Neopouštěj mě
Kazuo Ishiguro
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7879/bmid_neopoustej-me-23v-7879.jpg
4
940
940
Autor i u nás známých románů Soumrak dne, Malíř pomíjejícího světa a Když jsme byli sirotci přichází s další zajímavou knihou s prvky science-fiction. Zdánlivě jednoduchý příběh Neopouštěj mě, vyprávěný ústy dnes třicetileté bývalé studentky internátní školy na malebném anglickém venkově, zpočátku působí jako vzpomínky na téměř idylické dětství a dospívání, nebýt drobných narážek a nejasností, které krůček po krůčku směřují k šokujícímu odhalení. Románem se jako červená nit táhne otázka, co to znamená být člověkem, a nutí čtenáře k zamyšlení nad věcmi, které jsme zvyklí brát jako samozřejmost: kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme? Kniha Never Let Me Go získala Premio de Novela Europea (Cenu za evropský román) Casino de Santiago 2006. Dále byla zařazena do užší nominace na ceny Booker Prize, Arthur C. Clarke Award a James Tait Black Memorial Prize.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , BB artOriginální název:
Never Let Me Go, 2005
více info...
Přidat komentář
Docela zajímavý příběh tří žánrů - láska, horor, sci-fi. Ale celkově jsem trochu zklamaný. Ještě se musím vyjádřit k hlavní myšlence: je to přitažené za vlasy, měl jsem pocit, že by to v takové společnosti prostě neprošlo. Leda tak za hlubokého fašismu.
Musím se přiznat, že jsem dříve zhlédla film, který mě dostal a zařadil se tak do mých oblíbených. Knížka poté byla povinnost. A nelituji! Film se drží všech klíčových bodů, ale byl mnohem více romantický než kniha. Ale zato kniha je obohacena o mnoho důležitých a zajímavých scének. Konec mě dostal tak jako u filmu. Výborné scifi, více reálnější než jiné knihy z tohoto žánru, což je rozhodně velký plus. Knihu rozhodně doporučuju, života si je nutné cenit, někteří lidé nemají bohužel tolik času, kolik by chtěli.
Něco je ve vzduchu, ale co vlastně, toť otázka. Proč jsou děti na internátní škole Hailsham izolovány od ostatního světa? Co mají znamenat všechny ty řeči o opatrovnících, dárcích a neplodnosti? Kdo vlastně tyhle děti jsou? Trvá dlouho, než čtenář spolu s postavami pochopí celou pravdu.
Na tuto knihu jsem se velmi těšila, protože mi ji mnoho známých doporučila a já vlastně ani nevěděla, co od ní čekat, krom tedy "sofistikovaného sci-fi". Navíc to bylo mé poprvé s panem Ishigurem. Začátek byl velmi zvláštní. Vypadalo to na pěkné vzpomínání na dětství mladé dívky. A postupně se začaly do toho vkrádat otázky: Co je to za děti? Kde jsou jejich rodiče, o nichž se tady nikdy nemluví? Co je to za školu? Jaké je to jejich zvláštní poslání? Odpovědi na tyto otázky jsou děsivé. Zjišťujeme, že se vůbec nenacházíme v naší realitě, ale v jakési alternativní realitě, kde se zneužívá vědy a humanismus se překrucuje do takových rozměrů, že je z toho jednomu špatně. Nejhorší na tom je, že "normálním" lidem tohoto vesmíru to přijde normální! To je hrůzostrašné. Tady nás Ishiguro jemně a s ironií přistěhovalce, a tedy člověka s nadhledem nad ostrovními konvencemi, upozorňuje jaká naše společnost vlastně je - krutá, chladná, bezcitná. Ochotná obětovat vlastní vypěstované beránky v osobní prospěch. Proč ne. Oni nejsou lidi. Nebo se tím alespoň uklidňují. Ale sami dobře ví, že to tak není. Lidi jsme všichni. Bez ohledu na původ. A nemusí to být nutně původ umělý...
