Lolita

19.01.2019

Kontroverzní a na svou dobu šokující kniha. Příběh je naprosto šílený, ovšem Nabokovův psychologický ponor je famózní.

13.01.2019

Knihu jsem bohužel dočetla jen zhruba do poloviny, protože jsem se i přes autorův poutavý styl psaní nemohla dostat přes téma příběhu.

05.01.2019

Tato kniha opravdu není šálek mé kávy, hlavní téma se mi doslova příčí, rozečteno a nikdy nedočteno a tak to nejspíš zůstane..

30.12.2018

Táto kniha nie je skutočne pre každý žalúdok.I ja som sa miestami cítila akoby som z Horskej dráhy rýchlo pustila na kolotoč s názvom Extrém.
Hlboko psychopatické dielo nevkusnej lásky,ktorá nie je opetovaná,skrz toho že láska je smerovaná k dievčatu,ktorá ešte nie je ženou i keď už nie je tak velmi dievčatkom.
Miestami trocha zdlhavé,miestami monotónne ale v konečnom dôsledku dielo kzoré zaujme už len tým že tak velmi vybočuje so smeru konvencie a skrývanej dennodenej frašky.

12.12.2018

Musím sa priznať, že určité časti sa mi čítali ťažko. Nie kvôli deju a udalostiam v knihe zobrazeným, ale kvôli opisom a ako keby náhlym zmenám scén (možno to bolo spôsobené prekladom). Inak je to veľmi zaujímavé dielo plné (zvrátenej) lásky, nenávisti, filozófie a mnohého ďalšieho. Ako klasika stojí za prečítanie, no nie každému môže sadnúť.

10.12.2018

Lolita mě moc nebavila. Těžko se četla, některé části byly zbytečně zdlouhavé. Ale i přesto měla pár světlých chvilek. Slabší průměr.

11.11.2018

Kniha je v zásadě plná poezie a číst jí - vydat se na cestu do hlubin Humbertovo posedlé, vášnivé a choré mysli, to je opravdu radost.
Ten jazyk..!
V dnešní době ponurých severských kriminálek už by její vydání, ale asi nevzbudilo tolik kontroverze.
Jednu hvězdu ubírám za to, že se poezie občas mění v takové odnikud nikam tlachání.

08.11.2018

Zezačátku mě to moc neoslovilo, narozdíl od jiných knih psaných v první osobě jsem se nedokázala vžít do vypravěče. Střední část mě chvíli bavila, ale celkem mi připadá, že by stačilo, kdyby Nabokov zůstal jen u povídky. Už mi to pak přišlo zdlouhavé.

30.10.2018

"Rozvinulo se poupátko..." Milenci v hříchu, milenci v mukách. Zakázaná láska tak přeci chutná. Provokativní, neposlušná, milovaná, nevyčerpatelně osudová. Mým tajemstvím je Lolita. „Světlo mého života, plamen mých slabin.“ Můj hřích, moje duše. Můj sen, zakázané ovoce. Můj svět, má zkáza, svědomí, má láska nejdražší. Byl jsem v ráji, který započal ódu i requiem, které sešlehaly plameny v máji. Já směl na „chvíli žít.“ Jen s tou jedinou jsem toužil k oltáři jít, s ní jedinou se soužit. Běduji, ach, běduji. Spatřil ji – šperk nevinnosti ceněný. Smyslná panenka rosená kapkami, polonahá koketa, dívčí bohyně s dokonalými křivkami. Sladká schovanka – bude má milenka? Večer co večer, předehra jiter. Sám a sám, já pisatel hříchu, přání mám. Přihlížím, lačně toužím. Z nedostatku lásky, kéž bych směl hladit vlásky, políbit tvář i ramínka nezletilé krásky. Jsem schopen milovat, tísnit se v blízkosti dívčích niter. Jsem provazochodec na laně bez jištění, fotograf zakázaných neřestí, milencem, který zhostí se její „panenskosti.“ Ten, který nepohrdne její rozmazleností. Jsem mentor, který odhalí tajemství slastných a náruživých nocí, podělí se o rozkoš, jak se sluší. Jsi nepolapitelným peříčkem, bonbónkem, světlem mých očí, motýlem přelétavým, omamně vonící mocí. Oslovilas mé srdce, opětuj mé přání. Vyveď mě z šedi večerů pod lampou. Ukolébej mě, usínal bych rád v tvé náruči. Pohled nevyzrálý, zato svůdný. Paraplíčko dětství odhodila. Maliny dozrály, závoj odhrnula, pod ním třpyt erotický, vůně ženy. Jsem prokletý, prokletý básník, vyhaslý, nedospělý, který ztratil schopnost slova veršovat, kterému došel inkoust i papír. Zajat představou, výtkou lechtivou, vinen touhou, obviněn z něžnosti, skutkem myšlenky, v rozpuku hříšné nevinnosti, půvab šibalský. Trestuhodných citů vznět, dostavil se lásky hněv, který znám nazpaměť. Soupeřím, žárlím, rivala revolverem srážím. Byl jsem připraven, přistižen, chyboval jsem, prohrál jsem. Pozůstatky vášně potácejí se mnou. Jsem krví potřísněn. Mám se mučit, loučit, vykřiknout? Já, zločinec pohoršení, cynicky horlivý, opuštěný. Paleta vyschla, korálky se rozkutálely. Zamyslil se, přiznal se. Miluje ji.

