Primeval and Other Times
Olga Tokarczuk
Tato kniha byla vydána českým nakladatelstvím Twisted Spoon Press, které sídlí v Praze a vydává díla českých a slovanských autorů v anglickém jazyce. Oficiální anotace nakladatele: Set in the mythical Polish village of Primeval, a microcosm of the world guarded by four archangels and populated by eccentric, archetypal characters, the novel chronicles the lives of the inhabitants over the course of the feral 20th century in prose that is forceful, direct, and the stylistic cousin of the magic realism in Gabriel García Márquez’s One Hundred Years of Solitude. Told in short bursts of “Time,” the narrative takes the form of a stylized fable, an epic allegory about the inexorable grind of time and the clash between modernity and nature in which Poland’s tortured political history from 1914 to the 1980s is played out amid the episodic brutality visited on ordinary village life. Yet Primeval and Other Times is a novel of universal dimension that does not dwell on the parochial and it established eventual Nobel Laureate Tokarczuk as one of the leading Polish and European writers. Awarded the Koscielski Foundation Prize in 1997, Primeval has been translated into many languages and hailed as a contemporary classic of world literature. Tokarczuk has said of the novel: “I always wanted to write a book such as this. One that creates and describes a world. It is the story of a world that, like all things living, is born, develops, and then dies.” Kitchens, bedrooms, childhood memories, dreams and insomnia, reminiscences, and amnesia — these are part of the existential and acoustic spaces from which the voices of Tokarczuk's tale come, her “boxes in boxes.” Tokarczuk is the 2018 recipient of the Nobel Prize in Literature.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Twisted Spoon PressOriginální název:
Prawiek i inne czasy, 1996
více info...
Přidat komentář
"Vždy jsem chtěla napsat knihu, jako je tato. Stvořit a popsat svět. Je to příběh světa, který se jako vše, co je živé, rodí, vyvíjí a umírá." - autorka
Čerstvé nositelce Nobelovy ceny jsem přišel na chuť jen z části. Vyprávění o fiktivní vesničce od 1. světové války až po nějaká 80. léta se čte jedním dechem a trpká atmosféra "obyčejného" života by se místy dala krájet, někdy mi ale unikala pointa určitých kapitol (konkrétně ty s "Bohem" a "Hrou" - čekal jsem nějaké větší rozuzlení).
Každopádně se však chystám zkusit nějaké další dílo této autorky.
Silná atmosféra a kombinace skutečnosti a magičnosti je hlavním tahákem této čtivé prózy, stejně jako skoro až básnické obrazy. Pravěk se vám odvíjí před očima a s postavami není těžké se ztotožnit. Má první kniha od Tokarczukové určitě nebude poslední.
Kniha, ktorá si ma bezvýhradne získala svojou atmosférou. Pravek a iné časy ma pohltil svojou jednoduchosťou, magickosťou a svojimi plnokrvnými postavami, ktoré mi budú chýbať. Mierne sa ponáša na Letné svetlo a potom príde noc od Stefanssona, ak sa vám páčila, neváhajte ani s čítaním tejto knihy. Teším sa na ďalšie knihy od výbornej poľskej autorky akou je Tokarczuk.
Super. Krásné, mytologické, místy až příliš mystické....Ale ty obrazy reality, lesku a bídy lidskosti byly tak výmluvné a opravdové, až mi to bralo dech... Zážitok!
Olga T. mě touto knihou zasáhla a už nepustila... jedna z mých nejmilejších knih a autorek
Olga Tokarczuk dokázala napsat to, o čem často přemýšlím, uhodit na nějakou schovanou strunu ..... třeba statkář Popělský a Matka Boží Ješkotelská .... výborná věc
Tak jestli tahle kniha opravdu patří v Polsku k nejprodávanějším, tak gratuluji sousedním Polákům k dobrému vkusu. Magický realismus střední Evropy. Místo jihoamerického pralesa tu je pouze evropský les, ale i ten dokáže být podobně tajuplný. K tomu příběh jedné vesnice na pozadí dějin, před kterými se nešlo uzavřít, i když byl Pravěk svět sám pro sebe.
