Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky
Edgar Allan Poe
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540618/bmid_jama-a-kyvadlo-a-jine-fantasticke-povidky.jpg
4
887
887
V díle Jáma a kyvadlo Poe uchvacuje mnohotvárností a nápaditostí svého talentu, jehož se čas ani v nejmenším nedotkl. Často je dosti nevypočitatelný a nemilosrdný. Dovede nahnat strach a držet čtenáře v napětí jako málokdo, když vypráví o smrtonosné síle mořských proudů, o tajemstvích záhadné bedny nebo když v přestrojení za nervního, pološíleného vypravěče s chorobně citlivou obrazotvorností líčí hrůzostrašné historie o předčasných pohřbech. Husí kůži nahánějí příběhy rozpolcených postav, pronásledovaných svým svědomím a pocitem viny, nebo když s ďábelským úšklebkem píše baladicky laděné grotesky o lidské mstě. Výbor povídek mistra hororové a fantastické povídky. Sud vína amontilladského, Skokan, Démon zvrácenosti, Zrádné srdce, Morella, Eleonora, Berenice, Medailon, Maska červené smrti, Král mor, Ohnivý kůň, Zánik domu Usherů, Jáma a kyvadlo, Černý kocour.... celý text
Přidat komentář
Některé povídky se mi líbily více, některé méně. Ale ve všech byla vidět Poeova zvrácenost, temnota a bolest. Mám ráda, když příběhy občas končí špatně. Ale tady, nevím... Povídky mi přišly příliš krátké na to, aby měly nějaký zásadní příběh. Když jsem si konečně začala zvykat na Poeův styl psaní, dočítala jsem poslední povídku. Možná si ještě někdy od tohoto temného člověka něco přečtu :)
Poe určitě není spisovatel pro každého. Musíte bejt tak trochu pošuk, aby se vám jeho místy až hodně přestřelený mix hororu a černého humoru líbil. Proto budou slabší povahy tyto povídky odsuzovat. Já však patřím do té první skupiny a tak mohu říci, že jsem nadšen. Ano najdou se zde i povídky, u kterých při čtení vyloženě trpíte(Možná jsem celé dílo špatně pochopil, ale Démon zvrácenosti mi příjde jako ultimátní kravina), ale většina věcí patří do top špičky svého žánru(Skokan, Jáma a kyvadlo, Černý kocour). Celkově má však sbírka vysokou kvalitu a jen ukazuje, jak zvláštně pokřivenou mysl musel Poe mít. 85%
Povídky jsou sestaveny dobře, avšak celkový problém u pana Poa je, že spousta jeho děl je častokrát až moc předvídatelných (za což, také možná může dnešní přesycenost tímto žánrem) a někdy až nudných, zbytečně zdlouhavými popisy. Rozhodně mohu doporučit povídky - Černý Kocour a Maska Červené Smrti, ty byly ve sbírce pro mě asi ty nejlepší.
Poe měl vskutku černou duši psychopata. Některé jeho povídky byly opravdu povedené, u jiných jsem se maličko ztrácela v ději a u dalších mi zůstával rozum stát.... Jak mohl něco takového napsat?
Jeho zvrhlá fantazie sahala opravdu hodně hluboko a v jeho strašidláckých povídkách je to znát.
E. A. Poe a jeho nádherně depresivní charaktery postav, míst, budov, pocitů a emocí. Způsob, jakým Poe popisuje a vykresluje jednotlivé temné a zároveň hluboké emoce, šílenství, strach nebo rozporuplnost myšlenek je nepopsatelný, nezaměnitelný a nenapodobitelný.
Skvělá kniha plná povídek od Poea. Rozhodně skvělé. Nejradši mám určitě Černého kocoura. :)
Tento výběr povídek je trochu nešťastný, některé povídky jsou si tak podobné, že jsem je musela číst dvakrát, abych je od sebe rozlišila.
Je pár povídek, u kterých se mi stalo, že jsem si musela 5 vět přečíst znovu, jelikož jsem zapomněla co tam vlastně bylo. Avšak i když tuto četbu mám k maturitě, koupila jsem si knihu hlavně kvůli tomu, abych přečetla i ty méně známé povídky. Poe byl zcela jistě zajímavý člověk. Čtenář se až někdy diví, jakou měl představivost. Ale každý musí uznat, že jeho povídky mají kvalitu. Především i ty myšlenky, které do nich vypisoval.
Ne, bohužel.. Poe neni muj šálek čaje. U Pádu domu Usherů jsem to vzdala a posledních pár povídek nedočtu. Neskutečně mě to nudí, jazyk se špatně čte a kolikrát vůbec nechápu o čem je řeč. Prostě ne.
2 hvězdy jen za to, že je to "klasika" .
E.A. Poea jsem četl jednu knížku, dkyž jsem byl v pubertě a měl jsem ho braného jako kvalitního autora. Teď jsem se dostal k této knize po více jak deseti letech a s velkým očekáváním. Ale ta naplněna nebyl. Velkou část bych označil jako povídky poslední strany. A do poslední strany celkem nuda, místama i filozofování, popisy a zkrátka nevtáhne do děje. Až pak nějaký šokující konec na poslední straně.
