Ignis fatuus
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541883/bmid_ignis-fatuus.jpg
4
599
599
V zakázaném území kolem šumavské řeky Křemelná se koncem sedmdesátých let začíná probouzet k životu dávná legenda. Pohraniční stráž zde stále častěji hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Roste podezření na možné nepřátelské plány ze strany Západu. A krajem se opět šíří odvěké pověsti o bludičkách a beztělcích. Do míst, jež byla po desetiletí nepřístupná, je vyslána vědecká výprava, která má záhadná zjevení prozkoumat. Vědci věří, že najdou rozumné vysvětlení, ale možná právě oni uprostřed šumavských slatí o rozum přijdou. Je za vším jen únava a přírodní jevy, nebo si tu s nimi opravdu něco dávného hraje na kočku a myš? Každý z nich si v duši nese minulost svou i svých předků a zdejší kraj nezapomíná. Tentokrát se bude mstít sama Šumava.... celý text
Přidat komentář
Pozoruhodná kniha, zajímavý námět, velice propracovaný styl psaní autorky.
Opět se budu opakovat. Knihu bych si asi nikdy nepřečetl, kdybych si ji tady nenašel na DK u oblíbených čtenářů. Petra Klabouchová tuto knihu napsala pro mě velice poutavě, takže se vrátím i k některé(ým) z jejích předchozích knih.
Pořád řeším, že mi stále přibývá knih, které bych si v životě chtěl přečíst. A musím volit mezi těmi klasickými, z dřívějších dob, a těmi, které píší autoři dnešní doby. Je spousta knih, které spojí za pozornost a které mě oslovují.
Tato kniha se úplně vymyká z okruhu mnou čtených knih a jejich zaměření.
Jsem rád, že jsem ji dostal do ruky. Už jenom kvůli tomu, že jsem se dozvěděl spoustu zajímavých informací o pověstech a duchovních fenoménech Šumavy. Tato část knihy mě hodně bavila. Takže doporučuji všem trpělivým čtenářům, kteří nechtějí mít na konci pocit, že se kniha četla sama a že to zvládli za pár hodin. Já jsem si to vychutnal a prožil.
Ani nevím, jestli se s těmito poznatky ještě opět vypravím na Šumavu. :-)
Začátek byl velmi napínavý, příjemně jsem se bála, ale s ubývajícími stránkami se to nějak začalo moc komplikovat a té duchařiny začalo být trochu moc, nezachránil to ani závěr. Oceňuji výborný nápad, ale snaha zahrnout tam všechny možné šumavské "urban legends" dílu uškodila.
Tak tohle mi mimořádně padlo do noty. Krásně vystižené atmosféry daných časových období i Šumavy samotné, mlžné scény s ozvěnami času a osob byly skutečně působivé (sem tam jsem si vzpomněla na film Ti druzí, knihu Echo nebo seriál Akta X). Kniha měla všechny atributy, které u horroru vyhledávám, včetně zajímavých postav (nejde jen o nesourodou skupinu divně naivních lidí určenou k likvidaci, jako u Trhliny, ale o postavy logicky propracované a uvěřitelné) a konec byl též dle mého gusta: měla jsem husí kůži a bylo mi zvláštně smutno. Autorka dokáže se čtenářem skvěle zamávat...
Když splácáte dohromady knihu Soumrak od Dmitry Gluhovského (o výpravě portugalských conquistadorů v mexickém pralese) a Strach a Trhlinu od Jozefa Kariky, přidáte k tomu špetku šumavských hvozdů, notnou dávku balastu o ničem, hrst nelogičnosti a opentlíte to krásně šroubovanou češtinou, tak vznikne Ignus Fatuus, který ale není nic jiného, než rádoby strašidelná pohádka pro teenaegerky s premenstruačním syndromem.
Moje první knižní setkání s autorkou s jsem velmi spokojená. Zajímavý příběh, hutná atmosféra. Jedna z knížek, u které čtenář musí dávat opravdu pozor.
Předpověď ideální, sjezdovka upravená a okolo Šumava. Co víc si přát. Ale už při druhé plavné kristiánce jsem vjela do husté mlhy s očima socialismu/nacismu/čirého zla?, napálila do stromu (nebo nemrtvého?) až jsem viděla hvězdičky (2 a to ještě mlhavě, za fakta).
Holt příště na Šumavu si vezmu ignis perpetuus nebo raději ignis sacer/antidepresiva?, kdybych náhodou narazila na krvežíznivý jev zvaný ignis fatuus. Ale když si budu dávat pozor,aby mi nikdo nenakapal nic do pití (dnes už asi nejen kapičky), pravděpodobnost přežití je vysoká.
Nimium omne quod nocet.
