Královna stínů
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542285/bmid_kralovna-stinu.jpg
5
2993
2993
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 4. díl >
Ztratila všechny, které milovala. Celaena Sardothien se vrací zpátky do říše a jediné, po čem touží, je pomsta. Brzy si ovšem uvědomí, že ve hře je mnohem víc – musí osvobodit prince Doriana, kterého pomocí magie ovládá král ze skleněného hradu. Musí zjistit příčinu královy moci! Ale hlavně nesmí zklamat svůj lid, který do ní vložil veškeré naděje.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , CooBooOriginální název:
Queen of Shadows, 2015
více info...
Přidat komentář
4,5*/5*
Tento díl Skleněného trůnu mě příjemně překvapil. Osobně se mi líbil o trošku více než Dědička ohně (minulý díl).
Klady:
Celý příběh je hodně dobrodružný a promyšlený, což je super. Co je ale ještě lepší (a co se ve fantasy často nevyskytuje) je romantická linka na pozadí. Většinou dostávám v knihách romantiky až příliš, ale tady to za mě bylo akorát. Moc se mi líbil charakterový vývoj Manon, což je moje nejoblíbenější postava - z kruté se stává rozumnou a ví, co jsou správná rozhodnutí. Na konci děj gradoval a akce a zvratů jsem dostala v poslední šestině dostatek. Samozřejmě nemůžu zapomenout na vyvážený styl psaní SJM - květnatý, ale poměrně čtivý.
Zápory:
Bohužel ale musím i něco vytknout. Začátek byl za mě strašně utahaný, Aelin se pořád litovala (i za věci, jež neměla šanci změnit, což mě naštvalo nejvíc), místo aby se naučila vypořádávat s realitou. V celé knize bylo několik natahovaných a hluchých míst. A Chaol mě štval svým chováním, kromě konce.
Shrnutí:
Jak už známe Maasovou, Královna stínů je zase další parádní dílo, kousek, který by si měli přečíst všichni, co aspoň trošku vyhledávají fantasy. Najdete zde akci, dobrodružství, tajemství a trošku romantiky. Jak už ale víme, že to Maasová umí, kniha je pořádná bichle a je občas natahovaná. Obsah ale stejně stojí za tu krátkou nudu.
Doporučuji všem čtenářům od cca 13 let.
Zatím nejlepší kniha série! Každou stránku hodnotím jako fantastickou, akční, plnou silných emocí. Ženské hrdinky série jsou neskutečné - nejen Aelin, ale i Manon, Lysandra, Kaltain.. Královna stínu jednoduše vtáhne a nepustí.
Obával jsem se počtu strana (640) a myslel si, že to bude trochu stagnovat, ale nakonec jsem se ani nenadál a bylo dočteno. Tohle je asi nejlepší kniha v sérii.
(SPOILER) 650 stran přečteno bez dechu! Tenhle díl byl prostě skvělý. V tomto díle jsem byla ráda, že autorka psala i z více pohledů. Asi jsem si zamilovala Manon a doufám, že budou spolu s Dorianem. Konečne se Rowen sblížil víc s naší královnou. Určitě doporučuji!
(SPOILER)
Vážně mi na tuto sérii začínají docházet slova. Prostě skvělé, i přes narůstající počet stran. Jsem ráda, že jsem si Krvavé ostří přečetla předtím, protože jsem několika věcem lépe porozuměla a pochytila jsem narážky.
Ale nebudu vám lhát, když jsem četla o tom, co se z Doriana stalo, fyzicky mě to bolelo. Zároveň mám pocit, že polovinu této knihy jsem málem brečela (ať už smutkem nebo štěstím) nebo se chechtala jako hyena, když jsem četla o špičkování Aelin doslova s kýmkoliv.
