Ignis fatuus
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541883/bmid_ignis-fatuus.jpg
4
404
404
V zakázaném území kolem šumavské řeky Křemelná se koncem sedmdesátých let začíná probouzet k životu dávná legenda. Pohraniční stráž zde stále častěji hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Roste podezření na možné nepřátelské plány ze strany Západu. A krajem se opět šíří odvěké pověsti o bludičkách a beztělcích. Do míst, jež byla po desetiletí nepřístupná, je vyslána vědecká výprava, která má záhadná zjevení prozkoumat. Vědci věří, že najdou rozumné vysvětlení, ale možná právě oni uprostřed šumavských slatí o rozum přijdou. Je za vším jen únava a přírodní jevy, nebo si tu s nimi opravdu něco dávného hraje na kočku a myš? Každý z nich si v duši nese minulost svou i svých předků a zdejší kraj nezapomíná. Tentokrát se bude mstít sama Šumava.... celý text
Přidat komentář
Poslední dobou mám pocit, že si vybírám knihy, u kterých si po dočteni nejsem jistá, jestli jsem všechny informace dobře pochopila a nejraději bych si knihu přečetla ještě jednou pro ujasnění všech spojitostí.
Kniha se mi líbila, bylo to napínavé, a rozhodně jsem se bála. Bavilo mě prolínání kapitol se spisy, to bylo takové rozptýlení. Příběh mi hodně připomínal Karikovu Trhlinu. Určitě doporučuji.
Vezmu to trochu zeširoka: nejsem fanynkou hororů, tudíž nejsem ani běžnou čtenářkou hororů, a tudíž nejsem ani znalkyní hororů... Moc nechápu, proč chce někdo psát a pak číst o tom, jak se někdo zblázní hrůzou, jak někde tečou potoky krve, když někdo někomu rve nebo řeže části těla, jak se probouzejí krvelační zombíci, vstávají z hrobů a pronásledují živé, jak někdo tančí s kostlivci, někomu vydloubává oči a podobně...
Knížka Petry Klabouchové je pro mě ale v tomto ohledu jiná... Má pro mě především dokumentační hodnotu, protože vychází ze skutečných záznamů a vyprávění a připomíná málo známý fakt, že komunističtí pohlaváři vysílali do šumavských pohraničních oblastí, které byly mezi místními známé tím, že se tam vyskytují záhadná světla, jež vábí či napadají lidi (čili bludičky, latinsky ignis fatuus), skupiny ať už vojáků, nebo vědců, aby tato místa prozkoumaly...
Velmi zajímavé pro mě byly i fiktivní zápisky všemožných paranormálních jevů vyskytujících se na Šumavě, které byly zaznamenány v Psychoenergetické laboratoři při Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, jež skutečně existovala...
V neposlední řadě musím ocenit a zdůraznit to, že Petra Klabouchová prostě umí výborně psát, umí skvěle vystavět a splést příběh a vytvořit velmi sugestivní a tísnivou atmosféru, takže i když žánr hororu není vůbec můj šálek čaje, knížka mě nakonec uhranula a nemůžu jinak než ji pochválit i doporučit, i když dobře vám u tohohle čtení místy vážně nebude...
Hodnocení: 4,5 * z 5 *
Od autorky jsem jako první četla U Severní zdi a zalíbil se mi její styl psaní. Když jsem viděla, že má hororovou novinku z prostředí Šumavy, byla jsem nadšená, protože horor je jeden z mých oblíbených žánrů. Vidím dost často přirovnání k Trhlině od Kariky a chápu proč, těm, co byli nadšení z Trhliny by se Ignis fatuus mohl líbit - tedy obsahově, co se týče psaní, Karika má strohý a přímý styl popisu, zatímco Petra Klabouchová píše téměř poeticky, s metaforami a barvitými přirovnáními a to mě vážně hodně baví. Ignis fatuus byl fajn, líbilo se mi prostředí, kde se příběh odehrával, stejně tak hrátky s časem a prostorem. Vědecké spisy, které prokládaly děj, mě nějak nerušily, naopak. Bohužel nemůžu dát všech pět hvězd, protože ačkoli se mi kniha líbila, občas mi to jako celek přišlo trošku překombinované a nemůžu říct, že by mě všechny postavy nějak výrazně oslovily. Nicméně ráda uvítám nějaký další hororový počin od autorky :)
V době, kdy jsem knihu četla zde bylo spoustu negativních komentářů, ale i přesto se mi příběh líbil. Pro mě se naprosto nedá srovnávat se Třemi sekerami, u kterých jsem se nudila.
