Poupátka
Hana Lehečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540929/bmid_poupatka.jpg
4
763
763
Divadlo umí okouzlit. Ví to i jedenáctiletá Františka, která se po škole víc než domů těší do dramatického kroužku. Proč však vedoucí Mirek své divadelní partě zakazuje kamarádit se s jinými dětmi? Proč tvrdí, že správná herečka musí režisérovi vždy zcela důvěřovat, a nutí své svěřenkyně se svlékat? Zdá se, že ospalé městečko, kde Františka žije, má už řadu let závažné tajemství – tajemství, o kterém všichni tak nějak vědí, ale promluvit nechce nikdo.... celý text
Přidat komentář
Zase jsem pro sebe objevila další českou autorku, jejíž tvorba rozhodně stojí za pozornost. Poupátka mají silné, zneklidňující téma a vynikající jazyk, v němž se mísí naivita dětské vypravěčky se syrovostí často nevybíravé mluvy dospívajících.
Za úplně nejdůležitější hodnotu knihy považuji stavbu příběhu a propracovanou psychologii postav, která objasňuje, jak je možné, že se něco takového mohlo tak dlouho dít... Františka utíká z dysfunkční rodiny, je v citlivém věku, kdy hledá nový vzor - a tím se bohužel stane manipulativní, cholerický pedofil Mirek. Františka tak trochu tuší, že to, co se děje v divadelňáku, není úplně v pořádku, ale její důvěra ve vedoucího, kterého má radši než vlastního otce, je pevná jako železo. Opravdu děsivé.
Možná trošičku zklamání, čekala jsem asi více. Úplně mi nesedl styl psaní a vyprávění dítětem. Také mi vadilo dost sprostých slov právě v kombinaci s dětmi. Jinak je to ale velmi zajímavý příběh, který se bohužel může snadno dít aniž by o tom někdo věděl. Velmi mě bavila linka s rodiči hlavní postavy, mohla být klidně více rozpracovaná.
Závažné a nepříjemné téma popsané očima mladé dívky, která chce být herečkou, a tak je ochotná přijmout trochu zvláštní pravidla místního "divadelňáku" (tohle slovo mi po pár stránkách lezlo krkem). Fascinovalo a děsilo mě nakolik děti Mirka obhajovaly a bránily, jak moc je zmanipuloval a ony mu věřily. Síla.
Bohužel jako celek je kniha poněkud nedotažená, něco jí chybí. Prostředí divadelního kroužku nebo přátelství s Magdou je popsané dobře, ale Františčinu rodinu jsem nepochopila (vzteklý bratr, příšerná matka a nepřítomný otec, vztah rodičů s dědou a jeho přítelkyní). Škoda, že jim autorka nevěnovala víc prostoru, hned by byl příběh trochu lidštější a hlubší. Možná bych pak i hodnotila lépe.
Stejně jako v předchozí knize od Lehečkové se mi moc líbily ilustrace jejího muže.
Knizka dostala spad az na poslednich strankach, jinak jde spis o sondu do hlubin detske duse.
Uff, hodně silné téma. Kniha je skvěle napsaná a ukazuje jak jsou děti ovlivnitelné. Každopádně dobře, že se o těchto věcech píše.
Tak tohle byl úžasný příběh. Bohužel nemůžu říct, že úžasný obsahem, který je dosti smutný a znechucující, ale je úžasný jeho zpracováním. Opravdu oceňuji autorku, že zvládla tak bravurně zpracovat tak těžké téma.
Příběh je navíc zpracovaný dost kreativně, kdy autorka místo klasického zachycení rozhovorů mezi postavami, jaké v románech bývá, použila formát z dramat, působí to jako by člověk chvílemi četl přepis divadelní hry. Což se k příběhu, kdy jedno z hlavních témat je divadlo, velmi moc hodí.
Na druhou stranu některé kapitoly byly opravdu dlouhé, až zdlouhavé, hlavně svým popisem některých situací. Ztrácela jsem pak už pozornost, co vše se vlastně v kapitole stalo.
Ale jinak se kniha četla velmi rychle, stránky mi mizely pod rukama, děj je napínavý.
Postavy jsou v tomto příběhu vykresleny velmi dobře, hlavně ty dětské a obzvlášť hlavní postava Františka. Ta její naivita a zápal pro divadlo. Autorce se opravdu podařilo zachytit, jak by dané situace vnímalo dítě.