Bez debaty 5 hvězdiček. Výjimečná, zvláštní kniha, místy mi svou poetikou připomínala Cílka. Jinak vše důležité už bylo řečeno v recenzích přede mnou. Až ve mně odezní ten pocit z prvního přečtení, rád se k ní za čas zase vrátím.
Život je krásný, není však jednoduché ho žít. "Člověk do svého utrpení zatahuje i čas. Trpí kvůli minulosti, a to poznamenává utrpení budoucí. Tak vzniká zoufalství." (str. 158)
V Polsku (nejen v obci Pravěk), vlastně v celé střední Evropě, bylo toho zoufalství ve XX. století, které kniha zachycuje v jednotlivých kapitolách zvaných "čas", spousty. A křivd. A smutků.
A tak se v jedné z kapitol Čas Hry objevuje v popisu Třetího světa i tato slova: "Bůh tedy sestoupil na zem a každému zvířeti, na které narazil, násilím přidával prsty, dlaně, obličeje, jemnou kůži, rozum a schopnost údivu - měnil zvířata v lidi. Ale zvířata se vůbec nechtěla stát lidmi, protože lidé, podle nich, byli strašní jako monstra, jako obludy. Domluvila se tedy, chytila Boha a utopila ho. A tak už to zůstalo. Ve Třetím Světě proto není Bůh ani lidé." (str. 103).
Druhé setkání s autorkou nedopadlo vůbec špatně. Jen se nedokážu vměstnant mezi tři a čtyři hvězdy, dala bych tři a půl.
Obyvatelé Pravěku byli kouzelní, prostí, místy snoví a to mě bavilo. Rozdělení do krátkých kapitol se lehce četlo. Nejvíc mě zaujala Kláska.
Pohltil mě ten svět a nechtělo se mi ven. Po Klásce a Rútě se mi pak dlouho stýskalo...
Velmi zvláštní kniha, po které je dobré sáhnout v tom správném rozpoložení.
Pokud budete čekat normální knížku, asi budete zaskočeni, a když narazíte na „podivné“ esoterické myšlenky, možná budete uvažovat, zda vůbec číst dál.. Ale pokud se nenecháte odradit, zjistíte, že s přibývajícími stránkami jsou tyhle neobvyklé úhly pohledu v knize čím dál přirozenější, že vedou k samé podstatě, a že právě ony činí knihu tak jinou a vlastně velmi modrou.
A možná se ve vás zahnízdí neodbytná myšlenka, že vnímat jen to, co je na povrchu a nesnažit se ani nakouknout, co je pod tím, by byla škoda.
„Domov důchodců nebyl postaven starým způsobem a neměl žádná okna na server, jako by se ti, co jej postavili, snažili vzepřít čtvrté, nejtmavší části světa, aby nekazili starouškům náladu.“
---
„Den byl krátký, jako by byl nemocný a neměl sílu dojít až do konce.“
---
„Stáli u nemocničního okna a snažili se pochopit neštěstí, které Míšu potkalo. Možná se uhodila do hlavy a poškodila si tak všechna důležitá centra: řeči, chuti do života, radosti ze života, neopakovatelnosti života.“
Autorka v několika kapitolách popisuje život obyvatel vesnice Pravěk. Zpočátku se mi vyprávění zdálo magické až pohádkové, ale v průběhu knihy se stávalo více realističtějším, zvlášť v období války. Nejvíc mě zaujaly osudy jedné generace žen, které si prošly snad vším. Z nich nejsvobodnější, nesvázaná konvencemi a údělem neustále rodit děti, mi přišla Kláska. Připojuji se ke komentáři Rade - povídka Míšin mlýnek jedna z nejlepších.
Příběh o plynutí času, o proměnách lidí i vztahů ve velmi nezvyklé formě.