Všechny postavy byly úžasné: ať už ty staré známé nebo nově představené. Elide i Nesryn jsem si totálně zamilovala. Nebo taky Lysandru, kterou sice znám už z TAB ale až tady jsem si ji oblíbila. A její magické schopnosti? Jako pardon, kdo by to nebral? Čekám, co se vyklube z Lorcana a zbytku Jeřábovy tlupy. :D
Celaenina pomsta. Zvrat s králem a to, jak to dopadlo se skleněným hradem, byly nečekané zápletky. A autorka je odbyla dost rychle, hlavně rozhovor s dříve obávaným vladařem. Celaena při všech svých superschopnostech mezi pobitím přirozených i nadpřirozených nepřátel a převzetím království stíhá osobní život a schyluje se ke druhému milenci, protože je to víc chlap, ač ten první byl kapitán stráží u tyrana. Zlomený princ ovládaný démonem prostřednictvím vlastního otce si chudák vytrpěl zase snad nejvíc. Ale jak to bude pokračovat dál, když teď příběh tak nějak skončil? Asi se pustím do dalšího dílu, zvykla jsem si mít každý rozečtený měsíce a vytahovat ho z kabelky v těch nejdivnějších chvílích, a už pro ten fakt, že to čtu, si připadám nepatřičně, ta série je tak pro dvanáctileté holky…
jako vždy, první část knihy úžasný…ale druhá?! p a n e b o ž e! já jsem myšlenkami jen u Aelin a Jeřába. to prostě nejde! na to nemyslet. fakt je to skvělý. fakt jsem si myslela, že trojka (Dědička ohně) bude moje fav…a pak přišla čtyřka a řekla pozor pozooor, tak to asi jako nee. no takže asi jako určitě ne, protože jestli další díly nebudou ještě better, což bych absolutně nezvládala už, tak čtyřka vede na plné čáře!!! a samozřejmě, že nemyslím jen romantiku jo, trnula jsem za každého svého oblíbence. čekání koho Maasová zabije a koho ne je fakt strašný a bojím se a mám takovou blbou předtuchu…no snad se nevyplní.
Další super díl I když na začátku mě to moc nebavilo ale pak se to rozjelo a já se nedokázala odtrhnout. :)
(SPOILER)
Tato série je upřímně čím dále tím lepší. Třetí kniha se mi líbila hodně, ale tato kniha se mi zase líbila o něco víc.
Kniha je nabitá akci od začátku do konce. Celaena, která už vystupuje jako Aelin se vrací do Zlomuvalu, aby si zde vyřídila účty.
Samozřejmě se vydá za Arobynnem, který by ji mohl poskytnut odpovědi, které hledá a následně se setká s Chaolem, který měl s králem vrahů schůzku. Aelin se tváří, že si ho nevšimla a tváří v tvář se s ním střetne až později.
Od začátku je tedy zřejmé, že Arobynn a jeho plány budou pro celou knihu a možná i zbytek série důležité. Je mi líto, že Jeřáb zůstal ve Wendlynu a Aelinu tak musí všemu čelit sama. Rozhodne se ale také osvobodit Aediona, co jsme také všichni očekávali, že udělá, a tato scéna byla dle mého názoru skvěle popsaná.
Věc, ze které jsem ale nešťastná celou knihu je to, jak se Chaol k Aelin chová. Poslal ji do Wendlynu, aby byla v bezpečí, ale pak je na ní naštvaný, když se vrátí v podstatě s prázdnými rukami. Také je naštvaný kvůli tomu, že vládne silnou mocí, která by se mohla rovnat králově moci, ale Chaol je z toho nešťastný, protože si myslí, že by ji nikdo pak nedokázal kontrolovat. Co se mi také nelíbí je jak ji obviňuje ze všeho, co se událo a nazve ji zrůdou. Sám Chaol sloužil dlouhé roky králi, který si zotročil jiné národy a království a ani mu nenapadlo se proti němu obrátit. Pak opustil Doriana a dosáhl tak toho, že si král Doriana zotročil a že od jeho těla vložil temného prince valgů. Ale má drzost obviňovat Celaenu z věcí, za které ona absolutně nemůže, i když sám Chaol je neuvěřitelný zbabělec.