Zároveň se jí podařilo dokonale zachytit i chování vedoucího divadelňáku, Mirka. Sice bylo značně nechutné, ale myslím, že takhle přesně by se ten člověk choval i v realitě.
Navíc kniha obsahuje ještě velmi povedené a krásné ilustrace.
Celkově jsem byla z knihy velmi nadšená a doporučila bych ji každému, kdo se nebojí těžkých témat.
Prvních pár stránek jsem si nebyla jistá, jestli mi styl saní sedne, ale poddalo se to a jsem za to moc ráda.
Oplácaná Fanyna nemá dobrý vztah s rodiči, ani se svým bratrem. Ti rodiče mi vadili neskutečně, o děcka se nezajímali, žebrali peníze od rodičů, ale nad ostatní se povyšovali. Není divu, že se Fanyna potřebovala k někomu a k něčemu upnout a byl to bohužel právě divadelní kroužek, který vede jistý Mirek. Čtyřicátník Mirek, který nemá vztah, ani vlastní děti a rád se nechává zahřívat ve spacáku od jedenáctiletých dětí.
Poupátka jsou další knihou z českých vod, která se zabývá silným a znepokojujícím tématem. O to víc mě to děsí, protože je to založeno na autobiografických prvcích. Nebylo úplně komfortní tuto knihu číst, což však vůbec neznamená, že by byla špatně napsaná. Právě naopak. Je to čtivě podané a i díky malému formátu stránky mizí pod rukama. Chvíli mi trvalo, než jsem se do příběhu dostala, ale pak mě to chytlo. Doopravdy povedená kniha, jen mi přišlo, že některé postavy se na svůj věk chovají až moc vyspěle. Možná bych vytkla též nadměrné užití vulgarismů. Avšak chápu, že to dodává na autentičnosti.
Kniha se mi líbila svým zpracováním, téma celkem náročné pro matku stejně staré dcery … Jen ty vulgarismy fakt nerada čtu.
Poupátka začínají zprvu docela nevinně, již z anotace či prvních stran je sice hlavní téma jasné, není už ale tak jasné, do jak velké hloubky se ponoří. Příběh nahlížíme trochu naivníma očima mladičké Františky, která pochází z dysfunkční rodiny, je lehce? obézní a nemá mnoho kamarádů. Není proto divu, že inklinuje k divadelnímu souboru, v němž se cítí výjimečně a důležitě. Vedoucí Mirek je toxický člověk skrz naskrz, a právě tyto dva aspekty - tedy pozadí toho, jak a proč se člověk stane obětí manipulace a sexuálního násilí a vykreslení charakteru samotného predátora - se Haně Lehečkové podařilo vykreslit s maximální precizností. Těžko slovy popsat, jak moc důležité je, že tuhle knihu napsala. Přidejte si k tomu sice jednoduchý, ale úderný styl protkaný zdramatizovanými dialogy a máte připravený koktejl diskomfortního, ale skvělého čtení, které nejlepším možným způsobem otevírá téma pedofilie, manipulace, toxických vztahů a křehké psychiky holek, které nejsou v kritickém věku tak úplně "cool".
Příběh psaný pohledem dítěte. Místy jsem měla problém číst dál. Bohužel dnešní doba.
Ufff. Téma je jaké je. Nakonec mě asi nejvíc rozčilovala matka Františky. Vlastně víc než Mirek, protože kdyby ta matka dívce věnovala aspoň trochu pozornosti, nehledala by jí jinde. Nicméně styl a zpracování knihy se mi nelíbil. První hvězdu strhnu na formát. Proč to není kniha o běžné a mnohem praktičtější velikosti? A pak mi nesedl styl. Polovinu textu bych možná i seškrtala. Jenže to by toho pak asi moc nezbylo. A konec ... Konec je o tom, že žádný není, takže další hvězda dolů. Zbývají tedy dvě.
O závažnosti tématu není pochyb. Zvlášť když mi do tohoto věku dorůstají vnučky (do Zlivu s nimi určitě nepojedu). Zajímavý vzhledem k tématu divadelního kroužku je způsob psaní formou jakoby scénáře. V žádném případě mi nevadí těch pár hrubších výrazů. Takhle se běžně mluví a zpracování by mělo být co nejrealističtější. Přesto jsem se nedokázal do knihy hlouběji vžít. Spousta věcí mi připadala zpracována moc povrchně. Na rozdíl třeba od Vran Petry Dvořákové.
