Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540563/bmid_dvur-trnu-a-ruzi.jpg
4
4906
4906
Dvůr trnů a růží série
< 1. díl >
Když devatenáctiletá lovkyně Feyre zabije v lese vlka, zaútočí na ni podivný tvor. Odvleče ji do svého doupěte, které se ukáže být jiným světem. Tam zjišťuje, že tajemným únoscem je jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly světu. Nenávist se postupně mění v lásku. Feyre čeká těžký úkol - musí přijít na způsob, jak zachránit tajuplný svět i svého únosce.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2024 , CooBooOriginální název:
A Court of Thorns and Roses, 2015
více info...
Přidat komentář
Kniha mě chytla od samého začátku, i když přiznávám, že poslední čtvrtina knihy měla fakt jiné grády. Rozhodně bych to nenazývala romatasy, moc toho tam nebylo. Tajemství se rozkrývá na můj vkus až moc pomalu, člověk prostě musí věřit, že se k tomu nakonec dobere a taky že jo. Byla jsem trpělivá a dobrala jsem se ke konci a byla nadšená. Doporučuji :)
Jsem za půlkou...od knihy jsem čekala mnohem víc. Mělo to být dobré fantasy plné sexu, ale nedostala jsem hloubku co jsem čekala...Prostě mě to neoslovilo.
Když já jsem od toho příběhu čekala víc. Půlka knihy byla zbytečně natažená, třičtvrtě knihy mi ona byla protivná a nepříjemná a on nebyl tak okouzlující ani charismatický jak asi být měl. Až posledních pár desítek stran bylo zajímavých.. Ale dám tomu šanci. Snad mě další díl uchvátí víc. Nejzajímavější postavou byl za mě Lucien.
Rereading Audiokniha Dramatizovaná adaptace
Pro mě je tato série něco jako Svatý Grál. I když jsem ji četla před 4 měsíci, mozek si prostě řekl o další dávku Prythianu.
Měla jsem trochu strach, kvůli poslechu angličtiny. Ale nakonec jsem nemohla přestat.
Bylo to něco nového, jako bych knihu nikdy nečetla. Audiokniha mě dokonale přenesla do Prythianu, jako bych to celé prožívala já. Na konci jsem brečela. Už teď se těším na poslech druhého dílu.
Hrozně jsem se těšila .. S fantasy romány jsem začala až teď.A začala jsem u Čtvrtého křídla, a nějak mám pocit, že jsem sáhla potom nejlepším a zbytek už je jenom zklamání. Což u tohoto byl. Strašně moc lidí psalo, jak je to lepší atd.. Ale nebylo .. Druhý díl si přečtu spíš, próze nemám ráda když mám něco rozečtené. Ale zatím bohužel opravdu spíše zklamání .
Po všech kladných recenzích a faktu, že tuhle sérii mají v knihovně snad všichni příznivci romantasy, jsem po ní také sáhla.
Jen díky těm kladným recenzím jsem se prokousala až na konec - úvod se neuvěřitelně vlekl. Na jednu stranu se mi líbilo, že nás kniha hned nehodila do reálií a nesnažila se vše vysvětlit v prvních dvou kapitolách, na druhou to ale určitě šlo rychleji. Kniha mi dávala smysl až zhruba za polovinou, vyloženě mě bavil až závěr, takže cca 150 stránek. Ten byl konečně úderný, všechno to do sebe začalo zapadat a mě opravdu zajímalo, jak se z toho hrdinka dostane.
Postavy mě celkově docela bavily, nebylo jich tam moc (na začátku možná až příliš málo, byla to spíš taková malé divadlo než svět plný milionu bytostí). Podle všeho se můžeme těšit na nějaké zvraty, takže se na to těším.
Nakonec jsem byla ráda, že jsem knihu dočetla, druhý díl už čeká v knihovně. Pokud jste ochotni se knížkou prokousávat a chvíli si čekat na nějakou akci, tak můžu doporučit ke čtení.
Ach jo... Asi budu hodně vybočovat z davu... Ale toto pro mě bylo celkem velké zklamání. Asi mě kniha přesvědčila, že už se neřadím do cílové skupiny autorky a že už tady ty romantasy, enemies -> lovers atd..., prostě a jednoduše pro mě nejsou. Nebo je to autorkou?