20.10.2018

Lolita je zřejmě jednou z těch knih, které vás buď učarují a dlouho nepustí ze svých spárů, nebo je bez jakéhokoliv hnutí mysli přečtete, vrátíte do knihovny a nevěnujete jim další myšlenku. Musím přiznat, že ačkoliv chápu nadšení, které panuje ohledně Nabokovova úžasného lyrického, a poněkud náročnějšího stylu psaní, absence jakéhokoliv podstatnějšího děje v celé knize je zde pro mě silně na závadu, takže se řadím spíše ke druhé zmíněné skupině čtenářů.

Pro mě po přečtení této tolikrát vychvalované knihy Humbert Humbert zůstal obyčejným, ač (možná skutečně?) zamilovaným mužem, který by byl v zásadě stejným, i kdyby nebyl pedofilem a Lolitě bylo v době jejich seznámení třeba dvacet. I atributy příběhu by zůstaly totožné - slepá a neopětovaná láska (nebo jen posedlost?) k ženě, která nemá kam jít; žádné výčitky nad tím vším, co bylo spácháno. Nemohu se tedy zbavit dojmu, že jediný důvod pro ono zbožné nazírání na tuto knihu je ten, že příběh, ve kterém se starší muž nešťastně zamiloval do malého děvčátka, budí pochopitelně protichůdné pocity v člověku a kontroverzi z hlediska společnosti... a to mi pro dobrý příběh zkrátka nestačí.

16.10.2018

Takže konečně můžu pyšně říci, že jsem Lolitu zdolala. Přiznávám, četla jsem ji hlavně kvůli kontroverzní reakci, jenž vyvolala v Americe. A taky kvůli jazyku, jakým Nabokov píše, neboť to je něco úžasného. To však neznamená,že jsem hned zpočátku knize věřila. Nejprve jsem byla mírně vyděšená, a ačkoliv mě příběh bavil, i trochu rozpolcená. Přečtení mi trvalo skoro 3 týdny, ale jsem ráda, že jsem ji zvolila. Morální poučení podle mě nese, a navíc, nic takového v klasice rozhodně nenajdete. 3,5*

04.10.2018

Jediná kniha, kterou jsem za svůj život přečetla dvakrát...možná kvůli ději a jeho lehce náročnějšímu pochopení nebo díky nádhernému jazyku pana Nabokova. Knížku jsem si vybrala k maturitní četbě, proto jsem potřebovala dokonalé porozumění. Doporučuji i shlédnout film a za mě tato kniha must read.

Ve vidině volného léta jsem se dala na četbu světových děl, které se jsou i součástí školních osnov (sice mám letos už po maturitě, ale proč kánon literatury opouštět). Lolita byla jednou z nich. Avšak, náhled mi postačil.
Měla jsem tu smůlu (štěstí?), že jsem potkala filmovou adaptaci (z 1997) dříve, než tu knižní. Problém je tedy následující: měla jsem Humberta za jiného Humberta, než se kterým jsem se seznámila do té čtvrtině knihy, než jsem si řekla, že tato čtvrtina bude poslední. Nezkousla jsem číst jeho myšlenky. Opravdu je to kontroverzní téma stále. Do knihy jsem s tím očekáváním ale šla. Morálka se houpe (někdo má svůj pohled pevný jako konstruktci houpačky – Jakým zázrakem se dá ospravedlnit tohle myšlení dospělého muže?). Kdo je to zlo a lije benzín do ohně?
Jak už jsem psala, téma bych zkousla, ale charakter mi šel ostře proti srti, bylo to moc. Jestli bylo ale něco, co by mě možná udrželo – styl psaní. Opravdu asi nejkrásněji (paradox) použitý jazyk v knize, jaký jsem dlouho nepotkala. Soustředěnost se je potřeba a vyplatí se. Prostě lesk temnoty.

