Ignis fatuus
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541883/bmid_ignis-fatuus.jpg
4
807
807
V zakázaném území kolem šumavské řeky Křemelná se koncem sedmdesátých let začíná probouzet k životu dávná legenda. Pohraniční stráž zde stále častěji hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Roste podezření na možné nepřátelské plány ze strany Západu. A krajem se opět šíří odvěké pověsti o bludičkách a beztělcích. Do míst, jež byla po desetiletí nepřístupná, je vyslána vědecká výprava, která má záhadná zjevení prozkoumat. Vědci věří, že najdou rozumné vysvětlení, ale možná právě oni uprostřed šumavských slatí o rozum přijdou. Je za vším jen únava a přírodní jevy, nebo si tu s nimi opravdu něco dávného hraje na kočku a myš? Každý z nich si v duši nese minulost svou i svých předků a zdejší kraj nezapomíná. Tentokrát se bude mstít sama Šumava.... celý text
Přidat komentář
Brilantní atmosféra, nápadité, místy trochu chaos (často jsem se vracela o pár odstavců, abych si to poskládala), ale to mi nevadilo, protože ta atmosféra a rozuzlení!
A fakt jsem se u toho bála...
Naštěstí čteno pár dní po Dušičkách..úžasné,ale na Šumavu mě už nikdo nedostane..
Četla jsem to v nejvhodnější možný okamžik (od 28. 10. hehe), přesto mě to dlouhou dobu nedokázalo vtáhnout. Něco mi prostě chybělo. Styl psaní byl dobrý, zápletka mi hodně připomněla Kariku (a i ten ode mě dostal jen 3 hvězdy a byl za mě tedy o fous lepší než IF, proto z původních 4* měním jen na 3, i když mi to je "blbý"), konec to mírně vylepšil. Za mě to bylo možná i zbytečně překombinované a vlastně souhlasím s komentářem níže od Arkagas, mohla bych se pod něj úplně podepsat. Nevím, asi jsem od knihy čekala až příliš s ohledem na nadšené reakce. Škoda! Ale autorku rozhodně nezatracuji a přečtu si od ní něco dalšího.
4,5* Horory ani mysteriózní thrillery já nečtu, možná tak maximálně 1x za dva roky, odhadem. Důvodů proč si přečíst právě Ignis Fatuus bylo více. Prvním důvodem bylo, že v našem místním Klubu milovníků knih máme aktuálně téma horor, druhým důvodem bylo, že mí oblíbení knihomolové knihu chválili kudy chodili a třetím důvodem, pro mě nejpodstatnějším, že autorka samotná je mi velmi sympatická a moc ráda s ní poslouchám rozhovory (vsuvku - na akci Kniha Brno jsem ji měla možnost poznat osobně a velký zážitek). Knížka nás zavádí na Šumavu, moji velmi oblíbenou oblast naší země, proto moje zvědavost byla ještě větší. Knížka mě vždycky vtáhla do příběhu a byla jsem společně s hlavními hrdiny uprostřed lesů kolem řeky Křemelné. Mrzí mě, že jsem knížku nemohla číst na jeden zátah, byl by to úplně ten největší zážitek, takto jsem se vždy musela do příběhu znovu a znovu vracet a nasávat opětovně strašidelnou atmosféru. Za mě rozhodně k přečtení doporučit můžu, slova jako bludičky, seník, plyšový medvídek a mlha my už v hlavě zůstanou napořád.
Jedním slovem - trápení. Tahle kniha se mi vůbec nečetla dobře. Dočetla jsem ji jen proto, že rozečtenou knihu nerada odkládám. Pořád jsem čekala, že se chytnu, že mě to začne bavit, ale prostě jsme si nesedly. Všeho tam bylo nějak moc.
