Muž menom Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277237/bmid_muz-menom-ove-OQ6-277237.jpg
5
4589
4589
Ove dovŕšil päťdesiatdeväť rokov. Je to muž pevných zásad, neochvejných princípov a nemenných pravidiel – a večne nevrlý, zatrpknutý frfloš, v ktorom len ťažko odhalíte dobré srdce. Milovaná žena mu umrela, stal sa z neho samotár a pomaly stráca zmysel života. Kedysi býval predsedom spoločenstva vlastníkov domov, ale vystriedali ho už pred niekoľkými rokmi – čo on sám považuje za obyčajný puč. Rozhodne mu to však nezabránilo vykonávať funkciu strážcu poriadku. Samozvaného. Keď sa do domu naproti prisťahujú mladí hluční susedia a namiesto pozdravu sa im len tak mimochodom podarí nacúvať do Oveho poštovej schránky, a ešte k tomu japonským autom, spustí sa kolotoč nečakaných udalostí. Začína sa príbeh o prekvapujúcom priateľstve, túlavom kocúrovi a najmä o tom, ako sa ľuďom, ktorí sa s Ovem stretnú, zmení život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Hned jak jsem viděla tuto knihu, tak mě upoutala obálka.
Od začátku jsem se do toho zacetla.
Některé pasáže jsou smutné, ale u některých zas naopak jsem se hodně nasmala.
Ale nejvíc se mi líbil konec pro všechny to dobře dopadlo.
Všem doporučuji tuto knihu.
Kniha, který by si zasloužila zaplout mezi povinnou literaturu. Hlavní hrdina je rovný jak pravítko, stará škola, která nazývá věci pravými jmény. Věčně nabručený, připravený životem o všechno, co dávalo smysl, hodlá už udělat jen jednu jedinou věc. Umřít.
Jenže místo umírání musí chtě nechtě, podle něj spíše nechtě, řešit problémy svých sousedů, se kterými se na něj obracejí. Nebo neobracejí, ale kdo se má na tu jejich neschopnost dívat? Chtěla by to tak jeho žena, a to je, přiznejme si to, pro Oveho silný argument.
Budete se usmívat, sem tam třeba i smát, budete dojmutí a smutní, protože jestli něco tahle kniha umí, tak hnout s emocemi. V zásadě je to kniha plná stereotypů a charakterů, které mohou vyznít prvoplánovitě, ostatně sám Ove je zasouvá do jednoduchých kolonek. Těhotná cizinka. Teplouš. Tlusťoch. Odbarvená nána... podobné sousedy můžeme mít i my. Ale bez ohledu na kolonky Ove nakonec udělá to, co je správné, aby ten nám všem známý svět byl o trochu lepším místem.
P.S. Zfilmovaná verze je, nevídáno, stejně skvělá, jako kniha. A velmi věrně se jí drží. Taktéž doporučuji!
Nejkrásnější kniha, kterou jsem za poslední dobu četla. Sice jsem se moc nenasmala, ale zato se nesčetněkrát dojala. Silný příběh, u kterého jsem si pobrecela. Kniha o velké lásce a muži s velkým srdcem. Tleskam.
Když čtu zdejší komentáře, tak mám dojem, že tohle je nejlepší kniha za poslední rok. Jenže pro mě opak je pravdou.
Máme tu postavu Oveho, důchodce, vdovce, může trpícího obsesivní poruchou, utápějící se ve vlastní depresi, chvílemi se chová jako autista, a jediné, co si vlastně přeje, je zabít se. Tahle postava mi prostě nějak neseděla.
Pak je tu pestrý výběr dalších osob, ať už původ, orientací nebo jen váhou.
Ostatní zde píší jak je kniha vtipná, ale kolikrát jsem se zasmál? Ani jednou, maximálně pousmál.
Jako oddechová četba dobrý, ale nějaké ambice na velké dílo pro mě nemá.
Knížka mě dostala...byla to oddechovka, u které jsem se střídavě smála a byla dojatá. Na začátku jsem si říkala, jestli není škoda, že jsem nejdřív viděla film (, který je mimochodem taky výbornej), ale kniha je vždycky lepší; a i když některé události z příběhu pro mě nebyly překvapení, i tak jsem si knihu užila a na konci vytáhla kapesník:)
Po přečtení si říkám, jak by bylo úžasný mít na blízku nějakýho Oveho, lidí s velkým srdcem není nikdy dost!:)
Román se velmi dobře četl.Často jsem se smála nahlas a v dosti věcech měl Ove pravdu.On sám měl opravdu velké srdce a provozní koho měl sám rád by udělal vše.Není určitě sám kdo si neumí poradit jak dál v životě po ztrátě milované osoby.
Naučit starého psa novým kouskům? Nemožné! A přece je sympatické sledovat Oveho roztávání... Ne že by byl jeho přerod úplný - naštěstí není - a taky se nedá říci, že by šlo o nějaké dozrávání: naopak, Backman v tom nechal svého staříka pořádně vykoupat. Zas a znovu jedna překážka za druhou, aby ten rtuťovitý, pedantský děda musel vyběhnout, nechat skon na zítřek a ukázal všem těm nekňubům, lemplům a ajťákům, jak se věci dělají pořádně...
