Muž menom Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277237/bmid_muz-menom-ove-OQ6-277237.jpg
5
4776
4776
Ove dovŕšil päťdesiatdeväť rokov. Je to muž pevných zásad, neochvejných princípov a nemenných pravidiel – a večne nevrlý, zatrpknutý frfloš, v ktorom len ťažko odhalíte dobré srdce. Milovaná žena mu umrela, stal sa z neho samotár a pomaly stráca zmysel života. Kedysi býval predsedom spoločenstva vlastníkov domov, ale vystriedali ho už pred niekoľkými rokmi – čo on sám považuje za obyčajný puč. Rozhodne mu to však nezabránilo vykonávať funkciu strážcu poriadku. Samozvaného. Keď sa do domu naproti prisťahujú mladí hluční susedia a namiesto pozdravu sa im len tak mimochodom podarí nacúvať do Oveho poštovej schránky, a ešte k tomu japonským autom, spustí sa kolotoč nečakaných udalostí. Začína sa príbeh o prekvapujúcom priateľstve, túlavom kocúrovi a najmä o tom, ako sa ľuďom, ktorí sa s Ovem stretnú, zmení život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Všechno, co potřebujete vědět, najdete na krásně zpracované obálce. Ove je devětapadesátiletý Misantrop, lidi kolem sebe moc nemusí, zvlášť ty, kteří porušují předpisy, nezvládají základní domácí práce, neumí pořádně řídit a ba co hůř, pokud mají v garáži něco jiného než švédského saaba. A v neposlední řadě se chce zabít.
Backman rozehrál od prvních stránek se čtenářem úžasnou hru. Na začátku nevíte, jestli Oveho milovat nebo nenávidět. Na jednu stranu z něj sálá sarkasmus, kterému se chtíc nechtíc musíte chechtat, pak je tu ale jeho arogance, kterou nešetří a terorizuje jí okolí.
Jenže postupně odkrýváte Oveho příběh a zjišťujete, proč vlastně zkouší veškeré možné způsoby, jak se sprovodit ze světa. Protože mu to ale nevychází a pořád ho od jeho záměru někdo vyrušuje, máte dost času tohohle morouse dokonale poznat. Vyprávění současnosti se pravidelně střídá s výlety do minulosti. V jedné kapitole se dusíte smíchem, ale v té další zatlačujete slzy dojetí. Tak jako v životě.
Muž jménem Ove je skvěle napsanou knížečkou, která vám nabídne pestrou paletu emocí. Pro nás se rázem stala srdcovkou, která nesmí v naší knihovně chybět.
Typicky skandinávský styl psaní, typicky skandinávské zápletky. To mi vlastně vůbec nevadí, ale celá knížka je tak strašně předvídatelná, že jsem si Oveho vlastně ani nezamilovala, protože mi bylo jasné, jak bude jednat a jak to dopadne. A to není zrovna něco, co bych si přála.
Sečteno, podtrženo, je to milá kniha, ale četla jsem z tohoto ranku i lepší.
Příběh, který mě dostal... O jednom vzteklém, nerudném a protivném muži, jehož srdce po smrti manželky dočista zatvrdlo a on se rozhodl pro jediné řešení - sebevraždu. O tom, jak i ten největší a nejšílenější zoufalec může dostat jiný smysl života, pokud se mu do něj připletou neobvyklí sousedi. Napřed jsem se smála - a pak jsem brečela. Věřím, že takový příběh se klidně mohl stát. Krásně napsané - a skvěle namluvené: poslouchala jsem jako audioknihu :-)
Naprosto fantastický příběh plný emocí! Nejdřív spousty komických situací, u kterých jsem vybouchla smíchy a na závěr jsem bulela jak malá holka... vlastně závěr nebyl smutný, ale já si nemohla pomoct... jedna z mála knih, ke které se rozhodně ještě vrátím...
Muž jménem Ove... z počátku nerudný stařík, ze kterého jsem chtěl každou chvíli vyletět z kůže... Postupem času však měníte úhly pohledu a dojde vám, že ne vše je takové, jak se zdá. Neuvěřitelný kolotoč emocí a situací, u kterých nevíte, jakou budou mít příchuť. Povětšinou se však neubráníte hořko-sladké kombinaci s jemným humorem.
Za mě jedna top knih, chtě nechtě nutící k zamyšlení. Já třeba zjistil, že i před čtyřicítkou dokážu mít chování šedesátníka morouse...
Překrásná kniha, tolik smíchu a slz a zamyšlení...Tento příběh bude ve mně ještě dlouho doznívat. Vřele doporučuji
Vtipné, smutné a velmi lidské a dojemné. Myslím, že bych ve svém životě měla moc ráda "muže jménem Ove".
Naprosto nádherná knížka. Už dlouho jsem nečetla něco tak krásného, vtipného a zároveň smutného. Muže jménem Ove jsem si zamilovala. Navenek byl mrzout, ale uvnitř měl laskavé srdce.