Knihu jsem poslouchal jako audioknihu, mojí první audioknihu v životě, a to z jednoho prostého důvodu - poslední říjnový týden jsem odjel na chalupu kousek od Vimperka, kde jsem se procházel po polích a podél lesů za soumraku a občas i po tmě, a k tomu si pouštěl do uší příběh o bludičkách a beztělcích - atmosféra zaručena.
Právě atmosféra je nakonec nejsilnější stránkou knihy. Příběh samotný mi přišel občas trochu zmatený, překombinovaný, a tím, že jsem knihu poslouchal a bylo obtížné se v příběhu vracet ke specifickým pasážím, mám teď v hlavě pořád několik otazníků a nejistot ohledně jeho rozuzlení.
Pasáže ze spisu mě občas bavily míň, jindy víc - nejlepší bylo, když jsem našel energii googlit si dodatečné informace ke skutečným událostem a místům, které autorka v těchto úvodech do kapitol zmiňuje.
I přes tyto drobné nedostatky, nebo spíš "aspekty, které mi nesedly", knihu doporučuju, mám z toho fajn zážitek umocněný časem a lokalitou při poslechu, a některé scény si budu pamatovat ještě dlouho :)
Právě dočteno. Teda....mistrovský kousek! Čistokrevný horor, od kterého se (pokud se naladíte na spisovatelčinu vlnu) neodtrhnete. Navíc jde o české prostředí, o kterém má snad každý nějaké povědomí. Šumava, to je svět sám pro sebe a co tam natropili vojáci, byla jedna hrůza. Doba, kdy rozhodovali kovaní soudruzi. Kteří rozhodovali o osudech lidí, které měli v hrsti. A tak se pouštíme spolu s seshora organizovanou vědeckou výpravou do míst, kdy není vůbec nic zaručeného. Ani čas, ani krajina, ani návrat. Já jen doufám, že knihu nenapadne nikoho zfilmovat. Dopadla by stejně jako Trhlina. Některé věci se na plátno přenést nedají, čtenářská fantazie i představy jsou mnohem lepší. No, a že jsem to četla právě přes Dušičky, je ta pověstná třešnička na dortu. Krásná knížka!!!
Dočteno. Několikrát už jsem chtěla knihu odložit, ale neučinila jsem tak. Byla jsem zvědavá, jak příběh dopadne. Zajímavé atmosférou, ale podruhé už bych si knihu nepřečetla.
Toto se vám dostane pod kůži. Podobné Karikově Trhlině? Možná trochu, ta psychohra je zde také rozehrána, ale ve složitějším stylu, což někteří čtenáři nekvitují úplně kladně, nicméně sem to patří, tady to má důvod. Některé čtenáře tato kniha motivuje k výletu na Šumavu, mě spíš obráceně, bylo to opravdu strašidelné a jako hororu tomu dávám plných 5 hvězd! Povedlo se! Vložené záznamy vyšetřovacího spisu za kapitolami mi tam úplně neseděly, ale smysl tam určitě měly. Každopádně milovníkům napětí IF doporučuji!
Nejdřív jsem byla nadšená, potom jsem si chvíli říkala, jestli to není trochu moc, ale pak se zase vrátilo nadšení. Ta kniha je dokonalá, jen je třeba ji přečíst do konce včetně epilogu. Úžasný zážitek, až je mi líto, že už je konec. Posloucháno jako audiokniha, takže tajemnou atmosféru umocnila jednak přiléhavá interpretace a také fakt, že jsem si knihu pouštěla ráno při běhání, za šera a občas i mlhy.
“Lesy už vaří mlhu. A mlha vidí…
Děj nás zavádí do prostředí Šumavy, k pohraničí, kde místní stráž čím dál častěji hlásí výskyt jakýchsi světelných jevů. A proto povolá tým vědců, kteří mají přijít této záhadě na kloub.
Zvolené místo bylo podivné a dokázalo celou výpravu vyděsit k smrti. A navíc všude jen samá mlha, která jim vůbec nic neulehčuje.
