Královna stínů
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542285/bmid_kralovna-stinu.jpg
5
2909
2909
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 4. díl >
Ztratila všechny, které milovala. Celaena Sardothien se vrací zpátky do říše a jediné, po čem touží, je pomsta. Brzy si ovšem uvědomí, že ve hře je mnohem víc – musí osvobodit prince Doriana, kterého pomocí magie ovládá král ze skleněného hradu. Musí zjistit příčinu královy moci! Ale hlavně nesmí zklamat svůj lid, který do ní vložil veškeré naděje.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , CooBooOriginální název:
Queen of Shadows, 2015
více info...
Přidat komentář
Poutavost příběhu se stále drží, rozuzlení hlavního motivu pěkně poskočilo a vedlejší postavy si mě získávají čím dál víc. Dějová linka s Manon přináší další zajímavou postavu Elide, tak uvidíme co se z ní přesně vyklube a další dámy (Kaltain, Lysandra i Faliq) rozhodně nezaostávají a také ve svých příbězích mají, co nabídnout. Hooodně dobrý čtení:-)
Asi už si zvykám, že první třetiny knih od autorky bývají hodně pozvolné až vleklé. Ne že by mě to vyloženě nebavilo, ale měla jsem ohromný problém se začíst.
Naopak zbytek knihy je jedno velké wow. Intriky, akce, odhalení.
Hlavní hrdinka mě velmi překvapila, jak je prohnaná, pružná (mentálně) a jak moc umí přemýšlet dopředu, i když se navenek tváří jen jako přímočarý vrah. Tahle její póza jí dostává občas do problémů, obzvláště s jednou postavou, která se naopak zasekla v nějakém ideálu a nechce se ohnout před změnami světa.
Celkově mi přijde, že poslední dobou čtu knihy, kde jsou všechny postavy (až na hlavního záporáka) strašně hloupé, ale v této knize je opak pravdou. Hrdinové hodně přemýšlí dopředu a nad důsledky svých činů a intrikují. A to mě baví, sledovat ty cesty ke zjištění spolu s příběhem a ne půl knihy čekat, až to někomu docvakne. Možná tam jsou někdy scény, kdy mě napadla otázka "A kdy to ten člověk stihl?", ale v celkovém kontextu mě to zas tak moc nerušilo.
Co se týká romantiky. No upřímně mě všichni děsili tím, jak se toho autorka nebojí. No tak od této knihy nic moc nečekejte. Nějaké napětí tam je a mě naopak drásala nervy ta sebekontrola hrdinů a tak se ničeho peprného opravdu nedočkáte.
Takže až na pomalejší rozjezd jsem si tento díl užila, troufám si říct že o maličko víc, než ten předchozí a rozhodně s touto sérií hodlám pokračovat, protože ten závěr...
Každý díl je lepší a lepší. Napínavé, má to spád a nemůžu se dočkat konce. Úžasně jsem se bavila u slovních výměn Aelin a Jeřába. Fakt mě baví :-D Vlastně mě baví všechny postavy, kromě Chaola, který mě už druhý díl pěkně štval, tou svojí pravdou. Nicméně to vypadá, že i u něj bude posun k lepšímu. Tak uvidíme. Jsem hodně zvědavá, jak se osudy postav ještě propletou a jakým směrem se budou vyvíjet dál.
Opět skvělé. Zapojují se nové postavy, všechno se proplétá, vyjasňuje a objevují se nová tajemství. Příběh Asterin pro mě byl zatím nejsilnějším momentem ze všech 4 dílů. A Chaol... tomu fandím, má oblíbená postava.
První část se neskutečně vlekla, ale ta druhá, ta už stála za to!! A ten závěr, super!!!
(SPOILER)
Za mě nejlepší díl Skleněného trůnu.
Ze začátku se to sice vleče a Lysandra mě příliš neoslovila, ale záchrana Aediona byla skvělá (kdo by se netěšil, až se bratranec konečně shledá se sestřenicí, že?), stejně mě zaujala linka s Arobynem. Odhalení plánu Aelin po jeho vraždě, bylo bravurní a já jen valila oči v němém úžasu.
Konečně jsme se taky dočkali setkání Aelin a Manon Černozobé – který rozhodně nezklamal. Jejich souboj na mostě byl super, stejně tak to, jak Aelin Manon zachránila. Za to má u mě plus!:) Celá linka s čarodějnicemi, Erawanem, Manon (kterou jsem si tu doslova zamilovala), Elide a Kaltain byla zajímavá.