Dvěma předchozí knihy od autorky se mi líbily o něco více, ubírám hvězdičku. 4/5*
Jsou knihy, po jejichž dočtení za týden nevíte o čem byly, ale tahle k nim rozhodně patřit nebude. Umně vystavěný příběh na skloubení skutečných událostí, novodobých pověstí a těch daleko starších vás chytne a už nepustí. Vždy, když již hrozila nudnost dlouhým popisem hororových událostí, což je ostatně problém většiny hororů, naštěstí autorka včas "přešajtlovala" a děj se posunul dál nebo byl přerušen zápisy výzkumníků. Ty mimochodem považuji za skvělý nápad a i díky tomu dávám plný počet hvězdiček. Prostě skvělá kniha, kterou všem doporučuji.
Mám vlastně jedinou výtku. Jak se "jen" pořád a pořád stupňovala hrůza a děs, zhruba v 70 % už mě to maličko přestávají bavit... ale pak to zase chytlo na zajímavosti. Ano, že začátku jsem se bála, později už ne. Každopádně dalši velmi dobrá práce autorky.
Opět se mi potvrdilo, že horory nejsou můj šálek kávy, proto tak nízké hodnocení. Ale jinak je to určitě napsané dobře. Knihu jsem přečetla, i když jsem si říkala, že ji vlastně číst nechci. Určitě jsem i já narazila na nějaké nesrovnalosti /viz komentáře některých členářů/, ale moc jsem je neřešila. Bylo to tajemné, děsivé, až moc...
Tuhle knížku je pro mě velmi náročné popsat slovy, to byl tak ojedinělý čtenářský zážitek, že ho musí každý okusit sám. Je to tam komplexní a složité na vysvětlení, že to prostě nejde.
Můj první počin od autorky a rozhodně ne poslední. Doporučuji
Poměrně útlá knížka, kterou jsem četla téměř měsíc. Prostě jsem se do ní nutila. Regionální linka mě nudila, a jak z komentářů vidím, tak není ani nijak přesná. Hororová linka mi nedávala moc smysl. 2,5*
Dočteno. Právě..teď!! Sedím, vstřebávám, rozjímám, sklepávám husinu. To je skvělá kniha na rozjímání nad životem, nad přírodou, nad věcmi mezi nebem a zemí. Mám chuť ji hned po dočtení přečíst ještě jednou a utvrdit a přebrat se ve všech pocitech, které všechny ani nedokážu pojmenovat. Kniha ve vás naráz vyvolá celou škálu emocí - strach, úzkos, nevěřícnost, smutek, obavu, naději, pochybnost, bláznovství,...
Vzpomínám si, jak jsem jednou v životě zabloudila v mlze. Už nikdy víc, během chvíle jsem byla vyděšená k smrti. Okamžitě jsem přestávala logicky uvažovat, nastupuje panika a mozek vypíná svou funkci normálního, realistického myšlení. “Šumavská mlha je jako čas. Nikdo a nic jí neuteče.
Expedice Ignis fatuus se skládá z několika vědců, kteří jsou v 70 letech 20 století vyslaní, aby prozkoumali světelná znamení v pohraničí Šumavy. Herman, Gama, Květa, Dušan, Klement, pes Jack. Dokáží tomu přijít na kloub? Zdá se to jako lehký úkol…
V příběhu se střídá vyprávění tady a teď a boj s přírodou a všemi těmi jevy, které střídají ukázky z vyšetřovacího spisu Křemelná. A pak možná ještě působí něco jiného, něco co je asi strašidelnější než pochmurná příroda.
“Urban legends jsme u nás na Šumavě nikdy neměli a mít nebudeme. Lidi to neumí vyslovit, nejde jim to přes pysky ani ze srdce. Tady to vždycky byly a budou babské povídačky.
Pro mě to bylo první setkání s autorkou a dopadlo dobře. Většinou jsem byl vtažen, a dokonce jsem se místy bál a šel mi po těle mráz... Mám rád knížky, které se váží ke konkrétním místům, a přimějí čtenáře se o ta místa (a s nimi spojené události) blíže zajímat. Proto oceňuji "faktografické" pasáže a nevylučuji návštěvu Šumavy. Ale rozhodně jen za světla!
