Poupátka
Hana Lehečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540929/bmid_poupatka.jpg
4
780
780
Divadlo umí okouzlit. Ví to i jedenáctiletá Františka, která se po škole víc než domů těší do dramatického kroužku. Proč však vedoucí Mirek své divadelní partě zakazuje kamarádit se s jinými dětmi? Proč tvrdí, že správná herečka musí režisérovi vždy zcela důvěřovat, a nutí své svěřenkyně se svlékat? Zdá se, že ospalé městečko, kde Františka žije, má už řadu let závažné tajemství – tajemství, o kterém všichni tak nějak vědí, ale promluvit nechce nikdo.... celý text
Přidat komentář
Musím říct, že tohle je vážně silný kafe! Obzvlášť pokud máte dceru ve stejným věku. Je to opravdu silný příběh, která budete číst s otevřenou pusou a zděšením v očích. Jednoznačně palec nahoru.
Název Poupátka zní sice něžně a poeticky, po přečtení knihy ale dostává hodně hořkou pachuť. Je metaforou pro malé dívky, děti, členky divadelního kroužku, k poupátkům je přirovnává vedoucí divadelňáku Mirek, který své svěřenkyně psychicky i fyzicky zneužívá. V kontextu české literatury, která je, co se týče témat, poněkud stereotypní, jde o dílo (stejně jako autorky kniha Svatá hlava) výjimečné tématem i zpracováním. Přiznám se, že jsem si během čtení také vzpomněla na v komentářích zmiňované Vrány od Petry Dvořákové (vyprávění skrze dětskou hlavní hrdinku), ale taky Houbařku Viktorie Hanišové (téma sexuálního zneužívání blízkým člověkem). Poupátka ale podle mě nabízejí víc. Kromě tématu pedofilie děsivě věrohodně předestírají čtenáři způsob, jakým predátor dětmi manipuluje, připoutává je k sobě, zdůrazňuje jejich výjimečnost, aby na ně vzápětí řval. Jak si je postupně a vědomě připravuje, aby s nimi navázal fyzický kontakt. A zároveň manipuluje i jejich rodiči, těší se oblibě a tím pádem vyvstává pochybnost, zda by rodice svým dětem věřili, kdyby se jim svěřili s tím, co se děje na divadelních lekcích, soutěžích, výletech. Na závěr nutno připomenout, že je kniha založená na osobní zkušenosti Hany Lehečkové. Že vedoucí divadelního kroužku Mirek je skutečný Miroslav Slavík, který byl v roce 2003 odsouzený za téměř dvanáct let zneužívání nezletilých dívek na osm let vězení, odseděl si čtyři a, jak autorka uvedla v rozhovoru pro Novinky.cz, divadelní komunita ho svým způsobem přijala zpátky. Velice autentické a přesto citlivě zpracované dílo doplněné krásným grafickým zpracováním.
Od knihy jsem měla velká očekávání,ale ...bohužel,asi jsem čekala ještě něco trochu jiného,,téma je to závažné,nechápu,že tolik let to Mirkovi procházelo,a ty holky s tím nic nedělaly,neřekly,,Kniha je krásně graficky zpracováná,nevšední rozměr knihy a taky zajímavě napsaná,,i formou rozhovoru,,nerada srovnávám,ale když jsem doposlouchala Vrány tak mě telky slzy a já byla uplně hotová,nechápala jsem.....
(SPOILER) Příběh pojednává o dívce Františce (mimochodem, krásný jméno), která je žačkou druhého stupně základní školy a chodí do divadelního souboru. Její vedoucí je muž jménem Mirek, který životem divadla žije. Žije pro své svěřence a tráví s nimi spousty času, nejen v divadle, ale pořádá i různé výlety. A proč asi...on ten Mirek je totiž takový hodný strýček, kterému se líbí dospívající dívky, v tomto případě opravdu ještě holčičky. U čtení mi bylo fakt smutno, že se jeho chování nedostalo za hranice divadelního kroužku ač se o objímání a pusinkování mezi dětmi vědělo....hrozný!! Zcela se mi vybavil film V síti...
Túto útlu a neznámu knihu, ktorá je napísaná skoro ako scenár k hre, som objavila vďaka sociálnej sieti, kde ju dievča zdieľali ako knihu roku 2021. A tá teda bola!