Jen si myslím, že v 59 letech není člověk tak „starý“, jak z knihy vyplynulo. Spíš mi připadalo, že byl Ove o 10 až 15 let starší.
Má oblíbená část, která mě asi nejvíce dojala:
Opatrně se náhrobku dotkl.
„Chybíš mi,“ zašeptal.
Periferně zachytil vedle sebe nějaký pohyb, pak na ruce ucítil cosi měkkého. Chvilku mu trvalo, než pochopil, že mu kocour zlehka položil hlavičku do dlaně.
SPOILER: Zhruba do poloviny jsem reálně počítal s plným hodnocením. Koktejl ze seversky drsného humoru a hřejivého sentimentu byl příjemně vyvážený, chytrý a citově nevydírající. Nezviklalo mě ani když po půlce začalo dojemných pasáží přibývat, Backman to měl stále ještě pod kontrolou. To ale už neplatí o samotném závěru, za který ta jedna hvězda prostě musí jít dolů. Nic proti dobrým koncům, ale tady autorovi přeci jen ujela ruka. To už hraničilo s pohádkou a navíc pohádkou úzkostlivě korektní. Škoda, jinak píše Backman moc pěkně.
Ráda jsem poznala hádavého bručouna s velkým srdcem - Oveho …..
Knížky Fredrika Backmena jsou nádherné a zdobí mou knihovnu….. už se těším na Medvědín….
“ Věřila, že ať už se člověk vydá jakoukoliv cestou, něco ho dovede k předurčenému cíli. Pro ni to možná bylo NĚCO. Pro něj však NĚKDO ….”
Oveho prostě nejde milovat... Nádherný příběh s neskutečnou dávkou emocí. Emoce se střídají jak na běžícím pásu.
V průběhu příběhu se zalesknou osudy každého z nás. A to knize dává naprostou dokonalost.
Čekala jsem humornou knížku a pro mne to byla jedna z nejsmutnějších knih, co jsem četla. Ale takový hořkosladký smutek, protože je v něm skryta naděje a čiré lidství. Jednu hvězdu musím ubrat za to, že v minulosti to byl prostě Ove (až překvapivě podobný mně samotné) a v přítomnosti to byl Ove, jak si ho přetvořil autor.
Ove. Člověk, kterého prvních pár kapitol prostě nemůžete vystát a přemlouváte se k otočení další stránky. No jo, jenže to by nemohl napsat Fredrik Backman. Po přečtení Medvědína mi bylo celkem jasné, že vzdávat to na začátku kvůli nesympatiím k hlavnímu hrdinovi by byl přešlap. Tak jsem to s tím protivným morousem zkoušela dál, než jsem si ho nakonec zamilovala a dočítala se slzami dojetí.
Zase jednou tleskám nad stylem vyprávění, u něhož nikdy netušíte, jestli se budete v příštích řádcích smát, či smutně zamýšlet nad příběhem, ale většinou ve vás svede vyvolat autor obě nálady naráz.
Na začátku Oveho téměř nenávidíte. Pak se stydíte za své ukvapené názory. Hořkosladký příběh. Přiznávám se k pláči hned na několika místech.
Zdá se, že jak se u nás vyvinul subžánr ala Kulhánek, ve Švédsku se vyvinul subžánr ala Jonasson. Je to prostě takový mladší a uvěřitelnější Stoletý stařík. Kažopádně ač mě Ove na začátku opravdu vadil, že jsem si říkal, jestli to vůbec číst dál, časem jsem zjistil, že ho mám rád. V jistých ohledech mi připomíná mě, i když popravdě řečeno by mě asi rád neměl, jako ostatně všechny ty ajťáky.
(Audiokniha:) Vtipné, dojemné a excelentně čtené! Po poslechnutí jsem si ji pustila ještě jednou, což se mi stalo poprvé v životě.
Štítky knihy
kočky přátelství, kamarádství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedéAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Člověk by neměl mít přehnané očekávání, pak je lehce zklamán.
Třeba tato kniha.
Těšila jsem se na humorný příběh, u kterého se budu za břicho popadat, a nic takového se nekonalo.
U první kapitoly jsem se usmívala, protože mi to přišlo stejné, jako občas u nás v práci.
U druhé jsem se opravdu smála. Vzpomínala jsem na svou první, a zároveň poslední, účast na schůzi panelakoveho výboru. Předseda mne hned při vstupu pokáral, ze jsem si určitě důkladně nepřečetla stanovy spolubydlení v panelovém domě. Nějak automaticky předpokládal, ze asi neumím číst. Zatímco on musí vše pravidelně kontrolovat…No cely Ove. Vida, jak se takový Pecháček z vedlejšího vchodu dostane až do švédské literatury!
Pak už mi dej tak humorný nepřipadal.
Knížka je nejvíc o lidské samotě, životním neštěstí a pocitu opuštění. To je někdy horší než nemoc.
Po přečtení mám takový hořkosladký pocit. Oceňuji skvělý překlad.