Jak se pozná, že je knížka dobrá? Nemám tušení. Ale z téhle mrazí. Ve spojení s pocitem, že je dobrá, je na dobré cestě k titulu DOBRÁ KNÍŽKA. Květnatý styl bývá na škodu, navíc by sa ani k příběhu nehodil. Tajemství potřebuje minimalismus, takže díkybohu za něj. A díkybohu za Tommyho, toho sympaťáka s fotbalovým nadáním, a za Kathy H., tu hlavní hrdinku, která celý život žila ve stínu Ruth. Možná že to vysvětlování od slečny Emily na konci a odhalení všech těch tajemství bylo trošku... a ubralo to malinko na celkovém kouzlu, ale je to taková maličkost, že kdybych měla pocit, že je tento komentář dostatečně dlouhý, ani bych to nezmiňovala.
Je zvláštne, ako presne si viete dopodrobna vytvoriť v mysli obraz jednotlivých postáv, napriek absencii akýchkoľvek fyzických opisov. Je zvláštne, aké blízke vám môžu pripadať, napriek tomu, že pôsobia až nepatrične naivne, zmätene, stratene, čo vás vlastne celý čas podvedome rozčuľuje. Naozaj som to od Ishigurových postáv neočakávala. Práve postavy sú silnou dominantou knihy. Prostredníctvom ich vnímania navodzuje sugestívne obrazy, zbavené všetkých nepodstatných podrobností. Autor sa tak obmedzuje čisto len na aspekt ich vnímania sveta. Kniha má, hlavne spočiatku, tajomnú atmosféru, ktorú s postupujúcim dejom strieda silný pocit bezvýchodiskovosti a napriek tomu, že pomerne skoro odhalíte fabulu príbehu, Ishiguro dokáže stále do určitej miery prostredníctvom rôznych náznakov naďalej stupňovať napätie.
Krásná knížka se silnou atmosférou. Rozhodně doporučuji nejprve přečíst než se zaobírat filmem který nefunguje uplně dokonale. Se znalostí reálií a příběhu pak kniha tolik nevynikne, což ale rozhodně není autorova chyba.
Já nevím, nazvat knížku po písničce - hned mi to připomnělo Murakamiho. Ale o to ani tak nejde... Líbí se mi, že ten milostný příběh je tak zastřený. Kathy se o něm téměř nezmiňuje, dokud o tom nepromluví Ruth.
A je to vážně napínavé, skoro jsem měla chuť přeskakovat stránky, abych se dozvěděla úplně všechno :) A pak... přináší otázku, na kterou vůbec není lehké odpovědět.
Ještě něco. Na konci jsem si uvědomila, že nijak nepopisuje vzhled postav. Asi se to k tomu hodí.
Opravdu zvláštní knížka.. V příběhu není dobro a zlo, hrdinové a poražení, žádná strhující zápletka, katastrofický nebo šťastný závěr. Jsou to jen útržkové vzpomínky jedné třicetileté angličanky, smířený popis tamější reality, v níž prožila svůj život. Snad proto mě to tolik zasáhlo - knížka si nesnaží hrát na žádný akční trhák ani na srdcervoucí doják, nebo tyto dva prvky dokonce kombinovat - na rozdíl od 90-ti procent všech světových bestsellerů. Lidi v ní žijí svými prostými životy tak, jako my těmi svými - prožívají dětství, první lásky, objevují okolní svět - vnímají a cítí totéž co my, jen za jiných okolností, z jiného úhlu pohledu a se zcela jinými vyhlídkami do budoucnosti. A přesto, či právě proto je to tak strhující.
První knížka,co jsem od pana Ishigura četla. Vtáhla mě do děje a nepustila,nutila mě přemýšlet a vytrhla mě z reality. Nejdřív jsem si myslela, že je to dobrá knížka. Po dočtení mi však došlo, že je to víc jak dobré. Je to velmi neobvyklé, místa-mi nepochopitelné a depresivní.
"Jestli se vás bojí? My všichni se vás bojíme."
Doteď mi naskakuje husí kůže.
Veľmi nezvyčajný román. Pochmúrny, melancholický, smutný. Ak máte radi takýto typ kníh, určite po nej siahnite. Neočakávajte bravúrne rozvitý príbeh s nečakanými dejovými zvratmi, tu sa všetko odvíja veľmi pomaličky, no neznamená to, že by román nebol pútavý. Hneď na prvých stranách (ktoré som si prečítala asi 4x za sebou) som začala tápať a nerozumela som niektorým použitým pojmom. Postupne som natrafila na ďalšie a ďalšie, no klbko záhad sa nielen namotávalo, ale stranu za stranou aj rozmotávalo.
