Proměna
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320234/bmid_promena-VEk-320234.jpeg
4
4315
4315
Unikátní vydání novely Franze Kafky Proměna v nejstarším českém překladu připravilo nakladatelství Teapot na podzim pro všechny čtenáře i milovníky krásných knih a umění. Jedinečný umělecký skvost s originálními litografiemi Petra Nikla vychází 28. října 2016, 101 let po prvním uveřejnění. Bibliofilie je vydána v omezeném počtu 150 číslovaných a signovaných ručně vázaných výtisků. Z německého originálu Die Verwandlung vydaného nakladatelstvím Kurt Wolff Verlag (Lipsko, 1916) přeložili v roce 1929 Pater Ludvík Vrána a František Pastor. Tohoto překladu vydání druhé.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2016 , TeapotOriginální název:
Die Verwandlung, 1915
více info...
Přidat komentář
Už jen kvůli tomu, jak je tato kniha známá, jsem byla nucena si ji přečíst. Pokud čekáte děj, budete zklamáni - proměna se navíc jako taková netočí kolem brouka, ale kolem toho, jak se mění jeho rodina. Celou dobu jsem čekala, kdy se něco stane, a až na pár lehce vyhrocených chvil jsem nakonec knihu dočetla s velkým zklamáním a zkoušenou náladou. Nic moc.
Ať již přemítal Kafka o čemkoliv (vlastní identitě, společnosti, snech či vizích), zasadil svého "brouka" do hlavy mnoha dalším generacím...
Knížku jsem přečetl za jeden večer, protože mě vcucla. Něco takového jsem nečekal. Nejvíce mi utkvěla v paměti nespravedlnost, která byla hlavním motivem. A to neovlivnitelná; Řehoř se prostě jednou ráno proměnil v brouka a nikdo se ho na nic neptal. ¨
V této souvislosti mně vyvstane na mysli spojitost ze života, ve kterém se i mi ocitáme s "náhodnými" podmínkami okolo nás. Je na nás, abychom s tím, co jsme dostali (talent, vzdělání, rodina..), nakládali co možná nejlépe podle našeho svědomí.
Řehoř si v tom počíná opravdu bravurně. Vůbec nepropadá depresím, ale snaží se žít dál svůj život. Další průběh je čím dál smutnější, ale Řehoř se uvnitř nemění. Stále se jeho mysl upíná k rodině, i přestože se mu od ní dostává stále méně lásky nazpět. Myslím, že mohl být pyšný na to, jak prožil svůj život. I když byl na jeho konci jen nechtěnou přítěží.
Řehoř byl neškodný, ale nebylo mu pomoci, a tak se všichni těšili, až se ho zbaví. Jo, bylo mi ho hrozně líto, ale takhle to v životě chodí často.
Kafka geniálně vystihl postupné ochlazování vztahů k broukovi. Jak se říká:,,Nech brouka žít" :D Jen škoda, že to nebylo delší - uvítal bych víc dopodrobna popsanou proměnu vztahů k Řehoři.
Proměna Je dílo, ve kterém se můžete zamýšlet nad lidmi, o životě, pracovních poměrech. Ve všem je to stále aktuální. Ta analogie o parazitování a člověku, který je jiný a závislý na druhých, je smutně skvostná. Ale to bych jenom opakovala ostatní komentáře.
To další, co se mi na knížce líbí, je možnost číst to i jako obyčejné fantasy. Jak jinak byste nazvali příběh muže, co se promění v brouka? A je to neskutečně krásně a čtivě napsané.
Tyto aspekty dohromady tvoří něco úžasného. Jen škoda toho závěru... Domnívám se, že to nevyhnutelně takto dopadnout nemuselo. I tak by měl příběh sám o sobě silný efekt. Za mě je zbytečně extrémní, ale tak to Kafka chtěl.
Franz Kafka za mě výborný. Bohužel stále nevím, co si o této knize myslet a mám z ní velmi smíšené pocity. Za přečtení ale rozhodně stojí
Musela jsem knihu přečíst dvakrát. Po prvním přečtení jsem jen nevěřícně kroutila hlavou. Po druhém už chápu, co tím Kafka nejspíš chtěl říct. Lidi si neváží toho, co pro ně druzí dělají a když to už nemohou dělat, tak je zavrhnou.
Já ani neumím přesně vyjádřit, jaký přesný pocit ve mně tato krátká novelka vyvolala. Už po přečtení Procesu jsem věděla, že Kafka nebude patřit k mým oblíbeným autorům, ačkoli chápu myšlenky, atmosféru, či co tím chtěl říci.
