Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532046/bmid_slepa-mapa-65c9dcbded670.png
5
6297
6297
„Lidé přicházejí na svět z různých důvodů – z lásky, náhodou, nebo omylem. Já jsem se narodila kvůli bytu,“ předesílá hlavní hrdinka Anežka na začátku ságy o trojici žen, která se začala psát už před první světovou válkou. Do Anežčina osudu se promítají nejen životní příběhy jejích rodičů a prarodičů, ale i krutý dopad dějinných událostí. Její babička Anna odjela přes odpor rodičů do pohraničního městečka na severu Čech, aby tam se svým vyvoleným začala nový život – ten se však záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později se pak s těžkými začátky potýká i jejich dcera Alžběta, donucená prchat před německou armádou zabírající Sudety. Po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu – tentokrát v podobě důstojníka StB – i život vypravěčky Anežky... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Interpreti: Veronika Gajerová
více info...
Přidat komentář
Za mě zatím nejslabší dílo autorky. Celé je to vlastně o ničem, žádná myšlenka není hlouběji rozvedena, a nejúnavnější je snad neschopnost hlavní postavy příjmout zodpovědnost za své štěstí. Bohužel než soucit budí Anežka spíše únavu. Pokud její postava měla trpět úzkostmi nebo depresí, chtělo to uchopit lépe.
Konec je úplně mimo, deus ex machina vážně nefunguje a tady akorát dodává na komičnosti.
Velmi čtivý příběh tří generací na pozadí historických událostí 20 století. Nenašla jsem v knize ani jedno hluché místo, abych ji mohla odložit. Krásná kniha
Paní Mornštajnová...neustale o ní slyším jak bych si ji měla přečíst a přestože toto není vůbec můj žánr sedlo mi to. Dle mého názoru její knihy i vyžadují nějakou vyzrálost proto aby člověk pochopil smysl. Silné příběhy tři žen, které nic nezlomilo a nebály se jít za svým. Mě kniha bavila od začátku a rozhodně se k ní ráda vrátím a i si do budoucna přečtu další knihy pd této skvělé spisovatelky.
Jedna z nových českých knih, které se chytnou nějaké zajímavé dějinné myšlenky, ale nedovedou ji nijak extra podat. Pointa příběhu mají asi být české dějinné zvraty a paradoxy 20. století a zatímto účelem se vynořují nové a nové postavy. Trošku mi to připomínalo Vondruškovu Husitskou epopej, ale zde se autorka naštěstí povětšinou držela u hlavní linie.
Samotné zvraty a paradoxy mě nijak zvlášť neberou (moje rodina by vydala na podobný román), pokud i ta kniha, autorův styl samotná není ničím výjimečná. Aby bylo jasno - rozhodně neříkám, že je kniha ztráta času, to určitě ne. Jenom to podle mě není takový objev. Spíše skvělé čtení na dovolenou.
Konec mě opravdu překvapil... I když si to dovedu představit jinak než happy end à la deus ex machina ;-) Ale nebuďme zlí, že :-)
Opět po skvělých recenzích a komentářích, že Slepá mapa je lepší než Listopád mě to moc nechytlo. Kapitola o švadlence jak krásně umí šít, pak zase o malířce, celá sága rodiny je jaksi nezajímavá, sem tam mě to chytlo, ale víceméně mě to moc nebavilo. Nadále pro mě zůstává nejlepší Listopád, druhá kniha, kterou jsem od Mornštajnové četl a která mě navnadila na starší díla. Knihu jsem dočetl jen se sebezapřením, několikrát jsem to chtěl vzdát, ale konec s estébákem Hrubým mě opět chytl, ten už mě připomínal Listopád. Jinak je to klasický román pro ženy.
Až po knize Hana, ze které jsem byla naprosto nadšená, jsem sáhla po autorčině prvotině Slepá mapa. I v této knize, i když se jedná o prvotinu, je znát autorčin specifický styl psaní, který jsem si naprosto zamilovala. Hana za mě byla lepší, ale je to pouze tím, že je v ní více emocí, vzhledem k tématu. Tato kniha je za mě ale taky super. Je rozhodně rozsáhlejší a více se zde vypráví. Nic z toho samozřejmě není na škodu. Naopak. Oceňuji, že vzhledem k dlouhému časovému úseku, ve kterém se děj odehrává můžeme nahlédnout do většiny důležité historie naší země. Člověk si projde jak první, tak druhou světovou válkou, ale i komunismem.
Na knihách Aleny Mornštajnové se mi líbí, že hlavními hrdinkami jsou vždy ženy. Přece jen působí jinak, když je do prostředí koncentračního táboru, světových válek nebo komunismu vhozeno křehké ženské pohlaví. Miluji, že každá hrdinka, i když je mezi nimi přímá generační linie, je naprosto jiná. Každá má jiné sny, zájmy či vyznává jiné hodnoty.
