Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5331
5331
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
První knížka od Mornštajnové a asi i poslední. Příběh jedné rodiny napříč generacemi. Nic zajímavého, nic zabaveného ke čtení. Tento styl psaní není můj šálek kávy.
Hlavní postavou knihy je Václav Mánes, jehož životní peripetie sledujeme od jeho narození až do smrti. Příběh začíná během první republiky a vyprávěním se dostaneme až k sametové revoluci. Všechny postavy, které během děje poznáváme, spojuje nějakým způsobem hotýlek Václavova dědy Leopolda. V tomto hotýlku se nejen proplétají osudy Václavových blízkých a známých, ale poskytuje i tajné potěšení cizím párům, kteří sem utíkají před realitou všedních dnů.
Kniha je vyprávěna v er formě a sledujeme zde několik dějových linek. Kromě Václava a jeho čtyř osudových žen, máme možnost seznámit se i s jeho dědou, jeho nejlepším přítelem Oldřichem, tetou Marií a spoustou dalších postav. A zde byl pro mě kámen úrazu. Těch postav bylo až moc.
Kdyby se děj točil jen kolem Václava a jeho žen, úplně by to stačilo. Všechny čtyři spolu s ním měly svůj vlastní příběh, který by rozhodně dokázal vtáhnout a svými dramatickými momenty by pokryly celou knihu. Chápu, že některé vedlejší postavy tam byly kvůli tomu, že se něco stalo a bylo potřeba to vysvětlit. Ale nemusela jsem o všech vědět celý jejich životní příběh. Při čtení to spíš zdržovalo.
Zpočátku jsem navíc měla pocit, že o samotný hotýlek v příběhu vůbec nejde, že je jen určitou kulisou. Ono to tak vpodstatě bylo celou dobu, ale v určité části se přece jen dostal do popředí. Byla zde také nakousnuta historie, ale tím, jak se neustále přeskakovalo v čase, kdy v jedné kapitole byla postava dospělá a v následující jsme se vrátili do jejího dětství, to bylo akorát matoucí, než abych si z toho něco vzala. Nepomáhaly ani stejná jména postav.
Po dočtení jsem si schválně znovu přečetla prolog, kde mi sice vše zapadlo, ale zároveň jsem si uvědomila, jak snadné ho bylo v průběhu děje zapomenout. Od autorky to byla má třetí kniha, ale zatím pro mě ten nejslabší kousek.
Hotýlek je veľmi pokojným rozprávaním o jednen rodjne, Leopoldovi, ktorí založil Hotel, no nova vlada si ho schramstla, ale povolila mu v ňom ostať.
Leopold však Hotel povazuje stale za svoj a chystá ho pre svoju rodinu, preto Hotel prosperuje a po založení Hotýlku ma nejaké peniažky do vačku.
A sledujeme tym pádom celú liniu jeho rodu, hlavnou postavou je Václav, jeho vnuk, vyrastanie, neskôr lásky, potomci, nezhody v rodine, laska, smrť.
Po tých knihach co mam od autorky prečítané je síce tato pre mňa najslabšia no hlboký význam v sebe skrýva a to je súdržnosť rodiny v ľahkých aj ťažších životných situáciách.
Příběh jedné širší rodiny na menším městě. Vyprávění začíná zhruba v 50. letech a je založeno kolem jednoho mužského člena dané rodiny.
Čtení hezky odsýpá. Ale kniha je sama o sobě průměrná. Nic závratného se v ději nestane, jednoduše jde opravdu jen o události několika desetiletí.
Neuvěřitelně uvěřitelné propletence osudů postav. Tohle byla pro mne poslední z doposud dostupných knih této spisovatelky. Věřím, že ne každou knihou se autor zavděčí všem, ale přesto mě překvapilo poměrně velké množství dosti chladných recenzí. V mnohých knihách jiných autorů je čtenář nucen prokousávat se spoustou „vaty“ která neobohacuje, ani neposunuje děj a slouží pouze k navýšení počtu stránek a tedy k vyššímu honoráři autorovi. To není myšleno hanlivě, někdy se jedná i o výborné knihy. Jen je to prostě fakt. V knihách Aleny Mornštajnové se s ničím podobným nepotkáte. Tedy i v Hotýlku má autorka naprosto pečlivě promyšlenou každou scénu. Každá věta a někdy i každé slovo mají svůj přesný účel a svůj smysl, o čemž se vždy můžeme spolehlivě přesvědčit někdy o pár stran, někdy o pár desítek stran dál v textu. Za sebe tedy hodnotím knihu jako naprosto skvělou a byl bych vděčný za větší množství spisovatelů, kteří předloží čtenáři takto pečlivě, až puntičkářsky připravený příběh. Jediná a pro děj naprosto nepodstatná nepřesnost je přiřknutí Škodě 100 rok výroby 1964, přičemž se tento vyráběl až od roku 1969. Ale také mohlo jít pouze o tiskařský překlep a typové označení mělo být 1000. V tom případě by bylo vše v pořádku.
Každá kniha paní Mornštajnové je úplně jiná, ale přesto mají něco společného. Všechny jsou totiž skvělé a právě v tom je její největší umění. Závěrem mi nezbývá, než jí opět poděkovat za spoustu příjemných chvil strávených nad perfektní knihou. Samozřejmostí je, že stejně jako její ostatní tituly i Hotýlek vřele doporučuji.
