Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5125
5125
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
No, jako vlastně vůbec nevím, co na to říct. Ze začátku jsem se nemohla začíst, pak nastal obrat snad během jedné stránky, a kniha mě úplně pohltila. Je to asi pět minut, co jsem dočetla, buší mi srdce, ukápla slza a bylo mi vlastně strašně úzko. Knihu doporučuji. Kouká na mě z knihovny další autorčina kniha Les v domě, ale musím si teď dát oddych.
Další skvělá kniha od Aleny Mornštajnové a znovu se musím opakovat, že tolik opěvovaná Hana zdaleka nezastíní jiné knižní skvosty této spisovatelky. Já si prostě libuju ve spletitých osudech rodin, že do poslední chvíle si člověk není jistý, jak která postava dopadne. Je fajn sledovat příběhy a osudy lidí, ve kterých lze najít povahové rysy lidí ze svého okolí.
Další z mnou přečtených knih od Aleny Mornštajnové - a mohu jen chválit. Snad jen - na můj vkus - urychlený závěr.
Moje první přečtená kniha autorky a určitě né poslední. Musela jsem si ze začátku zvyknout na její styl psaní, ale to asi jen proto, že jsem četla delší dobu jen po kapitolách. Příběh rodiny se mi líbil i když mi místy bylo smutno a líto některých postav.
Život napříč lety točíčí se kolem "hotýlku", který spojuje rodinu a blízké napříč generacemi. Krom těžkých životních situací poukazuje také na složité rodinné vztahy.
Hotýlek se četl dobře. Více mě bavila první polovina knihy, ale i tak hezká kniha.
Tak mám kromě dětských knih (na které se ale také chystám) přečteny všechny romány od paní Mornštajnové. Hotýlek je opět příběh jedné rodiny, který prochází napříč delším časovým obdobím - zmiňuje obě války, novou republiku i dobu komunismu a finišuje těsně u sametové revoluce. Jak stejný byl život hotýlku a jak jiný život jeho obyvatel. Je to příběh o charakterech lidí, ryzích i těch pokřivených, lásce a nenávisti, zdraví i nemoci, zradě, odplatě. A v neposlední řadě smrti, tou to začíná i končí. Mě se příběh četl dobře, ale musím přiznat, že můj srdeční od paní spisovatelky to není.
Kniha o tom, že lidský život uteče stejně rychle jako čtení tohohle příběhu. Tak to vidím já.
Hana, Les v domě, Tiché roky, Slepá mapa - 5*
Hotýlek a Listopád jsem nedočetl. Hrozně jsem se nudil, a tak jsem to vzdal.
Tento román jsem četla po Tichých rocích a Slepé mapě. Pořád u mě vedou Tiché roky pro svoji hloubku a zároveň jednoduchost, ale Hotýlek mě nadchnul určitě více než Slepá mapa. Děj měl neuvěřitelný spád a konec byl hořkosladký. Postavy jsem si oblíbila a bylo mi líto, když se někomu stalo něco špatného. Autorka je opravdu vynikající vypravěčka.
Všechny knížky od Aleny Mornštajnové jsem přečetla jedním dechem. Hotýlek je nádherný román a z její tvorby mne zaujal snad nejvíc. Rozhodně doporučuji.
(SPOILER) Hotýlek tak do poloviny plynul jako velmi klidné vypravování, pak nastal zlom a zápletka vlastně detektivní. A další obnažení charakterů. Pocit hořkosti - nikdo vlastně neprožil šťastný život. Děda Leopold? Možná, ale i on prožil velkou ztrátu. V životě každé postavy byl větší či menší díl neštěstí, bolesti, zklamání. Někdo si svou bolest odžil, šel dál, jiný byl ztracený. I paradoxy doby vykonaly své. V každém případě všechny osudy a vztahy byly velmi realistické a paní Mornštajnová umí vyprávět.