Kniha výborná, chtěla jsem dát 5 hvězd, ale shlídla jsem nedávno film Trhlina a nevím zda se autorka inspirovala u Karika jako Jára Cimrman u Babičky od Boženy Němcové a napsal Dědečka a nebo dva autory napadne téměř totožné téma a protože to nevím, zdržím se hodnocení.
Poutavě napsané, zajímavý námět, bavila mě temná atmosféra, překvapivé zvraty (starej Šinágl! :-D), prolínání různých příběhů, které se nakonec pospojovaly, a propojení fiktivního příběhu se skutečnými událostmi a šumavskými legendami. Jednu hvězdičku ubírám za (dle mého mínění zbytečně) drastické popisy násilných smrtí a za vylíčení Ďatlovovy výpravy, které je fakticky správné tak z 50%.
Tak moc jsem se na knihu těšila, líbila se mi obálka, líbil se mi samotný námět příběhu..ale nakonec jsem byla vůbec ráda, že jsem ji dokázala přečíst..taková fantas magoria pro dospělé, mě tohle vůbec neoslovilo :-(
Tak já vám nějak nevím... od autorky jsem četla Prameny Vltavy a to se mi líbilo.. ale.. tady to bylo všechno nějak moc překombinovaný.. Šumavu mám prochozenou křížem krážem a je super číst mrazivé až mysteriózní příběhy z míst, kde to znám, ale tohle mi nějak nešlo. Propojení šumavských legend s testováním lidí, kdy si ke konci člověk říká, že neví, jestli to vlastně pochopil správně... hodně mi to připomnělo Karikovu Trhlinu, kde jsem se chvílema opravdu bála. Tady jsem se nebála vůbec.
(SPOILER)
Kniha je psána poetickým jazykem, který se až k popsaným hrůzám vlastně nehodí. Avšak vzhledem k tomu, že autorka chce ponechat jistý půvab Šumavě, nejen děsivé ticho s očima (tedy v tomto případě mlha s očima?), pak je její záměr pochopitelný. Kniha je provázána složitým uzlem článků, které se zakládají na pravdě, lze je snadno dohledat, a vlastně i ověřit.
Nuže, tato knížka vlastně ani není o hrůzách paranormálních jevů, ale spíše o hrůzách nejen socialismu. Šumava jako oblast obehnaná drátem, který brání přechodu na západ. Šumava jako oblast spojená s nacisty. Autorka nenásilně popisuje hrůzy, které místní zažili.
Největší zimomriavky mi způsobilo zjištění, že tato výprava sloužila pouze jako experimentální králíci režimu, protože 'rudým' bylo jasné, že všech sedm členů zemře. Vlastně ono bude pouze o sedm zdrogovaných králíků méně. Chytrých. Pouze chtěli ověřit, kdy a jak se tomu stane, v jaké souvislosti.
Ve finále chápu i hlasy, které říkají, že to bylo moc překombinované. Vlastně souhlasím - bludičky, lidské prase, nemrtví, ale ani neživí, cestování časem, dvě duše v jednom těle, kapičky od režimu na omámení. Ale prostě to sedlo. Taková povýšená Trhlina. Avšak za přesah do oblastí socialismu, které moji hlavu zaměstnaly na hodnou chvíli, nemohu, než dát plný počet.
Audiokniha:
No páni. No páni, no páni... Za 1. Obrovské překvapení z pera české spisovatelky a za 2. Totálně mimo můj žánr, přesto jsem hltala každé slovo. Příběh je velmi napínavý. Zpočátku jsem si říkala, že to bude jednoduché a přesné vím, co se stane. Ale jak se příběh posouval, tím víc do toho spisovatelka čtenáře zamotávala. Až jsem dospěla k bodu, kdy už to má hlava absolutně nepobírala a já neustále dumala, jak to vlastně je. Co je skutečnost a co jen výmysl lidské mysli. A konec mě dostal úplně nejvíc. Celé rozuzlení a nakonec i závěr jedné z postav. Velice příjemné překvapení. Opět důkaz, že bych měla dávat českým autorům větší šance.
Tak jsem to nějak nemohla dočíst, kniha podle mne velmi sugestivní a i když jsem byla téměř u konce a nemám ráda nedočtené příběhy...prostě to nešlo, přenechám jiným čtenářům i tak je to na 5 hvězd
Tato kniha ve mně vzbudila spoustu pocitů, otázek, mrazení a zvědavosti. Šumava je jedno z mých nejoblíbenějších míst v naší zemi, a zasadit tak temný a mysteriózní příběh právě do ní byl výborný nápad. Některé pasáže mě trochu zmátly, ale vlastně mi to bylo příjemné.
Možná duše opravdu nezemře a žije dál. Jen nevíme kde, ani kdy. Natož, co má za lubem...
