Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5132
5132
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Opět se mi četla pěkně jako poprvé,styl psaní a vyprávění je prostě famózní,nečtu pohádkový příběh,ale skutečný život.
Kniha Slepá mapa se mi líbila více než tato, ale tentokrát už jsem neměla takový problém se stylem autorky. Líbí se mi jak se proplétají různé příběhy jednotlivých postav, občas se odskočí ještě k úplně jiným vedlejším postavám, ale stále mají mezi sebou nějaké pouto.
Příběh je opět zasazen do dob komunismu a končí až dalece po revoluci, přijde mi, že vždy když se kniha od autorky blíží ke konci, tak se odflákne a da se jí zbytečně rychlý spád.
V knize není příliš veselého, možná by neuškodilo trochu humoru nebo trocha romantiky u hlavních postav. Ale i tak se to četlo samo.
Moje první knížka od autorky a tak trochu začínám chápat, proč je kolem jejich knih tolik povyku. Píše velmi čtivě a krásně do příběhu zahrnute fakta doby, aniž by tím narušila tok děje.
Závěr jsem čekala trošku...zapamatovatelnější, dynamičtější. Na druhou stranu opět mohl přesně takový být záměr - aby závěr knihy vyzněl tak, jako byla doba v něm popsaná.
Knížka o lidské síle a lidských slabostech, které se nemění, ať je politické uspořádání jakékoli. Náročná kompozice, náročný děj, v žádném případě to není jednoduché čtení na pláž. Ještě několik dnů po dočtení mám o čem přemýšlet.
Prvotina od Aleny Morštajnové, poslechnuto na ČRo a musim říct, že hlas Anny Cónové mi k tomu neseděl. Nicméně námět se mi líbil, dobře promyšlený námět, líbilo se mi to. Ale tyhle těžké témata se těžko čtou/ poslouchají. Uvidime kdy se pustím do další.
Poslouchala jsem na mujrozhlas.cz.
Román se sice jmenuje Hotýlek, ale více něž o něm - budově, organizaci - autorka píše o "hoteliéru" Václavu Mánesovi. Přiznám se, že mi ani on, jako hlavní postava příběhu, ani nikdo jiný příliš k srdci nepřirostli. Nenašla jsem nikoho, komu bych "mohla fandit". Navíc část knihy bylo vyprávění pomalé. Až ve druhé polovině nabyl děj tempo a napětí.
Chápu, že celé 20. století provázely u nás války, ekonomické krize, okupace, komunistické čistky jak v 50. letech tak za dob normalizace. Chápu, že to pro "nesympatizanty" byla těžká léta. Ale toho pesimismu, pochmurnosti a tragédií bylo na mě v jedné rodině až až. I když Mornštajnová je těmito náměty známá, takže co jsem čekala? ;o).
Navíc mi neseděl hlas Anny Cónové. Někdy jsem měla pocit, že mluví na tříleté dítě a důsledně ar-ti-ku-lu-je, aby to mrně chápalo, co říká. Poslechla jsem si ukázku z audioknihy, kterou načetl Jaromír Dulava, a ten se mi líbil více.
Moje třetí a asi poslední knížka od paní Mornštajnové. Její styl fakt není pro mě. Nebaví mě sledovat osudy mnoha "nehlavních/nevedlejších" postav, které se vždy vynoří, je nastíněn jejich životopis, pak je zde pár scén z jejich života, zamíchají s dějem, poté zase zmizí, aby se vynořili o 50 stran později a čtenáři bylo zase předloženo pár scén z mezidobí tak, aby se zdálo, že kniha sleduje celý jeho život, a že to čtenáře má zajímat. Navíc je zde evidentně snaha o vytvoření co největšího počtu "zajímavých a propletených" vztahů a osudů nebo nějakých osobních neštěstí...Na mě to nefunguje. Nebýt toho, že jsem to měl ve Výzvě a že jsem poslouchal audio knížku výborně namluvenou Jaromírem Dulavou, tak jsem tak ve třetině vzdal.
Poslechnuto na ČRo, moje první kniha od této autorky. Pěkně zpracované i popsané, postavy, místa, pocity. Vůbec to nebylo špatné. Jen mi pro ty osobní příběhy a prožitky chvílemi bylo dost smutno.
A dál zatím nějak nevím, co k tomu teď víc říct .?.
Audio ČRo: Jasně, kvalita se drží, ale jako už je to dvacátá historická kniha od autorky, a už je docela i těžké se v tom orientovat. Máňa šla na jahody, Karla se dívala, Renata se měla vdát za Frantu a přitom měl dítě s Klárou, která šla zase na maliny. Prostě je dobré, že Mornštajnová jde taky mimo téma občas.
Mám ráda styl psaní Mornštajnové, její knihy mě baví a vždycky se i něco nového a zajímavého dozvím. Čtení Hotýlku jsem si užila, příběh pěkně odsýpal a všecko na sebe pěkně navazovalo a dávalo mi smysl. Hodnotím 3* protože mě v knize nic vyloženě nenadchlo, nevyvolalo silné emoce, ani nepřekvapilo. Příjemné čtení, které sice ráda doporučím, ale nic zásadního ve mně nezanechalo.
Nebylo to spatne, ale dost mi to pripominalo Vypravej. Takova barvita rodinna saga, kde postavy sice nejsou cernobile, ale presto jsou ponekud sablonovite.
Ve srovnani s obdobne stavenymi Jonassonovymi linearnimi pribehy je tento dost depresivni, az to cteni ponekud tizi...
Usmevny je az ten konec s postou.
Je to skvělé tím nepříjemným způsobem, kdy mě něco zasáhne a neumím to přesně pojmenovat, protichůdné pocity, chuť číst dál přes nepříjemno ze čteného, ...
