Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454686/bmid_hana-JfO-454686.jpg
5
14111
14111
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
Právě jsem dočetla a jsem plná dojmů a emocí. Nevím, jak vyjádřit to nadšení z nádherné knížky. Je nesmírně lidská, laskavá i smutná. Nešlo od ní na dlouho odejít, přečetla jsem ji na jeden "nádech". Musíte si ji zkrátka přečíst taky, nebudete litovat.
Velká síla... doporučuji, ale je třeba počítat s tím, že vás kniha pohltí se vším všudy - i se svým velkým smutkem. Ale nic není bez naděje, ani zdánlivě beznadějné příběhy...
Knihu jsem nemohla odložit, jak mě uměla vtáhnout do děje. Příběh velmi zajímavý, dojemný...
Smutně krásná, nebo krásně smutná kniha....Každopádně za plný počet hvězd. Děkuji za zážitek!
Na knihu zde bylo napsáno již nesčetně komentářů a s většinou musím naprosto souhlasit. Úžasně napsaná kniha a volba téma a celkového osudu hlavní hrdinky... Začátek mi trochu připomínal Zlodějku knih, další dvě kapitoly byly jak zase jiná kniha, přesto související a naprosto fascinující. Paní Mornštajnová píše naprosto famózně! Nadarmo nemá kniha již skoro 98% !
Neuvěřitelně silný příběh s mistrovsky propojenými osudy několika generací. Psáno čtivou a napínavou formou. Budu určitě doporučovat dál.
Tak jsem ji taky konečně přečetla a musím Vám dát za pravdu jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Úplně mě dostala, krásně napsaný příběh, kdy si člověk uvědomí, jaké to muselo v té době být, co rodina prožívala a nakonec jak se dnes máme dobře a kolikrát si toho člověk ani neváží.Proto je potřeba si užívat každý den naplno. Smutné, ale strašně krásné napsané. A navíc ji zarazuji i do čtenářské výzvy. A hned se jdu pustit do další její knížky Slepá mapa a jsem na ni moc zvědavá...
Nemám slov... Velký obdiv autorce za toto dílo. Těžké téma, jednotlivé postavy mají hloubku, příběh se přitom čte tak lehce... a graduje a graduje... Tuhle knihu už nikdy znovu nepřečtu, ale taky na ni už nikdy nezapomenu. Měl by ji přečíst každý.
Velice poutavě napsaný příběh. Krásně vykreslené mezilidské vztahy v dobách nejtěžších. Knihu mohu jen doporučit. Smutný a dojemný příběh, který jsem přečetla doslova jedním dechem.
Když jsem si knihu půjčila z knihovny, měla jsem strašnou chuť na ten krásný věneček na obálce, po čtení by mi v puse asi mírně zhořknul. Kniha to byla ale skvělá a plná emocí, asi nikoho nenechá chladným. Je to krásná sonda do života obyčejných lidí poznamenaných neobyčejnou dobou, ukazuje nám, jak pro někoho bezvýznamné kroky mohou ovlivnit životy ostatních lidí. Hlavně nás ale upozorňuje na to, že nikoho bychom neměli soudit, pokud neznáme jeho příběh, jeho pohnutky.
Tady jsou veškeré ovace a chvála na místě. Knížka je dokonalá. Má vše co má perfektní knížka mít je čtivá, přilepí vás k sobě a nepustí a to ani po dočtení.
Kniha, kterou jsem přečetla na jeden zátah. Prostě jsem ji nedokázala odložit. Smekám.. Nezapomenutelná kniha, silný příběh.
Nemám slov. Paní Mornštajnová dokázala napsat knihu, která mě a nejenom mě opravdu zasáhla. Ovlivnila emoce a donutila opět zapřemýšlet nad tím, jaké hrůzy se děly a jak to tu vypadalo. Celý příběh byl tak silný, vše bylo tak živě podané, že jsem opravdu měla před očima celý příběh a se 'slečnou Haničkou' prožívala rok za rokem. Určitě si ráda přečtu další knihy této Paní spisovatelky.
Co napsat, abych neopakovala to, co už bylo napsáno níže. Velké dílo, krásná četba, tolik lidských osudů, tolik nešťastných náhod, tolik všeho.... Paní Mornštajnová, moc děkuji a klaním se před vašim uměním napsat knihu jako je tato.
jedna z knih, ktore proste MUSITE citat...aj ked su uz 2 hodiny rano ...az kym ju nedocitate :) Krasna. Smutna. A na konci aj smutno-vesela.
Po přečtení této knihy, jsem autorku zařadila mezi oblíbené….přečetla jsem během dvou večeřů, nemohla jsem se odpoutat, stále jsem čekala, co bude dál, žádné místo nebylo hluché . Jedná se o velmi silný příběh, poslední stránky jsem probrečela…zase se to stalo….Kdybych mohla, dám více než pět hvězdiček….A už začínám číst její další – Slepou mapu…A Hanu bych chtěla do knihovničky..
Já nevím, co mám dělat. Jak tu knihu ohodnotit, a jestli vůbec. Vysvětlím proč:
1. Téma, které se v knize odehrává, hodnotit nejde. Válka, situace Židů, jejich osudy, koncentrační tábory ... to jsou hrůzy, o nichž se dozvídáme, abychom je do budoucna brali jako odstrašující, otřesné a nevím jak ještě to popsat. Tedy dát hvězdičky za tohle opravdu nemůžu. Z morálního hlediska. Ale ...
2. Hana a její osud, obejdu-li téma války, které jí jde ve stínu, její osoba, podivnost a hlavně všechno to, co se kolem ní odehrálo, to je na milion hvězdiček, protože když jsem tu knihu dočetla, zůstala jsem na ni zírat, přejel mě mráz po zádech a já tomu nějak nemohla uvěřit. To jako vážně? Chudák Hana.
3. Z toho pramení tisíc hvězdiček za ten nápad, za to všechno, co autorka do knihy dala jako celek, který vytvořil velmi zajímavou, čtivou, dojemnou, ale také nadějeplnou knihu. Klobouk dolů za všechno to, co v knize je. Tohohle bývá totiž v knihách poskromnu.
4. Měla jsem problém s druhou částí, která mi říká: "Seber hvězdu, nebavilo tě zas až tolik, jako zbytek knihy." A skutečně. Vleklo se mi to, to "super" bylo najednou někde vzadu ... něco tam chybělo, něco přebývalo a to nejdůležitější se mi tak nějak posunulo jinam.
5. A právě jsem se rozhodla. Dám pět hvězdiček. Za ten mráz po zádech na konci knihy. Za Haninu oddanou lásku, za to, co se jí stalo. Za to, že paní Mornštajnovou to napadlo napsat. A že je to v závěru fakt podařená kniha. Už se k ní sice nevrátím, nevryla se mi zas to duše, jako jiným. Ale cením si zpracování i myšlenky.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Potřebovala jsem knihu, která mě okamžitě vtáhne do děje, okouzlí mě a přečtu ji za pár dnů. Tahle naprosto splnila má očekávání. Doslova. Přečetla jsem ji za dva dny.