Hned na začátku na mě dýchlo tajemno a chlad, co leze za nehty - navození atmosféry se autorce povedlo skvěle. Celou dobu to bylo tíživé, dechberoucí, mrazivé a plné strachu.
Jak píše autorka v epilogu, je kniha poskládaná ze starých šumavských legend, místních povídaček a tajemství, ale stejně tak je inspirována některými skutečnými událostmi a osobami. Jako celek to působí opravdu děsivě.
Za mě atmosféra trochu přebíjí děj, chvílemi jsem zapomínala, proč tam vlastně jsou. To ale neubírá nic tomu, že je to dobrá kniha, protože ta atmosféra prostě čtenáře pohltí.
Pokud se rádi bojíte, neměli byste tuhle knihu minout.
A mohlo to být tak pěkné. Ale je toho moc. Převtělující se druidi, magnetické zlomy, žravá mlha, ďábelská světýlka na blatech, oživlí vojáci z druhé světové, mizející lidé, psychoenergetické anomálie, vraždící divoká prasata, kulové blesky, nekřtěňátka, šílení výzkumníci, časové skoky… a to jsem byl TEPRVE V POLOVINĚ. Co kdyby si autorka vybrala jen jednu věc z toho a pak ji rozpracovala?
Libí se mi popisy mokré a potemnělé krajiny a blat, některé odstavce jsou opravdu podmanivé. Text ale neplyne, je to kostrbaté, skladba vět přerušovaná. Jako by všechno, co ji napadne, dávala Petra na papír s jediným pravidlem: hlavně se nevracet, nečíst to po sobě. Vzbuzuje to sice dojem překotné naléhavosti a vytváří paniku, což by příběhu slušelo, kdyby v panice nebyl čtenář. Fascinace tajemnem je fajn, splácat všechna možná témata dohromady a uvařit z toho dort nemusí nutně znamenat chutný výsledek.
Bohužel ne všechny knihy si najdou své čtenáře,tohle byla pro mne jedna z nich.
Autorka má dar popsat místo a atmosféru, děj také nebyl špatný, ale na mne to bylo moc překombinované a docela těžko se to četlo.
Jezus Kristus! Tohle byla paráda. Šumavu miluju, teď už si budu dávat asi větší pozor, až přijde mlha…jo a komunisti jsou svin*!
Já vlastně nevím. Četlo se to skoro samo, ale celkový dojem po přečtení zůstává takový, že jsem to vlastně asi moc nepochopila. Historie Šumavy zajímavá, postav příliš v příliš mnoha časech, mrtvých mraky a že bych se bála Šumavy jako Tribeče po Karikovi taky ne, tak já prostě nevím :-D Jak píše sama autorka, pohádka pro dospělé.
Moje dojmy:
Pro někoho možná u mě velké překvapení, ale Ignis mě do kolen bohužel nedostal. Proč? Vždyť přece miluju horor, miluju mysteriózní horor, miluju atmosférický příběhy a Kinga, jakto, že Ignis na mě nefungoval?!
Zaprvé - postavy, zasazení děje do Šumavy, okolí Křemelné a minulý režim v čele s výzkumem vraždících "bludiček" se mi líbil, ale má to jedno velké mínus. A tím mínusem je to, že to je na mě až moc překombinované. Všem se děje všechno vlastně hned od začátku, nikdo není ušetřen a nikdo nemá čistý rozum. Od hororu a navíc mysteriózního ale čekám, že se zlo bude plížit pomalu, nenápadně a postavy pronásledovat. Od hororu samotného pak čekám, že ve mě vyvolá nepříjemné pocity a budu chtít vědět, co se děje dál. Tady bohužel až na jednu scénu (vyvržení srnce), na mě atmosféra absolutně nepůsobila a osazenstvo v lese mi bylo vlastně úplně jedno.
