Pán much
William Golding
rvotina britského nositele Nobelovy ceny Williama Goldinga z roku 1954 je dodnes živou alegorií tyranie, fanatismu a vrozeného sklonu lidské povahy ke zlu. Během nespecifikované světové války se zřítí evakuační letadlo na malý neobydlený ostrov. Zachrání se jen skupinka chlapců ve školním věku. Zpočátku se chlapci těší, jaká dobrodružství je čekají, vzájemně spolupracují, podporují se. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky? Za určitých podmínek v kombinaci s naším psychickým ustrojením se můžeme dopouštět zvěrstev, na která bychom nikdy dříve nepomysleli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
Tympanum
Originální název:
Lord of the Flies, 1954
Interpreti: Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Tohle mě tedy vůbec nebavilo, asi proto, že mi postavy přišly nesmírně neautentické, ač vcelku dobře procítěné. Něco tam chybělo, a moralizování to rozhodně nebylo...
Prostě ne. Ať jsem se snažila jakkoliv, tahle kniha mě nebavila. Téma dobře vystižené, ale nelíbila se mi brutalita mezi kluky (ačkoliv chápu, že tam byla důležitá, prostě mi to nesedlo) a občas jsem se ztrácela v textu, nevěděla jsem, kdo zrovna mluví, co dělá... Nejspíš se ke knížce vrátím časem, až budu starší a třeba se mi pak bude líbit víc.
Navzdory poměrně velkému očekávání, musím přiznat, že mě kniha zklamala. Námět zajímavý, ale na mě je v knize málo akce a rozvláčné popisy krajiny mě téměř unudily k smrti... Ke konci je kniha již čtivější, ale i tak jsem si oddechla, že to už mám za sebou.
Na Pánu much je nejkrásnější (a možná i nejděsivější), jak dobře Golding vystihl chování chlapců. Protože přesně takhle by to nejspíš opravdu bylo – někdo, kdo chce nějak udržet pořádek a bere na sebe zodpovědnost (v knize Ralph a Čuňas), a oproti němu pak ti, které to „nebaví“ (Jack). Na druhou stranu, ty rozvleklé popisy přírody a spousta metafor byla občas ubíjející. Nakonec jsem si docela oddechla, když to skončilo.
Máme v sobě všichni touhu zabíjet a zlikvidovat své soky ? Nebo se jedná jen o vybrané jedince ? Jen dvě z otázek, které mě napadly při čtení toho zdařilého dílka. Nejen děti umí být zlé..
Komentár k Pánovi much som písala po nezvyčajne dlhom čase od prečítania knižky (nezvyčajne dlhom na moje pomery – po viac ako mesiaci), teda čaro okamihov bezprostredne po finiši vyprchalo. Niečo som si spätne vybavila pri listovaní a náhodnom preletení nejakých útržkov, no aj tak zostávam stručná – nech si bohapusto nevymýšľam, poznám sa. :-)
Toto dielko by som ja osobne asi viac ocenila, keby sa ku mne dostalo v mladšom veku. Považujem ho za tínedžerské (pre mládež? detské?), najmä svojou priamočiarosťou v podaní príbehu a v symbolike. Nič zlé sa nedeje ... avšak tá pravá životná chvíľa žiaľ už pominula (tiež ma rozčuľovali mnohé pragmaticky dospelácke otázky, ktoré sa mi pri čítaní chtiac-nechtiac vynárali v hlave a na ktoré sa mi nedostávalo odpovedí). Odhliadnuc od mojich námietok – autor ponúka sympatický, rozprávačsky kvalitný počin, ktorý má prirodzený spád, napínavé i silné okamihy podnecujúce obrazotvornosť, veľa dobrodružstva, ani slovko nudy a dynamický psychologický rámec.
Kluci toho vydrželi na ostrově dost...jak málo stačí k prolomení distingovaného chování britského gentlemana v živočišným pudem a krví poháněného divocha...A toto povědomí je schováno ve všech, co bych dělal, kdyby nastala katastrofa, jak bych se zachoval...
Jsem asi jedna z mála koho kniha moc nebavila? Miluji psychologické knížky, ale od této jsem čekala asi tak moc, až mě prostě zklamala. První polovinou jsem se těžko prokousávala a druhá už celkem odsejpala, to nemohu říct. Takže je mi to líto, ale slabé 3 hvězdy.
Podle hodnocení jsem od knihy očekávala něco víc. Nebylo to úplné zklamání ale kniha mě nijak nepřekvapila. Možná že kdyby mi bylo o pár let méně měl by na mě příběh jiný účinek.
Pána much jsem četla před více než 10 lety - půjčila jsem si ho od své angličtinářky, která jej vynášela do nebes (ano, potřebovala jsem si malinko šplhnout). Vůbec nic jsem od četby nečekala, jen ty bezvýznamné plusové body v očích učitelky. A jak mě to překvapilo! Ta věčně nás kárající postarší dáma čte i zajímavé věci! Pán much mě uchvátil, vyděsil, vždycky pro mě bude znamenat určitý přelom v mnou čtené literatuře. Ten naprosto neuvěřitelně uvěřitelný příběh si mě podmanil. A byť jde o čtení v podstatě hrůzné, s láskou na něj vzpomínám. I na svou angličtinářku, které jsem si snad i díky tomu začala mnohem více vážit.
