Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky
Edgar Allan Poe
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540618/bmid_jama-a-kyvadlo-a-jine-fantasticke-povidky.jpg
4
887
887
V díle Jáma a kyvadlo Poe uchvacuje mnohotvárností a nápaditostí svého talentu, jehož se čas ani v nejmenším nedotkl. Často je dosti nevypočitatelný a nemilosrdný. Dovede nahnat strach a držet čtenáře v napětí jako málokdo, když vypráví o smrtonosné síle mořských proudů, o tajemstvích záhadné bedny nebo když v přestrojení za nervního, pološíleného vypravěče s chorobně citlivou obrazotvorností líčí hrůzostrašné historie o předčasných pohřbech. Husí kůži nahánějí příběhy rozpolcených postav, pronásledovaných svým svědomím a pocitem viny, nebo když s ďábelským úšklebkem píše baladicky laděné grotesky o lidské mstě. Výbor povídek mistra hororové a fantastické povídky. Sud vína amontilladského, Skokan, Démon zvrácenosti, Zrádné srdce, Morella, Eleonora, Berenice, Medailon, Maska červené smrti, Král mor, Ohnivý kůň, Zánik domu Usherů, Jáma a kyvadlo, Černý kocour.... celý text
Přidat komentář
Svými povídkami mne Poe oslovil daleko více než poezií. Tentokrát v českém jazyce jsem si zopakoval Zánik domu Usherů, který jsem četl již dříve a po letech jsem se konečně dostal i k Jámě a kyvadlu. Z povídek musím ale vypíchnout Skokana, ten je opravdu bravurní. Zaujaly mne také více filosofické části, ale na můj vkus tam bylo až moc zamilování se do vlastních sestřenic.
Další skvělý výběr povídek mistra hororu a tajemna. Poeovo smysl pro detailní popis mi nahání husí kůži, ráda se nechávám unášet na vlnách jeho fantazie a nechávám se zas a znovu strašit.
Sice často dost depresivní, ale doporučuji. Myslím, že dílka rozhodně mají co nabídnout. Některé povídky jsou opravdu podnětné.
Jáma a kyvadlo byla opravdu skvělá povídka. Ale u většiny ostatních mi na mysl přicházelo jen jedno slovo: "zvrácený" ... :D
Tahle kniha je vskutku jedna velká deprese. Některé povídky se mi líbily, některé mi dokonce i svou filozofií sedly, ale jiné byly... kostrbaté. V podstatě jsem nevěděla, co čtu. Obsah bych nazvala "pilinovou výstelkou" s trýznivým koncem. Poe píše postavy, které si jen tak nezamilujete. Je to na pomezí šílenství, delíria a neutuchajících "hlasů" podstaty hrdinu jeho knih, co dotváří pocit beznaděje a tak se z povídek se slibným začátkem stane jen rozmazaná šmouha či stín v mysli čtenáře bez uspokojivého konce. Nejsem z toho nijak nadšená, ale určité povídky mi zůstanou v paměti ještě hodně dlouhou dobu, např. Medailon, Berenice, Morella, Maska červené smrti, Černý kocour nebo... Jáma a kyvadlo.
Poevy povídky v knize: 90 %
Překlad, respektive jeho modernizace: 0 %
V průměru to dá 45 % čili **.
---
V této sbírce jsou zařazeny jedny z nejlepších Poeových děl: Zánik domu Usherů, Černý kocour, Jáma a kyvadlo, Zrádné srdce, Maska červené smrti. Dále stojí za zmínku povídky Berenice, Medailon, Sud vína amontilladského, Skokan a svým zvráceným způsobem jsem si oblíbil Démona zvrácenosti. Z děl, která jsem dosud neznal, mne mile překvapila Morella a zklamala povídka Ohnivý kůň.
---
Opravdu velkým zklamáním je pro mne modernizace starých překladů (1894 až 1919), které jsou v díle použity. Chápu, že je třeba přizpůsobit pravopis a skladbu vět, aby nepůsobily zcela archaicky, ale starý překlad tím ztrácí právě na jistém druhu starobylé poetiky. Jenže nezůstalo jen u takového přizpůsobování, ale pod pláštíkem modernizace se v textu knihy objevují slůvka, útržky vět, ba i skoro celá sloka básně, které v oněch starých překladech vůbec nejsou (přesněji jsou použita jiná slova, slovní spojení, části vět, sloka básně), ale byla použita až v modernějším překladu pana Schwarze. Ten vydavatelství XYZ oficiálně nepoužilo a já se domnívám, že je to kvůli autorským poplatkům (i překlad je chráněn Autorským zákonem). Evidentně se však někdo nežinýroval se tímto modernějším překladem místy "inspirovat", aniž by to zmínil. Myslím, že takové jednání se dá považovat za plagiátorství.
