Poupátka
Hana Lehečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540929/bmid_poupatka.jpg
4
763
763
Divadlo umí okouzlit. Ví to i jedenáctiletá Františka, která se po škole víc než domů těší do dramatického kroužku. Proč však vedoucí Mirek své divadelní partě zakazuje kamarádit se s jinými dětmi? Proč tvrdí, že správná herečka musí režisérovi vždy zcela důvěřovat, a nutí své svěřenkyně se svlékat? Zdá se, že ospalé městečko, kde Františka žije, má už řadu let závažné tajemství – tajemství, o kterém všichni tak nějak vědí, ale promluvit nechce nikdo.... celý text
Přidat komentář
Jak moc dokáže dětství ovlivnit svět dospělých? Každé maloměsto má příběhy, o kterých každý ví, ale moc se o nich nemluví...nebo jsou tiše přehlíženy a trpěny. Až do chvíle, kdy zasáhne někdo třetí.
Kniha je brilantně napsaná, nedovolí vám se od ní odtrhnout. Téma ve vás bude rezonovat ještě dlouho
Mirek si utře ruce do utěrky a povídá: to líbání, co jsi viděla ve špajzu, to byla jen taková herecká etuda. Připravuju Šíšu na konzervu. Když chce holka dělat divadlo nesmí se stydět, musí dělat přesně to,co jí režisér řekne. A to já potřebuju i od vás, absolutní důvěru..."
Jedna z těch důležitých knih, o tématu, o kterém se moc nemluví, i přesto, že se to děje, postrachu všech rodičů, před kterým se tak často zavírají oči.
Autorka se moc hezky vcítila do kůže jedenáctileté Fany. Do všech tužeb, snů, které holky na prahu dospívání mají. O snahu zavděčit se, být důležitou, úspěšnou, někam patřit, o důvěře k dospělým, ke kterým vzhlíží. A taky o tom, jak té dětské důvěry a snahy mohou takoví Mirkové a jiní zneužívat. Můžu jen hádat, kterou dívkou je sama autorka vzhledem k autobiografickým prvkům.
Je to kniha i pro rodiče, jen oni mohou vysvětlit co je ještě správné a kde se to láme.
Ač mě až tak nebavilo prostředí dramatického kroužku, repliky her i ta všednost, téma zneužívání je zpracováno hezky, už proto, že kniha nezachází do detailů a nešokuje..a pokud si řeknete " sakra o tomhle fakt nechci číst" a sbíráte odvahu pro další čtení, znamená to, že je napsána fakt dobře.
Vyzvednout musím taky hezkou obálku, trefné ilustrace i akurátní velikost knížky.
"Sice jste teprve dívky, ale v každý dívce dřímá krásná žena,jste poupátka, který se za chvíli rozvinou, a já vám v tom pomůžu."
Přestože mě moc nebavilo prostředí divadelního kroužku, knížka na mě dost zapůsobila. Silné téma je sice popsáno víceméně jen v náznacích, bez zbytečných bulvárních nebo jinak efektových prostředků, ale i tak je krásně jasno v tom, jaký vliv na dětskou psychiku mají podobné zážitky. Tísnivé čtení.
(SPOILER)
Co k tomu říci. Těžké téma, nic co by bylo člověku příjemné číst nebo se to četlo lehce. Ale popravdě, mě se ta kniha lehce četla. Všude se kniha prezentuje jako kniha o zneužívání dětí, mě to spíš přijde jako kniha o 11ti leté holce co miluje svůj kroužek, nenávidí celý svět. To že se tam na pár stránkách objeví zneuzivani a je tam jako napsáno ze to takto jede x let neznamená ze ta kniha je o tom.
Spis je o fanatickým učiteli divadla, který divadlu dává cely život a žádá to i od dětí. Takže fanatických momentů tam bylo mnohem více než ukázka nějakého zneuzivani. Což je jen dobře, knihy s tímto tématem se opravdu nečtou lehce, ale když se teda kniha tak prezentuje, tak člověk celou knihu čeká kdy to jako přijde a ono nic. Až na posledních pár stránkách jako ze no tak Jo dáme sem trochu toho napětí aby si čtenáři řekli oh silný příběh.
Silný to bylo, ale v tom jak hezky bylo popsané jak s dětskou psychikou lze lehce pracovat a jak je to jednoduché udělat aby deti dělali co my vlastně chceme.
Kazdopadne mi tedy ted české knihy přijdou všechny na stejné brdo. Život někoho, kam autor nasadí trochu nějakého traumatu a to je vše. Celou knihu člověk čeká co se vlastně bude dít, ale ono se nic neděje a na konci je jen jako ten ups moment a konec.
