Hotýlek
Alena Mornštajnová
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Zajímavě pojatý životní příběh jednoho muže a lidí okolo něj. Velmi uvěřitelně vystavěno, s několika životními kotrmelci, životními křižovatkami.
Na můj vkus byl Václav muž s velmi pružnou páteří a velkou snahou vyhnout se většině nepříjemností, které v životě nastanou... jako známý mohl být přijemný člověk, ale jako kamaráda, na kterého je spolehnutí za každé okolnosti bych jej mít nechtěla.
"Hotýlek" je vyprávění osudů rodin, které poznamenala válečná doba druhé světové války a nástup komunismu.
Velmi těžko se v této době normálně žilo a paní spisovatelka tuto dobu a lidi v ní velmi výstižně vykreslila a dokázala mě natolik vtáhnout do děje, že jsem knihu přečetla téměř jedním dechem.
I tato kniha nyní patří mezi ty, na které nezapomenu a nějaký čas bude ve mně doznívat.
Vlastně vůbec nechápu proč se mi ta kniha tolik líbila. Je tam minimum přímých řeči, celý je to vlastně takový vyprávění.
A přitom je to tak neuvěřitelně čtivý, že jsem se nemohl odtrhnout a četl a četl.
Některý osudy jsou fakt hustý....
Fajn knížka do vlaku na cesty do práce a zpět. Četlo se to hezky a zároveň nebylo nutné se nějak extra soustředit. Plný počet nedám, protože mě knížka nepohltila tolik jako Hana, ale určitě hodnotím kladně. Taková oddechovka.
Nebylo to vůbec špatné, to bych autorce opravdu křivdila. Ale po Listopadu a Tichých rocích to ve mě nezanechalo žádnou hlubší stopu. Možná tím, že tam těch tragických osudů bylo až moc, ale neměli kromě Hotýlku žádnou hlubší spojitost.
Po knize Les v domě jsem se na tuto knihu moc těšila a jsem velice zklamaná.
Kniha je bez děje, autorka vlastně jen popisuje osoby a občas nějakou událost. Jsem v polovině a nejraději bych knihu odložila.
Mornštajnovou jsem poznal už dříve v podobě divadelní inscenace Hany, asi nejznámějšího autorčina díla (očividně hned po Lese v domě, lol), nicméně byl to právě Hotýlek, který se stal mým prvním knižním kontaktem s ní. Upřímně jsem zklamán. Autorka má vybroušený styl, úplně si ji dovedu představit, jak vyučuje nějaké tvůrčí psaní, ale také má neuvěřitelnou schopnost popsat zajímavé téma nudným způsobem a vyprávět román jako nudnou lekci dějepisu. Tomuto výrazně napomáhá naprosto bezbarvé vyjmenovávání jednotlivých událostí a skutečností v díle, když se jen tak bez emocí zmíní o průběhu sametové revoluce, nebo o tom, že byl někdo skoro znásilněn. V některých dílech může odosobněné vyprávění působit umělecky, zde je to spíše neschopnost nějak psát. Životní "sága" jedné československé rodiny by mohla být zajímavá, ale autorka mi nedala důvod se o onu rodinu jakkoliv zajímat, přitom popis obyčejného jsem si vychvaloval třeba u Hrabalových Postřižin nebo u Hamsunovy Matky Země. V závěru mi tak přišlo zajímavé snad jen prolog, který při zpětném pohledu položil čtenáři otázky, a užití Seifertovy básně Píseň o rodné zemi v názvu kapitol.
Hezky napsané, ale děj mne vlastně moc nebavil - prostě takové vyprávění ze života jedné rodiny od 40. let 20. století po začátek nového milenia, příběh, jaký by se vlastně mohl stát v té době komukoliv. Tomu odpovídá forma vyprávění - ne zcela chronologický způsob řazení událostí typický pro tuto autorku, relativně málo dialogů, na pozadí všeho lehká bezútěšnost, relativizování hodnot i maličko otevřený konec.
Mě knížky paní spisovatelky moc baví, takže ani tato v pořadí už má několikátá přečtená kniha nebyla výjimkou. Líbí se mi styl a jazyk, jakým jsou knihy napsány a pokud máte rádi romány, tak s paní Mornštajnovou nikdy nešlápnete vedle. Podle mého názoru je oblíbenou autorkou naprosto oprávněně a nemůžu se dočkat, jaké další knihy a určitě skvělé příběhy si ještě přečteme!
Treti setkani s Alenou Mornstajnovou a opet velka spokojenost. V zebricku se zaradil pred Tiche roky, ale pochopitelne za Hanu.
Jsem zvedava na dalsi knihy. Diky pani Mornstajnova!
Další parádní čtení od paní spisovatelky Mornštajnové. Milý, čtivý příběh. Zaujala mě především hlavní mužská postava. Místy mi to přišlo lehce překombinované a proto taky jen 4 *. Po Listopádu za mě ale zatím druhá nejlepší kniha od autorky.
Zase úžasný román o osudu jedné rodiny.
Když začnete číst knihu od paní Mornštajnové tak je to jako se do toho příběhu zachumlat...asi jako do deky, příběh vás úplně zabalí a pohltí...
A ani Hotýlek není výjimkou.... Alespoň ne pro mě i když tu někteří píší že kniha je o něco slabší. Já to tak rozhodně neměla.
Kniha se velmi dobře četla, líbilo se mi, že byla hodně ze života.
Prostě život dává,ale i dost bere, a někdy i malé rozhodnutí a špatně zvolené slovo může dost uškodit.
Bohužel se mi,ale tahle kniha zdála o něco slabší než jiné knihy od autorky.
Při čtení Hotýlku, mé druhé knížky od Aleny Mornštajnové, jsem pochopila, že Hana jako literární fenomén dekády se neudála jen tak. Protože Hotýlek, který byl napsaný dříve, je úplně stejně dobrý. Má originální a silný příběh. Ale je to styl a vypravěčské mistrovství, které dělá autorčiny knížky jedinečnými.
A za vykreslení dob socialismu by měl Hotýlek být součástí povinné četby. Pro školáky i pro zapomnětlivé dospělé.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Super! Krásně napsáno, čtivě. Příběh jedné rodiny a dramat, co její členové zažívali.