Pán much
William Golding
rvotina britského nositele Nobelovy ceny Williama Goldinga z roku 1954 je dodnes živou alegorií tyranie, fanatismu a vrozeného sklonu lidské povahy ke zlu. Během nespecifikované světové války se zřítí evakuační letadlo na malý neobydlený ostrov. Zachrání se jen skupinka chlapců ve školním věku. Zpočátku se chlapci těší, jaká dobrodružství je čekají, vzájemně spolupracují, podporují se. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky? Za určitých podmínek v kombinaci s naším psychickým ustrojením se můžeme dopouštět zvěrstev, na která bychom nikdy dříve nepomysleli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
Tympanum
Originální název:
Lord of the Flies, 1954
Interpreti: Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Umím si představit, že i dítě dokáže zabít, nešťastnou náhodou, v sebeobraně. Nebo když strach a panika ovládne dav (Simon). Ale aby štvali a chtěli zabít svého druha jen proto, že ho prostě nemají rádi, přestože jim nemůže jakkoliv ublížit a jeho jediným proviněním je to, že existuje?! Polámané myšlení by si důvod našlo a racionalizovalo si ho, ale nechce se mi věřit, že tohle je pud, že tohle má každý v sobě. Nechce se mi tomu věřit a přitom mám obavy, že to je pravda...
Na tuhle knihu jsem se chystala hodně dlouho a ke čtení jsem se odhodlala až v rámci čtenářské výzvy. Námět je velmi zajímavý, zpracování za ním ale pokulhává.
Nic to ale nemění na tom, že z příběhu mě mrazí, zvlášť když si člověk uvědomí věk hlavních hrdinů...
Knížka (alespoň mě) nutí k zamyšlení o civilizaci a vývoji společnosti a také o tom, kam jsme to dopracovali, když některým čtenářům zabití a vražda několika dětí nepřipadají až tak kruté čtení, jak předpokládali...
Úžasná kniha, alespoň pro mne. Každý čtenář může knihu pochopit tak trochu po svém. Pro mne je to varování o tom, jak může válka dělat z lidí divochy i když se jí přímo neúčastní. Jak touha po moci dokáže zatemnit hlavu. A také o tom, jak mnozí lidé, kterým se nabídne něco líbivého, dokáží zahodit vlastní úsudek a jdou jako stádo za svým vůdcem.
Když jsem někomu řekla, že aktuálně čtu Pána Much, většinou následovalo úžaslé "to je ale prý dost krutý". Kruté to asi bylo v době vydání knihy, ale v současném měřítku toho, co je a co není drsné, je to takový čajíček. Jen pár mrtvol :D každopádně nejde o počet mrtvol, ale o to, co tomu předcházelo a jak snadno se z pár vychovaných britských žáků stane masa zvířat. Zajímavý příběh se spoustou alegorií. Co beru jako mínus, tak fakt, že pro toto vydání byl použit překlad z 60. let minulého století, který ani není moc dobrý. Chvílemi jsem tedy měla pocit, že čtu staré známé foglarovky a Hochy od bobří řeky :) Mně to ani moc nevadí, ale obávám se, že dnešní generaci by to mohlo odradit (ale chápu, tu by možná odradilo, že stříká málo krve...) :D
Podle hodnocení jsem čekala, že to bude lepší. Nápad skvělý, zpracování bohužel horší. Možná je to kvůli rozsahu, který nedal šanci na nějaké hlubší popsání myšlenek či děje. Není to špatné, ale spadá to do kategorie "nenadchne, neurazí". Nevím, zda se ke knize někdy v budoucnu vrátím.
U této knihy jsem čekala hodně temné početní, ale tohle všechno předčilo...Mám o málo mladší syny než jsou nejmladší mrňouskové v knize a celou dobu četby jsem trpěla představou, jak by se asi oni prali se svými strachy na pustém ostrově... No, brr... Hlavní postavy jsou ztělesněním různých typů lidí Ralph, vmanévrovaný do role vůdce, se snaží zastoupit aspoň trochu dospělé a postarat se o ostatní. Čuňas, velmi chytrý a vnímavý, jen kvůli brýlím a astmatu ho nikdo není ochoten poslechnout, navíc se není schopen zapojit do jakéhokoliv rozumné činnosti. Jack, který nesnese prohru a projev jiného názoru a Simon, snažící se pomáhat Ralphovi a leccos mu dochází, ale není to schopen říci přede všemi, proto je všem pro smích. Konec je až příliš idilický, ale nechtěl -li autor nechat Ralpha zemřít, asi to nemohlo dopadnout jinak. Super kniha - doporučuji.
Tahle kniha předčila má veškerá očekávání! Nejprve jsem si myslela, že to bude něco na způsob Dva roky prázdnin od Julese Verna, ale omyl, ani náhodou to není to samé! Hlavní postavy, Ralph, Čuňas, Simon a Jack, ke každé jsem si vytvořila vztah a názor. Ralph jako rozhodný a odvážný kluk, bohužel nedokázal ovlivnit ostatní jako Jack, který je vyloženě krutý a diktátorský. Čuňas, chudák s astmatem, poněkud tlustý, ale velice moudrý, si díky svému vzhledu nezískal moc přízně a zamlklý, ale hloubavý Simon (který si mě opravdu získal) taktéž. Celá kniha má obrovskou hloubku, kterou když pochopíme, nebudeme moct uvěřit, že někdo něco takového dokázal napsat. Pan Golding si rozhodně zaslouží uznání za tohle veledílo, které by si měl přečíst každý. Doporučuji!
Uf, uf... hooodně těžké čtení a ještě těžší rozhodování, zda knihu odložit nedočtenou. Nebýt čtenářské výzvy, nedočtu. V doslovu je Golding přirovnáván ke Kafkovi nebo Proustovi a to opravdu sedí.
