Lolita
Vladimir Nabokov
Výstřední zpověď čtyřicátníka Humberta Humberta o jeho zničující erotické posedlosti kouzlem "nymfičky" Dolores Hazeové vzbudila krátce po svém vzniku bouři odporu i nemístná očekávání. Nakonec zajistila svému autorovi celosvětový věhlas a postupně začala být chápána jako mistrovské mnohovrstevné pojednání na téma smyslnosti, lásky a hříchu. Román prosycený pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, humorem a ironií se také v Česku stal klasikou, která oslovuje stále nové generace čtenářek a čtenářů. I toto čtvrté vydání slavného románu v Pasece je dokladem toho, že Lolita nestárne.... celý text
Přidat komentář
příběh jako takový se mi líbil, ale na mě byla kniha až moc zdlouhavá a posledních tak sto stránek jsem ani nedočetla, nebavilo mě to:(
Od LOLITY jsem mnoho neočekávala, ale hodně mě překvapila. Pro někoho moc úchylný, pro mě to byl zajímavý psychologický příběh o čtyřicátníkovi Humbertovi a jeho lásce k mladičké Dolores, zvané Lolita, která ho jenom využívá ve svůj prospěch.
Film jsem také viděla. Moc povedený.
Skvělá psychologická kniha. Je to ten druh příběhu, kde sympatizujete s hlavním představitelem, i když víte, že dělá něco, co není v souladu s tím, co běžně vnímáme jako morální či správné.
Konec mě osobně malinko zklamal, přestože byl zajímavý a překvapivý.
“Dobrým čtenářem Nabokova by mohl být jen jiný Nabokov.”
Lolitu jsem si koupila v roce 2003. Byla jsem na gymplu a přesně si pamatuji to brněnské knihkupectví a taky ten pocit, tu radost z revidovaného vydání.
Nedokážu vysvětlit, ba ani pochopit, proč jsem ji poprvé přečetla až za 16 let. Velký dík patří Martinusu, že právě Lolitu vybral do čtenářského klubu na duben.
Neumím stručně popsat, jak výborná, jak precizní ta kniha je. Měla jsem nutkání vzít mapu Spojených států a značit si, kudy cestovali - co kdyby i toto mělo nějaký význam?
Skoro mě děsí, na jaké úrovni musí být myšlení a vnímání člověka, který dokáže takový román napsat. Vím jistě, že až budu číst Lolitu příště a příště, objevím v ní zase něco nového - osobně jsem měla v této “poličce” zatím asi jen Annu Kareninu. Tak už jí nebude smutno :)))
Hodně zvláštně vyprávěná knížka. Místy jsem se nemohla prokousat neustálým načechraným a nabobtnalým popisem a sledem myšlenek vypravěče. Ale příběh to byl mistrovský, to se musí nechat. Možná se mi více líbila druhá polovina. Nesmrtelná Lolita, tahle kniha nestárne.
skvěle napsaná první polovina, slabší druhá polovina.
ale i tak za tu první dávám plný počet, protože to byl vyjímečný počin.
Konečně jsem se po všech letech dokopal k přečtení Lolity. Nejsem zklamán, ale ani úplně ohromen. Jsem přesně ve stavu, kdy cítím, že takhle klasika má své kouzlo. Slovy hlavního hrdiny přímo nymfické kouzlo. Svým způsobem se můj dojem vyvíjel jak děj knihy. Nejdříve opatrně, pak přímo kouzelně až přes bolestnou část ke konci, který zanechal zvláštní dojem. Možná v dnešní době, kdy člověk je zvyklý na velkolepý nebo akční (nejlépe obojí) konec je takové zakončení knihy trošku zklamáním. Možná s odstupem delším jak hodina od dočtení bude výsledný dojem stoupat na paprscích slunce k větším výšinám. I přesto všechno jsem rád, že jsem Lolitu přečetl a můžu ji vřele doporučit všem milovníkům klasiky, kteří hledají malé odbočující zpestření.
Od knihy jsem měla trochu jiná očekávání, čekala jsem daleko drsnější náboj díla, zvláště podle toho, co jsem o něm slyšela, avšak v dnešní době už působí trochu jinak než při jeho vydání. Lolitu jsem četla poměrně dlouho, někdy mi jazyk nevadil, jindy mi přišli některé popisy takové nudnější. S druhou částí jsem měla větší problém. Vztah mezi hlavními postavami byl toxický a z knihy místy čišel velmi silný chtíč, nenávist, žárlivost, láska... a vše se proplétá v příběh, z kterého jsem na konci rozporuplná.
Hrozná nuda. Více přímé řeči by určitě neškodilo a méně francouzštiny taktéž. S vypětím všech sil jsem skončila na 309 straně a projela zběžně zbytek.