Škoda no.
Wow, no tak tohle byla jizda!
Vubec jsem se nemohla odtrhnout. Uzasna prace s textem a velice ctivy pribeh. Nejen ctivy, ale opravdu kvalitne napsany a zpracovany. Vsimla jsem si, ze je kniha prirovnavana k Vranam od Petry Dvorakove. S tim si dovoluji nesouhlasit. Smutnym tematem mozna, ale jinak si myslim, ze pani Leheckova to dostala uplne na jinou uroven. Alespon tedy pro me. :) Po docteni Vran jsem mela jeste dlouho depresi a pripadalo mi, ze mi kniha nic nedala. Po docteni Poupatek zustavam v uzasu a i kdyz taky nekonci vylozenym happy endem, necitim z toho takovou bezutesnost. Krome toho jsem si narozdil od Vran hlavni hrdinku oblibila. Myslim, ze obecne byly charaktery lepe a realneji vykreslene a bylo snazsi je pochopit.
Jen jedna vec mi trochu lezla na nervy: "Magdy kniha" namisto "Magdina kniha" apod. Chapu, ze to je asi nareci a autorka se snazi pusobit hovorove, ale vidim to posledni dobou vsude a uplne mi to taha oci. Chtela bych znat nazor nejakeho cestinare/ky nebo jazykovedce/kyne, co si o tom mysli. Prijde mi to v posledni dobe jako mor.
Kazdopadne knihu doporucuji!
Lidi zlatí, tohle je tak dobře, ale TAK DOBŘE napsané, že si až skoro myslím, že Hanka Lehečková vlezla nějaké reálné Fanynce do hlavy a všechno to zaznamenala. Je to neskutečně autentické a tak šíleně drásavé, že se mi fakt tajil dech a teď ke konci jsem knížku jednou dokonce zaklapla, musela se zhluboka nadechnout a sbírat odvahu, abych to dočetla.
Ano, vím že je kniha částečně autobiografická, ale třeba já bych se takto nedokázala přenést do své o 25 let mladší hlavy, abych celou tu problematiku popsala svýma tehdejšíma očima a logikou… Takže ať už je kniha autobiografická jak chce, má autorka můj velký obdiv za skvělé zpracování.
Kniha Poupátka přináší velmi silný námět a už jen proto budou někteří čtenáři nadšení, naopak jiným přijde zpracování slabé. Tady je potřeba si uvědomit, že vypravěčkou příběhu je jedenáctiletá dívka a tomu odpovídá děj a celkové vyznění knihy, nedá se čekat větší rozměr nebo hlubší záběr. I přes tady ty "mantinely", které kniha v jistém smyslu má, je velmi dobře zachyceno, jak lehce lze manipulovat s myslí dítěte.
Vynikajícím způsobem je zachycený vhled do myslí dívek, kterým je čerstvě náct. Působí autenticky, velmi reálně a i použité vulgární výrazy bohužel souhlasí. A právě o toto v této knize jde. Autorka přichází s příběhem vyprávěným z pohledu oběti, která si ale v dané chvíli ještě vůbec neuvědomuje, že obětí skutečně je.
Za mě jde o povedenou knihu, doporučuji všem, rodičům obzvlášť.
Líbil se mi specifický styl psaní. Ale příběh mě tolik nevtáhnul jako u jiných knih, proto “jen” tři hvězdičky.
Čtivé, napínavé, ale... Jelikož mi prostředí dramatického krouzku nic neříká, některé pasáže jsem přeskakovala, byly dlouhé a pro mě nudné. Vzhledem k tomu, ze bylo rozehrano více osobních linek hlavní hrdinky, nedošlo k žádnému prevratnemu závěru. Vrány od Dvořákové mě chytly mnohem více.
(SPOILER)
Upřímně řečeno jsem z této knihy na rozpacích. Na knihu jsem byl hodně zvědavý a těšil jsem se, až se do knihy začtu, ale bohužel z knihy nejsem úplně nadšený, jak jsem si představoval. Očekával jsem něco jiného, možná jiné zpracování příběhu. Autorka má specifický styl psaní. Knihu hodnotím na 60 %.