Mám od Maas přečtené všechny knihy, nejvíce se mi líbil Skleněný trůn a zjistila jsem, že autorka se často v knihách opakuje, neříkám, že knihy nejsou zajímavé, jen je to předvídatelné.
Každopádně knihou jsem se musela neskutečně dlouho prokousávat. Úvod mě docela bavil, ale jakmile se děj přemístil na Jarní dvůr, tak mě to přestalo bavit a kdybych neměla cca 150 stran do konce, tak knihu odložím.
Neskutečně dlouhé popisy o tom, co postavy dělají ve volném čase. Dále pořád autorka směřovala k tomu, že se za chvíli něco stane, ale vlastně se začalo dít až tak 80 stran do konce. A ani ten konec mě moc nenadchl.
Co se mi naopak moc líbilo, tak byl ten fantasy svět, který byl skvěle popsaný a jde vidět, že autorka má opravdu velkou fantazii i co se týče magie, schopností apod.
Konec byl dojemný, to se musí nechat. Slza mi kápla. A jestli půjdu na další díl? Možná někdy asi ano, ale v nejbližší době se nechystám. Prvně asi musím zpracovat první díl.
Bookstagram(Instagram): @bookish_tessie
Můj názor: Už předtím jsem pokukovala po Dvorech, přemýšlela jsem nad tím jaké jsou a když už jsem začala číst ty romantasy kamarádce Angie a druhé kamarádce Em tak jsme si s Em domluvili společné čtení na dvory, které měla jako první přečtené.
Já se přiznám a říkala jsem to i holčinám se kterými jsem se bavila na Humbookfestu (zdravím je! ) tak jedničkou se fakt člověk musí prokousat a holkám jsem říkala, jak je to nudné a jak mě to nebaví.
Tak ke konci to bylo lepší, ale koho tam fakt ani trochu nemůžu snést je Tamlin, prosím, že nejsem jediná? Když byla v knize Freye s Tamlinem sama, musela jsem se nutit číst co ti dva tam dělají, ty dva mě nebavili, naopak Freye jsem si zamilovala a kdyby její palice nebyla taková jaká byla, tak bych jí i měla radši.
Za to Lucien? Bože toho jsem si zamilovala a to jak si dělal prdel z Freye a prohlásil na Freye a Tamlina:
,,Kotlík mě spal a uvař.
To je od něj za mě nejlepší hláška a bavím se nad ní doteď! Freye jsem zase na jednu stranu obdivovala jak zvládala starat se o sebe i svou rodinu. No a když přišel na řadu Rhys? Už mi pak kniha nepřišla tak nudná a scény s Freye a Rhysem se mi fakt líbily!
I když jsem si musela protrpět části kde je Tamlin a Freye, tak jsem se musela ke konci co se tam stalo uculovat, ale štvalo mě jak konec skončil i když na jednu stranu to chápu a někdo kdo nečetl dvojku neví, co a jak bude dál
,,Liščí maska. Velmi příhodné, Luciene.
,,Táhni do pekel, Rhysi.
,,Buď vděčná za své lidské srdce, Feyre. Lituj ty, kdo necítí vůbec nic.
9/10
(SPOILER)
Dvůr trnů a růží – nebo Popelka, Kráska a zvíře, Modrý pták a Ledová královna na steroidech?
Sarah J. Maas nám servíruje epickou pohádku pro dospělé, která zjevně čerpá z klasických pohádkových zápletek.
Začínáme hlavní hrdinkou, která startuje jako Popelka, jenž žije na pokraji bídy odvržena "zlými" sestrami, kterým slouží. Načež se převtělí do Bell, kterou odvádí Zvíře do zakletého království - a ano, ona jediná jej může svojí láskou vysvobodit - a teď pozor, bude twist - neudělá to - a musí svého vyvoleného Modrého ptáka zachránit pomocí úkolů.
Samozřejmě nesmí chybět kouzelný milostný trojúhelník! Zatímco v pohádkách si Popelka vystačila s jedním princem, Feyre je natolik oblíbená, že by klidně mohla organizovat svůj vlastní Bachelorette mezi vílími lordy.
