Komturova smrt
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379599/bmid_komturova-smrt-fD9-379599.jpg
4
649
649
Možná, že jednou budu s to zachytit podobu nicoty… Bezejmenným vypravěčem románu je výjimečný portrétista, který dokáže vystihnout tvář člověka tak, aby se líbil sám sobě. Všechno funguje téměř dokonale, dokud ho nenavštíví muž bez tváře s žádostí o portrét. A dokud ho neopustí jeho žena. Vnitřní rovnováhu nalezne v horské samotě, odhodlaný s tvorbou podobizen navždy skoncovat. Nečekaně však přichází další nabídka – taková, která se opravdu nedá odmítnout. Následuje vír událostí, které s ním cloumají ze strany na stranu: Jaké tajemství skrývá obraz Komturova smrt? Kdo přesně je tajemný pán „z domu odnaproti“ a jaká je jeho minulost? Proč si za horentní sumu objednal svou podobiznu? A jak je možné, že právě jeho portrét prolomí vypravěčovu tvůrčí krizi a probudí v něm uměleckého ducha? Haruki Murakami ve své fenomenální románové partii opět úspěšně buduje stále spletitější síť otázek, nejistot a pochybností. Nad tím vším ovšem kraluje otázka, která se v díle opakovaně vrací: Co je špatného na tom, když umělec ztvárňuje jen to lepší z nás?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , OdeonOriginální název:
騎士団長殺し Kišidančo goroši, 2017
více info...
Přidat komentář
Naprosto dechberoucí kniha. Nedovedu říct, přesně čím mě kniha zaujala, jestli zápletkou, samotným příběhem, tajemnem, nadpřirozeností.... Jediné, čím jsem si jistá, je, že mě bude mrzet, že nebudu moct dál číst příběh našeho hlavního hrdiny, nedozvím se více o Menšikim atp. Autor prostřednictvím malíře, který prožívá životní rozpolcení a ocitne se v těžké životní situaci, nám nastiňuje boj dobra a zla, jeho vyvrcholení i rozuzlení. Kniha stojí za to přečíst.
Absolutní umělecké dílo. Stejně jako obraz jménem Komturova smrt, který hlavní hrdina díla objeví tak docela náhodou. Nebo to snad náhoda nebyla? Měl jej objevit snad proto, aby se mu dostaly odpovědi na otázky, které jej doslova sužovaly?
Haruki Murakami at his best. Lépe bych to snad nevystihl. V jednom z posledních autorových děl lze spatřit, jak za ta nekřesťansky dlouhá léta dozrál. A že zraje jako víno. Komturova smrt je totiž naprostý skvost, který je svou propracovaností, záhadností a existencionalistickými otázky propěchován natolik, že o tom, kdo dílo napsal, nemůže být pochybováno.
Komturova smrt je již několikátá kniha, kterou jsem od Murakamiho četl. Podle mého názoru je pro jeho tvorbu charakteristická určitá racionální neuchopitelnost. A té se vám v přiměřené míře dostane i v této knize.
Pokud bych však měl vyjádřit, co bylo hlavním poselstvím této knihy, tak musím upřímě přiznat, že vlastně vůbec nevím. Po jejím dočtení ve mne zůstal pouze jakýsi neurčitý pocit, že hlavní hrdina svým konáním zabránil spáchání něčeho zlého. Něčeho, co se mohlo přihodit, ale vůbec netuším, co to mělo být.
I přes zamlženost celého příběhu, jsem si čtení moc užil. Moc se mi líbila atmosféra a taková jakoby prostá obyčejnost. Knihu bych doporučil všem čtenářům, kteří nelpí na tom, že musí za každou cenu vše pochopit, ale mají rádi oslovení na úrovni emocí a intuice.
Můj první Murakami. A vlastně ani pár dnů poté nevím co si o tom pořádně myslet, protože to fantasy (v závěru) naroubované na drama "osamělého chlápka s podivným sousedem" mi přišlo dost zbytečné. Jinak ale čtivé, zajímavé a napínavé. 8/10
Dle mého by kniha mohla mít o třetinu méně stran. Začátek byl skvělej a zajímavej, přesně něco pro mě. Příběh ze života spojenej s nádechem mystiky. Ale čím jsem četla dál, tenhle můj dojem se ztrácel a knížka mi přišla neskutečně dlouhá a nezábavná. A konec o ničem, najednou useknutej, nedodělanej, jakoby došel nápad. Škoda.
