Neopouštěj mě

19.03.2019

Zdánlivě poklidný příběh, ve kterém autor postupně dávkuje znepokojivé informace o budoucnosti "dárců". Jejich svět je světem bez budoucnosti, přesto však dokáží svou krátkou existenci naplnit emocemi, láskou a přátelstvím tak, jako by se jednalo o "normální" smrtelníky. Myšlenka klonování lidí je naprosto zrůdná a já jenom doufám, že lidstvo bude mít v budoucnu dostatek rozumu, aby k něčemu podobnému nedošlo.

04.03.2019

Pokud jste viděli film Ostrov z roku 2005 s Evanem McGregorem a Scarlett Johansson, myslím, že vám celkem brzo dojde, co se děje se studenty poté, co opustí Hailsham, co znamená být "dárce" a tak dál. Děj plyne poklidně, bez nějakých překvapivých zvratů, vyvrcholení se objeví tak nějak mimochodem a než se nadějete, je po všem. Byla jsem tedy překvapená? Nikoli. Zkazilo mi to celkový dojem z knihy? Nikoli. Po tomto titulu jsem sáhla hlavně z toho důvodu, že se mi hodil do čtenářské výzvy a mám doma Pohřbeného obra, ke kterému jsem se pořád ještě nedostala. Vůbec jsem nečekala, že mě vyprávění tak pohltí - doslova jsem si vychutnávala větu za větou, styl pana Ishigury mi sedl dokonale. Sci-fi a dystopie mě nikdy moc nebraly, ale tohle byl vážně skvost.

22.02.2019

Z této knihy mám hodně rozporuplné dojmy. Na jednu stranu úžasný styl vyprávění, který mne hned od první strany naprosto nadchnul.

Na druhou stranu totálně nepřesvědčivé a nedůvěryhodné jednání hlavních postav. Skutečně věříte tomu, že by se adolescenti chovali takto? Nikdo se nepokusí vzbouřit proti zavedeným pravidlům. Nikdo neprojeví obavu o svůj život. Nikdo si nepoloží otázku "Proč zrovna já musím být dárce?" Naopak vše působí tak, že si ještě vybírají, zda budou dárci nebo opatrovníci.

Prostě na mě tohle působí, jako pohádka o lízátku, kterému narostla křídla. Z tohoto důvodu dávám pouze tři hvězdy, protože samotný styl vyprávění na dobrou knihu nestačí.

Nicméně i přesto, že může mé hodnocení vyznít dost negativně, tak mne tento autor zaujal a rozhodně si od něj přečtu další knihy.

21.02.2019

Že bych po této knize sáhla znova.... To se asi nestane..... Samé k tomu se dostaneme později :-) ....... Námět dobrý, ale málo rozpracovaný

14.02.2019

Já vám nevím, mně to nějak za srdíčko nevzalo (ani ho nezlomilo, jak se psalo v citacích na zadní straně obálky :)). Přišlo mi to celé předvídatelné, dlouho jsem čekala na nějaký zvrat, ale tak lehce za půlkou knihy jsem si uvědomila, že nic takového se zjevně konat nebude a víceméně jsem to dočítala jen kvůli rozhodnutí to dočíst. Nebyla to úplná nuda, to zas nemůžu říct, ale že by to ve mně zanechalo jakýkoliv výrazný pocit... to ne. Možná jsem už po přečtení mnoha kilogramů knih necitlivá hyena :)

