Proměna
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320234/bmid_promena-VEk-320234.jpeg
4
4368
4368
Unikátní vydání novely Franze Kafky Proměna v nejstarším českém překladu připravilo nakladatelství Teapot na podzim pro všechny čtenáře i milovníky krásných knih a umění. Jedinečný umělecký skvost s originálními litografiemi Petra Nikla vychází 28. října 2016, 101 let po prvním uveřejnění. Bibliofilie je vydána v omezeném počtu 150 číslovaných a signovaných ručně vázaných výtisků. Z německého originálu Die Verwandlung vydaného nakladatelstvím Kurt Wolff Verlag (Lipsko, 1916) přeložili v roce 1929 Pater Ludvík Vrána a František Pastor. Tohoto překladu vydání druhé.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2016 , TeapotOriginální název:
Die Verwandlung, 1915
více info...
Přidat komentář
[Maturitní četba.] Pozoruhodné dílo, na němž mě obzvlášť zaujaly čtyři věci:
(1) Čekala jsem vypravěče, který se bude od děje cynicky distancovat, ale autor přitom vůbec nebyl necitelně objektivní, jak je patrné třeba ve scéně, kdy spolu smutní matka s Markétkou. Překvapily mě také pasáže, jež Kafka zřejmě nemyslel tak docela vážně – cosi jako humor, není-li to příliš silné slovo. Konstatuje absurdní aspekty skutečnosti, protože jsou její součástí; lze myslet realismus bez humoru?
(2) Dílko není bezvýhradně uzavřené do sebe, místy se autor obrací ven – především když kritizuje nakládání s drobnými zaměstnanci a když ve čtenáři vyvolává úvahy o rodině. Tím samozřejmě nechci říci, že by Kafka tvořil pro někoho jiného než pro sebe; ale psát sociální kritiku do šuplíku je -- zvláštní.
(3) Jistě, Řehoř se neptá, „proč“ se mu to stalo. Ale ptá se zato: „Opravdu to tak je?!“ – a v tom tkví samozřejmě explicitní vnitřní drama, které se tak často „Proměně" upírá.
(4) Je znát, že Kafka skutečně psal rychle, protože jeho styl není zatížený, naopak je přímočarý a lehký: podle toho se také povídka čte. Brutální krásou – a ještě víc zajímavostí – vyniká závěrečná pasáž, kde si rodina ráno vyjede za město tramvají: ta mě zasáhla a otřásla mnou, je to exprese nalakovaná jako idyla. A také Řehořova úvaha: nejsem zvíře, když oceňuji hudbu. Odvolává se k hudbě v kauze humanity…
Proměna je fajn. Četla jsem ji poprvé k maturitě, pak na VŠ na filosofii a nakonec viděla divadelní zpracování. Dá se toho v ní najít více, srovnávat ji s Kafkovým životem, hledat v ní různé významy a prvky. Mě nejvíce zaujala část, jak Řehoře měli všichni rádi jen, pokud jim byl potřebný, něco jim přinášel a dělal, co ostatní chtěli. Jakmile toto zmizelo, změnil se v brouka a nic nepřinášel, ale naopak něco potřeboval, byl na obtíž.
Možná mi uniká pointa knihy, ale mně se tohle zkrátka nelíbilo. Ano, je to čtivé a pozoruhodné téma, ale vystavět na tom celý příběh? Měla jsem chuť některé pasáže přeskočit, jak jsem byla znuděná, ale nakonec jsem ji kvůli délce přelouskala celou. Podruhé už po ní asi nesáhnu.
Nepochopila jsem, co na tom všichni mají. No tak je ten chlap brouk. No tak se lidi v jeho okolí nechovají hezky. A co. Asi mi něco uniklo. Využívali ho a on se nechal, což byl jediný důvod, proč ho měli rádi. Tento námět je v bleděmodrém v každé knize. Hm.
Tak vám nevím. Tohle je na interpretaci hodně těžké. Hodně napovídá Kafkův život, který se v Proměně velmi silně odráží. Těch autobiografických prvků je tam hodně, ale...
Čistý faktografický realismus v kombinaci s iracionálními prvky nechává čtenáře bez jakékoliv berličky a ten si sám musí mnoho věcí domýšlet, aby pochopil, o čem kniha vlastně je a co to všechno znamená. A přesně tohle na knihách miluji. Hledat si v nich své vlastní významy. Něco z toho vám předvedu, ale neberte mě doslova. Budou to pouze moje myšlenky nad knihou. Ani v nich nehledejte odpovědi na otázky, co si myslím, že autor svým dílem chtěl říci. To přiznávám rovnou, že nevím.
Další text bude obsahovat SPOILERY.
