Médeia
Eurípidés ze Salamíny
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5505/bmid_medeia-kz2-5505.jpeg
4
438
438
Tragický příběh královské dcery Médeiy, pomsty a boje o zachování cti, který vede až k vraždě vlastních dětí, v jednom z nejslavnějších antických dramat. Vychází v překladu F. Stiebitze jako 67. svazek edice D.
Přidat komentář
Na knihu jsem se vůbec nedokázala soustředit. Nebavila mě a nešla mi srozumitelně přečíst. Hodněkrát jsem se sama načapala jak koukám jinam a vůbec se nesoustřeďuju na text. Ovšem je to asi jen podle vkusu. To, že se nelíbí mě, neznamená, že to nemůže být dobrá kniha.
Dobře se četla, hlavně se mi u antický literatury líbí jak jsou příběhy a postavy propojené. :)
Ó ty má ruko nešťastná, chop meče se!
vstup do trudného zápasiště života,
a nebuď chabá, aniž dětí spomínej,
že jsou tvůj poklad nejdražší, žes matka jich;
den tento jenom krátký na ně zapomeň,
potom plakej; neb i když je zabiješ,
přec byly drahé, já však – žena nešťastná!
Kupodivu se Médeia četla dobře a byla srozumitelná - i mě docela bavila. U povinné četby jsem tohle nečekala.
Spolu s Oidipem a Antigonou je Médea má nejoblíbenější antická hra. Komplikovanost hlavní hrdinky, její nespoutanost dohnaná až k tragické ničivosti srovnatelné s živelnou pohromou mě vždycky dokáže zarazit svou moderností (v pojetí). Kdežto Jásona nemůžu vystát.
Antická tragédie se vším všudy. Ani čtení není nijak těžké a příběh podvedené manželky, která se mstí muži, který ji zradil, se mi líbil. A nebyla by to pořádná tragédie, kdyby Médeia ze msty nezavraždila i vlasní syny jen proto, aby byl jejich otec potrestán v nejvyšší míře.
Jediný záblesk jakéhosi zamyšlení ve mě vyvolal osud Medei pouze na základě seriálu Lovci duchů. Chlapci se potýkali s duchem ženy, která po cestě stopovala muže a který byl někdy nevěrný, toho zamordovala. Postupně zjistili, že její manžel jí byl nevěrný a tak zavraždila svoje dvě děti. Když si uvědomila, co udělala, spáchala sebevraždu. Padla tam věta, že se to u některých žen stává běžně. Nevím, nakolik je to pravdivé, ale když jsem četla, nemohla jsem si tyhle dvě věci nespojit.
Nějaký feminismus jsem v tom ani tak necítila. Spíše jako takové psychologické drama... Ať už je to z kteréhokoliv století, je to současné dílo. Hledat v tom vinu muže nebo ženy je zbytečné, protože většinou nesou vinu oba.
Nevím, jestli komentář od herdekfilek není jen recese (není to poznat), tak se možná odpovědí ztrapním... ale risknu to:-)
Médeia ale není a nemůže být o feminismu. Řecká kultura a myšlení feminismus nezná, nereflektuje, neřeší. Že je hrdinkou žena neplyne ze vzpoury proti genderovým stereotypům a sdělení Médeii bych rozhodně na tomto poli nehledal - podsouvali bychom tak Euripidovi naše kulturní šablony, v jejichž zajetí je v tomto případě spíše čtenář než autor. Což samozřejmě neznamená, že feministicky Médeia interpretovat nejde, ale je důležité vědět, že se tak oproti originálu dost posouváme. Což děláme ostatně s každým psychologizujícím výkladem - antická tragedie vychází z mytologie a ví proč. Je totiž podobenstvím o řádu a neřádu světa, nikoli duševní introspekcí.
Médeia se mi zdá být mnohem více o situaci uprchlíka (což je topos pro antiku mnohem bližší než emancipace žen), tedy člověka bez práv, po kterém je možno šlapat. A je vlastně jedno, jestli je hrdinou žena nebo muž. Z druhé strany je pak o tom, že provinění se proti božstvům (tj. mravním řádu), ke kterému zásadním způsobem patří úcta k hostům přicházejícím do obce, je cestou do záhuby. Iáson a celý královský rod Médeiu zrazují, šikanují a utlačují, čímž si pod sebou řežou větev. Ani sama hrdinka ale nevychází z děje nejlépe - v podstatě svojí odvetou ničí také sama sebe. Nehledě na to, že je v závěru zachráněna.
Odráží to další vlastnost řecké tragédie: není černobílá, nevidí pravdu jako jednoznačnou. Ukazuje člověka v boji za poznání či dosažení pravdy, ve kterém člověk v konečném důsledku podléhá... nikoli však zbytečně (obzvláště pro čtenáře/diváka ne).
První medializovaná feministka historie. Medeia. Žena, která se rozhodla vzepřít. Koukněme se na to upřímně. Každý rodič by své děti občas rád oběsil na stromě. Jen tak lehoučce, aby je to nebolelo. S citem pro Krista, vždyť se tu pracuje na bázi rodič-dítě. Ne každý tak ovšem učiní.
Co udělá žena první, přičichne-li k feminismu. Oběsí vlastní děti. Co udělá muž první, přičichne-li k feminismu? Najde si jinou ženu. Ale to byli ti neandrtálci ze starého Řecka. Pravda, položili nám základ naší společnosti, vynašli ty nejlepší pravidla pro soužití toho s tamtím, zkráceně, není jim za co být vděčný. Kultivovaněji se vraždit a znásilňovat ze zločinu prohřešek nedělá.
Novodobá podoba feminismu zapomněla na přírodu a výsledky svých sexuálních fantasií převedených v realitu už nevěsí na stromy, nýbrž na klenuté pařáty vlastní kariéry. Doba dobře uvázaných smyček a v posledním záchvatu života se klepetajících dětských nožek je tatam. Ale tak co. Nic.
Dechberoucí konflikty, ale až příliš velký prostor vyhraněný pro sbor (který zde pro mě byl rušivým elementem).
Autorovy další knížky
| 2010 |  Médeia |
| 1978 |  Trójanky a jiné tragédie |
| 1976 | Řecká dramata |
| 1988 | Héraklés a jiné tragédie |
| 2009 | Ifigenie v Aulidě |
Tenhle příběh se mi hodně líbil, i když tu bylo naprosto nemožné někomu fandit. Nenáviděla jsem všechny postavy, které se v příběhu objevily:D Srážím jednu hvězdičku jen kvůli tomu, že mi přišly ty emoce, které postavy předváděly nedostatečné.