V úvodu autorka píše, že kniha obsahuje autobiografické motivy, a to je na tom všem zneklidňující, když si představím, čím vším musela autorka projít (v knize jedenáctiletá dívka FRANTIŠKA) a potažmo další dívky, které hrály v dramaťáku, který vedl čtyřicetiletý muž MIREK. Určitě muselo být pro autorku hodně těžké vzpomínat na tyto chvíle při psaní knihy a určitě dokážu ocenit, že se rozhodla podělit se svými zážitky a tímto způsobem dát podporu ostatním dětem, které se nacházejí v podobné situaci jako Františka a upozornit všechny rodiče, aby se zajímali o to, jak naše děti tráví svůj volný čas, s kým ho tráví, aby se zajímali o své děti a věnovali jim pozornost, která jim náleží.
Autorka většinu přímé řeči zpracovala formou dialogů, jak je známe z žánru drama, což se hodilo, poněvadž Františka hraje v dramaťáku a tímto způsobem psaní to navodilo správnou divadelní atmosféru. V knize byly použity texty různých písní a hrály se různé divadelní hry. Seznam písní a dramatizace, které se vyskytovaly v této knize, jsou uvedeny v závěru knihy.
Nelíbily se mi VULGARISMY, které se v knize docela často vyskytovaly jak z úst samotných mladých dívek a kluků, tak také z úst Mirka. Proč se musí kamarádky oslovovat hanlivými výrazy?! Tak to mi vážně hlavě nebere a určitě se s tím neztotožňuji, i když pochopitelně nejsem včerejší a vím, že se takto oslovují někteří mladí lidé z mého okolí a říkají si kamarádi! Mě osobně by se to rozhodně nelíbilo, pokud bych se vyskytoval ve věku Františky a vulgarismům bych se rozhodně snažil vyhnout, anebo se je snažil omezit na minimum, nikoliv je přiživovat jako Františka. Samozřejmě záleží na tom, v jaké rodině dítě vyrůstá, jaká panuje harmonie mezi rodiči, jaké je sociální zázemí, s kým dítě tráví volný čas, jaké má kamarády a podobné aspekty, které formují mladého člověka.
Bylo pro mě také zarážející, že Františka opovrhuje učňákem a socialistickými výrobky, což mi připadalo zvláštní na dívku v tomto věku, poněvadž když si vzpomenu na sebe ve věku 11 let, a to jsem o několik let starší než autorka, takové myšlenky mi hlavou ani náznakem nekmitly, až v mnohem v pozdějším věku jsem začal přemýšlet o těchto věcech, ale to je jen poznámka na okraj.
Autorka pojala vyjadřování Františky a jejich kamarádů tak, jak se děti vyjadřují v současnosti nebo jak ho snad autorka zažila v dětství, což je na jedné straně zarážející, ale je to realita u některých dětí, ale pevně věřím, že je to spíše výjimečné, než by to mělo být pravidlem.
V knize se nacházejí pěkné ilustrace. Ilustrátorem je ONDŘEJ DOLEJŠÍ, manžel této autorky. Používá techniku digitální koláže. V knize jsem nenašel pravopisné chyby ani překlepy. Z tohoto pohledu je kniha pečlivě zkontrolovaná.
Co napsat závěrem této knihy? Myslím si, že kniha je spíše určená pro dívky a ženy a nejsem si jistý, jestli tato kniha osloví muže. Autorka zpracovává závažné téma, kterému je třeba se stále věnovat a upozorňovat na něj všemožnými způsoby, ale samotné zpracování knihy se mi úplně nelíbilo. Nevtáhlo mne to úplně do děje tak, jak jsem si představoval a je mi to docela líto. Chtěl jsem vyzkoušet knihu, protože kniha je vidět na každém kroku. Natáčející knižních videí anebo bookstagrammeři se o knize vyjadřují v superlativech, ale po přečtení této knihy to vidím jinak. Z důvodů, které jsem uvedl, uděluji knize průměrné hodnocení. Prozatím má kniha vysoká hodnocení a myslím si, že budou spíše převažovat pozitivní hodnocení na tuto knihu a možná většina čtenářů to bude vidět zcela jiným pohledem než já.
Před autorkou smekám a děkuji jí za tuto knihu, protože se tohoto citlivého tématu zhostila na velice vysoké úrovni. Přečtěte si, prosím, POUPÁTKA.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Další kniha, od které jsem měla poměrně vysoká očekávání a upřímně přiznávám, že jsem ji přečetla jedním dechem. Ano, není to nic rozsáhlého, ale samotný příběh mě chytil a nepustil.
U mě to z velké části určitě bylo i tím, že se příběh odehrával v prostředí dramaťáku a mezi jeho členy, protože to bylo taky mé dětství a mládí. Díky bohu jsme tam ale neměli žádného úchylného vedoucího .