Pro mě to byla kniha především smutná až mrazivá. Groteskním situacím jsem se moc nesmál, spíš ve mně vzbuzovaly lítost. Řehoř byl sám, hledal sám sebe, hledal vztah. Nakonec byl ale odvržen i těmi nejbližšími. Přišel o své lidství, ale ne svou vinou. Byl odvržen. Mrazivé je, jak rychle člověk zapomene. I když o druhém víme, že je to člověk, ale je najednou v jakési jiné formě, tak se velmi brzo stává věcí. Nelidskou, Necítící. A ještě navíc na obtíž. Syn, bratr, a přesto z něj nakonec byla jen nepotřebná věc.
Kniha sice vyšla v roce 1915, ale vnímáte taky tu předtuchu holocaustu? Hrdina/spisovatel židovského původu se vnímá jako obtíž pro svou rodinu/společnost. Ta silná úleva, kdy už zemře a nebude způsobovat problémy. Metafora obtížného hmyzu je pro Židy také dosti příhodná. Mohl toto Kafka vnímat už ve své době?
Je hlavní hrdina adolescent, který hledá svou vlastní identitu? I když bude věkově starší, tak mi tak připadá. Je plný protikladů a nejistoty. Má sice jistou pozici v rodině a zaměstnání, ale tak tomu je jen navenek. Ve skutečnosti si myslím, že tu jistotu právě hledá. Je to ale člověk, který své místo vůbec nezná a touží ho najít/získat. Společnost je ale proti němu, a tak se mu to nedaří. Sám se vnímá jako příliš odlišný. Možná proto ta metafora nestvůrného hmyzu. Kým je a jaký je, to v knížce ale není. Vnímám ho pouze natolik odlišného, že musí žít sám. Osudový samotář.
Tak toto jsou tři mé úvahy o novele, která je i přes svou zjevnou fantastičnost, tak surově reálná.
Vybral jsem si ji před lety na Gymnáziu, protože byla z Kafky nejtenčí. :)
Bral jsem ji v duchu ovlivnění existencialismem jako paralelu, že když se Vám staně něco strašného, tak po období litování jste nakonec na obtíž i těm nejbližším a Vaší smrtí se nakonec uleví nejen Vám.
Smutná kniha i když proměnou v brouka usměvnou formou.
Kniha se mi moc nelíbila. Chápu co tím autor chtěl říct ale dlouhý popis mě neuchvátil
Příliš jednoduché. Tohle jsem měl číst, když mi bylo 13 letech. Fuuuuck.
Samozřejmě, že je to furt dobré dílo, které dokáže oslovovat mnoho lidí po celém světě i o dekády později, ale vzhledem k tomu, že je to úzká knížečka, tak to podle mě nejde zas tak do hloubky. Navíc jsem o Proměně slyšel 100x ještě před tím, než jsem se k ní dostal, tudíž mi ta bizarní situace neudivovala a jenom jsem si odškrtával; kafkovská sebelítost, příkrý otec...
Některé scény jsem si ale živě představil a v mé fantazii byli poněkud groteskní a směšné, nad čímž jsem se dobře zasmál. Přitom si ale nemyslím, že takový byl autorův záměr. Kniha je to naopak docela smutná a sebelítostivá, jenže já jsem asi příliš cynický na to, aby mě autor takhle citově "zpracoval" v takto úzkém rozsahu.
Navíc: Samsovo nedostatečné reflektování vlastní situace mi zabraňovalo pocítit k němu jakékoliv sympatie.
Je až mrazivé, jak Kafka vystihl podstatu tohoto díla - ze dne na den se i z toho nejmilovanějšího člověka může stát někdo úplně cizí. Někdo, kdo je nám lhostejný a na koho se ani podívat nemůžeme. A napsal to takovou formou, že to celé působí jako absurdní vtipná povídka, ale ve skutečnosti je to další nestárnoucí nadčasové dílo.
Může obsahovat drobné SPOILERY???
„Ale když tu po opětovném namáhání zase ležel a oddychoval jako předtím a znovu viděl, jak nožičky spolu zápolí snad ještě krutěji, a nepřipadalo mu již možné vnést do té zvůle klid a řád, říkal si zas, že nemůže setrvávat v posteli a že nejrozumnější bude obětovat vše, jen bude-li tu sebemenší naděje, že se tím z postele vysvobodí. Zároveň si však znovu a znovu připomínal, že mnohem lepší než zoufalé rozhodnutí je klidná a nejklidnější rozvaha.“
Nikdy bych nevěřila, že mě to bude tak bavit. Situační humor, groteskní situace (i jsem se rozesmála) vzápětí střídají pasáže, které mě nutily k zamýšlení. Třeba: proč je naše společnost nastavena tak, že tak silně vnímáme pochybení člověka? - neochota vcítit se, pochopit, porozumět, jako by člověk před momentem, kdy pochybil, vůbec nic nedokázal…; Jak naši nejbližší reagují na vnější změnu (proměnu)? – jsem to přece pořád já, tak proč se ke mně chovají odtažitě, co všechno může maskovat změna chování (strach, odpor, bolest, láska, …) – lidé mají velké rezervy, když přijde na vyjádření niterných strachů…
Proměna. Všichni jí procházíme. Sice na první pohled ne tak drastickou jako Řehoř Samsa, ale na další třeba uvidíme, že byla velká, že okolí nebo i my sami jsme měli s přijetím problémy, nějakou dobu nám trvalo, než jsme se se změnou srovnali, nebo se v našich očích někdo proměnil tak moc, že už s ním nechceme nic mít… Také ostatní postavy v rodině hlavního hrdiny projdou jistou proměnou.
