Poupátka
Hana Lehečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540929/bmid_poupatka.jpg
4
780
780
Divadlo umí okouzlit. Ví to i jedenáctiletá Františka, která se po škole víc než domů těší do dramatického kroužku. Proč však vedoucí Mirek své divadelní partě zakazuje kamarádit se s jinými dětmi? Proč tvrdí, že správná herečka musí režisérovi vždy zcela důvěřovat, a nutí své svěřenkyně se svlékat? Zdá se, že ospalé městečko, kde Františka žije, má už řadu let závažné tajemství – tajemství, o kterém všichni tak nějak vědí, ale promluvit nechce nikdo.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Takto Poupátka vidí Nezletilá kritička Kačka (12 let):
"Jedenáctiletá Františka ráda chodí do dramaťáku, chce se stát herečkou a je ochotná udělat pro to všechno. Nepřijde jí divné, že se mají svlékat, tančit a dospělý vedoucí Mirek je přitom natáčí na kameru. Herečkám to podle Mirka nesmí vadit. Nevěří ani své nejlepší kamarádce Magdě, že by Mirek dělal něco špatného, dokud to nezažije na vlastní kůži…
Knížka mě docela zaujala, akorát tam bylo možná až moc sprostých slov. Ale zase se mi líbilo, o čem Františka přemýšlí. Proč tu všichni jsme a všechno je, jak je. Já sama taky chodím do dramaťáku. Ale na rozdíl od Františky jsem ho nikdy nebrala jako rodinu. Taky si myslím, že kdyby tam na mě někdo křičel jako Mirek na holky, přestala bych na dramaťák raději chodit.
Na konci je Mirek za zneužívání holek zatčen. Nejdřív mi to přišlo jako krutý trest, ale čím déle o tom přemýšlím, tím mi přijde divnější, že to dělal tak dlouho a nikdo z rodičů s tím nic neudělal." Celou recenzi najdete ve FB skupině Nezletilí kritici
Spousta lidí mi říkala, že si tuhle knihu koupila. Příběh byl tak čtivý, pravdivý a mrazivý, že jsem chvílemi cítila neskutečnou zlost a dělalo se mi špatně. Jsem ráda, že knihu nevlastním - při pohledu na ni bych si příběh musela vždycky připomínat.
Jedenáctiletá Františka, její pochybnosti o sobě samé, touha začlenit se a být “cool”, dramatický kroužek, čtyřicetiletý vedoucí kroužku Mirek a jeho představa vlastní neohroženosti a všemocnosti. Přesvědčování malých holek, že skutečné umění je o tom umět se napojit na režiséra, vytvořit si s ním hluboký vztah a vstřebávat společně každou emoci, kterou divadlo produkuje.
Bylo to skvělé, děsivé, k zamyšlení, velmi podobný princip jako u knihy Svolení - pedofilie a netečnost společnosti, která svým nečinným přihlížením schvaluje vše, co se děje “pod svícnem”.
Když vyberu nejbližší komentář, který vystihuje mé pocity při čtení, tak je to jejda.majda. Nechtělo se mi ve čtení pokračovat, a to nejen kvůli tomu, co nutně muselo přijít.
Bylo mi líto Františky, když se musela vracet domů, kde jí máma neřekla jinak než obludnou zpotvořeninou krásného jména její babičky. A velké uspokojení jsem naopak cítila tehdy, když (poprvé?) našla v sourozenci spřízněnou duši.
Děkuju za přiléhavý komentář deauville.
"Sedíme v sále, v těch pohodlnejch červenejch sedačkách, do kterejch se divák zaboří a zadek se v nich rozplácne do všech světovejch stran. Mým snem je, že jednou budou takový sedačky i ve školách a místo starejch naštvanejch učitelek budeme koukat na plátno, kde nám budou promítat všechny informace, co bychom se měli naučit, abychom žili dobrej život, někoho si našli, získali práci, peníze, a taky aby zdraví bylo, rodina, žádný drogy, žádný hádky, žádná nenávist, jenom láska a dobrá nálada, jenže takový školy asi budou vždycky existovat jenom v představách dětí."
