Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375955/bmid_hana-PsV-375955.jpg
5
14058
14058
Třetí román úspěšné české autorky. Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…... celý text
Přidat komentář
Neuvěřitelně silný a přesvědčivý příběh. Přemýšlela jsem, zda jsou postavy inspirovány autorčinými předky. Autorka skvěle spojuje časové roviny, vede čtenáře, vykresluje povahy postav. Na pozadí velkých dějin se odvíjejí běžné starosti, lásky, vztahy, nemoci a myšlenky obyčejných lidí a tím je kniha výjimečná a opravdová. Příběh je smutný a syrový, ale zároveň dojemný a velice čtivý. Chvílemi jsem se až bránila slzám.
Děkuji Vám, paní Mornštajnová, za jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Neskutečně silný, srdcervoucí příběh...
Nemám ráda knihy s tématikou války a koncentračních táborů. Ale pak se objevila Hana a s ní mraky doporučujících hodnocení. Tak jsem si řekla, že je čas dospět a zkusit taky nějaké to vážnější téma a nelituju. Překrásná kniha, napsaná citlivě, něžně, dokonalý konec a pointa. Doporučuji opravdu všem.
Včera dočteno, nejprve mi bylo doporučeno, že v současném stavu knížku nemám číst, ale něco mi řeklo, že mám. A nelituji. S poslední větou se mi zaleskly oči a já musela polknout. Citlivě a jemně napsaná kniha o propletených příbězích několika osob v několika desetiletích nelehkých dobách. Laskavé, něžné, smutné, vážné, naturalistické... ale to nevystihne podstatu knihy. Děkuji za ní autorce z celého srdce. Další kniha, která se uložila do hlavy jako nezapomenutelná. Kniha chytí a nepustí.
Jedna z nejlepší knih, co jsem v poslední době četla. Pro mě zaručeně kniha roku 2017. Zajímalo by mě, kam autorka zašla pro ten nápad se žloutkovým věnečkem - geniální a absurdní zároveň.
Úchvatný příběh,který je tak lidský,až to nedovedu popsat slovy. Pohled na válku a koncentrační tábory z úplně jiného úhlu,než je člověk zvyklý číst. Nerozhodnost,nevědomost,strach,bezmoc i naděje na čtenáře přímo dýchá a příběh je úžasně složený. Je to kniha,kterou znovu číst nebudu,protože ve mně nechala tolik,že si ji budu skutečně pamatovat.
Přečteno jedním dechem. Silný příběh, smutný s kapkou naděje. To, jak se osudy lidí stále proplétají, je tak skvěle vymyšlené a přesto autorka nepřešlapuje na místě.
Včera dočteno. Miluju knihy podle skutečných událostí, i když tyto hrůzy, jaké popisuje kniha, se vůbec stát neměly !!! Otevřete na první stránku, nasajete vůni knihy a pak už jen čtete a čtete a čtete.....a čtete......nevnímáte okolí, křik dětí z dětského pokoje, prostě nic. Kniha, od které jen tak nevstanete.
Silný lidský příběh. Nebyla to Hana, kdo nosil smůlu, byla to zlá doba a souhra okolností. Obrečela jsem, neboť se mě to osobně dotýkalo. I já jsem tu jen díky jiným.
hned po přečtení jsem začala číst knihu podruhé,abych mohla znovu prožívat tak silný příběh úžasně napsaný...,vážím si doby ve které žiji a uvědomuji si jak jsou mnohdy naše starosti plytké a směšné......
Nádherná kniha, velmi smutný příběh... Měla by to být povinná četba pro mladé lidi, aby věděli co znamenala válka v normálním lidském životě... Když jsem na konci knihy přečetla tu větu o žloutkových věnečkách, rozbrečela jsem se...
Tak pěknou knížku od českého autora už jsem dlouho nečetla. Propracovaný děj, neotřelá přirovnáni a obraty, krásná čeština. Zážitek.
Krásná, emotivní a zároveň strašně smutná...jedno velké klubko emocí. Doporučuji, jednoznačně. Styl psaní autorky je skutečně návykový.
Budu opakovat komentáře pode mnou, ale nezbývá než dodat - UF ..... to bylo něco...
Uf... tak tady se asi nedá moc napsat. Myslím si, že stačí slovo SKVĚLÁ! Neskutečně silný příběh plný osudových náhod, smrti a dá se říci i lásky.
Jedna z nejpůsobivějších knih, co jsem kdy četla. Velmi emotivní se silným příběhem.
Nevím co napsat, abych neopakovala již zde uvedené v ostatních komentářích. Ale znovu musím konstatovat, že silný příběh dojme i nejtvrdší povahy (a to já nejsem), takže čtení s kapesníkem. Ať již nikdy více nemusí v civilizovaném světě zažívat nikdo to, co je zde bravurně popsáno o osudu Hany !!!! Važme si místa a doby našeho života, tady a teď. Kdykoli vyhazuji zbytky jídla, vzpomenu si na Hanu a ještě asi dlouho to tak bude trvat.
Hned po přečtení jsem si koupila další knihu od Aleny Mornštajnové, nevěřím totiž, že by tato spisovatelka mohla napsat něco špatného.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české romány
Autorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2017 | Slepá mapa |
| 2023 | Les v domě |
Kniha se hodně liší od toho, co běžně čtu a kdybych se předem víc seznámila s jejím obsahem, asi bych po ní nesáhla. Ale stalo se a já ji přečetla jedním dechem. Jde o neobyčejně silný příběh z doby ještě před mým narozením, příběh smutný, ale věrně popisující část našich dějin. Spoustu knih člověk přečte, ale okamžitě na ně zapomene. Tato kniha je z těch, na které se nezapomíná a která zůstává ve čtenáři ještě hodně dlouho po přečtení. Někdy opravdu stačí jen málo, třeba neuposlechnout zákaz rodičů, a nepatrná událost změní člověku celý život.
A nevím, jestli si ještě někdy dám v cukrárně věneček...