Mnoho lidí navíc říkalo, že spisy jsou v knížce tak nějak navíc a nebyly tam potřeba. Za mě jsou ty spisy to, co mě bavilo mnohem víc, než samotný příběh. Obálka krásná, námět skvělý, ale za mě bohužel nic, co bych potřebovala mít doma a řekla si waw.
Moje hodnocení: 7/10
Mlha. Aneb co nedokázal King, zvládla Petra Klabouchová. Fakt mám mlhu ráda, ale v posledních dnech mě poněkud znepokojuje. A může za to Ignis Fatuus.
Něco se tam děje, tak tam pojďme poslat skupinku lidí a počkat, co se stane.
Asi taková je výchozí situace režimem vybraných odborníků z různých oborů, kteří mají prozkoumat, co se to na Šumavě v oblasti řeky Křemelné děje. Je to oblast prolnutá záhadnou historií a legendami a významně poznamenaná i nedávnou minulostí, kdy z ní komunisté udělali mrtvé hraniční pásmo. Přičtěte k tomu atmosféru přírody, která si tu mezi mokřady, řekami a lesy vždycky dělala, co chtěla, a máte ideální prostředí na rozehrání pěkně strašidelného příběhu.
Protože je to hororový román, asi vám nemusím nijak dlouze vysvětlovat, čemu tam asi tak bude muset ona průzkumná výprava čelit. Existují tedy bludičky? Nebo jsou ta podivná světla jiné povahy a vysvětlitelného původu?
Ano, četla jsem to jen tehdy, když byl můj muž poblíž. =D
Záznamy z vyšetřovacích spisů, jimiž je příběh expedice průběžně prokládán, my zprvu přišly spíš rušivé, pak jsem jim ale přišla na chuť, když jsem díky GPS souřadnicím mohla na mapách procházet reálná místa a pídit se po legendách a historii těch míst. Takové bádání mám ráda.
A ještě jedna maličkost k okomentování – střídání vypravěčů. Asi by to na mě vše působilo ještě silněji, kdyby zůstalo jen u ich formy z pohledu Květy, ale chápu, že střídání postav (u jiných nikoli vyprávěno z jejich pohledu) umožňuje rozvíjet samostatně jejich linky a neházet vše na bedra jen té jedné. Ale zase tak moc mě to asi nerušilo. =)
Co vám budu povídat… Jsem ráda, že už jsme si Šumavu s přespáváním na nouzových nocovištích prošli, protože teď by se mi tam spalo asi o fous hůř. Ale… Taky mě to trochu láká, víme? =D
(SPOILER)
Knihy nových, mně neznámých autorů už nekupuji. I pro naprostý nedostatek místa v knihovně. Jen osvědčené, i jinými čtenáři už prověřené autory. Tentokrát jsem ale podlehl vábení podle anotace knihy. Mně zatím málo známá autorka Petra Klabouchová (jen jméno), ale kniha se dotýká dvou témat, která mne zajímají: Šumavy (zájem už od dětství, kdy jsem se na většinou nepřístupné vrcholky Šumavy mohl celá desetiletí jen z dálky dívat) a horor.
