Hypnotizér

14.01.2017

Ze začátku mě kniha bavila hodně. Zlehka se četla, zvraty byly dosti nečekané a detektivní linka neotřelá. Od nějaké poloviny jsem se začala bohužel nudit. Všechno mi to přišlo zbytečně roztahané, ke konci jsem k pár spojitostem dospěla dřív, než hlavní hrdinové a musím přiznat, že v jednom případě mi děj přišel až neuvěřitelný. Taky mě mrzí, že detektiv Linna měl tak málo prostoru dokázat, co všechno svede.
Bohužel mě se kniha ve finále až tak nelíbila.

14.01.2017

Skvělé čtení, ve chvílích, kdy jsem zrovna nečetla, jsem o knize musela alespoň přemýšlet :) Má první kniha od této dvojice autorů, určitě ne poslední.

10.01.2017

Při čtení této knížky jsem se musela zamyslet nad tím, jak křehká je hranice mezi normálem a šílenstvím.
Napínavý příběh, přečteno během pár večerů. Určitě se k této autorské dvojici ještě vrátím.

08.01.2017

Knihu jsem si přečetl i přesto, že jsem předtím viděl film. Spokojenost ale byla...i přesto, že jsem si na Joonu Linnu dlouho zvykal. Chvílemi mě možná trošku vadilo to, že jsem díky filmu věděl a tušil, co přijde, nicméně napsané je to poctivě a naprosto mě to vylákalo k dalším dílům. Postava hypnotizéra byla tak super, až je škoda, že je součástí jen této knihy.

08.01.2017

Moje první Keplerovka a moc mě bavila,napínavá až do konce,zvraty,super čtení

06.01.2017

Už jsem četla několik knížek od Keplera a musím říci, že ani tentokrát mě nezklamal. Pasáže z Erikovy minulosti a jeho hypnózy mi přišly trochu zdlouhavé a místy nesrozumitelné, ale nakonec vše dávalo smysl a knížka byla napínavá od začátku do konce. Joona Linna v této knížce nedostal tolik prostoru jako v dalších pokračováních, ale i tak se mi Hypnotizér líbil a všem ho doporučuji.

05.01.2017

Jedna z ďalších severských krimi, ktoré sa mi dostali pod ruky. Detektívka začína výborne, autor ( prvá kniha od neho) píše mne vyhovujúcim štýlom, bez zbytočných odbočiek z hlavnej línie deja. Kniha v podstate pojednáva o dvoch hlavných zápletkách, z ktorých jedna je v podstate rovnako dôležitá ako druhá. Autorovi by som však vytkol jednu pasáž ( konkrétne ide o 80 strán "spred 10 rokov", kde sa človek dozvie len asi 1 -2 doležité indície). Záver knihy vynikajúci, mrazivý, presne taký ako má byť severská detektívka.
Ešte jednu maličkosť by som vypichol - detektív mi v knihe prišiel ako druhé - tretie husle, čo nebýva zvykom.
Knihu však hodnotím výborne.

04.01.2017

Všichni porovnávají Larse Keplera ( spisovatelský manželský pár) s Larssonem nebo Nesbem.
Vůbec bych je neporovnával. Neviděl jsem žádnou podobnost. Musím přiznat, že kniha se mi četla jedním dechem a přečetl jsem ji velice rychle. Hned jsem se pak i vrhl na další díl. Líbila se mi hlavně urputnost vyšetřovatele a jeho "tah na branku" A také jeho hláška : " Tak měl jsem pravdu ?" , s kterou pak všchny otravuje. Líbilo se mi napětí a rychle plynoucí děj. Jsou tam něky těžko uvěřitelné věci, které by v reálném životě asi těžko mohli nastat, ale když od toho člověk odhlédne tak se jedná o nenáročné odpočinkové napínavé čtení, které stojí za 4 hvězdičky.