Příběh sice působí obyčejně, ale obyčejný rozhodně není. Zpočátku jsem měla problém orientovat se ve jménech, nebylo zrovna duchaplné pojmenovat všechny tři hrdinky na písmeno A. Ale postupně jsem se orientovat dokázala a pak stál příběh zato. Autorka umí bravurně poskládat dějové linie tak, aby na sebe perfektně navazovaly, někdy se i dokonce překrývaly a přitom v člověku dokázaly vzbudit tolik emocí. Obě války jsou zde popsány naprosto jednoduše, tak jak je vnímali obyčejní lidé. Čím více se kniha posouvala v čase, tím více mě bavila. Všechny tři ženy jsou naprosto bravurně vykresleny, působí na mě tak, jako bych je osobně znala. Trošku mě mrzí, že Anna s Antonínem v knize neměli tolik prostoru. Díku tomu je za mě tato část nejslabší. Respektivě, nedotkla se mě tak jako příběh Alžběty nebo Anežky. Tyto dvě ženy byly naprosto zvláštní, hlavně nejmladší z nich. Každá si musela projít různými životními útrapami, které je nikterak nezlomily, naopak z nich učinily ty nejsilnější ženy. Vzhledem k okolnostem mě nejvíce zasáhl právě příběh Anežky. U Alžběty obdivuji, jak se po tom všem na konci zachovala, hlavně k Ludvovi.
Kniha ve mně probudila zase tolik emocí, že budu potřebovat chvíli, abych to rozdýchala. Pět hvězdiček je v tomto případě málo.
Maličko optimističtější než Hana, ale přesto je z každého řádku cítit že dobré věci nejsou tak důležité a jsou zmíněné jen mimochodem, ale vše se nakonec ve špatné obrátí. Pozitivně hodnotím dvě věci. Zaprvé, že je i z textu cítit dobovost. Děda s babi používají tehdejší mluvu, manýry i myšlení. Naopak Anežka už pak mluví úplně jinak, neformálněji. A zadruhé, že se autorka s ničím nezdržuje. Děj rychle ubíhá a na žádnou myšlenku či dějový spád nemusíte čekat. Nebojí se i spoilerovat, pokud to dané popisované téma vyžaduje. 3,5*
Výborně popsané životy 3 generací žen, ne přeplácaně, ale stále víc než dostatečně. Autorka vás prostě umí vtáhnout do děje a hrozně mě její styl psaní baví. Líbí se mi, když do příběhu někde zapojí novou postavu, která u vás může vyvolat negativní emoce, ale na další stránce popíše jejich příběh a vy najednou i pro postavu, která vám byla hodně nesympatická, najednou máte pochopení. Skvělé dílo.
(SPOILER)
Příjemná kniha, vlastně románová kronika jedné rodiny zasazená od doby 1. světové války do 90. let 20. století. Autorka vypráví příběh tří generací žen a jejich často tragické osudy s lehkostí a poměrně jednoduchým stylem, který se dobře čte, ale na rozdíl od Hany se mě kniha příliš emocionálně nedotkla. Popravdě nejsilnější místo pro mě bylo na samotném konci, kdy se Alžběta konečně setká s dědicem věcí po minulých majitelích svého bytu.
Trochu mě překvapila podobnost osudů většiny postav v knize, skoro každému zemře partner za tragických okolností. Už mi to připadalo jako příliš mnoho náhod na jednu rodinu. I některé další drobnosti nedávají smysl - Boženka žijící ve smíšeném manželství, nadto s nezvěstným mužem, určitě nemusela odcházet do Německa (tito lidé zpravidla nebyli do Německa odsunuti vůbec a majetek minimálně českému partnerovi zůstával), a zvláště ne takto brzy po konci války, kdy si sudetští Němci ještě ani nedovedli představit, co se na ně chystá (její a Hermannových rozhodnutí je vyloženě divné, i když chápu, že kvůli ději to autorka potřebovala). Také dvě klíčová rozhodnutí Anežčina mi nešla na rozum, ale zase: bez nich by se děj neposunul. Budu to brát tak, že lidé pod tlakem občas dělají neuvěřitelné hlouposti.
Asi jsem od knihy čekala trochu více. Dobře se četla, děj hezky ubíhal, to ano. Na mě bylo v knize moc postav, místy jsem se ztrácela. Co se týká vztahů, žena a muž, hodně naivní až pohádkové. Velice úsměvně je zde popsáno soužití s kvartálním alkoholikem, pán jako by si chodil jen odskakovat na tenis po dobu 20 let a opětovně velice dobře fungoval ve všem, jako by se nechumelilo .Konec byl alespoň překvapením.
Už potřetí jsem se přesvědčila, že Alena Mornštajnová je Paní spisovatelka. V této úžasné knize prožijete tři životy, děj zachycuje poměrně dlouhý časový úsek a přišlo mi, že toho v knize bylo popsáno hrozně moc, ale zároveň toho vůbec nebylo příliš, nepřišlo mi to nijak "přeplácané", zkrátka tak akorát. Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Veroniky Gajerové a je to opravdu skvěle namluvené, takže knihu jsem si moc užila.