A hned je tu "nový příběh" ve starém kabátu s našitými extra flirty a flirty, do nějž přidáme trochu dusného napětí a okořeníme vílí politickou krizí a hromadou explicitní erotiky - nezáživný začátek je dostatečně vykoupen akční třetí třetinou a patetický závěr nutný pro další hromady dílů ságy mu odpouštím.
Máme tu první díl série ACOTAR. Upřímně, tuto knihu série jsem rozečetla už kdysi dávno, ale ani jsem ji nedočetla, prostě se mi nelíbila. Znovu jsem jim dala šanci až letos, když mi spousta lidí okolo říkala, že to je perfektní a že je to must read v romantasy.
Za prvé, příběh je plynulý a má příjemný spád. Není v něm sice příliš zvratů, ale má nějaké tajnosti apod. Rozhodně ale ve mně příběh nevyvolával pocit, že mě ta tajemství ničí a nutně potřebuju zjistit jaké jsou. Celkově to působí předvídatelně a myslím, že v některých částech jej autorka zbytečně natahovala.
Co se postav týče, jsou propracované, nejsou nijak ploché a člověk s nimi docela i souzní. Ale stejně jako u příběhu, romantická linka mezi hlavními hrdiny ve mne nevyvolala nějakou odezvu. Nepřišlo mi, že mi nějak zvlášť záleží na tom, co s nimi bude. Jedině Feyre jsem si tak trochu oblíbila.
Příběh celkově dle mě funguje spíše jako odrazový můstek pro další díly, ale jako samostatně je takový neslaný nemastný. Rozhodně ve mně nevyvolal příliš emocí na to, abych měla nějaká očekávání od dalších dílů. Do dalších dílů jsem se nicméně pustila hlavně kvůli Rhysandovi.
Suma sumárum knihu doporučuju všem těm, kdo hledají plynulý lehce předvídatelný příběh s dominantní romantickou linkou.
Plus ještě takové objasnění nakonec, Dvory opravdu nejsou vílí por*o. Je to taková spíš 14+ fantasy romance. Ale por*o v knize opravdu vypadá jinak.
(SPOILER)
První díl .
První polovina knihy mě moc nebrala, byl to sice takový úvod ale přes 600 stran se tam prakticky nic nedělo, nic nevysvětlilo. Tohle vše by šlo dát do 100 stran. Ale pak už to začalo být zajímavější.
Pak se tu poprvé objeví Rhys, dozvíme se něco o kletbě. Poslední čtvrtině knížky to má už slušný grády. A navnadí to na další díl.
Osobně se mi Tamlin nelibí, přijde mi takový mdlý, sice Feyru miluje, ale jen tak ji nechá odejít, jen tak ji nechá aby ji mučili. Přišlo mi jakoby k ní nebil úplně upřímný.
Rhys se tváří jako dokonalý prevít, ale ukáže se , že zdání někdy klame .
(SPOILER)
Toto je mé druhé setkání s dvory. Poprvé jsem knihu odložila někde v polovině, protože co si budeme než se Feyre dostane pod Horu je to docela nuda. Tamlin mě taky nějak extra neoslovil. Hlavně jsem nebyla takový čtenář jako ted. Bohužel tenkrát mi to nedalo a prolétla jsem další dva díly a zamilovala se do Rhyse. Když jsem tedy před rokem a půl podlehla čtení, bylo naprosto jasné, že si tuhle sérii budu chtít přečíst podrobně znovu.
Což mě přivádí k dnešku. Než se Feyre dostane pod Horu je to stále docela nuda. Pak se konečně začne něco dít. Tím že vím jak se příběh bude dál vyvíjet, jsem si v příběhu všímala spousty detailů.
Takže i když je pro mě tahle série srdcová, první díl nemůžu ohodnotit lépe, protože to prostě není ono. Teď se vrhnu na můj milovaný druhý díl a těším se jak si ho užiju.