08.02.2019

Kniha je ako anglická hmla. Najprv vidíte iba pokojný opis detstva a mladosti skupinky sympatických hrdinov (Áno, aj Ruth! Bola taká skutočná, s chybami aj dobrými vlastnosťami). Z hmly sa postupne vynárajú obrysy druhého plánu, od začiatku síce tušíme, o čo pôjde, ale i tak nám postupné dávkovanie pravdy robí dobre; a našťastie nešokuje, to by knihu kazilo.
Dlho mi však trvalo, kým som si uvedomil, že mi tam ešte niečo chýba, že kniha má ešte tretí, pre mňa najpodstatnejší rozmer.
Pozor možný spojler!
Opis a smerovanie a života postáv v knihe sa zhoduje s našimi životmi. Tiež máme sny, predstavy, túžby; tiež žijeme vo vzťahoch plných lásky, priateľstva či nedorozumení a tiež svoje životy skončíme rozpačito, nie vždy naplnení, a často skôr, ako sme plánovali; po "rozdaní" sa druhým (deti, rodina, práca). A tiež pre nás niet úniku...
Ak by som nevedel, že je autorom muž, isto by som tipoval, že knihu napísala žena. Pavučinky vzťahov, dlhé opisy, pocity, náznaky, vysvetľovania a zdôvodnenia. Zaujímavý, pre mňa doteraz nepoznaný štýl. Ázijská poetika ma zväčša necháva chladným, nechápem ju, sme mimobežky. Ale v tomto prípade to tak rozhodne nebolo.

07.02.2019

Kniha mne nadchla, bylo to mé první setkání s autorem, ale určitě si od něj něco dalšího ráda přečtu. Příběh i myšlenka byly nápadité, kniha měla spád. Jednu hvězdičku odebírám za trochu chaotické vyprávění Kathy, kdy skákala v čase a chvílemi bylo trochu náročnější se v ději orientovat. Na druhou stranu její vyprávění a styl korespondovaly s naivnějším pohledem postav na svět. Velice milé čtenářské překvapení.

04.02.2019

Tato kniha byla první, kterou jsem od autora četla. Bylo to skvělé čtení, které mě pohltilo od začátku až do konce. Ten námět a myšlenka mě vážně zaujmuly. Přesto, že má autor cíleně trochu strohý styl psaní, podle mého byla atmosféra vykreslená brilantně, stejně jako charaktery postav. Zkrátka a dobře, dle mého názoru, právem oceňovaný autor.

28.01.2019

Kniha, která mi zlomila srdce...

18.01.2019

Z této knihy mám poněkud rozporuplné pocity. Když se mi knížka líbí už po prvních pár stránkách, většinou se ukáže, že bude dobrá celá. Nicméně zde první cca polovina byla zajímavá, dobře napsaná, všechny ty cliffhangery a kapátkem podávané informace, co že jsou ti dárci, proč a jak se to celé má. Super.

Nicméně časem to vše omrzelo, stále dokola a dokola se opaovaly rozhovory, které vedly odnikud nikam, nakonec stejně jako celá knížka. Děje pomálu, pořád jen někdo něco s někým řešil. Druhou půli jsem vyloženě přetrpěl, ale holt nejsem zvyklý nedočítat, co jsem načal.

Každopádně celý příběh hodně naivní, zejména nechápu, proč všichni ve fázi opatrovníků prostě někam neutečou.

14.01.2019

Hrozně zajímavá kniha, téměř neuchopitelna. Dej vypadá, ze klouze jen tak po povrchu, nic moc se neděje, ale pod povrchem ma neuvěřitelnou hloubku. Při čtení jsem mela husi kůži a celkové vyznění pro me bylo hodne smutné a beznadějně. Štvala mě pasivita postav, jejich naivita, detinskost a stadove chování. Mela jsem každou chvíli chuť je proplesknout, aby se vzpamatovaly a začaly jednat. O tom ale kniha být neměla. Přináší zamyšlení o tom, co je lidsky život. Cteno diky literární vyzve.

14.01.2019

Zajímavý námět, podivné literární zpracování. Vyprávění formou takového nějakého "vrstevnatého vzpomínání" bylo zpočátku pestré, ale později už únavné a navozovalo mi pocit frustrace z toho, že se nedozvím hned, co bylo autorem naťuknuto. Postavy mi přišly nevýrazné, nudné a jejich rozhovory neskutečně užvaněné. Svět téměř nepopsán, spousta věcí nevysvětlena, zůstává (aspoň pro mě) víc otázek než odpovědí. Škoda, prostředí internátu mám jinak čtenářsky moc ráda!

13.01.2019

Prvních pár desítek stránek jsem měla myšlenku, že buď bude námět naprostá blbost, anebo dokonale promyšlený příběh. Jsem ráda, že to byla druhá možnost.