Prvnich cca 50 stran, och, jake to tempo a vytribena slova a jak jsem si liboval, ze jsem konecne obejvil meho idealniho Murakamiho. Realistickeho pri snovem zamlzenem a dokonce zabavne peru. Neslucitelne? Nikoliv. Pak vsak nastava mysticno a vse se tak zacina natahovat a ja na cca 270. Strane ztratil nadeji, ze se z toho jeste neco radneho vyklube a moje nadseni pro knihu doznalo minimalni podoby a tim i zavreni. Kniha ztraci na puvabu, zabave, tajemno nenaplnuje, vlastne nic nedela poradne a spise pak nudi...
Některá díla nemusí být dokončena, některá dokončená díla mají zůstat nespatřena. Spolu s hrdinou vydal jsem se na cestu do hlubin a napínal se krásně.
Mysteriózna lahôdka ktorá očarí najmä tým, ako krásne všetko do seba postupne zapadá. Srší to trochu tým inakvejším pohľadom na svet, typickým pre japonské diela, kde je nadprirodzeno tak akosi otvorenejšie prijímané, a siahodlhé opakujúce sa pasáže, opisujuce paniku, strach a šok, ktoré čitateľ automaticky očakáva od západného diela, takmer chýbajú. Naopak, čo nechýba, je viac než detailná a intímna charakterizácia postáv, naviac veľmi umne zakomponovaná do deja. Dalo by sa povedať, že tu nieje nič navyše a tých takmer 700 strán (azda až na jednu retrospektívnu časť v závere), ubehne ako voda.
Element umenia, ktorý sa nesie celým dielom, ako nástroj, ktorý dokáže preniknúť do vnútra zobrazeného subjektu, a dokáže poodhaliť na vonok skryté vlastnosti, traumy, či veci, ktoré by mali ostať nevidené, akési zrkadlo zobrazujúce viac než púhy odraz, je fascinujúci koncept a drží čitateľa v očakávaní až do konca.
Po dlhšej dobe niečo zo žánru, čo ma nielen bavilo, ale aj uspokojilo na hlbšej urovni.
Překvapilo mě, že kniha byla v Japonsku vydána až v roce 2017, přijde mi, že jsem ji měla v povědomí hrozně dlouho. Od Murakamiho jsem myslím zatím četla jenom Kafku na pobřeží a ta ve mě zanechala trochu smíšené pocity, ale zápletku si pamatuji už jen matně. Komturova smrt mě nicméně bavila velmi. V této knize se myslím ukazuje bravurní stylistické umění Murakamiho, protože se valnou většinu děje vlastně nic moc neděje a hlavní hrdina popisuje den za dnem co snídá, kdy vstává, co ten den dělá - to všechno poměrně detailně ("vypil jsem dvě sklenice studené vody a pak jsem se podíval z okna"). Zároveň jsem ale po celou dobu měla pocit, že se smyčka utahuje a napětí, vyvstalé zdánlivě z ničeho, houstne a houstne. Nějaké velké rozuzlení jsem neočekávala a proto mě konec nějak nerozhodil jako jiné čtenáře tady, ale mám pochopení pro to, pokud někomu nepřipadal dostatečný. A musím ještě také zmínit prostředí, které mě bavilo jako takové. Navzdory tomu, jaká je to bichle, jsem byla ochotná narvat knihu téměř do jakéhokoli svého zavazadla a číst ji všude. Jednoznačně doporučuji.
Až do samého konce je kniha úžasným zážitkem. Tak jako většina murakamiho knih. Konec pro mě byl ale zklamáním. Od chvíle malířovy cesty za vysvobozením Marie, byl pro mě text odfláknutou zkratkou. Takže nakonec celkový dojem z knihy je rozpačitý. Ale zapomínám nakonec a stejně dávám 4*.
Musím priznať že som neočakávane s touto knihou bojoval, aj keď autora môžem a čítal by som od neho aj nákupný zoznam. Možno za to mohol nástup Covidu a zmenené zviky a priority alebo repetícia v prvej časti a potom rozvláčne opisy v druhej časti, že som mal problem sa chytiť. Kniha nakoniec nesklamala, len to chcelo viac čas.