Skľučujúca téma, obávam sa, že dosť realistická, hlavne od momentu, kedy ľudstvo objavilo potenciálne možnosti klonovania....
Tento anglický autor japonského pôvodu je pre mňa osobne veľkým objavom na literárnom poli a myslím, že všeobecne u nás nemá až takú popularitu, akú by si zaslúžil. Rada by som si knihu vychutnávala oveľa dlhšie, ale priznávam, že som ju od prvých strán nedokázala pustiť z rúk a tak "padla" oveľa rýchlejšie, ako by som si sama želala :-). Paradoxne to vôbec nebolo tým, že by bol dej akčný, spádový, práve naopak. Okrem toho, že kniha je jednoducho nesmierne zaujímavá, prispel k tomu i svojský, podmanivý a nevtieravý spôsob podania samotného príbehu, ktorým Ishiguro graduje čitateľovu zvedavosť - vetu za vetou, stranu za stranou, bez akýchkoľvek hluchých miest, až do samého konca.....A krok za krokom tak pomaličky, logicky a postupne prichádza k odhaľovaniu podstaty a celej záhady. Viac dodávať nebudem, aby sa mi náhodou nepodarilo prezradiť viac ako treba, čo by bol nesporne veľký hriech :-).
Kniha je o tom, že ľudia nie stále domýšľajú dôsledky svojich činov ani im dosť skoro nedochádza ako cítia a myslia iní. Veľmi ma zaujala a divím sa, že je tak málo ocenená.
Výborná "alternativní historie" - jak formálně tak obsahem - ve které je sice velmi rychle jasné o co jde, ale těžiště románu rozhodně neleží v překvapivé pointě. Zavádějící tajemný obal s otázkami "kdo jsme, odkud přicházíme a kam kráčíme" v kombinaci s názvem "Neopouštěj mě" je klamavá reklama - o žádnou slaboduchou meditativní slátaninu na způsob P. Coelha se naštěstí nejedná, takže se toho nebojte.
Ani já tomu nějak nepřišla na chuť. Uškodilo určitě i přespřílišné očekávání, které se v průběhu čtení měnilo ve zklamání... Celé mi to přišlo hrozně ploché a tuctové, měla jsem problém se dostat "dovnitř". V závěru se shoduju s ichinose:)
Stále ještě nechápu, jak může mít tato kniha tak vysoké hodnocení. Ano, je to příjemné čtení, ale opravdu ne tak příjemné, aby si zasloužilo nějakých osmdesát procent. Buď je kniha vynikající a já nepochopila, jak moc, nebo jsou veškerými hodnotícími jen fanoušci Ishigurovy tvorby. :)
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie láska zfilmováno anglická literatura vzpomínky dospívání škola internát pátrání v minulosti
Autorovy další knížky
| 2018 |  Neopouštěj mě |
| 2017 | Pohřbený obr |
| 2010 | Soumrak dne |
| 2022 | Klára a Slunce |
| 2019 | Vybledlá krajina s kopci |
Popis dětských her, líčení cestičky k rybníčku, klidné odpoledne na anglickém venkově, ze všeho čiší tajemství a nedá čtenáři spát!
Atmosférou, podáním a námětem mi velmi připomíná seriál Shin sekai yori - pokud jsou mezi čtenáři příznivci anime, tak doporučuji (také od autorů z Japonska, také tajemné a žánrově těžko zařaditelné a také nazvané podle hudební skladby, tam šlo o Dvořákovu Novosvětskou symfonii).
Jen mě mrzí, že na to, jak extremisticky podaná byla pointa knihy, jí autor nevěnoval zdaleka tolik pozornosti, kolik by zasloužila. Pravdou je, že opak by mohl zkazit atmosféru, proto za ustřižený konec neodebírám hvězdičku :)
Jinak se mi knížka moc líbila. Kromě Ruth. Kdo s ní má vydržet :)