Romantika mezi Aelin a Jeřábem mi překážela, fakt jo, bez téhle kapitoly bych se klidně obešla. Přiznávám ale, že když se poprvé objevil ve Zlomuvalu, byla jsem doslova štěstím bez sebe.
Aedion mě na druhou stranu vytáčel. Z úžasného bojovníka, kterého jsem milovala v Dědičce ohně, se stal žárlivý vůl. Přestože jsem chápala jeho zlost na Aelin kvůli krevní přísaze, najednou svým chováním připomínal spíše náctiletého puberťáka.
O Chaolovi je škoda se vyjadřovat… V tomhle díle byl na odstřel. Jediné, co dokázal, bylo litovat se a obviňovat za všechno Aelin, ale hej… to že on sloužil králi jako věrný služebníček celá léta a neudělal vůbec nic, ba si ani neuvědomil, že je něco špatně, to je přece vedlejší, že? Opravdu jsem si přála, aby mu dal Jeřáb pěstí. Díky bohu za Nesryn! Jediné, s čím jsem s Chaolem souhlasila, byla záchrana Doriana.
Co se týče Doriana - prostě wow! Jízda od začátku do konce. Bylo zajímavé sledovat jeho vnitřní souboj s princem valgů, zoufalství, stejně tak i ten úžasný moment, když si nákrčník strhl.
Závěrečný souboj mezi Aelin, ním a králem byl napsaný naprosto úžasně. Autorka tyhle momenty umí. Stejně tak dechberoucí moment, kdy Jeřáb s Aedionem zničili zvonici a osvobodili magii. Aelin mě znovu překvapila, všechno vymyslela skvěle, i to, jak Dorianovi nasadila prsten, aby ho zachránila.
Trojice se opět shledala, král je poražen a máme tu další nepřátelé v podobě Maewe a Erawana. Chaol po útoku ochrnul a odjíždí za léčiteli, Dorian se musí vzpamatovat po posednutí valgem a Aelin plánuje cestu do Terrasenu.
Omlouvám se, ale nemůžu si odpustit poznámku vůči Aelin na konci… Když už jsem si myslela, že se její arogance konečně trochu zkrotila a tohle je jediný díl, kde se mi opravdu zamlouvá, zase nic. Jen jsem kroutila hlavou, když prohlásila, že se Chaol stává jejím vyslancem a je jí úplně jedno, co si o tom myslí Dorian. No, zřejmě zapomněla na fakt, že Chaol je přímo podřízený Dorianovi, jakožto svému králi a Aelin nemá nejmenší právo mu něco přikazovat.
Kniha si ale za svou nesmírnou čtivost, napětí a propracovanost, rozhodně zaslouží nejvyšší hodnocení.:)
Jako opět to byla jízda, po minulém díle, který byl skvělý, jsem si říkala, jestli to ještě něco překoná. A je to tu. Ale i tady bylo pár hluchých míst, občas zmiňované zbytečnosti. Pár lidiček mě překvapilo, jak se projevili. Už se těším na další díl.
Prokousat se tímhle dílem mi trvalo možná trošku déle, ale přesto jsem si užívala čtení každé stránky. Třetí díl nastavil laťku hodně vysoko, ale tenhle ji ještě překonal. Úplně s přehledem. Začátek se možná trochu táhl, ale to úplně dostatečně vynahradil konec a vlastně už tak od půlky příběh nabral obrátky a v knize se objevoval jeden zvrat za druhým. Když už jsme u těch zvratů těch tam bylo strašně moc a každou chvíli se tam objevilo něco překvapivého a já převážně na konci seděla u čtení s rukou před pusou a vyvalenýma očima. Jinak ten konec jsem silně nedávala. To co autorka prováděla s postavami mi trhalo srdce. V jednu chvíli ve všech dějových linkách umíraly postavy nebo se něco kazilo a já malém tu knihu odhodila pryč. Nakonec myslím, že to autorka zachránila a mě se hrozně ulevilo. Nové postavy které se zde objevovaly jsem uvítala a byly opravdu skvělé a moc se mi líbilo, jak se promíchaly jejich osudy se starými známými postavami.
Jestli taky tak dlouho váhate se čtením Skleněného trůnu, tak to musíte napravit, protože tahle série se určitě vyplatí.