Kromě prostředí mi na knize přišlo zajímavé i to, jak celou situaci kolem Mirka vnímala hlavní hrdinka Františka. Díky tomu bylo krásně vidět, jak mladé dospívající dívky mohou být nevinné a naivní.
Pro mě tedy byla Poupátka skvělou knihou, ke které se rozhodně ještě někdy vrátím.
Autorka těží ze silného námětu, problematika popsaného zneužívání je alarmující a osvěta tohoto typu na místě. Knize ovšem musím vytknout přehnanou vulgárnost (např. zbytečné nadužívání sprostých slov či opakující se zmínky o různých tělesných projevech) a jistou primitivnost dialogů. I přes očividný záměr vykreslit psychologii ve vší ryzosti na mě působí postavy ploše. Je mi líto, ale nelíbilo.
Po Svaté hlavě jsem se na Poupátka opravdu hodně těšila... Navíc když jsem viděla recenze zde, tak jsem si byla jistá, že mi kniha sedne! A jako ano, sedla, ale ne tolik jak jsem si myslela... Kniha pracuje se závažným tématem, o tom není sporu, ale na základě reakcí a recenzí jsem čekala, že budu z knihy stejně paf jako ostatní a ve výsledku tomu tak není... Rozhodně kniha stojí za přečtení a je to opravdu dobrá, ale asi jsem si vytvořila moc vysoká očekávání... Už teď se ale těším, s čím autorka přijde dál!
Kniha kde stojí za pochvalu spoustu věcí. Dobrý příběh, čtivá, dostanete přesně to co jako čtenář po přečtení anotace očekáváte. Ale já si dovolím mluvit o jedné věci která mě opravdu dostala, a to jakým geniálním způsobem autorka ukázala, jak dokáže někdo zmanipulovat dítě, jen tím (nebo spis pravé tím), ze mu nejprve dá pocit, ze mu může dítě absolutně věřit a pak už si s nim může dělat co chce, protože mu proste stále dává pocit ze to vše děla s dobrým úmyslem..
Myslím, že se autorka dotkla více než aktuálního tématu, o kterém je dobře, že se píše takto na rovinu. Je zde krásně ukázáno, jak snadno mohou být děti zmanipulovány někým, koho obdivují a hlavně, komu důvěřují. Hodně smutno mi bylo z rodinných poměrů Františky, možná, kdyby měla v rodině větší zastání, nemusela by hledat pochopení jinde. Navíc, jestli jsem to pochopila dobře, příběh se odehrává na malém městě, kde všichni včetně rodičů moc dobře věděli, jaké má Mirek slabosti. Nebýt rozbité kamery dané k opravě, těžko říct, kolik dalších let by mu to procházelo.
Příběh jedenáctileté Františky, která žije dramatickým kroužkem. Vedoucí Mirek však dává zvláštní pokyny – nikde o dramaťáku nemluvit, ale uvnitř kroužku si musí absolutně důvěřovat, a to až natolik, že děvčatům není divné se před Mirkem svléknout. Vypadá to, že kolem kroužku je nějaké tajemství. Tajemství, o kterém stejně asi většina lidí tuší….
Knížka je psána pohledem právě Františky, je to skoro jako její deníkový zápis. To, co nám však ukazuje, jak žije doma, proč chodí do dramaťáku a hlavně, co všechno se jí honí v hlavně, je hodně znepokojující. Tenhle příběh Vás rozhodně nenechá chladnými, a to hlavně proto, že se takové věci prostě kolem nás bohužel dějí (autorka dokonce čerpala ze svých zkušeností). Navíc se můžeme na všechny situace podívat tak, jak je vidí jedenáctiletá slečna, a to si myslím, že příběhu moc pomohlo. Kniha je velice čtivá, jak jsem ji vzala do ruky, tak jsem ji neodložila dřív, než jsem byla na konci.
Kniha vychází pod edicí Tvář a musím říci, že co jsem zatím četla, tak vždy bylo výborné. A hlavně celkové zpracování a úžasné ilustrace podtrhují dokonalost těchto knih.
4,5*/5*
Štítky knihy
zneužívání životopisné, biografické romány divadlo pedofilie psychologické romány autobiografické prvky přátelství z dětství české romány
Autorovy další knížky
| 2021 |  Poupátka |
| 2019 |  Svatá hlava |
| 2018 | Co se děje v Podpostelí? |
| 2020 | Vesmírné putování komety Julie |
Je to napsané tak přesně, až z toho jde mráz po zádech. O spolku Hudradlo se lze dočíst na internetu. O tom, jak se pan Mirek prochází po městě, kde spáchal tato zvěrstva vědí asi už jen místní. Jestlipak už si knihu taky přečetl..