Příběh je sice poskládaný s okatou plánovitostí a schéma postav nevyniká zdáním nahodilého, ale autora nelze vinit, že jeho kniha šustí papírem. Mít v hlavě takhle rozehranou partii příběhu, taky bych ji chtěla dopsat právě tak: pro jednou zase postavit do světla vcelku všedního hrdinu, který se jen snaží dělat poctivě svou práci, nezanechat dluhy, být oddaný své ženě a dát světu nějaký řád. Kdo by si s Ovem, v obklopení vším tím chaotickým, přelidněným a lajdáckým světem, aspoň místy souhlasně nepovzdychl!
Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, jaký žánr že to čtu. Nejdřív to vypadalo jako čistě humoristický román - tam to skřípe, prvoplánové vtipy založené na typizovaných postavách a Oveho cholerických reakcích se přejí po 20 stranách, natož po 300.
Postupně přibývalo vzpomínek a vzhledem k jejich množství by to klidně mohl být hořký román o generaci, která přišla o místo na světě, aniž se něčím provinila. Tehdy mě Ove několikrát dojal, psychologie postav (těch, které nějakou mají) začala být zajímavá, kvalita knihy šla výrazně nahoru.
A přišel závěr, nerealistické šablonovité postavy se dobraly svých nerealistických šablonovitých happy-endů, a já si nejsem jistá, co to vlastně Backman napsal. Hollywoodské klišé s poctivým základem, nebo jemné smutné ohlédnutí za ztraceným časem v úpravě pro nenáročného čtenáře.
Na Oveho sa ťažko zvyká, komplikovaný starý dudroš, ktorého by za suseda nechcel asi nikto. Avšak posledných 20 strán bolo tak nabitých emóciami, že som sa s Ovem lúčil veľmi ťažko. Teším sa na film, nakoľko som si obraz o Ovem vytvoril v hlave sám, a som veľmi zvedavý, či sa s tým tvorcovia popasovali, ako si kniha zaslúži.
Přijde mi, že se autor snažil napodobit Staříka. Kniha mě nudila a celkově zklamala.
Opravdu příjemná a hlavně čtivá kniha, která čtenáři ukáže, že i to nejšedivější odpoledne není zase až tak černé. Radost, láska i přátelství se dají nalézt v každém věku, zvlášť pokud jde o slušného člověka. No a že je to občas trochu mrzout, nad tím se musí trošku přivřít oči.
Četl jsem po Tady byla Britt-Marie. Ove je vážnější, méně vtipný, ale o hodně dojemnější. Přiznávám bez mučení, že jsem si párkrát zaslzel. Kniha se čte dobře, přesto mě celý příběh přijde trochu vyumělkovaný a vypočítaný.
Začátek nuda. Ale doporučila mi jí kamarádka, které věřím, tak jsem četla dál. A vyplatilo se. Sledovat příběh muže, který tak miluje, i když to nerad přiznává, je krásné. Doporučuju dál a pořád mě vzpomínka na čtení dojímá.
Jsem příjemně překvapena, sice jsem knihu četla na své poměry poměrně dlouho, v mezičase si pustila film, nakonec jsem byla dojata. Oveho si nemůžete neoblíbit, je to bručoun, ale má "velké srdce". Je věrný, a to doslova, věří hodnotám, které jsou v dnešním světě považovány mnohdy za směšné. Všudypřítomné téma smrti autor nepředkládá jako tragédii, ale součást našich životů, se kterou se každý vyrovnává po svém. O jednu hvězdu méně, protože podobně jako v Britt-Marii nemiluji fotbal, nesdílím Oveho zájem o auta a nikdy by mě nenapadlo podle nich posuzovat lidi, své přátele a rodinu.
"Smrt je podivuhodná věc. Lidé se chovají tak, jako by snad ani neexistovala, přestože je to jeden z největších důvodů žití vůbec. někteří si díky ní uvědomí, že žijí tvrdě, zatvrzele a nevraživě. Jiní potřebují vnímat její neustálou blízkost, aby si vůbec dokázali uvědomit, co je jejím opakem. A jsou i tací, kteří se myšlenkou na smrt zabývají natolik, že se usadí do čekárny dávno předtím, než se smrt ohlásí. Lidé se jí děsí, ale největší hrůzu mají převážně z toho, že si vezme někoho jiného než je samotné. Na smrti je nejstrašnější to, že by mohla projít kolem. A nás tu nechat osiřelé."
Muž jménem Ove mě štval od začátku až do konce. Bylo pro mě téměř bolestné ten příběh číst. Dočetla jsem to jen proto, že mě můj syn stále ujišťoval, že už se to rozběhne a bude to pěkné. Konec byl pěkné klišé. Vykalkulované. Alespoň myslím. Nepřekvapil.
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Slzy sice převládaly nad smíchem, ale chytlo mne to .
No, já nevím. Zasmát jsem se zasmála, nad bručounstvím kroutila hlavou i se bavila, ale...za srdce mě to nevzalo. Možná, že jsem příběh nečetla, ale poslouchala?
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
4,5* Na začátku knihy mi byl Ove nesympatický, na konci tomu bylo přesně naopak!
Humorně napsaná knížka, která ale umí i dojmout. Při čtení jedné věty se mi chtělo brečet, u další už jsem se smála - A to doslova.
Pokud Oveho více poznáte, určitě si ho oblíbíte. Naoko sice působí jako mrzout, ale i on má svůj životní příběh, který je možná příčinou toho všeho.