(SPOILER) Tak moc jsem se na tuhle knihu od mistra Murakamiho těšil a musím říct, že ne nadarmo. Opravdu úžasná, čtivá, napínavá záležitost, na které mě mrzí jen jedna jediná věc: že si portréty pana Menšikiho či mladé Marie i Komturovu smrt samotnou mohu zobrazovat jen ve vlastní fantazii a to je opravdu málo. Chci mnohem, mnohem víc!
Zhruba v půlce knihy, kde se zdánlivě nic moc nedělo, mě chytla lehčí čtenářská krize a říkala jsem si, že snad poprvé v životě nějakou Murakamiho knihu nedočtu. Naštěstí jsem ji odložila, za týden se k ní vrátila a pak už dočetla jedním dechem. Jedna velká krásná metafora s úplně poetickými obrazy. A japonský dům v horách i jámu v hájku za ním budu mít vryté do paměti už asi navždy.
Váhala jsem mezi 4* a 5*. Nakonec dávám 5. Tahle kniha se z mého pohledu od Murakamiho ostatních lišila. Hlavně konec mi přišel takový netypický. To ale nemění nic na tom, že je to další skvělá kniha:)
Já už jsem Murakamiho skalní fanoušek, takže ať napíše cokoliv, líbí se mi to. Komturova smrt byla jeho typickým románem, hodně podobné Kafkovi na pobřeží - hlavní hrdina je muž, který se vydává na cestu sebepoznání. Moc se mi líbilo propojení se světem umění, jak byly popisovány obrazy a jejich tvorba, ale také hudba. Opět jsme nevěděli, kde je přesná hranice mezi realitou a fantazií. Opět je vše psáno "jednoduše" a lehko člověk sklouzne k myšlence, že se vlastně nic pořádného neděje. Ale po dočtení si uvědomíte, jakou to má celé hloubku a že je v tom všechno. 5/5
"Má zvědavost byla zkrátka mnohem silnější než snaha řídit se nároky etikety a zdravého rozumu."
Další skvělá kniha od mistra nepředvídatelných příběhů. Velmi zajímavý příběh, který mě velmi bavil a užil jsem si četbu této krásné knihy. Moc se mi líbí ,jak dokáže Murakami psát o obyčejných věcech ,a že to čtu s naprostým zaujetím.
,,I to nejtemnější a nejtlustší mračno září na rubu stříbrným jasem ''
(SPOILER) Co to s tím Murakamim jen je? Dokáže vás poklidně vést příběhem a přitom vás loupat jako cibuli,jak se děj odvíjí,proniká hlouběji a hlouběji až nakonec zůstanete odhaleni na dřeň.Vaše nitro se otřese v základech,plazíte se tmou,derete se dál a dál,popadáte dech a jsou to vaše vlastní strachy, které vám brání jít dál.Silné téma,věčný boj dobra a zla, temné stránky v každém z nás ,víra a možnost volby,tak tohle je Murakami.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Tak nás pan Murakami zase jednou provedl nějakým tím mystériem :)
Hlavním hrdinou je nadaný malíř středního věku, který vnímá svět skrze svou uměleckou intuici a žije na její vlně. Po první kapitole ze současnosti retrospektivně vypráví, co že se mu to přihodilo. Hlavní zápletka nastává, když objeví obraz nazvaný Komturova smrt a jeho „šestý smysl“ mu napoví, že tenhle obraz má v sobě skrytou sílu. A pak ho skoro ani nepřekvapí, když se i jeho další předtuchy vyplní a zažije pár událostí, které nejde „rozumně vysvětlit“.
Za mě tradičně vynikající Murakami s tradičně „neukončeným“ koncem, kdy tradičně nechává na čtenáři, ať si to nějak přebere :)
Tahle kniha je ale vynikající mj. v tom, s jakou samozřejmostí nám tenhle zvláštní svět servíruje, čtenář se může na více než 700 stranách projít v botách umělecky skoro až jasnozřivého muže, který „vidí“ pod povrch věcí, a „zažít“ si, jaké to je nechat ten racionální a logický svět tam venku. Ten svět, který čiší z anotace, když se marně snaží popsat tuhle knihu :)
Jen jediná věc mi nesedla: První kapitola ve mně navodila skoro mysteriózně thrillerovou atmosféru, jenže pak jako by následovala jiná kniha. Rozhodně ne horší, jen dost o ničem jiném. A obálka jakbysmet.
Během čtení jsme si mnohokrát řekla: To je tak pěkná knížka. To se tak pěkně čte. Takže můžu rozhodně doporučit.