Příběh se může zdát být stavěný na absurditě, ale spatřuji v něm jistou tíseň, strach, obavy, beznaděj něco s nadálou situací dělat. Asi jako když jsme ve stáří, nebo kdykoli v průběhu života, upoutáni na lůžko a musíme jen čekat, zda se o nás někdo postará.
Řehoř Samsa se bohužel setká s odporem, nechutí a je celé své rodině na obtíž. Bylo mi ho opravdu líto, ale těžko říct, jak bychom se my sami v této situaci zachovali.
Možná že jsme Řehoř Samsa a že si jenom namlouváme, že naši blízcí nás "milují." Kdo by obstál v této hmyzí zkoušce? A když naší příbuzní zestárnou a stanou se brouky, kteří leží na zádech a hýbají nožičkami, jak se zachované my? Tahle povídka je o nás.
Knížka bezesporu patří k povinné četbě. I tento poněkud depresivní Kafkův způsob psaní má něco do sebe a vede k zamyšlení...
Musím se přiznat, že Řehoře mi bylo hodně líto.
Když už nic jiného, je to opravdu originální a neotřelé. Ve své době z toho museli být lidi asi vedle, protože ani dnes to není žádné pohodové čtení. Přes očividně morální aspekt má kniha až hororovou atmosféru. Za totálně absurdní a ulítlý námět dávám o hvězdu více, protože originalita se cení :-)
Znáte rčení: "Co tím chtěl básník říct?" Tak přesně tato věta se mi celou dobu honila hlavou při čtení Kafkovy Proměny. Ano, hlavní postava se mění na nechutného brouka... a? A co? Proč? Co s tím mám dělat? Má tato proměna symbolizovat, že Samsa byl celou dobu nechutný a odporný a nyní se pouze mění ve svoji pravou podstatu? Nebo si Kafka chtěl jenom vypsat pár nechutných popisků? Díky bohu, že jde o tak krátké dílo.
Po celou dobu čtení této novely jsem si neustále připomínal nesmyslnost proměny člověka v brouka. Ať je to pojato jakkoli alegoricky, právě postava odporného brouka mi knihu znechutila. Rovněž se mi nelíbila naivita Řehoře, který si myslí, že když se ve dveřích objeví velký, odporný brouk, rodina ho s nadšením přijme. Ani závěr mě nijak neuchvátil - rodina si oddechne, že se Řehoře i nájemníků zbavila, a plánuje si šťastnou budoucnost. Asi jsem Kafkovy myšlenkové pochody nerozklíčoval...
Tohle čtení rozhodně není pro každého. Komu není blízký Kafkův životní pocit, náhled na svět a na vlastní místo v něm, ten asi tuto svéráznou alegorii těžko pochopí. Ale je úchvatná. Aspoň mně tak připadá. Nicméně možná je to pouze tím, že jsem podobně postižená jako Kafka (snad ne :)
Ehm. Stojím před úkolem napsat o "Proměně" smysluplný komentář, což není zas tak jednoduché jak by se mohlo zdát. Před přečtením této povídky jsem se předem obrnil mnoha kratšími povídkami, které jsem se snažil zpočátku pomocí symbolů nějak interpretovat, ale pak jsem to vzdal a četl a představoval si významy vět přesně tak jak jsou napsány (bylo to dle mého mnohem záživnější, interpretace by mnohé z těch povídek změnila natolik, až by je zničila). Žasl jsem nad Kafkovým stylem, který nechával vše, o čem psal, v pár slovech a přesto pomalu ztrouchnivět, dokonce jsem mu ve své hlavě dával přídomek otec dekonstrukce.
A pak přišla Proměna. Možná kvůli své - na povídku - velké délce a vlastně pouze jednoho místa děje jsem si začal klást otázku, které jsem se při jiných, kratších, povídkách záměrně vyhýbal - co to vlastně všechno znamená?
Je asi mnoho úhlů jak na Proměnu nahlížet. Co mi přijde nejzajímavější, je ale pomíchat všechny tyto úhly dohromady, protože pak - podle mě - máme největší šanci zjistit, co Proměna skutečně je - resp. o čem vypovídá.
Muž se promění v hmyz. Přes veškeré obtíže, které mu jeho nová podoba přinesla, dost nečekaně v sobě stále nese obsesi svou prací. Ve stejnou chvíli, kdy se bojí, že při náročném slézání z postele rozbije hlavu, se snaží uklidnit své rodiče a svého nadřízeného. Velmi mě zaujal ten rozpor - dlouhý omluvný monolog Řehoře-pracujícího a mezitím jeho trápení s novou podobou. Jako kdyby oba tyto aspekty měly pro Řehoře stejnou váhu. Jako kdyby nepochopil, že jako hmyzu mu dělá problém vylézt z postele, když se snažil nadřízenému namluvit, že půjde do práce ihned, co vstane - sám Řehoř si tímto byl dokonce jistý. Každé ráno vstávání ve 4 ráno a honem na vlak a na "obchodní cesty", vidím v tom člověka, který si na něco zvykl, k něčemu se svým zvykem přimkl natolik, že ani něco tak zásadního jako proměna v brouka s ním ani nehne.