Knihu jsem četla už podruhé a našla jsem v ní spoustu věcí, kterých jsem si při prvním čtení nevšimla.
V knize se často objevuje francouzština, metafory, narážky na různá literární díla apod. Je to poměrně těžké čtení, ale záleží na čtenáři. Já se snažila nad knihou přemýšlet z různých úhlů, k některým pasážím jsem se vracela, dohledávala jsem si podrobnosti, snažila se přijít na různé skryté významy. Z toho důvodu mi čtení trvalo docela dlouho a i tak jsem si jistá, že mi spousta věcí opět unikla. Kniha se dá číst opakovaně a pokaždé v ní najdete něco nového.
Pak je ale i část čtenářů, kteří knihu berou jako nějakou lehkou, brakovitou literaturu a očekávají od ní především lascivnost. Tyhle čtenáře Lolita na celé čáře zklame. Opravdu to není 50 Shades of Grey, erotična tam je pomálu a skoro vše je navíc v metaforách. Pokud čekáte nějaké oplzlosti, tak v téhle knize nejsou.
Velmi zajímavá zkušenost. Nečekejte žádný vulgární hnus, není to laciné porno. Ze začátku jsem koketovala s myšlenkou, že ji odložím, nevěřila jsem, že se do stylu a tématu dokážu "dostat", ale nedovolila jsem si to. Jak hned přede mnou psala Micha - Él, květnatý jazyk a styl psaní jsem těžko zvládala a přiznávám, že při popisných částech typu "Po cestě jsme viděli:......." mi občas vypadla koncentrace. Ale jsem povrchnější čtenář, který měl problém rozkódovat i předmluvu a doslov, takže věřím, že opravdoví literární odborníci si "pošušňají" :-) Na odpočinek jsem zvolila Slovácko sa nesúdí :-)
Námětově byla Lolita geniální, ale její zpracování mě tolik nenadchlo. Nějak mi nesedl Nabokovův květnatý jazyk a styl psaní. Děj by mohl být vynikající, ale přišel mi zbytečně zdlouhavý, obzvlášť cestování po Americe. Více mě zaujala poslední část knížky, ve které došlo k vygradování příběhu. V době vydání bylo jistě šokující vyrukovat s takovým tématem, ale v současnosti jsou napsány daleko syrovější a nechutnější romány, takže to spíš považuju za nahlédnutí do myšlení lidí v 50. letech minulého století.
Zase si přijdu úplne mimo, když tu opěvovanou a milovanou Lolitu odkládám bez valného nadšení. Ani k jedné postavě jsem si nevybudovala vztah, ani trošku kladný, nepocítila jsem ani chvilku soucitu. Jen snad chvilky zhnusení. Rozsáhlá souvětí, květnaté popisy jsem spíš nevnímala, než vnímala, často jsem měla až bolestný pocit toho, že mi pravý smysl všeho uniká. Finále mě zklamalo, čekala jsem nějakou tu finální bolestnou destrukci, přišla jen plíživá smrt, kterou by snad i jeden přehlédl.
Kniha se špatně četla. Příliš dlouhé věty, ve kterých se čtenář ztrácí. Rozhodně nedoporučuji.
Musím říct, že jsem knihu četla dost dlouho. Trvalo mi se začíst a s postavami jsem se během celé knihy nijak neztotožnila. Humbert byl hlavně slaboch a Lolita potvora. Byla jsem ráda, když byl konec.
Pan Nabokov si nesporně zaslouží zařazení mezi velké moralisty. Lolitu je myslím lépe číst nikoli jako studii perverze, nýbrž jako studii hříchů. Názory na ni se v literárním světě dramaticky rozcházejí. Lolita byla rozmrzelé děcko. Humbertova láska k ní se mění v chtíč a ten chtíč pak posléze ve vinu. Je to dílo, jež bravurně staví na hlavu klasický realismus s jeho narativními postupy.
Styl psaní je úžasný, úplně cítím tu hromadu narážek na všechno možné, co nikdy nepochopím. Přes téma jako takové bych se přenést dokázala - už ze zvědavosti. Postavy mi jsou ale šíleně nesympatické - jak Lolita, tak i Humbert... byla jsem ráda, že jsem to dočetla.
Tak trochu šokující čtění ... přesto se nemohu ubránit dojmu, že je opravdu psáno, jen a jen pro pány ... proto o hvězdu méně ...
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa JungmannaAutorovy další knížky
2007 | Lolita |
1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
2008 | Čaroděj |
2001 | Pnin |
2015 | Ada aneb Žár |
Tak pokud jde o mne, kniha ve mně vzbudila bouři odporu a odložil jsem ji, protože nechápu, proč bych tohle měl číst.
Overtonovo okno.