Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532046/bmid_slepa-mapa-65c9dcbded670.png
5
6399
6399
„Lidé přicházejí na svět z různých důvodů – z lásky, náhodou, nebo omylem. Já jsem se narodila kvůli bytu,“ předesílá hlavní hrdinka Anežka na začátku ságy o trojici žen, která se začala psát už před první světovou válkou. Do Anežčina osudu se promítají nejen životní příběhy jejích rodičů a prarodičů, ale i krutý dopad dějinných událostí. Její babička Anna odjela přes odpor rodičů do pohraničního městečka na severu Čech, aby tam se svým vyvoleným začala nový život – ten se však záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později se pak s těžkými začátky potýká i jejich dcera Alžběta, donucená prchat před německou armádou zabírající Sudety. Po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu – tentokrát v podobě důstojníka StB – i život vypravěčky Anežky... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Interpreti: Veronika Gajerová
více info...
Přidat komentář
Už potřetí jsem se přesvědčila, že Alena Mornštajnová je Paní spisovatelka. V této úžasné knize prožijete tři životy, děj zachycuje poměrně dlouhý časový úsek a přišlo mi, že toho v knize bylo popsáno hrozně moc, ale zároveň toho vůbec nebylo příliš, nepřišlo mi to nijak "přeplácané", zkrátka tak akorát. Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Veroniky Gajerové a je to opravdu skvěle namluvené, takže knihu jsem si moc užila.
Prolétla jsem celým dvacátým stoletím… A mé srdce obsadilo tolik postav, že je nespočítám na prstech svých rukou.
Moje třetí od Aleny Mornštajnové… Neuvěřitelně silná a krásná. Kniha Slepá mapa.
Když čtu její knihy, žasnu nad jejím vypravěčským umem. Nad tím, jak vyvážené její příběhy jsou. Je v nich tolik dobra, kolik je v nich zla. Tolik krásy, kolik odpornosti. Nebo já to tak alespoň vidím.
Výlety do dějin naší země v podání Aleny Mornštajnové nabízejí to nejdůležitější – lidskost v celé své kráse. Politické události se dotýkají obyčejných lidí, kteří vyrůstají a stárnou na pozadí dějin. Postavy se rodí nové, postavy umírají. A vy to všechno žijete s nimi. Stanete se členy jedné velké rodiny, kterou pak nechcete opustit.
Slepá mapa je neuvěřitelné dílo, kterým bych chtěla životem proplout mnohokrát. Myslím, že to nebude nemožné, protože já osobně nepovažuji knihy paní Mornštajnové za nezapomenutelné. Jak jde čas – zapomínám. Vnímám jen obrysy, střípky mihotavých životů, které autorka vytváří. Ale vlastně je to dobře – budu se do nich moci znovu nořit jako poprvé. A to je dar – objevovat znovu všechny ty krásné příběhy nedokonalých postav. Znovu se rozplakat, když je s poslední stránkou ztrácíme.
Silné, velkolepé a tolik živé.
Prostě dílo paní Mornštajnové.
Tak tenhle příběh mě bavil ze všech přečtených knih Mornštajnové nejvíc, ani nevím přesně čím to bylo. Tři generace a s nimi související životní trable, komplikované vztahy partnerské i rodinné. Prostě výborný!
Tato kniha od Mornštajnové patří k těm slabším. Čekala jsem strhující román jako byla Hana a dostala jsem červenou knihovnu. Což by mi nevadilo, pokud by byla kniha dobře napsaná, ale z některých přihlouplých dialogů a zbytečného sexismu mi bylo trapně. Prosím tohle ne.
Další Mornštajnová opět nezklamala, naopak mě překvapilo, jak nabitá knížka to byla. Skrývá příběh tří generací žen - Anny, Alžběty a Anežky, které prožiívají spoustu životních zvratů a čelí nelehkým situacím.
Já tyhle komorní romány o životě obyčejných lidí v Česku od Mornštajnové prostě můžu. Moc mě to bavilo, dozvěděla jsem spoustu drobností o životě v tehdejší době, jak se třeba knihy musely objednávat dopředu a nešlo jen tak nakráčet do knihkupectví a nějakou si pořídit nebo jaké rozpory byly mezi Němci a Čechy v pohraničí. Já určitě doporučuju, jen na mě ta knížka emocionálně asi nezapůsobila tolik, jako třeba Hana a Listopád, takže trochu ubírám na hodnocení.