Líbilo se mi, jak autor dopodrobna rozebíral psychiku postav - prostřednictvím Kathy, která po letech tak trochu odhadovala tehdejší myšlenky svých přátel, ale vlastně si jimi byla poměrně jistá.

Trochu mi vadilo časové skákání. Kathino vyprávění šlo do minulosti, pak se najednou vynořila vzpomínka na pozdější období, pak se vrátila zpátky do minulosti a pokračovala do ještě vzdálenější minulosti a nakonec vložila poznámku ze současnosti... Na orientaci to nebylo složité, ale na mě to v knize působilo rušivě. Na druhou stranu si uvědomuji propracovanost tohoto způsobu vyprávění - autor nám díky němu postupně odhaloval souvislosti a spojitosti.

Také je mi líto, že se postavy charakterově nevyvíjely a jednaly stejně v dospělosti jako v dětství. Kdyby Kath neustále nepřipomínala, na kterou etapu života vzpomíná, řekla bych, že se děj odehrává v rámci 2 let.

Velmi mě zaujala myšlenka střetu světa lidí a světa dětí z Hailshamu (přístup lidí k takovýmto dětem odsuzujete, ale pak se zamyslíte a zjistíte, že byste reagovali hodně podobně, a to jen kvůli negativní propagandě).

Znepokojivá pro mě byla poslední zhruba třetina knihy, kdy jsem zažívala pocity smutku, naprosté beznaděje nad postavami.

Já osobně si z knihy odnáším silnou myšlenku - naléhavou důležitost šťastných vzpomínek, ke kterým se vracíte v těžkých chvílích svého života.

22.11.2018

Pro mé první setkání s Ishigurem jsem si myslím nemohla vybrat lepší knihu (i když na rozdíl od většiny jeho ostatních děl se tento příběh neodehrává v autorově rodném Japonsku, nýbrž v Anglii, kde od svých šesti let žije). Ačkoli by se na první pohled mohlo zdát, že jde o společenský román, je kniha spíše dystopií, odehrávající se v dnešním světě. Je to příběh o tom, kam by se společnost mohla vyvinout, kdyby se věděcké pokusy ze 70. let odehrály trochu jinak, kdyby byly dovedené k "dokonalosti".
Příběh se zprvu odehrává v internátní škole Hailsham, kde je umístěno několik studentů, kteří chodí klasicky na výuku, mimo jiné ale musí vytvářet umělecká díla, z nichž ta nejlepší si následně vyzvedává tajemná Madam, která je odváží do své Galerie. O jakou galerii ale jde a proč jsou studenti k tvorbě nuceni, jim ale zprvu není vůbec jasné. Postupem času se dozvídáme, že jsou studenti jen uměle vytvořenými bytostmi, tzv. klony, jejichž jediným účelem je darování orgánů pro stárnoucí a nemocné lidi, kteří žijí normálním životem tam venku, za zdmi školy. Po několika letech se poté přesouvají do Chaloupek, kde se naopak připravují na předcházející roli Opatrovníka, starajícího se o Dárce, kteří si procházejí samotným darováním orgánů. Poté se mohou Dárci stát i oni sami, až přijde jejich čas.
Samotná idea uměle vytvořených lidí, co jsou vlastně jen zásobárnou orgánů, je dost drastická. A ačkoli je to studentům v průběhu let vychovateli postupně sdělováno, oni jako by si ale realitu nedokázali nebo spíš neuměli představit. Dá se z tohoto bludného kruhu nějak utéct nebo jde jen o tvrdou neútěšnou realitu, se kterou nezbývá nic jiného, než se smířit?

Člověk má pocit, že se během čtení vlastně nic moc neděje, postupně ale zjišťuje, že se spousta věcí odehrává tak nějak pod povrchem a vy máte ve finále z knihy silný zážitek. Ishiguro umí navíc skvěle vykreslit postavy i prostředí, ve kterém se příběh odehrává, takže za mě velká paráda.