Dlho som nečítal tak nevyrovnanú knihu. Striedali sa nezáživné pasáže akoby z lacných romantických zošitov s dobrou fantasy, s dobrým dejom a nápadmi. Príbeh kazia banálne chyby v štýle "Aelin si napustila vaňu kohútikom s teplou vodou. Otvorila chladničku....". Ale kniha má aj dobré neopozerané nápady okolo mágie, bojov a postáv. Mne ostáva už len vnútorný boj, pustiť sa do ďalšieho dielu, alebo ukončiť túto ságu štvrtým dielom ?
Za mňa zatiaľ najlepšia kniha zo série. Nedokázala som ju odložiť a to, ako sa postupne zoznamujeme s postavami, ako aj tie najmenšie maličkosti do seba začínajú zapadať... Zatiaľ čo vo veľa prípadoch sa deje, že s novou knihou či sériou seriálu sa príbeh zhoršuje, tu sa jedná o presný opak. Každý ďalší diel je viac prepracovanejší, intenzita napätia sa postupne zvyšuje... Už teraz sa neviem dočkať kedy sa pustím do ďalšej knihy
Královna stínů přinesla něco víc než předchozí kniha. Speciálně nové postavy. Mrzí mě, že jsem ještě nečetla Krvavé ostří. Lysandra a Manon se staly mými oblíbenými postavy. Doufám, že s nimi dostaneme více času. Už se nemůžu dočkat, až si přečtu Říši bouří.
S každým dalším dílem je série lepší a lepší. Tohle byla jízda. U této autorky miluji, že se odhaluje příběh postav postupně a jednotlivé dílky skládačky do sebe postupně zapadají. Konečně jsem se dočkala pořádného vývoje postav.
(SPOILER)
Super. Ze začátku to trochu dřelo, taky ten poslední díl nahodil laťku docela vysoko, ale pak už jsem se zase začetla:). Takže se těším na další díl. Aelin umí docela překvapit a ty její techtle mechtle s Jeřábem mi ani nějak moc nevadily (i když nechápu, co autorky dívčích románů mají s těmi majetnickými pudy, mě už to docela rozčiluje, jak se každý očuchává a vrčí...) Taky už není ten ukňouranej spratek, což je fajn. Chaol snad dojde klidu a jsem zvědavá na Doriana a Manon:). Aedion by mohl být trošku sám sebou a zlobit, takhle to bude nuda, jestli ji bude poslouchat na slovo. A ty věrnosti pro ty jejich královny (jak Aelin, tak Maeve - no bóže...).
Jinak jsem byla trošku zklamaná, jak to skončili s Arobynnem, myslela jsem, že to bude něco víc epického a ne, že ho podřežou ve spánku. Na druhou stranu jsem ráda, že se něco nepodělalo a on to přežil:). A Lysandra mile překvapila.
Král byl nakonec super, s tím Dorianem to bylo tak srdceryvné (a to nemyslím ani moc ironicky, fakt se mi to líbilo, i že chtěl, aby ho malá Aelin spálila, i to s těmi věžemi a magií, i když mi není moc jasné, že to dokázal skrýt - doufám, že to Doriana moc neovlivní, respektivě, vím, že se ještě nějak vybarví, ale doufám, že ho Manon kdyžtak zkrotí:)).
To s tím vévodou, budiž, aspoň máme dalšího nepřítele, ale já se hlavně těším na Maeve:), ta bude pěkně vyčuraná mrška a nahradí tak aspoň Arobynna ve fikanosti.
A nakonec - nejoblíbenější postava celé knihy (spolu s Abraxosem čuchajícím květiny) - Manon s třináctkou pořád nejlepší, i když tentokrát dlouho zkoušela moji trpělivost než se holka konečně probrala a vystrčila ty své železné nehtíky, které jsem věděla, že jednou ukáže, hned jak o ní byla řeč už v díle předešlém. Nemůžu se dočkat až tu svoji babičku vykuchá a spojí se s Aelin a běda jí, jestli ne!
Tak tenhle díl...... totální pecka! Za mě zatím nejlepší díl ze série. Děj, romantická linka a postavy mě moc bavily. Nemám k tomu co víc dodat, jenom to, že utíkám koupit další díl.
Strhující konec vynahradil jinak poněkud táhlý děj knihy, ale je to z celé série za mě zatím nejlepší díl. Vícero dějových linek a pohledů tentokrát (oproti předchozímu dílu) dodalo to správné napětí.