Silné téma a zajímavgě zpracováno, z pohledu dívky ze šesté třídy, která si v podstatě ani neuvědomuje, co se vlastně děje, a možná o to získává celý příběh větší apel. Velmi dobře zpracované téma.
Kniha Poupátka v sobě zpracovává dost silné, zneklidňující téma, které člověka rozhodně nenechá chladným. Místy je to dost těžké čtení, které jsem si musela dávkovat. Nicméně je dobře, že se o těchto věcech píše. O to děsivější to je, když se jedná o dílo s autobiografickými prvky a člověk ví, že se podobné věci dějí.
Pravda, ne vždy mi úplně sedělo zpracování, občas mi nesedělo chování dětských postav, které mi ne vždy přišlo úměrné jejich věku (hlavně způsob vyjadřování), ale to určitě nesnižuje závažnost toho sdělení, které se autorka snaží předat.
Kniha je svojí atmosférou celkově dost neutěšená. Nejen tím svým hlavním tématem, ale také tím, jak zobrazuje napjaté vztahy v rodinném kruhu hlavní hrdinky Františky. Nejen tedy hlavní téma knihy, ale i ty rodinné vztahy vyvolávají řadu podnětů k zamyšlení.
Tyto dojmy píšu čerstvě po dočtení. Knihu si budu muset ale ještě nechat usadit v hlavě - takže se ke komentáři možná ještě vrátím a doplním ho. Nicméně za pozornost kniha určitě stojí a nelituji, že jsem knize věnovala svůj čas.
(SPOILER)
Na tuhle knížku jsem se opravdu těšila, protože obsah mě velmi zaujal. A jsem vážně překvapená.
Hledám správná slova, ale bylo to dobré čtení. Autorka skvěle vystihla pocity a chování jedenáctiletých dětí. Františka i Magda byly super, hrozně mě mrzí, co se jim a všem v divadelňáku stalo. Mirek je nechutný prase a nechápu, jak takový člověk mohl pracovat s dětmi. Určitě doporučuji přečíst, je důležité, aby se o tomto problému vědělo.
(SPOILER)
Takto Poupátka vidí Nezletilá kritička Kačka (12 let):
"Jedenáctiletá Františka ráda chodí do dramaťáku, chce se stát herečkou a je ochotná udělat pro to všechno. Nepřijde jí divné, že se mají svlékat, tančit a dospělý vedoucí Mirek je přitom natáčí na kameru. Herečkám to podle Mirka nesmí vadit. Nevěří ani své nejlepší kamarádce Magdě, že by Mirek dělal něco špatného, dokud to nezažije na vlastní kůži…
Knížka mě docela zaujala, akorát tam bylo možná až moc sprostých slov. Ale zase se mi líbilo, o čem Františka přemýšlí. Proč tu všichni jsme a všechno je, jak je. Já sama taky chodím do dramaťáku. Ale na rozdíl od Františky jsem ho nikdy nebrala jako rodinu. Taky si myslím, že kdyby tam na mě někdo křičel jako Mirek na holky, přestala bych na dramaťák raději chodit.
Na konci je Mirek za zneužívání holek zatčen. Nejdřív mi to přišlo jako krutý trest, ale čím déle o tom přemýšlím, tím mi přijde divnější, že to dělal tak dlouho a nikdo z rodičů s tím nic neudělal." Celou recenzi najdete ve FB skupině Nezletilí kritici
Štítky knihy
zneužívání životopisné, biografické romány divadlo pedofilie psychologické romány autobiografické prvky přátelství z dětství české romány
Autorovy další knížky
| 2021 |  Poupátka |
| 2019 |  Svatá hlava |
| 2018 | Co se děje v Podpostelí? |
| 2020 | Vesmírné putování komety Julie |
Když jsem se poddala tomu stylu psaní a vžila se do světa přibližně jedenáctiletých dětí, tak byla kniha čtenářsky příjemnější. Věřím, že přesně takhle manipulátoři a predátoři jednají s malými dětmi, aby nad nimi získali moc. O to smutnější je, že ačkoliv si oběti uvědomují, že je takovéto chování špatné, přistupují na jejich hru. Díky moc za osvětu v této problematice, která se zlepšuje, avšak největší práce zůstává na samotných rodičích, kteří by se měli zajímat o to, s kým se jejich děti stýkají, jaké mají koníčky, názory,...možná by pak bylo těchto případů daleko méně.