Poetické možná, ale pro mě taky drsné a tak nějak teskně smutné – zrození, láska, stárnutí a smrt ve zrychleném běhu času.
A co mi nejvíc zůstane v paměti? Míšin mlýnek a Míšina zásuvka, Bělského hra pro jednoho hráče a Izidorovy čtveřice…
„Ale čas v domově důchodců plyne jinak než jinde, jeho proud je tenčí.“
„A nakonec, když sestra Anděla řekla: ,On umřel´, začal se stahovat prostor, který měl Izidor uvnitř a který nebyl ani pozemský, ani nebeský – rozpadl se na malé kousíčky a zmizel navždy. Byl to nejstrašnější obraz zmaru, horší než cokoliv jiného, než válka, požáry, exploze hvězd a imploze černých děr.“
Tohle je moje první přečtená kniha z kategorie magického realismu. Líbí se mi, jak je svět, který se v románu ukrývá rozpracován a pečlivě roztříděn a také se mi líbí, že je tento svět obydlen různými zajímavými archetypálními postavami. Dále se mi líbí, že román zachycuje osudy několika generací a vstřebává do sebe i některé historické události z dvacátého století. Vše je spolu umně propojeno. Jednu hvězdu strhávám za ne vždy povedené jednotlivé příběhy.
Nádherná knížka, která má úplně všechno a když si uděláte čas, dokonale vás odmění.
Komentáře níže a hodnocení mluví za vše a mohu jen doporučit, doporučit a doporučit.
Tato nijak rozsáhlá kniha zahrnuje snad všechny otázky bytí a historii nejen 20. století podává v naprosto originální formě.
Olga Tokarczuková je dobrá pozorovatelka lidských vlastností, slabostí i přírodních pochodů a navíc to dokáže podat v tak nitěrní a "poeticky kruté" formě, že čtení opravdu zanechá hlubokou stopu. Autorka má výrazný styl a přesto je každá její kniha něčím jedinečná.
„Představy jsou v podstatě mostem porozumění mezi hmotou a duchem. Zvláště pokud jsou časté a intenzivní. To se obraz mění na kapku hmoty a připojuje se k řece života. Někdy se v něm po cestě něco změní. Všechny lidské sny se proto, pokud jsou dostatečně silné, splní. Ne vždy však úplně přesně.“
A propojení snů a reálného času jednotlivých postav, zvířat, věcí, Boha, života i smrti, tvoří tohle úžasné dílo, které je pro mě opravdovým zjevením. Je poetické, drsné, určitě je to magický realismus, vlastně je to lyricko-epická próza, která nás provádí velkou částí 20. století, ale spíše z pohledu do nitra hrdinů a jejich okolí. Krásný čistý jazyk, určitě patří dík i překladateli Petru Vidlákovi, ulehčuje pohled na kruté a drsné okamžiky a nabízí úžasné pohledy na les, stromy, podhoubí i na duše lidí, žijících v Pravěku, místě, které je středem vesmíru. Doporučuji.
Autorovy další knížky
2010 | Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých |
2008 | Běguni |
2007 | Pravěk a jiné časy |
2016 | Knihy Jakubovy |
2020 | Bizarní povídky |
Skvělá Olga Tokarczuk a její kouzelný "Pravěk", unikátní podobenství světa, ve kterém se navzájem mísí a ovlivňuje živé a neživé, kde hlavními protagonisty nejsou jen lidé, ale celá příroda, nadpřirozené bytosti, neživé věci a dokonce i samotný Bůh. Směs realismu a fantazie o životě a smrti, o pomíjivosti, proměnlivosti a neúprosně plynoucím čase. Krásný jazyk, velmi působivé, poetické a magické, příběh který zaujme, fascinuje a pohltí.
Třešničkou na dortu pro mě bylo krásné slovenské vydání a jeho nádherná jemná slovenština, která ještě více umocňuje celkový dojem z knihy.