Další věc, která mě trochu zarazila je to, jak v první nebo druhé knize autorka zmínila, že Celaenu a Chaola pojila jistá "zlatá nit". Takto autorka v jiných knihách opisuje pouto mezi druhy. Je ale zřejmé, že Aelin a Chaol druhy nejsou a nebudou a tak nechápu, proč bylo toto pouto vůbec zmíněno.
Moc se mi ale líbila změna, která v rámci celé knihy nastala u čarodějnic, které se postupně začaly "polidšťovat". Také jsem byla ráda, když se ukázalo, že dcera Marion Elide je stále naživu a doufám, že její postava má v další knize také prostor.
Když se Jeřáb dostal do Zlomuvalu, vůbec mě to nepřekvapilo, protože jsem očekávala, že najde nějakou záminku, aby se vydal za Aelin, aby i jejich příběh mohl pokračovat.
Musím uznat, že plány na zabití Arobynna, svržení krále a osvobození magie byli skvělé, moc se mi líbilo jak to autorka promyslela a také jsem ráda, že Arobynna zabila Lysandra, která také dostála jisté odplaty.
Další z věcí, které ale nerozumím je to, proč se už od počátku nikdo nepokusil přijít s nápadem, aby Dorianův náhrdelník nějakým způsobem zničili nebo mu ho sundali? Nikde v knize nebylo zmíněno, že by se pokoušeli sejmout prsteny strážím a tyto by nešli dat dolů, tak by mě zajímalo, z čeho všechny postavy vyvodili, že náhrdelník je k jeho krku přivařený a prostě sundat nejde? Obzvlášť, když se na konci knihy ukázalo, že náhrdelník bylo možné zničit a sundat.
Musím uznat, že scény s Aelin a Jeřábem byli skvěle napsané a už se těším na další vývoj jejich vztahu, je to asi má oblíbená část série.
V neposlední řadě mě závěr knihy velice překvapil, kdy jsme se dozvěděli, že král vlastně není ta primární zrůda, ale je jí vévoda Perrington, který je vlastně králem valgů. Jsem ale ráda, že se Kaltain osvobodila z nadvlády jeho a valgů, a že se jí zároveň podařilo zničit třetinu táboru v Morathu.
Celkově se mi kniha moc líbila, víckrát jsem byla absolutně šokovaná (jako např. když Arobynn navlékl Aelin prsten, pomocí kterého by jí mohl ovládat) a musela jsem prostě číst dál. Celá série je čím dále tím lepší. Jsem velice zvědavá co se stane v dalších knihách a hned se do té další pustím.
80% - tato série má zatím vzestupnou tendenci. Důkazem je i čtvrtý díl série Královna stínů, v němž se Celaena, tedy královna Aelin vrací do Zlomuvalu, aby porazila krále Adarlanu, vyrovnala se se svou minulostí, zachránila své přátele a vlastně minimálně i celý světadíl.
Doporučuji si před tímto dílem přečíst soubor novel Krvavé ostří, který sice časově předchází celé sérii Skleněný trůn, ale s ohledem na to, že tyto příběhy jsou o Celaenině působení v Tvrzi vrahů u mistra Arobynna Hamela a ten se ve Skleněném trůnu objevuje poprvé právě až po Aelinině návratu do Zlomuvalu (a v obou případech se jedná o naprosto zásadní postavu se stěžejním vlivem na osud hlavní hrdinky), tak mi připadalo, že na sebe obě tyto knížky parádně navazují.
Jinak jsem moc ráda, že autorka konečně upustila od svojí potřeby psát Muzikál ze střední odehrávající se v partě nájemných vrahů a hlavní hrdinka se tak konečně nejeví jako namyšlený spratek hovící si v luxusu, který se vyžívá v tom, že na všechny dělá bububu jako největší vražedkyně všech dob. Nyní je Aelin napsaná jako skutečný člověk, který má za sebou tragické dětství a nelehké dospívání, zažil spoustu bolesti a spoustu jí i způsobil, zažil přátelství i zradu, lásku i nenávist, otroctví i svobodu, i když to poslední zatím spíš jen ve snech.