Napsáno opravdu takovým tím "pubertálním" náhledem, názorem, mluvou.
Už to je obdivuhodné!
Čtení i pro puberťáky, i pro rodiče.
Dneska číhá i mnohem horší zlo za každým rohem, takže tohle je možná až úsměvně naivní problém.
Poupátka v sobě nesou velmi silný námět, aktuální a poměrně kontroverzní téma. Příběh je napsán velmi autenticky, sama jsem během čtení vzpomínala na své dětství. Prostředí divadelního kroužku mě zaujalo a kniha mi rozhodně nepřišla nudná, jak zde popisují někteří čtenáři.
Úryvek z recenze Nezletilé kritičky Anny (16 let):
"Hlavní postavou románu Poupátka Hany D. Lehečkové je jedenáctiletá Františka, celý její svět se točí kolem školního dramaťáku, kam chodí se svou nejlepší kamarádkou Magdou. Františka má rodiče vysokoškoláky, ona a její bratr, ale nejsou nijak inteligentnější než jejich okolí, a s rodiči, jejichž manželství je v krizi, moc nevycházejí. Františka si nejvíc ze všeho přeje být herečkou a je ochotna tomu obětovat mnoho. Mirek, jejich učitel dramatické výchovy, ale není v pořádku a manipuluje s dětmi. Nejčastěji jim říká, že se „tomu“ musejí oddat, což znamená, že se musejí oddat jemu, a to ve všech směrech... Chvílemi byl tento příběh nechutný, až mrazilo. Mám z něj hlavně smíšené pocity, a tak Vám nemohu říct, zda se mi to líbilo či ne. Knížky čtu, abych utekla od reality, ale při tomto románu jsem jen víc a víc cítila, jako by se to skutečně stalo. Nejspíš je to tím, že se jedná z části o autobiografii. Doporučuji si knihu přečíst, obohatí vás a donutí nad některými věcmi přemýšlet z jiné perspektivy.
Od té doby co jsem taky máma, jsou pro mě podobné příběhy obzvlášť smutné. Nechápu Františčinu mámu. Dítě by nemělo odnášet problémy ve vztahu rodičů.
Není divu, že se Františka upíná na místo, kam cítí, že zapadá. Na divadelní kroužek. Jenže tam číhá jiné nebezpečí ...
Styl vyprávění mi však bohužel nevyhovoval. Hrozně mi vadí v knihách nespisovná čeština, takže plný počet hvězd dát nemůžu.
Příběh o ztrátě nevinnosti... To, co často nechceme vidět nebo věřit, že by se něco takového mohlo stát, ale ono se to děje, a víc, než bychom si kdy mysleli.
Výborný vypravěčský styl, jako bych se vrátila o desítky let zpátky a znovu prožívala prepubertální vztahy, bolístky i radosti. Určitě doporučuji, nejen ženám.
Obrovský obdiv k autorce, že se odhodlala příběh inspirovaný jejími vlastními zážitky sepsat do knihy a zveřejnit jej. Kéž by byla kniha varováním všem před sexuálními predátory a nikdo už nemusel nic podobného zažít.
Použitý styl mi však moc nevyhovoval - nemám ráda nespisovnou češtinu v knihách a těch vulgarismů bylo příliš i na dospělého, natož na jedenáctiletou dívku...
Sexuální zneužívání mladistvých, neuspořádané rodinné vztahy a pocit osamocení z pohledu jedenáctileté dívky - to jsou hlavní témata této knihy, které nám autorka dávkuje s citem a po troškách. Otázkou zůstává, jak se tohoto nelehkého úkolu zhostila. Nutno podotknout, že píše bez zbytečného sentimentu a patosu. Přímá řeč je psána formou dialogů a celá kniha je brána z úhlu pohledu jedenáctileté Františky,čemuž odpovídají vyjadřovací schopnosti i pohled na svět. A právě poněkud těžkopádný styl autorky mi ztěžoval čtenářský komfort, který ještě dorazil uspěchaný a v podstatě naznačený konec, což je, vzhledem k tématu, škoda.