Díla Petry Klabouchové si nějak získaly moji oblibu. Mají nezaměnitelný rukopis a je na nich znát faktologická příprava. Ale hlavně, každá kniha je zcela jiná. Alespoň, ty co jsem zatím četl. A tak je přirozené, že ne každá kniha všechny zaujme. Já už se těším, co přijde příště?
Po nadšení z knihy U severní zdi, jsem sáhla po dalším díle autorky, z počátku jsem byla nadšená, ale to brzy opadlo, přišlo mi to neskutečně zmatený a zamotaný, jediné co bylo čtivé byly pasáže s fakty
Knihu Ignis fatuus jsem si vybral, protože velice rád jezdím na Šumavu a mám rád její pověsti. Už samotná obálka mě zaujala a hned jsem tušil, že mě čeká něco mimořádného. A opravdu – kniha je skutečná jízda. Je to horor, jak má být, plný temných zákoutí a atmosféry, která vás vtáhne do světa šumavských legend a tajemství.
Příběh dokonale pracuje s prostředím mlhou zastřených kopců a lesů, které znáte, a právě to dodává knize tu správnou dávku děsu. Autorka bravurně mísí prvky nadpřirozena s místními pověstmi, což vytváří atmosféru, která je nejen strašidelná, ale i fascinující.
Po dočtení této knihy se na Šumavu jen tak brzy nevrátím bez toho, aby mi v hlavě nezůstávaly obrazy z tohoto příběhu. Je to rozhodně čtivé a skvěle zpracované, a pokud máte rádi horory, které se dotýkají místní historie a pověstí, určitě Ignis fatuus stojí za přečtení.
„Jsou chvíle, kdy je mlčení mnohem horší, než řev.A oni v té tmě obarvené úplňkem do všech odstínů hřbitovní černi mlčeli ještě děsivěji."
V prvé řadě musím opět smeknout před autorkou, co nám to zase nasadila do hlavy :-D Tato její nejnovější kniha pojednává o tajemných a temných legendách nevyzpytatelné Šumavy a tamější krajiny. Příběh je prokládaný výtažky z různých výzkumných materiálů, které tedy celé knize dodaly úplně jiný rozměr. Místy byly opravdu děsivé a znepokojující. Já si právě i díky nim knihu neskutečně užila.
Na začátku knihy se nečekaně objeví spálené tělo! Ale komu patří? Co se to v těch končinách vlastně děje? Proč se všechno děje v utajení? Co tam vlastně zkoumají?
Vzápětí se v příběhu objevuje postava Květy, která se zrovna loučí se svou malou dcerkou Pavlínkou. Květa je uznávaná botanička a má odjet na týden na záhadný výzkum na Šumavu. Pavlínka má před jejím odjezdem určité předtuchy, které si nenechá pro sebe...upřímně v téhle části jsem se bála asi nejvíc z celé knihy. Jsem totiž typ člověka, který věří na nadpřirozeno a v této části byla v tomto ohledu naprosto skvělá atmosféra a celkově za mě nejlepší část knihy.
Květa ovšem i přes všechna varování odjede, nemá totiž na výběr a my s ní tudíž vyrážíme po stopách výzkumné výpravy, která se vydává k řece Křemelná, zkoumat záhadné světelné jevy. Mají se pokusit odhalit zda se jedná o přírodní či umělý jev.
V této části jsem si myslela, že se budu bát mnohem víc, ale spíš mě fascinovalo to gradující duševní šílenství, kterého jsme byli svědky. Zažít něco podobného by nechtěl určitě nikdo z nás.
Finále knihy bylo skvělé a já jsem nadšená :-)
Šumava a její legendy jsou pro mě fascinující, ovšem další cesty do těchto končin si velmi rozmyslím, co kdybychom přece jen narazili na mlhu s tisícem očí, která smrdí mršinou...:-)
„Naučili se s tím žít. S přeludem. Se špatným svědomím. Protože Šumava nezapomíná. A neodpouští."
Štítky knihy
Šumava pověsti česká literatura horory pohraničí mysteriózní, mystéria české horory
Autorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
Bála jsem se. Moc. Bála jsem se, že se mi kniha od Klabouchové zase nebude líbit. Ale pomyslnou jiskřičkou mi bylo, že tady u hororového tématu může přehánět a fantazírovat tak, jak to má autorka ráda ( a tak jak mi to překombinovávání u jiných knih autorky vadí).
A ono to tady opravdu funguje. Je to čtivé a sakra napínavé od samého začátku. A i přesto, ze i tady se zase na můj vkus příliš tlačí na pilu, nevadí mi to.
I když jsem se u audioknihy občas ztrácela v časovém období i postavách, i když ze mě při první zmínce o LSD vypadlo “jéžišmarjá.. nevadí.
Moc jsem si užila reálie ztracené Šumavy a faktografické údaje.
“Kdo sleduje mlhu, jakoby byl už mrtvý .. a mrtví stopy nezanechávají.