Oproti další autorčině sérii Dvorů se mi pak konkrétně v této knížce hodně líbilo také to, že se ohledně vztahů mezi postavami nemotala v nekonečných opakujících se kruzích, naopak jednotlivé postavy procházely uvěřitelným a pestrým vývojem - Aelin, která pozvolna přijímá svoji roli královny, vývoj jejího vztahu s věrným vílím Jeřábem, nalezeným bratrancem Aedionem (a oba mezi sebou hledají rovnováhu coby základ Aelinina dvora), kurtizánou Lysandrou, která pod domnělým pozlátkem ukrývá mnohem víc, než by se zdálo, Chaolem, pro kterého je Aelin zprvu jen lhářka a zrůda nadaná magií (a tady je jeho prozření napsané opravdu poutavě), je tu i princ Dorian ovládaný démonem, s nímž bojuje ve své mysli. A někdejší mistr Arobynn, s nímž má Celaena nevyřízené účty, ovšem i v jeho případě lze mít pochybnosti, zda nakonec nesledují stejný cíl. A dokonce i někdejší dvorní rivalka Kaltain se objevuje na scéně s pár novými prvky do děje.
Což už se dostáváme ke druhé dějové lince v Morathu, kde se cosi odporného děje kolem čarodějnic a kdysi nezlomně kruté velitelce Manon taktéž začíná leccos docházet a musí řadu věcí přehodnotit. Tahle dějová linka mi v předchozí knize přišla nadbytečná (stačilo by ji na pár stranách zkrátit do této knihy) a i zde to zprvu bylo jen jakoby zbytečné natahování příběhu a odvádění pozornosti od Zlomuvalu, naštěstí v poslední čtvrtině knihy se to konečně změnilo a začalo mě pokračování čarodějnického příběhu zajímat stejně tak jako toho zlomuvalského - a tak by to mělo být, když už kniha takhle skáče z jednoho do druhého, že by se čtenář měl těšit na všechny části. Tak snad v dalším dílu už se podaří co do vyváženosti i toto a budu moci hodnotit ještě výše.
Poutavost příběhu se stále drží, rozuzlení hlavního motivu pěkně poskočilo a vedlejší postavy si mě získávají čím dál víc. Dějová linka s Manon přináší další zajímavou postavu Elide, tak uvidíme co se z ní přesně vyklube a další dámy (Kaltain, Lysandra i Faliq) rozhodně nezaostávají a také ve svých příbězích mají, co nabídnout. Hooodně dobrý čtení:-)
Asi už si zvykám, že první třetiny knih od autorky bývají hodně pozvolné až vleklé. Ne že by mě to vyloženě nebavilo, ale měla jsem ohromný problém se začíst.
Naopak zbytek knihy je jedno velké wow. Intriky, akce, odhalení.
Hlavní hrdinka mě velmi překvapila, jak je prohnaná, pružná (mentálně) a jak moc umí přemýšlet dopředu, i když se navenek tváří jen jako přímočarý vrah. Tahle její póza jí dostává občas do problémů, obzvláště s jednou postavou, která se naopak zasekla v nějakém ideálu a nechce se ohnout před změnami světa.
Celkově mi přijde, že poslední dobou čtu knihy, kde jsou všechny postavy (až na hlavního záporáka) strašně hloupé, ale v této knize je opak pravdou. Hrdinové hodně přemýšlí dopředu a nad důsledky svých činů a intrikují. A to mě baví, sledovat ty cesty ke zjištění spolu s příběhem a ne půl knihy čekat, až to někomu docvakne. Možná tam jsou někdy scény, kdy mě napadla otázka "A kdy to ten člověk stihl?", ale v celkovém kontextu mě to zas tak moc nerušilo.