Velmi dobrá práce, velmi dobrá kniha.
Hotýlek jsem přečetla už podruhé, poprvé se mi dostala knížka do rukou před tolika lety, že jsem si sice pamatovala děj i osudy některých postav, nicméně nic nebránilo tomu, abych si četbu užila i opakování.
Jde o mou oblíbenou kombinaci příjemného (snad i do velké míry oddechového) čtení s nenásilným vzděláváním. Celou dobu sledujeme život hlavní postavy, od narození do smrti, kdy na pozadí probíhají dějiny, celá druhá polovina 20. století v Československu.
Není to ale historický, ani politický román. Jde o příběh rodiny, která má ve vlastnictví a velmi záhy už jen ve správě malý hotel za městem.
Tak jako ve všech knihách Aleny Mornaštajnové, i tady obdivuju s jakou lehkostí popisuje to ohromné množství postav a jejich osudu, aniž by se v tom čtenář ztrácel. Vždy když to potřebujete, hned víte kdo ke komu patří, jaké jsou jeho motivace a pokud z příběhu nějaká postava odchází, stejně se pro zajímavost dozvíte jak to s touto postavou dopadlo. Miluju to!
Co je skvělé, je barvevnost jednotlivých postav. Nikdo není jen kladný, nebo záporák. Všichni občas uklouznou nebo se nezachovají dostatečně statečně nebo v souladu s morálkou. Člověk si to čte a říká si, že tohle je prostě život.
Pokud máte od A. M. přečtenou zatím jen Hanu, a čekáte podobnou knihu, která vám vezme dech, asi budete zklamaní. Pokud si ale tuhle laťku odmyslíte, dostanete krásný rodinný příběh, který bez problémů dočtete dřív než by vás začal nudit.
Mornštajnová tohle umí. Vezme rodiny a jejich okolí a provede vás jejich životem. Zcela čtivě. Až to na člověka působí, že se ten příběh opravdu stal.
Rodinná historie orámovaná kulisami malého hotýlku. Sledujeme vztahy a problémy rodiny a známých v období před komunistickým převratem, v době komunismu i po pádu toho obludného režimu. Změny charakteru lidí i běžné starosti.
Od autorky jsem kdysi četla Slepou mapu a Hanu, proto jsem se i tentokrát těšila na dobře vykreslenou psychologii hlavních postav a historické pozadí, které Mornštajnová obvykle zpracovává s velkou citlivostí. A nezklamala jsem se, opět je to pěkně napsaná kniha, plná silných emocí a přemýšlivé atmosféry, které vás vtáhnou do příběhu. Mornštajnová navíc nikam nespěchá, nechá vás vychutnat každý detail.
Úplně nemohu souhlasit s komentáři níže, ve kterých se píše, že se v Hotýlku vše několikrát zopakuje, aby čtenář nebyl namáhán, nebo že se v něm nenajde silný příběh.
Právě opakování některých informací přece zajišťuje, že se čtenář neztratí ve velkém množství postav a ve spletitém ději. A síla příběhu? Vždyť to má být právě to zamyšlení nad složitostí rodinných vztahů, historickými traumaty a osobní identitou. Trochu mi přijde, že Hana a Slepá mapa slízly víc smetany jen kvůli tomu, že se dotkly války.
Kniha vhodná na plážové letní čtení, velmi nenáročná, až jednoduchoučká. Autorka všechny důležité skutečnosti několikrát naprosto polopatě zopakuje, aby čtenářova hlava nebyla ani na chvíli namáhána, tudíž se jedná opravdu o odpočinkové čtení. Děj knihy působí místy hodně "na sílu", jen aby se čtenář nenudil, jak už tu psal někdo jiný. Poslední věta knihy to dokazuje. Poslechnuto jako audiokniha na ČRo.
Poslechnuto na ČRo jako audiokniha.
Obecně mám knihy paní Mornštajnové ráda. U téhle jsem ze začátku trochu tápala v množství postav, jakmile se mi podařilo zorientovat, bylo vše v pořádku. Je možné, že to bylo formou, kterou jsem pro knihu zvolila (poslech), těžko říct. V závěru jsem čekala asi poněkud dramatičtější bratrský střet.
I tak se mi kniha líbila a mohu ji doporučit.
Hotýlek jsem si ctěl půjčit, ale objevil se na Dvojce ČRo - takže audio. Zajímavé vyprávění o době, kterou jsem i já povětšinou prožil (jsem asi o 5 let mladší než Václav). Těch změn bylo za tu dobu mnoho a ne vždy byl život jednoduchý. Proto dovedu alespoň trochu pochopit jednání jednotlivých postav románu.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Rodinná sága, jak u paní Mornštajnové známe a očekáváme.
Začátek mě doslova dostal! Bosý hlavní hrdina vykročí z domu, po něčem slizkém uklouzne, při pádu rozpaží ruce, praští se do hlavy a umře. Mrtvý je i rozšlápnutý slimák. Parádní háček!
Hotýlek - místo děje a jeho rodinní příslušníci. Děda Leopold, záruka jistoty i v dobách chatrných na mezilidské vztahy, režim, jeho syn Václav a hlavně pak vnuk Václav - hlavní postavy a kulisy příběhu.
Vnuk Václav, člověk, který neváhá jít tou pro něj nejpřímější cestou, aby se ochránil, nehledě na okolnosti (ještě že už děda Leopold nežil!).
Trochu mi přišlo nadbytečné rozšiřovat do detailů dějové zázemí cirkusu - paralelně se odehrávajících příběhů v rodině manžela Marie.
Příběh je to čtivý, rozdělený do kapitol, které se soustředí vždy detailněji na jednu z postav.