---
Podotýkám, že proti původním starým překladům pana Bíbla, Černého a Gottwalda nemám nic, vadí mi machinace, které XYZ vzletně nazvalo modernizací.
Slabší, ale stále dost nepříjemné pod kůži pronikající materiál. Lovecraft pro začátečníky. Místy bych ocenil obsáhlejší uvedení do děje a také delší natahování atmosféry, prostor pro to byl.
Tak mě kniha vůbec nezaujala. Bylo to pro mě chvílema stejně nečitelné jako Romeo a Julie, než se vůbec dostalo k nějaké pointě, tak jsem knihu musela odložit, protože jsem se vůbec nesoustředila. Za mě nezáživná každá polovina povídky.
Některé povídky se mi líbily, některé méně. A i když převažovaly ty, které se mi líbily méně, hodnotím jako průměr. Přijde mi, že jsou povídky málo popsané. Člověk se do toho začíná vžívat a ony jsou u konce. Ale jinak bych řekla taková dost průměrná kniha
Sbírka povídek od mistra hororu. E. A. Poe byl člověkem s mnoha osobními problémy a pohnutým osudem, logicky se to muselo promítnout v jeho tvorbě. Z většiny povídek běhá čtenáři mráz po zádech. Černý kocour, Zrádné srdce nebo Maska červené smrti jsou za mě úžasnými a děsuplnými příběhy, které zde musím vypíchnout. Atmosféra Poeova vyprávění je strhující. Doporučuji číst po setmění, nejlépe za bouřlivých nocí.
Již je to nějakou dobu, co jsem tuto knihu dočetla a mé dojmy se trošku uležely. Bezprostředně po přečtení jsem byla naprosto unesena, ale bylo to hlavně díky posledním povídkám. Některé povídky se mi líbily více a některé mi přišly spíše nicneříkající a nezajímavé. Jak bych také mohla pochopit vybrané povídky od člověka, který žil v jiném světě, který neznal nikdo jiný kromě jej. Zpětně je těžké říci, která povídka se mi líbila nejvíce, ale obzvlášť povídky s názvem jmen hlavních hrdinek se mi velmi líbily. Tato kniha mi doma ležela nejméně čtyři roky a již jednou jsem se pokusila se do ní začíst, až letos se mi to však podařilo. Jistě se k Jámě a kyvadlu, plus k dalším povídkám, v budoucnu vrátím, jelikož některé byly vskutku fantastické! Pan Poe byl zvláštní a svým způsobem obdivuhodný člověk. Jeho kratičký životopis na začátku knihy mi při čtení povídek v mnohém vysvětlil jeho myšlenkové pochody a osudy postav. Obal knihy mne zaujal už v knihkupectví, a tak trochu vystihuje obsah knihy, což je skvělé a velmi důležité. Jistě doporučuji dalším čtenářům, ale upozorňuji, že ne všechny povídky jsou úplně pochopitelné.
Já se s Poe-m tak strašně ráda bojím! :) Jedno léto mě chytl tak, že jsem od něj přečetla snad všechno. Baví mě to. Fest.
Tak to najlepšie čakalo nakoniec, Černý kocour bol presne podľa môjho gusta. A za ním v tesnom závese Zradné srdce. Niektoré poviedky boli trochu nudnejšie ale vo výsledku fajn kniha.
Na tuto knihu jsem se vrhla jen díky maturitě. Myslela jsem si, že to nebude nic moc. Ale kniha mě hodně překvapila. Nejvíc se mi líbil Černý kocour. Stále jsem čekala, jak to celé dopadne a k mému překvapení povídka skončila jinak, než jsem očekávala. Bylo to strhující a určitě teď vím, že se ke knize časem určitě vrátím.
Štítky knihy
Část díla
- Berenice 1835
- Černý kocour / Černá kočka 1843
- Démon zvrácenosti / Démon perversity 1845
- Eleonora / Eleanora 1841
- Jáma a kyvadlo / Studna a kyvadlo 1842
Autorovy další knížky
| 1978 |  Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
| 2011 | Povídky |
| 2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
| 2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
| 1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
nezaujala