Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415694/bmid_dedina-VtQ-415694.jpg
4
2606
2606
Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, příběh jedné současné vesnice vyprávěný očima jejích obyvatel. Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je potřeba toho tolik napravit na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění, které nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
S touhle knížkou jsem si připomněla plno vzpomínek z dětství, kdy jsem často jezdila k babičce na vesnici a plno postav z knížky jsem už potkala ve skutečnosti. Trošku jsem si musela zvyknout na drsnější styl psaní (samice potkana, psi). Ze začátku jsem bojovala s nářečím, ale to proto, že moje babička nebyla z Vysočiny. Knížka je všechno, jen ne humorná. Ocení určitě ti, kteří mají podobné vzpomínky z dětství, ale pro někoho kdo to nikdy nezažil knížka mu moc nedá, protože takový život na vesnici opravdu byl.
Dědina. Dědina kterou znám. Perfektně popsány charaktery lidí, na to je Dvořáková nejlepší. Fakt mě to bavilo a pořád jsem si říkala, jo, tak to je přesný a teď nevím, jestli to je vlastně dobře nebo špatně :-D Prostě život.
Byl to oddech, vrátilo mě to do dětství na vesnici, kde se drby nesly rychlostí blesku a každý měl nějaké to svoje tajemství a trápení. Humoru v knize teda moc nebylo, ale i přesto četla velice rychle. Jazyk, jakým je kniha napsaný mi přišel přirozený, oproti jiným knihám příjemná změna.
První kniha tohoto roku od které jsem čekala více.
Román mi nepřišel lehce humorný, ba naopak. Měla jsem spíš stísněné pocity při čtení a úzkost.
Co se týká jazyka, úplně jsem u toho viděla a slyšela svoji babičku a prababičku, to bylo jediné pozitivní a rozhodně neobvyklé v dnešní době a díky za to.
Je mi jasné, že takové postavy a příběhy se vyskytují ve všech koutech (republiky?úsvěta?), nejen v této dědině a je mi z toho smutno.
Konečně se mi před Vánoci podařilo ukořistit v knihovně tuto knížku, na kterou jsem si už dlouho brousila zuby.
Dědina, někde na pomezí Moravy a Čech, popisuje ve čtyřech povídkách mikrosvět vesnice. Postavy se v jednotlivých povídkách prolínají a my je vidíme ze všech úhlů. Autorka je ukazuje v mnohdy nelichotivém světle, nahlíží do jejich nitra a odhaluje pohnutky jejich jednání a chování.
Moc se mi líbil jazyk, kterým je kniha napsána. Vzpomínám na své dětství a na slova, která dnes už nepoužívám, a je mi z toho trochu smutno.
Figurky na vesnici, vzpomínky na dětství, na svět, ve kterém už nežiji.
Poslouchala jsem jako audioknihu a provedení bylo výborné. Určitě nešlo o lehce humorný příběh, ale naopak o syrový pohled do lidské duše. Ty lidské charaktery se mi vesměs nelíbily, ale musím přiznat, že se několik podobných postav už v mém okolí vyskytovalo, i když nežiji na venkově. Lidé jsou asi všude stejní.
Knihu jsem četla jako audioknihu. Nebylo to špatné, ale nebyla jsem z ní úplně nadšená. Zajímalo mě jak hrdinové dopadnou, ale tak nějak pomalu ubíhá
Příjemná krátká oddechovka, tři hvězdy bych dala za příběh, ale nakonec dávám čtyři, protože psaní dialektem bylo vynikající a dodalo to celému příběhu autentičnost.
Poslechnuto jako audiokniha, skvěle namluveno. Bohužel od příběhu jsem čekala více.
Poslouchala jsem audioknihu, příjemný poslech. Nejsem si jistá, zda by se mi i takto líbila kniha, především s ohledem na nářečí. Audio velmi pěkné.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Skvěle namluvená, musela jsem se pořád usmívat, ale čekala jsem trošku víc.
Výborně popsaný život lidí na vesnici, nářečí, každodenní život a hlavně neskutečně velké množství tvrdé práce, které si člověk z města asi ne úplně dokáže představit. A samozřejmě také pomluvy, nevěry a alkohol. První dva příběhy jsem četla opravdu s chutí, třetí a nejdelší příběh mě příliš nezaujal, naštěstí reputaci tomuto příběhu napravil jeho konec a poslední čtvrtý příběh opět velmi čtivý.
Nejsem z vesnice, ale docela dobře si umím představit, že taková tam může být realita. Nejvíce se řeší co si asi druzí myslí a vše je protkáno závistí a smutkem z vlastního osudu. Rozhodně stojí za přečtení.
Pořád jsem čekala nějakou zápletku, až se něco pořádného začne dít a ono nic. Předvídatelný děj, k postavám jsem si nevytvořila žádný vztah. Pokud do toho člověk nejde s vysokým očekáváním, jako jsem do toho šla já, tak věřím, že může být spokojený. Já jsem od toho čekala trochu víc..
Tak po Vránách mě toto jaksi úplně nenadchlo.Jsem také z vesnice,ale přišlo mě že tady byly vytažený spíše povětšinu jen negativa.
Mám z téhle knihy docela smutný pocit.Petra Dvořáková píše o místě,kde si lidé vidí až do talíře a kde vztahy mezi nimi utvářela příkoří minulých dekád společně s vlastními předsudky.Autorka nastavuje tomuto společenství ne vždy lichotivé zrcadlo, někdy až téměř stylem pavlačových drbů.Samotná kniha byla velmi čtivá,nápad s nářečím mi přišel velmi osvěžující.Co mohu malinko vytknout,bylo velké množství jmen na M a J,ale to je jen spíš taková piha na kráse.
Jsem z vesnice. Verim, ze toto je stale jeste realita v mnohych rodinach. Cist o tom ale nechci, neni mi z toho dobre.
Nerada srovnávám, ale právě dočtená Polední hodina Dörte Hansen mi byla mnohem bližší než Dědina, přestože pocházím z díry na Vysočině (a v Severním Frísku jsem jakživa nebyla). Vcelku mě dráždilo nářečí, které u nás ve vsi používáme trochu jinak, ale za to autorka samozřejmě nemůže. Taky mi vyprávění přišlo jakési plytké, nenašla jsem v něm nic, co by ve mě hlouběji zarezonovalo. Nicméně oceňuji, že do knihy autorka očividně otiskla srdíčko a vzpomínky na rodný kraj. :-) Věřím, že audiokniha by mohla být lepší.
Prečteno jako audikoniha, která je prostě skvělá.
Audikniha s hlasy Pavly Tomicové (57) v roli babičky, Jiřího Vyorálka (45, Láďa), Dity Kaplanové (55, Maruna), Jaromíra Dulavy (59, Josef), Roberta Hájka (27, Zbyňa), Johanny Tesařové (74, stará Vavírková) a Ivany Uhlířové (39, Věrka) ne nadarmo záskala titul audiokniha roku 2019.
Doporučuji.
Ma to takovy otevreny konec, asi ma byt urceno k rozjimani o zivote, ale ja to nemam moc rada. Nicmene kniha me hodne vtahla, cetla se mi dobre.