No... co jsem doposud pochytila z různých knihomolských skupin, ACOTAR rozděluje čtenáře (čtenářky?) poměrně spolehlivě na dvě skupiny - ty, kteří ho milují, a ty, kteří měli problém knihu dočíst (jestli ji vůbec dočetli). Hrdě se stavím někam mezi. Série ACOTAR opravdu útočí odevšad, tak jsem považovala za svou povinnost udělat si vlastní názor, i když nejsem nijak nadšený či pravidelný čtenář fantasy (resp. romantasy). Na tento žánr mi to připadalo příliš holčičí a málo temné (byť se o to autorka zejména v poslední čtvrtině knihy asi hodně snaží, ale trochu tlačený naturalismus, kde všechno smrdí, všichni zvrací a praskají kosti, jsem jí vůbec nevěřila). Postavy jsou s výjimkou Rhysanda totálně jednorozměrné; především dokonale kladný Tamlin mě vůbec, ale vůůůbec nebral a ulepená romance s Feyre postrádala jakoukoliv erotickou jiskru (chtě nechtě jsem si musela vzpomenout na dvojici Violet-Xaden ze Čtvrtého křídla, kde se napětí mezi nimi od začátku dalo doslova krájet).
ALE - konec byl hodně dobrý; v sérii budu pokračovat; hlavně od Rhysanda mám do budoucna velká očekávání! :)
Takové zamyšlení na závěr - má-li toto být chick-flick, jenom dobře; pokud má něco dnešní puberťačky přitáhnout k četbě, stokrát lépe, když to bude ACOTAR než nablblé cukrkandlové středoškolské romance.
Mám za sebou Skleněný trůn. Naschvál jsem si dala pár knížek "pauzu" abych se autorkou nepřehltila ale stejně mi nejde to nesrovnávat. Skleněný trůn byla epická jízda a dvůr vedle něj trochu pokulhává. Rozhodně mě zatím tolik nebavil, nepohltil. Říkala jsem si že možná byl trůn napsaný až po dvorech ale opak je pravdou. Takže se nelze ani vymluvit na autorčinu nezkušenost, jako v případě Griši, kdy jsou první knihy horší než ty následující. Freye se mi nedostala pod kůži. I když jsou série hodně známé pro své romantické linky, nepřijdou mi romantické scény tak dobré. Ve skleněném trůnu mě některé dokonce trochu otravovaly. Tady je to okolo nich vystavěno ale nezvládla jsem se do Tamlina "zamilovat", což by mělo být úkolem. Freya je taková trochu nevyrovnaná, chvíli obyčejný slabý člověk a pak sejme nějakou nadpřirozenou bytost. Líbilo se mi, že se knížka opravdu drží struktury Krásky a zvířete. Jsem moc zvědavá na druhou, jak to tam Rhys rozjede a co se bude dít, když kráska osvobodila zvíře. Jak už jsem viděla ve skleněném trůnu autorka není fanda "šťastně až na věky" a spíš zastává teorii, že člověk se vyvíjí a partneři se v životě mění.
Tak já jdu na druhý díl.
Že začátku mě příběh moc nebral.Byl hodně chaotický a nepřehledný,ale postupem mě zaujal.A poslední třetina byla skvělá,tak snad i pokračování bude na stejné úrovni.Jak je vidět na hodnocení tady ,100 lidí,100 chutí aneb nejde se zavděčit každému
Četla jsem, že je to skvělé čtení a rozhodně přečtení 1. dílu naplnilo mé očekávání. Dlouho jsem sérii odkládala a čekala na správnou chvíli a jsem nadšená.
Dlouho jsem tuto sérii odkládala. Vždycky čekám na nějakou chodbou chvíli, protože Sarah mám jako autorku moc ráda a těžko se mi loučí s jejími knihami. Ale nemohla jsem to odkládat věčně a tak jsem se do toho v předvánoční atmosféře pustila a za víkend jsem knihu měla přečtenou. A musím říct, že opět autorka nezklamala. Někdy mám problém se začátky knih, kdy trvá rozjezd a napojení na děj. Tady jsem do toho vlítla hned a bavilo mě to od začátku do konce. Nemohu jinak, než pět hvězd a těším se na další díl.
Tak tohle je něco, dočetla jsem první díl jedním dechem a strašně se těším co přinesou ty další! Zatím jsem tým Tamlin, ale bohužel jsem se nevyhnula spoilerům :D tak uvidíme!
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Pěkná pohádka.