Obyčejný příběh napříč několika generacemi jedné rodiny. Neurazí, nenadchne. Ale rozhodně nenudí.
Klasika, přesně to, co jsem od paní Mornštajnové očekávala. Na rozdíl od jiných neohromila, ale ani neurazila.
Mám ráda příběhy prolínající generace, kdy hlavní hrdina z prvnich kapitol se stane jen kolečkem v soukolí a objeví se někdo jiný, kdo převezme jeho roli.
I přesto mi zde něco chybělo, nesedělo, nevím ... četlo se dobře, vždy s chutí otočit další stranu.
Nelíbil se mi konec, jedna stránka a sluš. Jeden příběh ukončen rychle a druhý jen naznačen.
Asi jako hodně čtenářů teto knihy jsem čekala něco víc o hotýlku, ale zklamaná nejsem. Příběh se mi líbil. Třetí kniha od této autorky a první v tomto roce.
Kdyby tohle byla moje první knížka od této autorky, nikdy si další už určitě nepořídím. Ke čtení jsem se musela nutit a dočetla jsem to jen tak tak. Jsem ráda, že jsem začala Hanou. Ne že by byla knížka úplně špatná, ale čekala jsem víc příběhů o hotýlku, o jeho návštěvnících a ne o jedné rodině, která náhodou vlastnili hotel, který v příběhu figuruje hodně, ale opravdu hodně okrajově. Asi mě zmátla i anotace, která udělá představu, že budete číst o hodinovém hotýlku, který překonal všechny války a režimy. Je to prostě příběh dvou rodin, které spojí osud. Žijí své životě, plné lásky, naděje, ale i strastí a nepřízni osudu. Rodí se a umírají v kulise hodinového hotýlku.
Moje první kniha od autorky. Musím přiznat, že po tom velkém mediálním ohlasu ohledně paní Mornštajnové jsem čekal větší pecku. Čte se to sice velice dobře, ale všechno plyne tak nějak průměrně - jako život hlavního nehrdiny Václava. Průběžně přichází tu pěkné - tu zlé situace, ale jsou podané tak nějak bez emocí, bez gradace situací, bez pořádné zápletky. (Nechápu, kde uživatelka strbkav vzala neskutočne prepracovanú zápletku). Myslel jsem, že to konečně nabere spád po události s Marcelkou, ale i tohle zas tak nějak odplynulo v dál. Postav je tam opravdu jak na pěti orlojích. Občas jsem si musel třeba po 70 stránkách říct: kurník, kdo je to vlastně ten Bedřich? :) Období po listopadu 89 už je zrychlené a je vidět snaha osudy všech postav vysvětlit a uzavřít. Ale určitě si od paní Mornštajnové ještě něco přečtu - čte se to jedním dechem.
Už mám přečtených několik knih od Aleny Mornštajnové - Les v domě, Tiché roky, Hana ..
a tato je pro mě “nejslabší. Možná, že to i tím, že jsem jeji novější knihy četla dříve než tuto její prvotinu.. ty novější jsou totiž jiné grády.
Každopádně velmi povedený příběh, ale Václav by potřeboval více adrenalinu, byl to trochu nudař na to všechno co se kolem něj dělo.
Hotýlek, rovnako ako všetky knihy Aleny Mornštajnovej je skvost. Tak úžasne vytvorená zápletka kde do poslednej chvíle vôbec netuší čitateľ, ako sa veci vyvinú a po dočítaní ostane v nemom úžase a ešte niekoľko dní sa v ňom bijú silné emócie. Fantastický, silný príbeh, neskutočne prepracovaná zápletka a vzťahové línie. Aj pri tomto románe rovnako ako v prípade Hany som sa s postavami románu stotožnila a do deja a svojho života ma vtiahli natoľko, že som musela spracovávať, že príbeh nie je skutočný ešte niekoľko týždňov. Úzažné. 5 hviezdičiek bez debaty.
Můj milovaný Hotýlek.. má první kniha od této skvělé paní spisovatelky.. šla jsem do toho s představou povrchního tématu,ale spletla jsem se.. krásné postavy i děj.
(SPOILER) Poslouchala jsem jako audioknihu a i když tam bylo větší množství postav, orientovala jsem se dobře. Hlavní postava Václav mi ale moc neseděl. Přišel mi takový nemastný neslaný, proplouval životem docela jednoduše a přitom on zničil život dost lidem ve svém okolí (nejvíc mi asi bylo líto Jindry, která ho celý život milovala, starala se nejen o něj, ale i o jeho děti a on se přesto nerozvedl, i když jeho právoplatné manželce by to bylo úplně jedno).
Trochu radostnější příběh rodiny, v jejímž vlastnictví (správcovství) je hotýlek. Každý člen rodiny má jiný osud, ústřední postavou je poctivý Václav, který je trochu naivní a jeho láskou je oprava aut. Je to hodně propletené, osudy postav jsou zajímavé, ale nevybočují z života běžného člověka, takže je zase na čtenáři, aby si na ně udělal názor sám. A to mám na knížkách paní Mornštajnové nejraději.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Kniha je zajímavá ale někdy příběh se odehrává po dnech jindy poskočil o několik hodně let do předu jindy se vrátí v čase. Zajímá mě co byla fikce a co je podle skutečnosti příběh se klidně mohl stát i tak celý jak je napsán záleží na každém čemu chcete věřit.