Tak jsem koupil a věru dobře koupil. Veliké a příjemné překvapení. Kniha už od počátku silně připomíná povídku (spíše novelu) Otomara Dvořáka Mrtvý luh, kterou považuji za jednu z nejlepších povídek (nelovecraftovského) hororu, co znám. A dále, rovněž pro mne nejlepší současný, moderní horor, Karikovu Trhlinu. Kniha Petry Klabouchové začíná skoro identicky jako Mrtvý luh (jen je text románu proti povídce více rozveden) a pokračuje vlastně na stejné téma, jen časově je doba hlavních událostí posunuta: Dvořák v Mrtvém luhu píše o době před únorem 1948, kdy probíhal boj o ovládnutí mocenského aparátu státu mezi prozápadními demokraty a Rusům posluhujícími komunisty, Klabouchová posunula děj o třicet let, kdy zemi už dávno ovládali komunisti a jejich StB a západní hranice byla, po vzoru SSSR a nacistických koncentráků, zadrátovaná a Šumava většinou nepřístupná. S Trhlinou je zde také dost společného, počínaje samozřejmě mizením (a pozdějším znovuobjevením) lidí až po takové detaily v popisu nevysvětlitelných jevů jako je u Kariky „ticho s ušima“ a sklo, které oddělí od reality (líčení Waltera Fischera, oběti, ztracené v pohoří Tríbeč) a u Klabouchové „mlha, která vidí“ a rovněž jakési sklo oddělující náš normální svět. A nechybí samozřejmě ani záhadná „světla“ i se stejnými následky, které má setkání s nimi. Zda jde o náhodnou shodu danou tématem nebo „inspiraci“ (Dvořák i Karika psali a vydali svá díla dříve než Klabouchová) není podstatné. Jisté je to, že Petra Klabouchová z podobných stavebních kostek postavila svůj, originální a velice dobrý příběh. Román začíná hororem, který byl bohužel skutečný, hororem, ve kterém jsme zde museli 40 let žít, komunistickou, estébácko-péesáckou hrůzou („drží nás tu v ohradě jak krávy před porážkou“ říká jedna postava románu). A když k tomu pak přistoupí fantastické či nevysvětlitelné hororové přísady, vycházející z dávných lidových pověstí a folkloru, doplněné pokusem o „vědecké“ bádání o podstatě těchto jevů přímo v terénu (a „doložené“ citací výzkumné zprávy), je zde vynikající a originální kniha hororu. Zasazená do doby, kdy bylo možné věru všechno (tedy zločiny a hrůzy všeho druhu). Pro mne je to právě, spíše než o „světýlkách nad Křemelnou“ (jakkoliv i tato fantaskní linie děje knihy je naprosto vynikající), horor o vražedném komunistickém režimu, který definitivně (?) zničil Šumavu tak, jako ničil životy těch, kteří mu padli do rukou. Hororové memento hlavně pro ty, co dnes drze hlásají, že nebylo vše špatné a dokonce že bylo „líp“.
Čekala jsem něco, co se podobá knihám Kariky - částečně splnilo očekávání. Chybělo mi ale větší propojení se samotnou Šumavou (i přestože se mi líbilo propojení s pověrami, legendami, úplně to nestačilo). Ale jinak fajn, i mráz po zádech to vyvolalo.
Štítky knihy
Šumava pověsti česká literatura horory pohraničí mysteriózní, mystéria české pověsti české hororyAutorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
Letošní podzim jedu na vlně šumavských hororů, takže po Vězněné jsem sáhla po Ignis fautuus. A rozhodně to nebyl krok stranou.
Autorka v knize pracovala s babskými povídačkami o beztělcích, nekřtěňátcích, dušičkách a tyto magické jevy ústrojně zakotvila do příběhu o jedné velice nepovedené vědecké expedici.
Co se týče vyvolání strachu, IG zdařile drnká na struny strachu už od prvních stránek a nenechá čtenáře ani na chvíli vydechnout.
Z retrospektiv osudů jednotlivých postav si tak můžeme poskládat magicko-realistické puzzle složené ze střípků skutečných a mnohdy tragických událostí.
Klabouchová umí vyvolat tísnivou atmoséru strachu a já se už nikdy nebudu na mlhu dívat tak, jako dosud. Protože tahle mlha má zuby a neváhá vás pokousat.
Dále musím ocenit úžasnou autorčinu práci s jazykem, ví, kde si může dovolit poetické popisy, ví, kde úsečnou větou tít do živého, umí napsat naprosto okouzlující popisy.
Pokud máte rádi záhady a nevadí vám u knihy přemýšlet a skládat si střípky událostí, bude Ignis fautuus to pravé pro vás! Já byla nadšená!