03.01.2017

Námět mě oslovil, četlo se mi to jedním dechem - přibližně do poloviny knihy. To, co se zpočátku jevilo jako priorita, bylo odsunuto na vedlejší kolej, což mě trochu mrzí. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že má autor rozdvojenou osobnost, ze zvědavosti jsem si jej vyhledala a zjistila, že autoři jsou dva - manželé, teď mi to dává smysl. Na druhou stranu musím autorům přičíst k dobru, že člověk tápe a neví do posledních stran. Občas malinko překombinované, ale miluji konspirační teorie a ráda jsem nahlédla pod pokličku hypnózy. Doporučuji :)

02.01.2017

Kniha má velmi kvalitní zápletku ,příběh ,který mne upoutal ....trošku mi vadilo sezení u psychologa,které zabralo v knize poměrně dost stránek ....ale asi to tak má být,dostat vás do té atmosféry,kterou autoři navodili ....a pak to celé poskládat do sebe ....

01.01.2017

Další seversky autor, který umí. Na Nesba nebo Larssona tak úplně ještě nemá, ale dobrý. Bavilo mě to. Rozjezd byl náročnější, ale potom bezva čtení. Chvílemi jsem musela knihu večer odložit a pokračovat až druhý den za světla, jak mi jednání některých hrdinů nahánělo strach. Také mě překvapil zvrat v dějové linii. Nejdříve řešíte Josefa a jeho stíhání a najednou se ocitáte deset let zpět v praxi Barka. Každopádně se mi příběh líbil, byl napínavý, chvílemi děsivý. Určitě doporučuji k přečtení.

30.12.2016

Jelikož jsem jako prvního přečetla Stalkera a až pak začla hezky od začátku Hypnotizérem, věděla jsem už, jaké postavy na mě čekají. V porovnání právě se Stalkerem je Hypnotizér slabší, ale přesto pořád velmi velmi kvalitní a napínavý.

29.12.2016

Řekla bych spíše psycho-thriller než detektivka. Knížka, která mohla klidně v půlce skončit a být od půlky knihou druhou. Mě bohužel Kepler neoslovil.

27.12.2016

Počkala jsem si, abych mohla porovnat alespoň s druhým dílem, a stále je to jednička, která mě zaujala více. Čte se snadno, rychle, i přes ty časový skoky a myšlenky různejch postav. Hltala jsem ji a byla zvědavá, jak to všechno dopadne.
Sice je Joona Linna roztomilej sympaťák proti drsnýmu Harrymu Holeovi, ale i tak jsem si ho oblíbila. :) Určitě stojí za přečtení. :)

18.12.2016

Kniha není špatná ale upřímně už jsem četla lepší.Velká část příběhu se odehrávala tzv. v hlavě postav a to jí myslím dost ubralo na jakési dramatičnosti a napětí.

16.12.2016

Kniha se nečte lehce. Je extrémně zajímavá, je neuvěřitelně nabitá fanatismem vraha a dokáže strhnout k přečtení 100 stran jedním dechem. Jenže její neuvěřitelnou slabinou je náročnost změny úhlů pohledů, přeskakování v čase a pro větší prožitek i neustále sledování času (nadpisů kapitol). Abych vás nevyděsila - knihu z nakladatelství Host o 534 stranách jsem odkládala jen velice nerada. Zamilovala jsem si ji. Ale neskutečně mne týrala. Jednou jste v hlavě doktora, co hypnotizuje, podruhé se na svět díváte očima jeho ženy a vzápětí sídlíte v myšlenkách hlavního detektiva Joony … Právě z různosti postav se občas vrátíte v čase a než si uvědomíte, co v té chvíli dělala ta či ona postava, trošku vás to ze začátku rozhodí. Ke konci už tolik ne, protože hltáte text všemi smysly a chcete vědět, jak to dopadne.

14.12.2016

Dočítať túto knihu bolo celkom utrpenie. Všetko sa príliš vlieklo, celkom mi vadil zvláštny, prílišne opisný rozprávací štýl s nudnými dialógmi (ak teda vôbec boli) autora a postavy mi taktiež neprišli bohvie ako zaujímavé. A aby toho nebolo málo, celý príbeh mi proste prišiel dosť nerealistický (a teraz vôbec nehovorím o hypnóze) a ťažko uveriteľný.
Autorovi dám ešte šancu, ale po prečítaní prvého dielu fakt nechápem, čo na ňom všetci vidia.