Co se týká romantiky. No upřímně mě všichni děsili tím, jak se toho autorka nebojí. No tak od této knihy nic moc nečekejte. Nějaké napětí tam je a mě naopak drásala nervy ta sebekontrola hrdinů a tak se ničeho peprného opravdu nedočkáte.
Takže až na pomalejší rozjezd jsem si tento díl užila, troufám si říct že o maličko víc, než ten předchozí a rozhodně s touto sérií hodlám pokračovat, protože ten závěr...
Každý díl je lepší a lepší. Napínavé, má to spád a nemůžu se dočkat konce. Úžasně jsem se bavila u slovních výměn Aelin a Jeřába. Fakt mě baví :-D Vlastně mě baví všechny postavy, kromě Chaola, který mě už druhý díl pěkně štval, tou svojí pravdou. Nicméně to vypadá, že i u něj bude posun k lepšímu. Tak uvidíme. Jsem hodně zvědavá, jak se osudy postav ještě propletou a jakým směrem se budou vyvíjet dál.
Opět skvělé. Zapojují se nové postavy, všechno se proplétá, vyjasňuje a objevují se nová tajemství. Příběh Asterin pro mě byl zatím nejsilnějším momentem ze všech 4 dílů. A Chaol... tomu fandím, má oblíbená postava.
První část se neskutečně vlekla, ale ta druhá, ta už stála za to!! A ten závěr, super!!!
(SPOILER)
Za mě nejlepší díl Skleněného trůnu.
Ze začátku se to sice vleče a Lysandra mě příliš neoslovila, ale záchrana Aediona byla skvělá (kdo by se netěšil, až se bratranec konečně shledá se sestřenicí, že?), stejně mě zaujala linka s Arobynem. Odhalení plánu Aelin po jeho vraždě, bylo bravurní a já jen valila oči v němém úžasu.
Konečně jsme se taky dočkali setkání Aelin a Manon Černozobé – který rozhodně nezklamal. Jejich souboj na mostě byl super, stejně tak to, jak Aelin Manon zachránila. Za to má u mě plus!:) Celá linka s čarodějnicemi, Erawanem, Manon (kterou jsem si tu doslova zamilovala), Elide a Kaltain byla zajímavá.
Romantika mezi Aelin a Jeřábem mi překážela, fakt jo, bez téhle kapitoly bych se klidně obešla. Přiznávám ale, že když se poprvé objevil ve Zlomuvalu, byla jsem doslova štěstím bez sebe.
Aedion mě na druhou stranu vytáčel. Z úžasného bojovníka, kterého jsem milovala v Dědičce ohně, se stal žárlivý vůl. Přestože jsem chápala jeho zlost na Aelin kvůli krevní přísaze, najednou svým chováním připomínal spíše náctiletého puberťáka.
O Chaolovi je škoda se vyjadřovat… V tomhle díle byl na odstřel. Jediné, co dokázal, bylo litovat se a obviňovat za všechno Aelin, ale hej… to že on sloužil králi jako věrný služebníček celá léta a neudělal vůbec nic, ba si ani neuvědomil, že je něco špatně, to je přece vedlejší, že? Opravdu jsem si přála, aby mu dal Jeřáb pěstí. Díky bohu za Nesryn! Jediné, s čím jsem s Chaolem souhlasila, byla záchrana Doriana.
Co se týče Doriana - prostě wow! Jízda od začátku do konce. Bylo zajímavé sledovat jeho vnitřní souboj s princem valgů, zoufalství, stejně tak i ten úžasný moment, když si nákrčník strhl.
Závěrečný souboj mezi Aelin, ním a králem byl napsaný naprosto úžasně. Autorka tyhle momenty umí. Stejně tak dechberoucí moment, kdy Jeřáb s Aedionem zničili zvonici a osvobodili magii. Aelin mě znovu překvapila, všechno vymyslela skvěle, i to, jak Dorianovi nasadila prsten, aby ho zachránila.