A kde byla ta pověstná bezpodmínečná láska, o které ze všech stran slýcháme? Kafka nic nemaluje na růžovo a to se mi na něm líbí. … Z nejmilovanějšího člověka se může stát ze dne na den přítěž. Stane se z něj „obtížný hmyz“. Obviňování na sebe nenechá dlouho čekat…
Od 1. vydání uplynulo více než 100 let. Pro mne je to dílo nadčasové. Určitě mi uniká spousta významů, ale líbí se mi…
Po první poznámce v deníku : "jakože cože, tohle má být klenot literatury ?"
Nakonec musím uznat, že to něco do sebe má, i když z toho při čtení kape na maják.
Skutečnost, jak rychle se dá odepsat člověka, protože už nepřináší rodině peníze, je ta myšlenka na závěr.
Ano je to klasika...Ale ta nej klasika jakou znám. Patří k těm věcem od Kafky, které jdou asi nejsnáze přečíst /ze Zámku a Procesu bych si dnes už akorát hodila mašli, ale v mládí člověk vydržel hodně, protože nebyl , ač to nechápal, většinou poznamenán skutečnou krutostí a tíhou života/. Zajímavé je, že Proměnu přečetla a snad i pochopila moje náctiletá dcera, která jinak moc nečte....
Na knize by měl být nápis: "Pozor ! Varování Národního ústavu pro duševní zdraví: ,Kniha může vyvolat nepříjemné duševní stavy zahrnující pocity absurdity bytí, depresivní rozlady a poruchy spánku."
Při čtení Kafky se často cítím jako uprostřed nepěkného snu. Ležím na zádech v bahně a marně se snažím zvednout, natož abych byl schopen dát ruce pod tělo a opřít se o zem. Feel it? Z vlastní zkušenosti nedoporučuji jako čtení před spaním :)
Chtěl jsem poznat Kafkův um a taky jsem ho poznal. Pohrává si se čtenářem podle své chuti, nehledě na to, jak moc je celá povídka absurdní. Bavil jsem se od začátku do konce.
Tahle povídka na první pohled působí absurdně, nelogicky, jako naprostý nesmysl, ale nesmysl to není a nikdy nebude. Většinou když se vás už v anotaci snaží přesvědčit, že se jedná o jednu z nej povídek vůbec, říkáte si, to sotva. Ale pro tuhle povídku to určitě platí. nejlepší knihy jsou ty, které ve vás vzbudí nějaké pocity, kromě pocitu ,,tuhle knížku fakt nesnáším". A to tahle kniha fakt splnuje, ne ten pocit ,,tuhle knížku nesnáším", ale pocit, tahle knížka je prostě o životě. Nechci tím říct, že je možné proměnit se v brouka, autor s tím pracuje jako s metaforou pro odcizení své vlastní rodině. I ti nejbližší pro nás mohou být ti nejvíc vzdálení, pokud nás neberou takový jaký jsme. Z příběhu Řehoře mi bylo velmi smutno, Řehoř pro svou rodinu dělal první poslední a oni ho tak rychle odepsali. To co prožíval po své proměně nebyl život, nejhorší bylo, že se jeho rodina potom ani neostýchala dávat mu jasně najevo, jak moc se ho už chtějí zbavit.
Podle mého názoru byl Řehoř taky člověk, který svůj život odkládal pořád na potom, dokola se jenom stresoval, že přijde pozdě do práce(i v téhle absurdní situaci) , která ho vůbec nebavila, ale dělal jí jen kvůli rodině. Těšil se až konečně vynadá šéfovi a začne žít podle svého, jenže to už nestihl.
Každý si tuhle povídku vyloží trochu jinak, a právě to je na ní další hezká věc.
Štítky knihy
hmyz bibliofilie, bibliofilství, knihomilství proměna, přeměna světová literatura
Část díla
- Proměna / Premena 1915
....a od té doby mám problémy s čímkoliv, co má krovky...
Šílené. Zvrhlé. Nesmírně sugestivní!