Od začiatku sa v príbehu vznáša také nepríjemné dusno. Človek, vie, že príde niečo silné, nie slovami (kniha je napísaná veľmi stroho), ale tým, čo je medzi riadkami. Poupátka sú všetky mladé dievčatá, ktoré chodia do divadelnej skupiny, ktorú vedie muž stredného veku, Mirek. Poupátka sú dievčatá, ktoré sa len hrajú na dospelé, ale dospelosť im už klope na dvere. Sú náchylné na klamlivé komplimenty, neisté samy sebou, túžiace po uznaní a obdive.
K dokonalosti tomu niečo málo chýbalo, ale odporúčam ju určite!
Proč mi to jen tak strašně moc připomínalo styl mladých českých autorek? Způsob podání příběhu, i když zde svižnost přidávaly přímé řeči. Jako kdyby knihu napsala Labudová a strašně mi to připoměnu Ladu u ledu. Nevím, jestli to bylo podobností věkovou hranicí hlavní vypravěčky, okolí nebo narušeností vzájemných rodinných vztahů, ale mně to prostě připadalo stejné. Téma je děsivé, věřím, že častokrát i mnohem více, než si vůbec dokážeme představit v praxi realizované. Trochu děsivým je pro mě ten fakt, že ty slečny ho vlastně bránily - prostě špičkový manipulátor!
Znepokojivá kniha o dětském zneužívání v divadelním kroužku na menším městě.. zasazené nejspíš do 90 let..
Budete si muset zvyknout na trochu netradiční styl ale bude vás to nutit číst až do konce.
Nad čím bude čtenář kroutit hlavou že se vše profláklo po dlouhý době..
Kromě hlavních postav mne zaujala holka Sara.
Trošku depresivní příběh, prostředí, které je mi vzdálené, ale krásně napsané, citlivé a místy srdcervoucí. Protože vždy, když jde o děti, jde mi mráz po zádech, pokud je s nimi manipulováno. Kvalitní čtení, hluboké.
Nelíbil se mi styl jakým je kniha napsaná.Jedná se sice o závažný problém,ale nátlak vedoucího divadelního kroužku není jediné zlo v knize popisované.Obešla bych se bez sprostých slov, kterými je kniha prošpikovaná.
Poupátka zpracovávají citlivé téma zneužívání dívek a na sociálních sítích je kniha hojně vychvalovaná. Příběh vypráví jedenactiletá Františka, která navštěvuje divadelní kroužek na jihočeském maloměstě a bezmezně věří čtyřicetiletému vedoucímu Mirkovi, že pro divadlo se musí obětovat všechno. Bohužel, i když kniha zpracovává takové závažné téma, mně se úplně pod kůži nezaryla. Za prvé mi trochu vadilo, že popisuje vlastně skoro jen dění v "divadelňáku", mně osobně chyběly chvíle, které Františka tráví doma či ve škole, jsou tam popsány, ale docela okrajově, a byť z popsaného vyplývá, že ani ve škole a ani v rodině to není žádný med, myslím, že kdyby byly v knize i hojněji zastoupeny scény z tohoto prostředí, vytvářel by se tím daleko celistvější a plastičtější obraz. Za druhé se mi taky moc nelíbily některé dialogy, nepřipadaly mi věrohodné, moc jsem nevěřila tomu, že takhle by postavy skutečně mluvily. Z knihy mám tedy stejný dojem jako z autorčiny prvotiny Svatá hlava, je to prostě takový slušný průměr, ale ne úplně něco, co bych musela každému doporučovat a z čeho bych měla výjimečný čtenářský zážitek...
Tato kniha vypráví znepokojivý příběh sexuálního zneužívání dětí v divadelním kroužku, kam chodí i jedenáctiletá Františka. Kvůli tomu, že na věc čtenář pohlíží z pohledu dítěte, je vyprávění dosti zkreslené, nicméně to knize neubírá na důležitosti. Příběh díky tomu naopak působí ještě autentičtěji a realističtěji. Za zmínku stojí také to, že kniha obsahuje autobiografické prvky.
Chtěla bych pochválit především styl psaní autorky, který byl fantastický! Dokázal mě ke knize připoutat a zároveň skvěle dokresloval atmosféru 90. let, během kterých se příběh odehrává. Poupátka jsem přečetla během jediného dne, i navzdory těžšímu tématu se četla neskutečně snadno. Jen mě trošku mrzí, že mě kniha nezasáhla tolik, jak jsem vzhledem k příběhu očekávala. K samotnému zneužívání se dostáváme až v úplném závěru a konec pak působí dost urychleně. To je ale jediná výtka, kterou ke knize mám. Mezi top knihy letošního roku se sice nedostane, ale jsem ráda, že jsem po ní sáhla, a určitě vám ji mohu doporučit!