30.08.2018

Zamotaná..znepokojivá..znechucujúca...miestami máte chuť juo dložiť, ale nejde to..musíte ju dočítať..a nezabudnete na ňu. Jedna z mála, kde dojem a pocity z knihy pretrvávajú roky (aspoň teda u mňa) a určite sa k nej ešte vrátim..
P.S. Film s Jeremy Ironsom bol tiež dobrý..

15.08.2018

Zvláštně napsaná kniha. Místy chytlavá, místy zdlouhavá. Pan Nabokov vykreslil Lolitu dokonale. Hlavního hrdinu ostatně též. I když trpí úchylkou, je mi ho místy i líto. Tak velkou jednostrannou a beznadějnou láskou, jakou trpí Humbert Humbert, budete jinde jen těžko hledat.

04.08.2018

Tuto knihu jsem si vybrala jako povinnou četbu k maturitě a po dočtení jsem měla divné pocity.. Četla se celkem dobře, ale některé pasáže mi přišly zbytečně zdlouhavé.

25.07.2018

Po jazykové stránce nádhera, po obsahové trochu nuda. Vladimir Nabokov využívá květnatých slov, aby vyjádřil jednoduché věci a přestože je to radost číst, chvílemi už toho bylo na můj vkus zbytečně moc. Ovšem sarkasmus mu jde báječně, o tom žádná, v tomhle ohledu mě bavila ústřední postava vypravěče maximálně. Je nehorázně krutý, ale jakmile si člověk zvykne na jeho ego, je s ním legrace. Teda z dálky, nablízko bych jej asi uškrtil. Každopádně již chápu, kde se vzala posedlost nesympatickými hrdiny u Davida Mitchella nebo Michela Houellebecqa.
Je v tom špetka nadsázky, která dává na srozuměnou, že jde o literární fikci a ne obhajobu chlíváctví, přičemž absence perverzností zaručuje, že to na nikom nemůže nechat trvalé následky. Přiznám se však, že jakmile zápletka dospěla k cestování po Státech, začalo to být únavné. Závěrečnou tragédii, se kterou autor hrozí od prvních stran, jsem tak jen vítal, protože konečně skončilo to putování odnikud nikam prokládané nic neříkajícími historkami.

Námět neobvyklý, někdo může být až zhnusen. Mě se to četlo dobře, přečetl jsem toto dílo nyní podruhé. Při některých scénkách je potřeba se odpoutat od toho, že Lolita je vlastně ještě dítě a nepřipouštět si to. Mě se kniha četla dobře, viděl jsem i dva filmy. Velkým plusem je, že neobsahuje vulgarismy, o sexu se píše spíš v náznacích, nepopisují se žádné sexuální scény, což je dobře. Představa sexu mezi dvanácti-třinácti letou dívkou a 40 letým chlapem, je mi nepředstavitelná.

Kniha obsahuje i humorné scénky, zvlášť závěrečná scénka. Plno popisů, přirovnání, francouzských frází. Ani si nemyslím, že by kniha byla nudná nebo něco takového, jak už jsem psal, četla se mi dobře a vždy jsem si jí rád před spaním četl.

15.07.2018

Lepší, než jsem čekal - a to ani nejsem pedo. Ač jde o téma dosti zvrhlé, až by prudérnější člověk vrhnul, Lolita je především koncentrovaná posedlost. Nebo je to snad láska? A není vlastně láska tak trochu posedlost? To jsou největší otazníky, které před čtenáře kniha klade a každý si musí odpovědět sám. Morální rozpor je hned v závěsu - máme Humberta litovat? Ovládá on Lolitu, nebo Lolita jeho? Celkově vyvolává dílo plno otázek, rezonuje a to je pro mě přesně to, co od kvalitní knihy chci.
Jazykově je rovněž krásná a bohatá. Jen mě tedy, jako francouzštinou nepolíbeného občas otravovaly věty, slova a výrazy v tomto jazyce (i Lolita ti to říkala, Humberte!), což se trochu zlepšilo poté, co jsem včas, tedy po nějakých 200 stranách, nalezl jejich překlad na konci knihy.
Obdivuhodná je autorova sečtělost - text je doslova nabitý různými odkazy a narážkami na jiná slavná i neslavná díla (nejen literární), o čemž bych často ani nevěděl, nebýt jejich výčet v mém vydání. Pokud bych znal jen desetinu toho co autor, hned bych byl spokojenější. I když vlastně spokojený jsem, protože jsem dočetl výbornou knihu.