(SPOILER) Ještě štěstí, že jsem se pročetla k závěru, protože ten vše vysvětlil a zlepšil můj dojem. Musím říct, že nemám ráda v knihách různé snové výjevy a fantasmagorie, které mi nedávají smysl, proto jsem dost trpěla. Střední část byla úmorná a opakující a nebýt zajímavého slohu a skutečnosti, že jsem si knihu koupila a ne jen půjčila, byla bych ji asi odložila. Ten závěr, kdy se začalo vše vysvětlovat, mě však znovu nakopnul a dočetla jsem asi 80 posledních stran na jeden zátah. Kniha se pro mě nakonec stala celkem zajímavým počinem a asi časem zkusím od autorky i něco dalšího. Vzhledem k tomu, že jsem líčené jevy absolutně nebrala vážně a popisovaným tragédiím jsem nevěřila, jako horor to na mě nepůsobilo, spíš jako pohádka. Zápisy z jakéhosi "vyšetřovacího spisu", které jsou průběžně obsažené, pro mě byly asi nejzajímavější. Hodnotila bych tak 3,5 *
Kniha Ignis Fatuus (neposedný oheň) je další knihou skvělé autorky, která si umí pohrát s tajemnem, donutí člověka soustředit mysl, která mnohdy nechápe, ale propadne příběhu natolik, že chce číst dál a dál, aby konečně zjistil, co se tam děje. Miluji knihy Trhlina a Smrt od p. Kariky a paní Klabouchová si umí pohrát s lidskou myslí, představivostí a vyvolat stejné pocity jako zmíněný autor. Smekám, vážně ano. Kniha mě bavila, tolik otázek, co mě napadlo a bylo fajn, že jsme ji četly společně s holkama a mohly diskutovat. Na konci vše zapadlo do sebe a nestačila jsem se divit. A ano, je to tak "před svými démony neutečeš, jdou s tebou jako stín a v batohu si nesou tvůj nejhorší strach."
"Šumava je unikátní krajina zakonzervovaná v čase a neplatí zde nic z našich fyzikálních zákonů. Zastavil se tam čas. Mrtví odtud odejít nechtějí a živí nemůžou."
Naprosto děsivá pasáž, nad kterou jsem dlouho přemýšlela.
Po Severní zdi mi to nedalo a vrhl se i na tuto novinku od autorky. Jako vadu na kráse považuju ty spisy k jevům. Z počátku to umocnilo samotnou děsivost příběhu, později už to začalo být otravné a spíš to děj zbytečně kouskovalo. Ale to je za mě asi jediná výtka. Děj je temný a děsivý. Asi se mi nechce jet letos na Šumavu :-))
(SPOILER) Napínavé a popisy Šumavy nádherné, nicméně mi chyběla ingredience, kterou mám u hororů rád - šance, třeba jen zdánlivá, pro protagonisty, že se z toho mohou dostat. Baví mě, když má zlo v hororech nějaká pravidla. Tady to na mě působilo tak, že autorka splácala dohromady všechny strašidelné historky od šumavských ohnišť... Bludičky, krvelačná zvířata, pokusy StB, nemrtví... Příběh pro mě nedržel pohromadě a k žádné z postav jsem si neuměl vytvořit vztah. Ale atmosféru to mělo parádní, to ano.
Ze začátku napínavé, lokalita krásná... ale v půli jsem přestal a nedočetl, přišlo o ničem ...
Pokud uvažujete zda si prečíst knihu -nedejte na níže napsané negativní komentáře.... Nelze přirovnávat s jinými autory. Kniha s napínavým, srozumitelným dějem , hororová zápletka je jen třešničkou na dortu. Za mě velmi povedená kniha, nelze odložit, až na samotném konci. Doporučuji!
Tohle mě moc nechytlo. Trhlina, k níž je občas přirovnávána, je výrazně lepší. Za mě je tam všeho nějak moc a dohromady to nedrží. Některé pasáže byly fajn, ale nakonec se to hrozně překombinovalo a místo napětí a atmosféry přišla spíš nuda. Jediná smysluplná linka se týkala Jacka, který měl asi jako jediný rozum a dalo se mu fandit.
Štítky knihy
Šumava pověsti horory pohraničí mysteriózní, mystéria české horory
Autorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
Autorka píše krásně, její jazyk mi lahodí, nicméně příběh mě nebavil vůbec.
Takové přeplácené, od všeho něco, a ty spisy jsem přeskakovala úplně.
Knihu mám půjčenou z knihovny, kam ji vracím pro čtenáře, kteří asi ocení lépe než já.
Nikdy bych si ji nekoupila a víckrát číst nebudu.