Tak tohle byla čirá deprese. Děvče se zkaženým rodinným zázemím, podivnými vztahy s kamaradkami a do toho ten dramatak. Absence cehokoliv hezkého v jejím životě, aniž by si to sama uvědomovala.
To si tak člověk uvědomí kolik nás bylo ,je a bude František, přehlížených, smutných, jiných, které najednou mohou a jsou nejlepší...
...a kolik je Mirku...jiných, neschopných navázat normální vztah, nemocných
...a kolik z nás to nikdy neřeklo a vzpomnělo si až s touhle knížkou
...kolik z nás pak kontrolovalo svoje děti a vnoučata
...kolik z nás chtělo naučit paměť zapomínat
Poupátka.
Divadelní spolek.
Zneužívání.
Pedofilie.
Psychický týrání.
Vydírání.
Domácí násilí.
Z pohledu jedenáctiletý Františky. Tlustý Fanyny. Holky, jejíž rodiče spolu doma nevychází, brácha ji sere, škola ji nejde podle představ a ona najde útočiště na divadelňáku.
Uf. Silná kniha. Zneklidňující. Bylo mi úzko. Nevim, co psát. Stovky nahatejch holek. Stovky zneužitejch holek.
O tomhle příběhu budu přemejšlet ještě hodně dlouho.
Výborná próza a zvolenej jazyk. Vyprávění citlivý, nevinný a díky tomu alarmující.
Autobiografický motivy.
Uf.
Spisovatelka Hana D. Lehečková získala za svou předchozí knihu Svatá hlava Cenu Jiřího Ortena. A já budu její tvorbu sledovat víc.
Budu ráda, když si Poupátka přečtete. Maj co nabídnout.
Poupátka. Ty krásný křehký poupátka.
Knížku jsem zhltla na jeden masochistický zátah. Už dlouho mi nebylo tak úzko z dětského pohledu na svět. Tu atmosféru školních jídelen, kluboven, krutost dětského kolektivu a otupělou nudošeď maloměsta bych opět raději vytěsnila.
Detaily událostí, ze kterých dílo vychází, jsem si vyhledala, a to víc mě zasáhly, protože jsem bydlela nedaleko a divadelní soubor si vybavuju.
opravdu úžasná knížka po všech stránkách,oceňuji volbu vyprávět příběh očima jedenáctileté dívky, protože dospělí si málokdy uvědomují, jak lehce může u tak "malých" dětí vzniknout závislost, zvlášť když v jejich blízkém okolí se jim nedostává ocenění, po kterém tolik touží. Doplněno krásnými ilustracemi, za mě skvělá kniha.
Skvele napsana kniha, kterou jsem si moc uzila. Cteni slo "samo" a vypraveni z pohledu 11lete Fany na me pusobilo velmi verohodne. Poupatka jsou pro me i velkym varovanim, jak pedofilni chovani vnima dite, a jak toto tema jednou komunikovat svym detem.
Štítky knihy
zneužívání životopisné, biografické romány dětství pedofilie psychologické romány autobiografické prvky sexuální obtěžování přátelství z dětství české rományAutorovy další knížky
| 2021 |  Poupátka |
| 2019 |  Svatá hlava |
| 2018 | Co se děje v Podpostelí? |
| 2020 | Vesmírné putování komety Julie |
(SPOILER) Na tuhle knížku jsem se opravdu těšila, protože obsah mě velmi zaujal. A jsem vážně překvapená.
Hledám správná slova, ale bylo to dobré čtení. Autorka skvěle vystihla pocity a chování jedenáctiletých dětí. Františka i Magda byly super, hrozně mě mrzí, co se jim a všem v divadelňáku stalo. Mirek je nechutný prase a nechápu, jak takový člověk mohl pracovat s dětmi. Určitě doporučuji přečíst, je důležité, aby se o tomto problému vědělo.