Knihu jsem si vybrala stejně jako předchozí komentující do knižní výzvy, ale popravdě jsem od ní čekala víc, takže zklamání. Poslední asi tři nebo čtyři desítky stran jsou velmi sugestivní a temné, věrohodně je popsané stádní chování zfanatizovaných hrdinů... Ovšem předtím mi připadalo, že jde děj od ničeho k ničemu, situace a dialogy se neustále opakují a morální či psychologický přerod chlapců (za zřejmě poměrně krátkou dobu na ostrově) se mi zdál dost málo uvěřitelný. S autorovým stylem jsem se úplně nesžila, nejvíc mi vadilo, jak děj skáče od jedné postavy k druhé v rámci jedné kapitoly, aniž by to bylo nějak graficky odděleno, což zhoršuje orientaci v textu.
Knihu jsem si vybrala pouze na základě toho,že obsahuje téma ze čtenářské výzvy,jako kniha odehrávají se na ostrově...nevěděla jsem co mám čekat,ale tohle byla pecka...šokující pecka...doporučuji a od autora si ještě určitě něco přetu!
Navzdory vysokému hodnocení, které kniha má a kvůli kterému jsem se těšila na zajímavou četbu, jsem byla zklamaná. Nemohla jsem se do knihy začíst, příběh mi připadal zdlouhavý a nudný, chování a myšlení postav nereálné a nepřirozené. Pointa příběhu je sice zajímavá, ale forma psaní mě odrazovala natolik, že jsem se musela nutit, abych knihu vůbec dočetla.
Golding si změrně vybral skupinku britských chlapců, aby zbořil mýtus o „čestném britském chlapci“. Ne nadarmo je zde spojitost s oblíbeným viktoriánským románem Korálový ostrov s hlavními postavami Ralphem a Jackem, který popisuje, jak chlapci všem nástrahám „čelí s čítankově příkladnou britskou chrabrostí a křesťanskou ctností, takže v závěru nad jejich hlavami září aureola dokonalosti“ (Nenadál, Radoslav. Od barbarství k civilizaci nebo opačně?. In Pán much. Praha : Naše vojsko, 2010. S. 250). Elementární skupina chlapců Goldingovi slouží k popsání základních protichůdných tužeb v lidské společnosti. Na jedné straně je zde snaha žít v míru, demokracii a uznávat morální hodnoty, nakonec ale vítězí právo silnějšího, vyhrožování a prosazování vlastního názoru bez ohledu na ostatní. Pán much tak představuje mistrnou analýzu konfliktu mezi jednotlivcem a skupinou, mezi demokracií a diktátorstvím.
Jak se z civilizovaných hochů žijících ve světě pravidel a zákonů stane nekontrolovatelné stádo v zajetí barbarství a diktatury. Člověk se může dušovat, že to přeci není možné, ale pod rouškou jsme dost možná stále divoši. Stačí nás vysadit daleko civilizace a naše pravé já vystrčí své ostré drápky.
Kniha je dobře vystavěná, nicméně s popisnými částmi jsem měl potíž - nedaly se číst plynule.
Kniha vyjadřuje, že i dobře vychovaní mladí Angličani (i když zatím jen děti) se nemusí vždy chovat jak gentlemani a mohou klesnout k mnohem primitivnějším pudům. Prý měl být Pán Much mimo jiné reakcí na knihu Korálový ostrov, kde jsou právě chlapci "bez poskvrnky". Otázkou je, která z těchto teorií je pravděpodobnější, ale to už je na každém čtenáři, aby posoudil sám.
Kniha má jedinou výhodu: je stejně stará jako můj fotřík. Před 63 lety mohla překvapit, v roce 2017 je to ovšem těžká bída. Nic moc zábavná příběhová linka, naprosto otřesné dialogy a nudný happy endový závěr. Jelikož je v doslovu napsáno, že se pravděpodobně jedná o autorovo nejlepší dílo, rázem ztrácím zájem pokračovat v Goldingových knihách.
No teda pardón ale tohle je opravdu přechválená kniha.
Začátek byl dobrý. To mě bavilo. Navíc jsem četla skoro všechny recenze a říkala jsem si : jó to bude fakt dobrá kniha na konci se to zvrtne ve vraždění atd...pár negativních hodnocení jsem neřešila. Ale asi jsem měla...Od asi 120 strany hrozná nuda...ale chtěla jsem to dočíst. Pořád jsem čekala nějaké BUM ! Žádné BUM se bohužel nekonalo. Okolo 240 strany jsem se zase začetla,protože mě zajímalo co bude s hlavní postavou. Co by s ní asi mohlo být?! Vůbec nic! Konec? FACEPALM! Ten byl fakt strašný. Pan Golding už asi nevěděl co s dějem , lépe řečeno s hlavní postavou tak tam mrskl důstojníka, který je nejspíše zvyklí na taková setkání s divochy , kteří se zabíjejí :D Navíc se nic tak extra drsného nedělo a ani tam nebyla žádná postava, které bych vyloženě fandila.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Být na pustém ostrově sama, zešílela bych. Být tam se skupinou lidí, zešílela bych taky. Dokonce si myslím, že kdyby se jednalo o dospělé a ne o děti, bylo by to hodně podobné. V tak extrémní situaci je zřejmě snadné brzy zapomenout na to, co je důležité. Skvěle popsáno, že strach dokáže s lidmi hrozné věci a lidský mozek si ledacos zdůvodní, aby unikl výčitkám svědomí ... Velmi výstižná kniha, kterou jsem četla už několikrát a určitě se k ní zase vrátím.