Už dávno nejsem náctiletá, ale přesto mne tato série pohltila a já jsem velmi ráda, že jsem si jí pořídila. Zatím jsem nadmíru spokojená, každá kniha je lepší a lepší a musím uznat, že autorka je vážně skvělá vypravěčka.
Královna stínů podle mne byla zatím nejlepším dílem, všechno se rozjelo a musím říci, že jsem v jistých úsekách knihy téměř nedýchala. Byla jsem napnutá jako struna a každou stránku jsem přímo hltala.
Tuto sérii mohu jen a jen doporučit a s obrovskou chutí se jdu pustit do Říše Bouří.
Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit prvním dílem série. S každou knihou postupně příběh nabývá na síle a propracovanosti.
Štítky knihy
pro dívky víly, rusalky pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
80% - tato série má zatím vzestupnou tendenci. Důkazem je i čtvrtý díl série Královna stínů, v němž se Celaena, tedy královna Aelin vrací do Zlomuvalu, aby porazila krále Adarlanu, vyrovnala se se svou minulostí, zachránila své přátele a vlastně minimálně i celý světadíl.
Doporučuji si před tímto dílem přečíst soubor novel Krvavé ostří, který sice časově předchází celé sérii Skleněný trůn, ale s ohledem na to, že tyto příběhy jsou o Celaenině působení v Tvrzi vrahů u mistra Arobynna Hamela a ten se ve Skleněném trůnu objevuje poprvé právě až po Aelinině návratu do Zlomuvalu (a v obou případech se jedná o naprosto zásadní postavu se stěžejním vlivem na osud hlavní hrdinky), tak mi připadalo, že na sebe obě tyto knížky parádně navazují.
Jinak jsem moc ráda, že autorka konečně upustila od svojí potřeby psát Muzikál ze střední odehrávající se v partě nájemných vrahů a hlavní hrdinka se tak konečně nejeví jako namyšlený spratek hovící si v luxusu, který se vyžívá v tom, že na všechny dělá bububu jako největší vražedkyně všech dob. Nyní je Aelin napsaná jako skutečný člověk, který má za sebou tragické dětství a nelehké dospívání, zažil spoustu bolesti a spoustu jí i způsobil, zažil přátelství i zradu, lásku i nenávist, otroctví i svobodu, i když to poslední zatím spíš jen ve snech.
Oproti další autorčině sérii Dvorů se mi pak konkrétně v této knížce hodně líbilo také to, že se ohledně vztahů mezi postavami nemotala v nekonečných opakujících se kruzích, naopak jednotlivé postavy procházely uvěřitelným a pestrým vývojem - Aelin, která pozvolna přijímá svoji roli královny, vývoj jejího vztahu s věrným vílím Jeřábem, nalezeným bratrancem Aedionem (a oba mezi sebou hledají rovnováhu coby základ Aelinina dvora), kurtizánou Lysandrou, která pod domnělým pozlátkem ukrývá mnohem víc, než by se zdálo, Chaolem, pro kterého je Aelin zprvu jen lhářka a zrůda nadaná magií (a tady je jeho prozření napsané opravdu poutavě), je tu i princ Dorian ovládaný démonem, s nímž bojuje ve své mysli. A někdejší mistr Arobynn, s nímž má Celaena nevyřízené účty, ovšem i v jeho případě lze mít pochybnosti, zda nakonec nesledují stejný cíl. A dokonce i někdejší dvorní rivalka Kaltain se objevuje na scéně s pár novými prvky do děje.
Což už se dostáváme ke druhé dějové lince v Morathu, kde se cosi odporného děje kolem čarodějnic a kdysi nezlomně kruté velitelce Manon taktéž začíná leccos docházet a musí řadu věcí přehodnotit. Tahle dějová linka mi v předchozí knize přišla nadbytečná (stačilo by ji na pár stranách zkrátit do této knihy) a i zde to zprvu bylo jen jakoby zbytečné natahování příběhu a odvádění pozornosti od Zlomuvalu, naštěstí v poslední čtvrtině knihy se to konečně změnilo a začalo mě pokračování čarodějnického příběhu zajímat stejně tak jako toho zlomuvalského - a tak by to mělo být, když už kniha takhle skáče z jednoho do druhého, že by se čtenář měl těšit na všechny části. Tak snad v dalším dílu už se podaří co do vyváženosti i toto a budu moci hodnotit ještě výše.