Chápu závažnost tématu - velký problém obtěžování dívek, který bohužel byl, je a bude a to i za přihlížení ostatních. Mně ale vůbec nesedl styl zpracování této knihy.
Knížku jsem proběhla za 2 hod.Rozhodně ne proto,že by mě to tak uchvátilo.Spíš proto,že mě to lehce otravovalo a nudilo.
Poupátka mají nejenom krásný název, ale samozřejmě silné, aktuální téma, které bývalo často a dlouho tabuizované. Nejsem již mladá čtenářka, možná i proto mě tento román mladé, moderní autorky až tak nezasáhl. Nebyl to můj šálek čaje. Celkové zpracování mi až tak nesedlo, místy jsem se nudila, i když vím, že chování v rodinách a i pocity jedenáctileté Františky jsou dnes takové. Můžou být. Věřím, že je to někde i lepší, tradičnější.
Přečtení ale nelituji. Ani náhodou. Zase mi něco tento román dal, i když i něco vzal.
Síla, naprostá síla. Taky mě trochu mátlo, že to za ty roky neprasklo, ale na druhou stranu, ty děti byly úplně očarované a zmanipulované, takže dokud nebyl přímý důkaz, asi to opravdu nikdo z nich neřekl.
(SPOILER) Před několika lety mé kolegyni při hodině ulétlo sprosté slovo. Do večera jsme to věděli všichni. Tady vedoucí divadelního kroužku zneužívá po mnoho let svoje svěřence a pořád nikdo nic neví? To nikdo doma nic neřekl? Nebo to bylo všem jedno? Tomu nevěřím. Ano, rodiče jsou vytíženi, někdy nemají na děti tolik času, kolik by mít měli, ale že by se to neprofláklo tak dlouho? To se mi zdá přitažené za vlasy. Jinak se mi kniha moc líbila, seděl mi i styl vypravování, náznaky, které si čtenář musí domyslet. Téma je závažné. Rodiče by si měli prověřit lidi, kterým svěřují svoje děti. Aby se potom nedivili. Divadelní kroužek existoval, vedoucí byl skutečně pedofil. Tolik let. Nechápu.
Tak z této knihy jsem trochu rozpačitá. Téma umocněné autobiografickými prvky sice bylo dostatečně silné a znepokojivé, ale mě osobně tentokrát moc nesedlo zpracování. Ani tak mi nevadila forma vyprávění z pohledu dítěte, která byla často zpracována formou jakoby divadelní hry (naopak, vzhledem k prostředí, kde se příběh většinou odehrával – v divadelním kroužku – to bylo docela neotřelé a zajímavé), ale kniha mě prostě nedokázala pořádně vtáhnout do děje. Nestává se mi často, že bych nedokázala definovat, co konkrétně mi na knize vadí nebo co mi v ní chybí, ale tady se mi to prostě stalo. Prostě mi asi nesedla.
I přes to naléhavé a aktuální téma na mě díky mírně nezáživné formě zpracování kniha nijak převratně nezapůsobila. Myslím si, že ani u sebesilnějšího zpracovaného tématu neexistuje povinnost ji nekriticky uznávat právě jen kvůli tématu, pokud z ní nemám literární zážitek.
Co na knize ale tentokrát dost oceňuju, jsou velice zajímavé ilustrace. Jinak…tak nějak průměr, na který brzy zapomenu.
Velmi tíživé téma popsané z pohledu očí nevinného dítěte. I přesto, že mi vypravěčský styl úplně nesedl, doporučuji si knihu přečíst.
U téhle knížky jsem se vzpomínkami vrátila do vlastního dětství a vzpomínala, že jsem tehdy přemýšlela dost podobně. Jde tu vidět, jak se děti dají lehce zmanipulovat, aniž by tušili, že jsou manipulovány. Napsané to bylo velmi dobře, četla jsem to jedním dechem. Kniha je moc hezká i z grafického pohledu.
Štítky knihy
zneužívání životopisné, biografické romány dětství pedofilie psychologické romány autobiografické prvky sexuální obtěžování přátelství z dětství české rományAutorovy další knížky
| 2021 |  Poupátka |
| 2019 |  Svatá hlava |
| 2018 | Co se děje v Podpostelí? |
| 2020 | Vesmírné putování komety Julie |
Ano, já oceňuji tu myšlenku a částečně i zpracování, ale většinu času jsem se nutila do čtení, protože mě to nebavilo. Ono to vlastně přispívá k tomu, aby si člověk uvědomil, že zneužívání může být plíživé, ne na první pohled bijící do očí. Navenek žádné velké drama.