Nicméně rozhodně nejlepší je povídka Jáma a kyvadlo. Tam je člověk napnutý od začátku, fandí a čeká. Hned v závěsu mám Zrádné srdce, kde se mi líbily vnitřní pochody vraha. Zaujal mě i Skokan, ač se celkem od zbylých povídek liší.
Ostatní se pohybují kolem průměrnosti. A mimo Démona zvrácenosti jsem dokonce i legendu Zánik domu Usherů označil jako odpad. Taky mi přišel často divný jazyk, kdy jsem se musel i soustředit. A často jsem i zjistil, že čtu a nevnímám...
Více hodnocení u konkrétního povídek.
Mně se kniha líbla velmi. Většina povídek líčí šílené, byť však v oné situaci přirozené chování jednotlivých postav, které pociťují pocit viny, nebo jsou v situaci, z níž není úniku. Empatický čtenář cítí veškerou boles a šílenství, prožívané danou postavou v knize. Některé z povídek se jeví, jako humurné, konec je však s šíleným nádechem tragický, např. u povídky Skokan. Nejvíc se mi líbily povídky: Démon zvrácenosti, Maska červené smrti, Král Mor, Jáma a Kyvadlo a Černý kocour. Nejméně Berenice a Ohnivý kůň. Kniha je spíše šílená, než-li horrorová...
Smrt a šílenství, šílenství a smrt - tyhle atributy se neustále opakují v Poeových povídkách v této knize. Poe sám musel být poloviční šílenec, když takové povídky napsal. Uměl navodit neskutečně mrazivou až odpudivou atmosféru zmaru, zkázy, hrůzy a beznaděje - tedy vesměs prostředí a pocity, které aktivně nijak nevyhledávám. Oceňuji jeho tvorbu, ale v této knize jsou povídky pro mě příliš depresívní a tím i nepříjemné. Asi nejvíce se mi líbila povídka Skokan a titulní Jáma a kyvadlo, ostatní už se líbily méně. 60%
Nejvíce se mi líbily povídky Jáma a kyvadlo, Černý kocour a Ohnivý kůň. Všechny však byly plné ponurosti a zvrácených myšlenek. Na můj vkus byly některé až překombinované ve snaze nahnat čtenáři strach a odpor. Těším se však na další knihu od tohoto autora. Myslím si, že v době autorova života musel být považován za zvrhlého maniaka. :)
Jedna z nejzajímavějších knížek povinné četby. Rozhodně to není oddechová záležitost, se kterou byste mohli odpočívat, ale její poutavý a chytrý styl vás musí rozhodně zaujmout. Ačkoliv jsou některé formulace nejasnější, neznám lepší pocit, než když vám konečně dojde, co chtěl autor tou či onou poznámkou říci. Za mě rozhodně nejlepší Jáma a kyvadlo a Černý kocour. Některé z příběhů se vám nemusí dostat do podvědomí, ale na tyto dva asi nikdo jen tak nezapomene.
Ačkoliv je mi hororový a fantasy žánr nejbližší, povídky E.A.P. mě nedokázaly naplno vtáhnout do děje - to všude vychvalované stupňované napětí mi nepřišlo vlastně vůbec napínavé, popisy všeho byly velmi důkladné, přesto mi ale obrazy samovolně nenaskakovaly na mysl, tak jak je to u mě obvyklé. Pouze dvě povídky mě 100% oslovily - Černý kocour, kterého jsem četla už kdysi na gymnáziu v rámci výuky angličtiny, a Zrádné srdce. U obou byl příběh rozvíjen postupně, tudíž by nestačilo přečíst si jen závěr, aby člověk věděl, o čem to bylo - právě tak mi to připadalo u povídek ostatních. Vím, že veškeré líčení psychických stavů a detailů v okolí bylo důležité pro to slavné budování napětí, bohužel když to ale na čtenáře nezabírá, má pak skutečně pocit, že jde vlastně jen o ty závěrečné dvě strany... Ale samozřejmě znám spoustu lidí, kteří by byli tímto nadšeni, a proto těmto také knihu doporučím.
Na príbehoch pána Poe-a je zaujímavé, najma to že sú písané viacerými štýlmi. Autor sa doslova ponára do duše svojich postáv tak hlboko, že človek ako ja zabúda že číta knihhu a jej dej mu plynie plynule pred očami a v myšlienkach. O mrazivé chvíle nie je núdza a je veľmi zajímavé aj to, že aj po takmer dvesto rokoch po smrti tohto velikána svetovej nielen desivej literatúry sú tieto príbehy lahodiace čitateľovi s vášňou pre podobné príbehy. Vyzdvihujem hlavne poviedky: Pád domu Ussherov, Jama a kyvadlo, Čierny kocúr, Medailón, Maska smrti a predčasný pohreb.
Štítky knihy
Část díla
- Berenice 1835
- Černý kocour / Černá kočka 1843
- Démon zvrácenosti / Démon perversity 1845
- Eleonora / Eleanora 1841
- Jáma a kyvadlo / Studna a kyvadlo 1842
Autorovy další knížky
| 1978 |  Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
| 2011 | Povídky |
| 2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
| 2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
| 1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
Některé povídky luxusní, některé méně zdařilé, ale celkově pěkné čtení.