Paní Mornštajnová dokáže psát i o smutných nebo obyčejných věcech tak lehce a poutavě, že se její knížky nedají odložit a musí se přečíst na jeden zátah. Je zajímavé sledovat příběhy několika generací, líbí se mi, jak jsou postavy popsány se všemi svými slabostmi a charakterovými nedostatky, a přesto jsou čtenáři blízké a nemá tendenci je za jejich jednání odsuzovat. První tři autorčiny knížky mě nadchly, na další tři, které už mám v knihovně se těším a věřím, že nebudu zklamaná.
Alena Mornštajnová opět nezklamala. Je to moje čtvrtá kniha od této autorky a zase úžasná. Autorka umí tak krásně vykreslit postavy, že mi připadalo jako bych patřila do rodiny Mánesů.
Dočetla jsem až kolem půlnoci, nešlo se odtrhnout.
S postavami jsem usínala a ráno u snídaně jsem ještě o nich přemýšlela.
Paní Aleno, děkuji.
Příběhy lidí okolo jednoho hotýlku a kolem běžících dějin. Občas se zatajeným dechem, občas s úsměvem.
Příběhy lidí kolem malého hotýlku na kraji města. Tento hotýlek provozuje Leopold Mánes s manželkou Majkou a jedná se o hodinový hotel. Osou celého vyprávění je život vnuka, Václava Mánesa, který měl tu smůlu, že se narodil ten samý den, kdy byly vypáleny Lidice, navíc v den, kdy byl v období heydrichiády zastřelený jeho otec, který se vydal v době zákazu vycházení hledat lékaře.
Příběh o nepříliš veselé době okupace a následujících letech neméně neveselého komunismu a o drobných zaškobrtnutích a nedorozuměních, které mají dalekosáhlé, fatální a nepředvídané následky pro všechny zúčastněné. Zaujalo mne, jak se v knize popsané vztahy v každé generaci opakují, pokaždé ale s jiným závěrem.
Tentokrát mi přišlo, že je kniha napsaná s pěknou dávkou černého humoru. Byla to čtvrtá kniha autorky, celkově se mi líbila že zatím přečtených knih nejméně. ( Četla jsem Hanu, Tiché roky a Slepou mapu).
Krásná kniha. Po dočtení jsem byla emočně vyčerpaná, jako kdyby s knihou strávila roky - úplně jsem se do příběhu ponořila a žila ho s hlavními hrdiny.
Alena Mornštajnová je moje nejoblíbenější autorka. Četla jsem téměr všechny knihy (krom Tichých roků, na ty se teprve chystám). Oceňuji jak umí vykreslit postavy, kdy jejich příběh mě okamžitě vtáhne a nepustí dokud knihu nedočtu. Navíc děj zasazený do našich historických událostí. Toto prostě autorka umí nejlépe ze všech :-) Určitě její knihy budu číst opakovaně a příště objevím zase něco nového, co mě obohatí. Nemohu se dočkat nové knihy.
(SPOILER)
Moje další setkání s Alenou Mornštajnovou se opět neslo na skvěle vlně. Autorka umí skvěle podat lidské příběhy z mnoha úhlů, z několika životních fází.
Tentokrát se kniha točí okolo životního osudu Václava a jeho prostřednictvím i okolo celé jeho rodiny. Václav se narodil 10.6.1942, že už jste to datum někde viděli? Ano, ten den vypálili Lidice, celá země byla po atentátu na Reinharda Heydricha pod tlakem, zákaz vycházení, popravy, a zrovna tento den se Václav dere na svět, jeho otec jede přes zákaz vycházení sehnat porodní bábu a je zastřelen.
Každá oslava jeho narozenin končí stejně - vzpomínáním na otce, kterého nikdy nepoznal, a brekem.
Václavův děda je správcem hotýlku, který mu komunisti zabavili, drží ho, aby ho jednou mohl předat vnukovi.
Knihu mohu doporučit opravdu všem. V knize je hodně postav s různými charaktery včetně vraha.
Osamělý a nepříliš schopný, ale milující rodič je pro děti lepší než dětský domov.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
A. Mornštajnová mě jako obvykle vcucla do svého příběhu. Vyprávění o spletitých životech několika generací je plné emocí a nutí čtenáře číst pořád dál.