Prolétla jsem celým dvacátým stoletím… A mé srdce obsadilo tolik postav, že je nespočítám na prstech svých rukou.
Moje třetí od Aleny Mornštajnové… Neuvěřitelně silná a krásná. Kniha Slepá mapa.
Když čtu její knihy, žasnu nad jejím vypravěčským umem. Nad tím, jak vyvážené její příběhy jsou. Je v nich tolik dobra, kolik je v nich zla. Tolik krásy, kolik odpornosti. Nebo já to tak alespoň vidím.
Výlety do dějin naší země v podání Aleny Mornštajnové nabízejí to nejdůležitější – lidskost v celé své kráse. Politické události se dotýkají obyčejných lidí, kteří vyrůstají a stárnou na pozadí dějin. Postavy se rodí nové, postavy umírají. A vy to všechno žijete s nimi. Stanete se členy jedné velké rodiny, kterou pak nechcete opustit.
Slepá mapa je neuvěřitelné dílo, kterým bych chtěla životem proplout mnohokrát. Myslím, že to nebude nemožné, protože já osobně nepovažuji knihy paní Mornštajnové za nezapomenutelné. Jak jde čas – zapomínám. Vnímám jen obrysy, střípky mihotavých životů, které autorka vytváří. Ale vlastně je to dobře – budu se do nich moci znovu nořit jako poprvé. A to je dar – objevovat znovu všechny ty krásné příběhy nedokonalých postav. Znovu se rozplakat, když je s poslední stránkou ztrácíme.
Silné, velkolepé a tolik živé.
Prostě dílo paní Mornštajnové.
Tak tenhle příběh mě bavil ze všech přečtených knih Mornštajnové nejvíc, ani nevím přesně čím to bylo. Tři generace a s nimi související životní trable, komplikované vztahy partnerské i rodinné. Prostě výborný!
Tato kniha od Mornštajnové patří k těm slabším. Čekala jsem strhující román jako byla Hana a dostala jsem červenou knihovnu. Což by mi nevadilo, pokud by byla kniha dobře napsaná, ale z některých přihlouplých dialogů a zbytečného sexismu mi bylo trapně. Prosím tohle ne.
Další Mornštajnová opět nezklamala, naopak mě překvapilo, jak nabitá knížka to byla. Skrývá příběh tří generací žen - Anny, Alžběty a Anežky, které prožiívají spoustu životních zvratů a čelí nelehkým situacím.
Já tyhle komorní romány o životě obyčejných lidí v Česku od Mornštajnové prostě můžu. Moc mě to bavilo, dozvěděla jsem spoustu drobností o životě v tehdejší době, jak se třeba knihy musely objednávat dopředu a nešlo jen tak nakráčet do knihkupectví a nějakou si pořídit nebo jaké rozpory byly mezi Němci a Čechy v pohraničí. Já určitě doporučuju, jen na mě ta knížka emocionálně asi nezapůsobila tolik, jako třeba Hana a Listopád, takže trochu ubírám na hodnocení.
4,5️
Anežka, dcera Alžběty a vnučka Anny, vypráví příběh. Příběh linoucí se přes tři generace, několik režimů a politických událostí, příběh jedné rodiny a blízkých rodinných přátel, kteří se postupem času rodinnými příslušníky doopravdy stali. Příběh o tom, že za rodinu se musí bojovat a že stojí za to, si udržet lásku. Ať jsou poměry, jaké jsou. Ať je první nebo druhá světová válka, ať vládnou komunisté nebo se v kraji (ale i srdcích - a myslích) rozlévá svoboda. Příběh o tom, že je důležité vědět, komu věřit a že si někdy člověk hřeje hada na prsou.
Slepá mapa je po Haně druhou knihou, kterou jsem od Aleny Mornštajnové četla. Natolik jsem si zamilovala styl paní spisovatelky, že si rozhodně pořídím i všechny ostatní její knihy. Naprosto úžasně, poutavě a s citem popisuje osudy a rozpoložení postav, čímž si mě úplně získala. Od čtení jsem se nedokázala odtrhnout, přečetla jsem ji jedním dechem. Připadala jsem si, jako bych seděla u Alžběty v kuchyni, jako bych se s Anežkou chodila starat o nemocné do Žlutého domu nebo zalévala květiny v patře jako Anna, když vyhlížela svého Antonína.
Doporučuji všem!!!
Kniha se čte skoro sama...zajímavé postavy se proplétají nevšedně všedními životními osudy, ztrácejí půdu pod nohama, začínají znovu, dělají chyby i šťastná rozhodnutí. Dotýkají se velkých dějin, ale nikoli fatalisticky nebo zoufale. I při zachycování těžkých dob je autorka tak nějak optimistická,a to je mi na jejím díle nesmírně sympatické.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Mornštajnová má vypravečský talent, její styl psaní mi vždy vynahradí chybějící dějové wow zvraty. Jen zdánlivě obyčejný příběh,...konec mě potěšil.