Od autora jsem četla jen tuto knihu a nenavnadila mě, abych se poohlížela po dalších. Předem upozorňuji, že nejsem žádná nanynka, která čte jen Danielle Stellovou. Skandinávské detektivky a kriminálky mám ráda, ať už třeba Stiega Larssona, Jussi Adler-Olsena nebo Jo Nesbø.
Hypnotizéra jsem si přečetla na podnět několika svých známých, kteří mi ho vřele doporučovali... po přečtení jsem jenom nevěděla proč... Nejen, že v jejich podání vypadá Švédsko jako Gotham City, kde děti mohou úplně všechno (což vzhledem k jejich politice, co si smíte a hlavně nesmíte k dítěti dovolit, není zas tak úplně od věci), ale příběh byl roztrhaný a nesouvislý, nevyrovnaný. Hlavní osnova příběhu, tedy vyvraždění rodiny, inzerovaná na obálce se vlastně vyřeší velmi brzy po začátku knihy, a i když vím, že vrah z nemocnice utekl, tak jsem si už měsíc po přečtení knihy nemohla vzpomenout, co se s ním potom stalo...
Postupně se dozvídáme malé kousky Erikovi minulosti, aby jsme pak při jeho jízdě autem byli zatáhnuti do více jak 100 stran vzpomínek, kde nám naservírovali v jednom nepřetržitém sledu všechno, co jsme podle autorů potřebovali vědět. Namísto postupného vedení k pochopení jeho minulosti na nás svrhli bombu a vyrovnejte se s tím, jak libo... mě teda velmi nelibo...
Pak zjistíte, že hlavním dějem knihy je linie, kterou jste považovali za zcela vedlejší a syn který musí brát kvůli ředění krve každý den injekce, se najednou bez nich po nějakou dobu obejde a klidně může chodit... Co chodit - utíkat! A neříkejte mi, že kdyby jste měli od narození nemocné dítě, neudělali byste ani jedinou jeho fotografii, protože by na to nebyl čas. Snad každý by si právě kvůli té nemoci nějaké fotky pořídil, právě pro ten nejhorší případ. Tohle nesmyslné zdůvodnění by se hodilo tak akorát do románku typu Harlequin, kde jsou čtenářky snad zvyklé na podobné nelogické jednání...
Úplně jiná stránka byl styl psaní, který mě naprosto nezaujal. Dialogy byly holé, strohé a občas nesmyslné. To nemusí být nutně na škodu, ale v tomhle případě spolu s absencí jakéhokoliv popisu vnitřního rozpoložení postav, nebo jejich vnějšího chování při rozhovoru, zbyly pouze holé věty, při kterých jsem měla problém pochopit, co kdo cítí nebo proč dělá to, co dělá a co mě přišlo úplně nesmyslné... Říkám si, že by to mohlo být v tom, že autor není autor, ale jsou to autoři-manželé. Představuji si to tak, že dva lidé, kteří spolu píší knihu, spolu samozřejmě rozebírají děj i motivaci postav, píší dialogy, přepisují, vylepšují, popř. i zjednodušují, a po nějakém třetím, čtvrtém přepisu jim vznikne to, co se nakonec objevilo v knize. Oni vědí pozadí, znají důvody a proto jim ten rozhovor dává smysl. Já jako čtenář pak tápu, rozčiluji se a nechápu proč se děje, to co čtu...
Koneckonců, možná to byl jejich záměr (i když o tom pochybuji), aby si lidé domýšleli, spekulovali, rozčilovali se... za jiných okolností bych to i uvítala, ale ne u téhle knihy.
A nakonec... po nějakém čase určitě zkusím i nějakou jinou knihu od této autorské dvojice, protože vzdávat se po prvním neúspěchu není můj styl...

15.11.2016

Je to kniha která si zaslouží 4*. Od Keplera čtu knihy velmi rád. Tentokrát se Joona trošku vytratil ale myslím, že to ve výsledku až tak nevadilo. Určitě si přečtu i Paganiniho smlouvu, která mi ještě chybí.