsem se v postavách a jejich příbuzenských vztazích. Přesto jsem si čtení užila, bylo zajímavé pozorovat předválečné, válečné a poválečné období v Sudetech očima Němců.
Již jednou jsem autora rozečetla a odložila. Knihu jsem již číst nechtěla, ale byla jsem přesvědčena a udělala jsem dobře. Hezky plynoucí příběh několika rodin v neutěšené době v pohraničí v Krušných horách. Dotklo se mě to u srdce. Pěkné.
Příběh rodiny Františka Hrubého a rodiny Puldů, do které se přiženil, se odehrává od začátku 1. světové války do odsunu Němců v roce 1945, s prologem a epilogem v roce 1968, kdy se rodinná přítelkyně Rita vrací po 20 letech jako osmdesátiletá stařena podívat se naposledy na Chaloupky, odkud byla odsunuta. Autor popisuje život v Sudetech, kam se přistěhovalo pár Čechů, a jejich soužití s místními Němci, které brzy začala ovlivňovat politika, ať už československé vlády, či nacistického Německa a henleinovců. Román je plný postav kariéristů (Čechů i Němců), apolitických jedinců, kteří se nechají záhy zfanatizovat, i mstitelů křivd (mladší Zehrmann, četník Toman). Přimícháni jsou i čeští emigranti v USA. Od honu na Floriána a atentátu na Heydricha už to vzal autor hopem a velmi zkratkovitě.
Pár drobností, které mě zarazily: dubnové vylodění v Normandii, házení rýže na novomanžele v době největší válečné bídy v roce 1917, věštba z ruky od židovky (nikoli cikánky).
Miluju oblast Sudet a regionální literaturu k tomu - tato kniha se mi vážně líbila, i když by ji možná někdo spíš kritizoval. Konec utíká opravdu velmi velmi rychle, ale výsledný pozitivní dojem to stejne nepřebilo :) Těším se na další příběhy z této oblasti :)
Chaloupky_Štěpán Javůrek
Jaký asi byl život v pohraničí Krušných hor v meziválečných letech?
Příběh se odehrává v obci Jelení a přilehlých Chaloupkách. Je to vlastně vzpomínka Rity Zehrmannové, která byla z tohoto kraje vyhnána.
Po dvaadvaceti letech, na sklonku svého života, si plní svůj sen a vydává se do svého rodného kraje. Chce naposledy vidět místo, kde se narodila a kde poznala svou opravdovou lásku.
Občas jsem se ztrácela v množství postav,ale jinak byl děj knihy velmi poutavý. Opět se člověk dozví o trošku víc z našich dějin.
https://www.instagram.com/kazdy_dalsi_zivot_navic?igsh=ZXp5ZXBmem5jYnVo
(SPOILER)
Děj ubíhal svižně. Přehled v postavách jsem měla. Ale pravda je, že řada postav hlavně kolem rodiny Grossů byly zbytečné. Nejsem ani příznivcem prozrazování děje jako... a spolu už se nikdy nesetkali,... To bylo naposled co se viděli, atd. Taky Florian a jeho myšlení mi nesedělo. Věděl, že po něm půjdou, byl bez práce, seděli jen v chalupě. Mohli na pár let odejít a pak se vrátit.
Přečetla jsem oba Sudetské domy. Byly propracovanější, ale i drsnější.
Nádherná kniha z magického prostředí Krušných hor. Příběh lidí, kteří svůj kraj nadevše milovali a ani v nejtěžších dobách ho nechtěli opustit. Bohužel do jejich osudů ale zasáhnou dvě světové války.
Nenechte se odradit větším množstvím postav, všechny mají v ději své nezastupitelné místo, jen chvíli trvá, než se čtenář zorientuje.
Audiokniha :
Od autora jsem již přečetla Sudetský dům I., II., Nebe nad Perninkem a tato kniha je pro mě nejslabší. Příliš mnoho postav a velmi rozvláčné. Tyto příběhy z období Sudet mám ráda a proto už se těším na Sudetský dům III.
První kniha, kterou jsem četla o Sudetech, takže v mnohém pro mě nové. Nicméně se bohužel asi budu opakovat, ale že začátku jsem se fakt ztrácela. Takové množství postav a nejen to, prostě 1/3 knihy pro mě byl trošku boj a nějak jsem se nemohla začíst. Ale to se pak prolomilo a šlo to samo. Doba hrozná, lidí k sobě krutí, těžké podmínky... Vím, že kniha je právě o tom, o válce, přesunech, nenávisti, ale trošku mi tam chybělo více "štěstí" nebo nějaký lepší konec aspoň pro někoho z těch postav. I když možná Epilog vlastně jakoby tě šťastný konec "dodělá". Nicméně určitě knihu doporučím.