Jako alegorie funguje Pán much výborně, zlo je vždycky o krok napřed, protože se zbytečně nezdržuje přemýšlením a mravní demokracie mu zkrátka nemůže stačit. Samotná scéna s Pánem much je děsivá a vynikající.
Psychologicky je to slabší, záporné postavy jsou schematické (včetně klišé rezavých vlasů), o jejich motivech se čtenář nic nedozví, alespoň mně přijde charakterizace "byl od přírody tajnůstkářský", ergo měl sklony ke zlu, neuspokojivá. Jackovy motivy také nebyly podrobnější, než "protože chtěl ovládat lidi". Ale proč chtěl? Kladné postavy jsou mnohem propracovanější. Možná proto, že dobro má za úkol udržovat paměť lidstva, zatímco zlo je divoké a neuchopitelné?
S oč větším očekáváním jsem se do knihy začetla, s o to větším zklamáním jsem se jí pak prokousávala. Ač jsem se v průběhu četby snažila "nahecovat" pochvalnými komentáři, kniha pro mě nepřestala být nudná, nepřirozená, těžko uvěřitelná. Ani k jedné z postav jsem nepřilnula, do jednoho bych je nazvala bandou dementů. Já fakt nevím, jak bychom se všichni v podobné situaci chovali a jestli (a jaké) by mezi námi byly rozdíly, ale něco ve mně křičí, že takhle by to nebylo. Těžko říct, jestli je to jenom zbožné přání...
Matně si vzpomínaje, jak jsem před lety tuto knihu četl zejména jako podobenství o tom, že děti nejsou samy schopny bez vedení dospělých žít podle rozumných pravidel, jsem byl připraven hodnotit třemi, maximálně čtyřmi hvězdičkami.
Ale nakonec se mé chápání tohoto románu vylouplo jinak. Začal jsem ho vnímat jako souboj dvou principů zosobněných v ústředních postavách knihy. Ralph (ne dokonalý, vždyť i on se rád přiživí na všeobecné nechuti vůči Čuňasovi) se svou lasturou je zosobněním rozumu, vytváření a vyžadování pravidel a podpory vcelku svobodné diskuse. Jack naopak zosobňuje živočišnost a divošství, vytváří chaos bez respektu k druhým, který překonává svým nevybíravým osobním diktátem. Zprvu to vypadá, že nemá mezi chlapci šanci. Jenže pak, když se objeví obluda, se vše změní. Iracionální strach před neznámem mu napomáhá. A nezastaví to ani Simon, který odhalí reálnou podobu obludy. Skryté pudy jsou uvolněny, civilizační záklopky padly, začíná nadvláda zla. Tohle čtení je dnes tak aktuální, že si kniha zaslouží mé maximální hodnocení.
Je až děsivé, co dřímá někde dole zřejmě v každém z nás. Záleží jenom na osobnosti a charakteru člověka, jak moc to vyplave na povrch, bez regulace prostředí. Ale i v tak zvané civilizované společnosti občas bezohlední, bezskrupulózní a manipulativní jedinci získají moc, která poté šíří strach a přináší zlo celému lidstvu.
Zpočátku mi v knize trochu vadily verbální dětské projevy, ale to byl zřejmě autorův úmysl - zdůraznit tím, že sledujeme skupinu dětí!!!
Uvěřitelný příběh o tom, že tlupa vždycky musí mít vůdce. I kdyby to bylo jen pár dětí na opuštěném ostrově. Máme to každý v sobě už od dětství. Někdo hlouběji než ten druhý, ale je to tam. Je jedno co je správné a rozumné, hlavní je to, co chceme, teď a tady. Neohlížet se za sebe ani do svého nitra. Děsí nás neznámé věci, to čemu nerozumíme a nebo to čemu nevěříme. Kdyby hlavní postavy byly mladé dívky či ženy, dopadne to úplně stejně. Nedělejte si iluze. Jsme lidé, jedno jestli muži nebo ženy. Všichni se můžeme stát Páni Much, stačí jen vhodná příležitost.
Výborný a propracovaný příběh demonstrovaný na pubescentních dětech. Ukázka jak tenká může být linie mezi demokratickým "obvyklým" chováním a mezi atavistickým návratem k divošským předkům. Včetně modelu davu, skrývání se za masku a tzv. hromandou zodpověnost. Kniha mě prostě bavila.
Opravdu mne tato kniha neuchvátila,přišlo mi to zdlouhavé a nudné....Není to můj oblíbený styl psaní
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Zpočátku mne kniha nebavila a odkládala jsem její dočtení. Zvrat byl tak v polovině knihy, kdy byl děj konečně pro mne zajímavý. Tato kniha bývá většinou doporučována pro děti/mládež, já bych to však dětem nedoporučovala :D Hrůznost změn osobností během pobytu na ostrově a co vše dokážou vykonat..