Trojice se opět shledala, král je poražen a máme tu další nepřátelé v podobě Maewe a Erawana. Chaol po útoku ochrnul a odjíždí za léčiteli, Dorian se musí vzpamatovat po posednutí valgem a Aelin plánuje cestu do Terrasenu.
Omlouvám se, ale nemůžu si odpustit poznámku vůči Aelin na konci… Když už jsem si myslela, že se její arogance konečně trochu zkrotila a tohle je jediný díl, kde se mi opravdu zamlouvá, zase nic. Jen jsem kroutila hlavou, když prohlásila, že se Chaol stává jejím vyslancem a je jí úplně jedno, co si o tom myslí Dorian. No, zřejmě zapomněla na fakt, že Chaol je přímo podřízený Dorianovi, jakožto svému králi a Aelin nemá nejmenší právo mu něco přikazovat.
Kniha si ale za svou nesmírnou čtivost, napětí a propracovanost, rozhodně zaslouží nejvyšší hodnocení.:)
Jako opět to byla jízda, po minulém díle, který byl skvělý, jsem si říkala, jestli to ještě něco překoná. A je to tu. Ale i tady bylo pár hluchých míst, občas zmiňované zbytečnosti. Pár lidiček mě překvapilo, jak se projevili. Už se těším na další díl.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Páni,to byla tak neskutečná jízda, že ani nevím co k tomu napsat. Díl od dílu je série lepší a lepší. Od tohoto dílu jsem se už od začátku nemohla odtrhnout. Tenhle díl je plný akce a temná atmosféra a postupné odkrývání intrik a tajemství, jen podtrhuje jak je tato série epická.
Aelin Ashryver Galathynius mě pořád dokáže ohromit. Je to stále stejná hrdinka,kterou jsem si od prvního dílu zamilovala a přesto je jiná. Je pořád arogantní, tvrdohlavá, statečná a drzá,ale navíc k tomu všemu se stala mazanou,odhodlanou a divokou královnou. Je připravena získat vše,co jí bylo sebráno a dělá to stylově.
Manon jak já tu čarodějnici miluju.
Nejde už jí jen o disciplínu a bezhlavé poslouchání rozkazů. Je zlá,ale zároveň dokáže překvapit,kdy vykoná něco dobrého a sama sebe tím překvapí. A setkání Doriana s Manon, skoro jsem ani nadýchala, jak bylo úžasné.
Dorian mi zlomil srdce. Jeho agónie a bolest,kterou zažíval, mě zničila. Byl osamělý, ztracený ale i tak našel sílu a snažil se bránit a vymanit z pekla.
Chaol těžko se mi k němu hledají správná slova. Nemůžu říct, že bych ho nenáviděla. Přišel o všechno v co bezmezně věřil a byl tomu oddaný a vyrovnával se s tím po svém.
Aediona jsem si oblíbila. Je loajální, sarkastický a bezmezně oddaný královně. A jejich hašteření? U toho jsem se bavila.
Rowan je chytrý, oddaný a intenzivní vílí princ. Chvíle,kdy se nechal ovládnout emocemi a vlivem, který na něj Aelin má, mi přivodil nejeden úsměv a motýlky v břiše.
V knížka od Maas se mi hrozně líbí jak dokáže krásně popsat přátelství. Dorian a Chaol přátelé od dětství. Aedion a Rowan nové bratrství. Aelin a Manon,bylo trochu naznačeno a to bude dynamické duo. Aelin a Lysandra od nenávisti k přátelství. Aelin a Aedion jejich shledání a bezmezná láska,dokonalost.Dorian a Aelin, král a královna dvou království, kteří by se jeden pro druhého obětovali.
Jejich žertování, podpora a oddanost jsou vepsány do každého jednotlivého vztahu, který tomu všemu dává kouzlo, je to až magické a celý příběh tím dostává ještě něco navíc.