U čeho bych se chtěl dále v krátkosti zastavit je změna hlasu Řehoře a změna komunikace. Řehoř se sice stal broukem, ale myslel stále jako člověk (tedy, pokud jeho strojový život, který vedl předtím považujeme za "lidský") a to, že mu lidé nerozuměli, neznamenalo, že on nerozuměl jim. Popravdě to pro mě bylo vcelku překvapení, protože jsem čekal něco na způsob popisu existenciální opuštěnosti člověka - uvědomění si toho, že nikdo nikomu nerozumí. Ale co Kafka popisuje, je mnohem tragičtější. Rodinu Řehoře totiž ani nenapadlo, že by jim Řehoř-brouk mohl rozumět, vždy když nad tím jen letmo přemýšleli, tuto myšlenku zavrhli, vždyť Řehoř byl přece obludou a když mu nerozumíme my, nerozumí ani on nám. Zde se ztrácí veškerá naděje, kterou známe z různých příběhů o lidech komunikujících pouze mrkáním nebo malíčkem nebo kdoví čím ještě. Ale co je důležité naděje se neztrácí z vnější - osudové - příčiny, ale ze strachu přijetí změny ze strany rodiny a snad i z její pohodlnosti a především "přijetím osudu". Když se stalo něco tak absurdního - a tak osudového - jako že se náš syn změnil v příšeru, tak se prostě nedá nic dělat. Nedá se nic dělat. Často odvrhujeme možnost, že by nám mohl někdo/něco pro svoji naprostou odlišnost porozumět a je těžké zkusit si přiznat, že nám tento někdo/něco rozumí - a možná je to tak, že nám rozumí, až poté co tuto možnost mu porozumět odvrhneme.
A v mém komentáři poslední - ale celkově zdaleka ne poslední, jen už jsem příliš unavený a myšlenkově vyčerpaný - aspekt je spojenost osoby se svým tělem. Když se Řehoř stal broukem, postupem šlo vidět, že se jím "stával více a více", tak nějak začínal s tělem souznívat, což šlo např. dobře vidět v pasáži, kdy ho bavilo lézt po stropě nebo když mu chutnalo jiné jídlo než jako člověku. Jde o to, že je krásně ukázáno, že nejen duch svým způsobem dokáže ovlivňovat tělo, ale i tělo ducha. Řehoř proměněný v brouka byl původně brouk pouze tělem, pak se ale pomalu stával i duchem. Možná v tom vidíme svižnost materiálních změn a zdlouhavost těch psychických, co je ale nejdůležitější, je opravdu to, že se člověk začíná bát, zda je jeho duševní lidskost dostatečně pevná a zda nás snad jen naše těla - což si asi málokdo kdy přizná - nechrání předtím, aby byly naše duše nezřízenými zvířaty. (jak krásně je to obrácené od obecných myšlenek nad vztahem těla a duše :-) )
Tedy - co to vlastně všechno znamená?
Nevím. Je vidno, že v každém aspektu, které jsem se snažil popsat, jde vidět jak komičnost (často skrytá kritika maloměšťáctví, ale i jiná - "věčnější" komičnost) tak tragika. Až nevím, zda se smát či plakat, filozoficky bych rád ukončil tak, že jediné co vím, co dělat, je přemýšlet - ale má to smysl, když je vše tak dvoj(až nekonečně)sečné a přijít k jedinému smyslu Proměny je tedy nereálné?
Od této knížky jsem nečekala sice nic úžasného, ale i přesto mě dokázala zklamat.
Štítky knihy
hmyz bibliofilie, bibliofilství, knihomilství proměna, přeměna světová literatura
Část díla
- Proměna / Premena 1915
Nádherná knížka, na zamyšlení. Po opětovném přečtení jsem si uvědomila, že nejde ani tak o proměnu hlavní postavy Řehoře, ale spíše o proměnu jeho rodiny. Tak to alespoň vnímám já. Franz Kafka poukazuje na sobeckost, pokrytectví a zbabělost lidí, na to, jak jednoduše přehodí přes palubu někoho, kdo je na obtíž. Samotná hlavní postava je zde vykreslena jako klasický hrdina, který se zajímá hlavně o pomoc ostatním, a ne o sebe.