18.11.2018

Hodně autorů své knihy zařazuje do určitého období, děj se odehrává v totožné lokalitě, jejich hrdinové jsou si podobní, některé prvky děje se v různých knihách propojují. Tohle všechno však neplatí pro Ishigura. Co kniha, to originál - časově, prostorově, dějově..... Jediné, co je jeho románům společné je poklidně plynoucí děj. Poklidný, ale přesto vyvolávající emoce, neklid, etické otázky. V tomto případě jde autor zřejmě nejdál - otázku, která je dnes aktuální, tj. má člověk právě provádět eutanazii otáčí opačným způsobem ...kde je hranice, kterou by neměla věda překročit při záchraně lidského života? Kde jsou hranice klonování, pěstování kmenových buněk, transplantací? Tyto otázky je možno si po přečtení knihy klást, nebo ji brát jako mistrovskou práci s jazykem a tématem. V obou případech stojí za přečtení.

03.11.2018

Pro mě pomalá a nudná smrt... Čekala jsem na nějakou pointu, která se vůbec nekonala...nebo aspoň pro mě ne. Dost popisný části knihy, která mě vůbec nezaujala. Dvě hvězdy jen k úctě Nobelovy ceny...

26.10.2018

Kniha se mi tezko hodnoti. Na jednu stranu nemuzu rict, ze bych si cteni ve vsech pasazich knihy uzival - vedla me spise zvedavost a jista lehkost Ishigurova stylu. Na stranu druhou, po docteni knihy, doslovu a rozlezeni v hlave, musim rict - neco ve me kniha zanechala. Ishiguro je bezpochyby umelec, ktery nechava ctenari obrovsky prostor. Neopoustej me toho ve sve pararele k lidskemu tapani nabizi k zamysleni opravdu spoustu a prece pro kazdeho jinak. Necini zavery, neni ctenarovi nazorovou autoritou, jen jemne navadi. Kath cely zivot smeruje k cili, ktery ji urcila spolecnost, nikoliv ona sama. Presto k nemu, spolu s davem, odevzdane smeruje a nepta se proc. Spolecnost se problemy tech ubozatek, ktere sama vyprodukovala, zabyvat nechce a stiti se jich. Jedna z tragedii lidske spolecnosti v kostce. Presto, ve svych nuancich, na urovni postav, lidsky optimisticka.

14.09.2018

Na týhle knížce je asi nejgeniálnější ta jednoduchost - vyprávění někoho, kdo vlastně v životě nic nezažil a ani nezažije, protože jeho úloha je předurčena od samýho dětství - a přesto vás to něčím baví. Po chvíli zjistíte, že jste tam, s nimi, prožíváte tu vlezlou vlhkost a užíváte si ty maličkosti jako třeba... jako třeba loďku zaseklou mezi větvovím v mokřinách. Krásný, dokonalý, jednoduchý opus Cathy, Ruth a Tommyho, kteří kdysi kdesi byli, vyrostli, dospěli a stali se.
PS: Ani nevíš Ruth, jak moc jsem ti tu prosklenou kancelář přál....

29.08.2018

Za mě velice zvláštní kniha. Přesto, že jsem brzy uhodla, o co v příběhu půjde, a přesto, že Kathy na své dětství vzpomínala tak nějak "naivně" a bez větších zvratů a překvapení, stejně jsem se od knihy prostě nedokázala odtrhnout...
Slabší SPOILER: Čekala jsem, že na konci přijde nějaké extra odhalení nebo prostě nějaká nečekaná pointa, což se pro mě nestalo - ale i tak mě to dostalo (a dojalo) a příběh ve mně "cosi" zanechal... Snad to bylo kvůli tomu pocitu bezmoci, jak už tu někdo psal - hrdinové mohli mít ještě celý život před sebou, ale byli "vychovaní" a "vymytí" takovým způsobem, že je to ani nenapadlo... A možná se pak do mě na chvíli vlila ta lítost, co v nich ke konci pořád hlodala: "Fajn, jsme spolu, a jsem rád, že to tak je, ale je hrozná škoda, že jsme to nechali až na takhle pozdě".