,,Kniha se mi líbila.,,
Nechtěl bych tuto dobu zažít. Drsný život protkaný násilím v období války. Kniha se četla dobře, ale měla na mě příliš moc postav ... Kniha za přečtení určitě stojí...
Další zajímavá kniha, která popisuje kousek z historie naší republiky. Příběh se odehrává v Krušných horách, začíná před první světovou válkou a končí po té druhé, což byla pro tuto oblast hodně pohnutá doba. Autor nám ukazuje, že nic není černobílé, a jak už to bývá, špatná rozhodnutí těch nahoře odnesou vždycky ti obyčejní lidé. Kniha krásně plynula, při popisech Chaloupek a okolí jsem měla chuť aspoň na chvíli je v době první republiky navštívit. Někdy bylo ale v knize těch popisů až moc, proto strhávám jednu hvězdičku.
Mi se kniha líbila moc a dávám ji plný počet hvězdiček. Pravda je že i jsem se ze začátku ztrácela v množství postav,ale to se nakonec ustálilo.
V podstatě souhlasím s komentáři níže, příliš mnoho postav a příliš velký časový rozptyl, takže ve finále vše působilo buď nedotaženě, nebo málo propracovaně, obzvlášť poslední část knihy a celé období 2. světové války proskočeno jen letem světem. Přesto se kniha čte velmi dobře a je to pro mě zase další pohled na tuto dobu a Sudety. Převážně jsem teď četla o Sudetech po válce, ale na předválečné dění v této oblasti jsem v knize vlastně narazila teprve podruhé.
Hezké čtení a nádherná čeština, dlouho jsem si tak dobře nepočetl, ale božínku, těch postav. A zbytečně široký časový rozptyl, v tom musím souhlasit s ostatními.
Příběh krásný, život drsný, lidé pestří. Jako plus je pro mne bonus v tom, že doteď jsem o osudech Sudetů a odsunu moc nevěděl, takže jsem koupil autorův další knižní počin Sudetský dům a zvědavě jdu do toho.
Štítky knihy
venkovské romány Krušné hory, Krušnohoří Sudety historické romány český venkov zaniklé obce české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2021 | Chaloupky |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1968 |
Pravdupovediac trocha mi to pripomínalo výcuc histórie z rýchlika, na ktorý je dodatočne našraubovaný „nejaký“ príbeh, nejaká zápletka, nejaké postavy. Neviem, či je to dobre alebo zle, ale mne osobne to prekvapivo nevadilo, vlastne sa mi to tak dokonca skôr páčilo, než nepáčilo. Faktom je, že Chalupky sa rozbiehajú pomalšie a ťažšie. Nemám na mysli prológ, ten bol fantastický, pripomenul mi niektoré scény z filmu Želary s Annou Geislerovou. Mám na mysli nasledujúci dej, kedy sa vraciame do hlbokej minulosti a spoznávame množstvo postáv. Kým sa v nich začneme orientovať, nejaký čas to potrvá. Autor sa na ťažkú a komplikovanú politicko-vojnovú tému pozerá s odstupom desaťročí, vďaka čomu jeho rozprávanie nadobúda až jemne mystický, melancholický, pôsobivý, mrazivý a nesmierne nostalgický fíling. No a to sú veci, ktoré zbožňujem. Epilóg je potom taký, že som si prial, aby ma utratili ako nevyliečiteľného psa. Je to tak, tá doba navždy odišla, už nežije temer nikto, kto by si ju pamätal z vlastnej skúsenosti. Na mnohé bolesti, krivdy a neskutočné tragédie, sa zabúda a tak je téma zneužívaná manipulátormi najmä zo strany politických strán a ich fanatických fanúšikov, z ktorých sa stávajú dokonalí kolaboranti. Milovať svoju krajinu, byť patriot, na tom v skutočnosti nielenže nie je nič zlé, ale je to istým spôsobom krásne. Problém našej spoločnosti je, že je zranená a že sa za patriotov vydávajú v lepšom prípade idioti, v horšom alfa samci s mocou, ktorí tému hnusným spôsobom zneužívajú. Kolaboranti boli najväčšie zlo už počas Druhej svetovej, pretože od nepriateľského vojaka ste nič dobré nečakali, ale od vlastných vás vždy zarazilo, ako niektorí z nich boli ochotní behom sekundy všetko zradiť a poprieť a poslať vás na smrť.