4,5️
Anežka, dcera Alžběty a vnučka Anny, vypráví příběh. Příběh linoucí se přes tři generace, několik režimů a politických událostí, příběh jedné rodiny a blízkých rodinných přátel, kteří se postupem času rodinnými příslušníky doopravdy stali. Příběh o tom, že za rodinu se musí bojovat a že stojí za to, si udržet lásku. Ať jsou poměry, jaké jsou. Ať je první nebo druhá světová válka, ať vládnou komunisté nebo se v kraji (ale i srdcích - a myslích) rozlévá svoboda. Příběh o tom, že je důležité vědět, komu věřit a že si někdy člověk hřeje hada na prsou.
Slepá mapa je po Haně druhou knihou, kterou jsem od Aleny Mornštajnové četla. Natolik jsem si zamilovala styl paní spisovatelky, že si rozhodně pořídím i všechny ostatní její knihy. Naprosto úžasně, poutavě a s citem popisuje osudy a rozpoložení postav, čímž si mě úplně získala. Od čtení jsem se nedokázala odtrhnout, přečetla jsem ji jedním dechem. Připadala jsem si, jako bych seděla u Alžběty v kuchyni, jako bych se s Anežkou chodila starat o nemocné do Žlutého domu nebo zalévala květiny v patře jako Anna, když vyhlížela svého Antonína.
Doporučuji všem!!!
Kniha se čte skoro sama...zajímavé postavy se proplétají nevšedně všedními životními osudy, ztrácejí půdu pod nohama, začínají znovu, dělají chyby i šťastná rozhodnutí. Dotýkají se velkých dějin, ale nikoli fatalisticky nebo zoufale. I při zachycování těžkých dob je autorka tak nějak optimistická,a to je mi na jejím díle nesmírně sympatické.
Děj měl šťávu, příběh se nevlekl, mělo to odpich. Moc se mi to líbilo, zpočátku se mi pletla jména, ale brzy se čtenář zorientuje a nemůže přestat číst. Úžasná autorka. Doporučuji.
Po přečtení Slepé mapy mám pocit, že všechny ty postavy osobně znám, že jsem s nimi trávila čas a zažívala jejich životy. Celé vyprávění mě moc bavilo a knihu jsem si užila. Autorka má velký talent popisovat velmi pravdivě lidské osudy. Už se těším na další její knihu...
Po skvělé Haně jsem čekal něco stejně dokonalého, ale Slepá mapa patří do oblasti červené knihovny. Autorka posouvá po mapě kartičky se jmény postav, a každá skončí dříve nebo později v chlívečku Svatba nebo Krematorium. Je to čtivé, ale příšerně smutné a depresivní. Prožil jsem v reálném socíku dětství a mládí, a nebylo všechno špatné, mám na ty časy spoustu veselých vzpomínek. Naštěstí román končí optimisticky, což je samozřejmě pro červenou knihovnu standard.
Krásná kniha, tak trochu i smutná. Hezky jsem si početla. A k paní Mornštajnové se ráda vrátím.
Fú, koľko komentárov predo mnou, úctyhodné, zrejme je autorka hojne čítaná, snáď aj právom. Dozvedel som sa o nej z jedného rozhovoru v časopise a pomerne ma zaujal, preto som si zaumienil, že sa na ňu prizriem zbližša, napochodoval som do knihkupectva s úmyslom kúpiť si knihu Listopád, jej najnovší román, lenže ten nemali, zato mali Slepú mapu, jej prvé dielo a to ma zaujalo možno ešte viac, tak som kúpil. Dobre som spravil, Alena nerobí žiadne experimenty s formou, čo jej kvitujem, je to prirodzené rozprávanie, mapujúce osudy niekoľkých ľudí. Páčilo sa mi to, bolo to úprimné, pravdivé a skvelo čítavé. Asi si dám aj niečo iné od nej, už sa na to teším, hm...
Ano. Prostě ano. Paní Mornštajnová je pro mně top spisovatelka, která mi vždy pomůže ze čtecí krize. Píše tak lehce, tak poutavě, že se vždy ocitnu v prostředí o kterém píše, postavy se stanou i mými blízkými. Hltám každé písmenko, každé slovo. Slepá mapa byla poslední knihou od autorky, která mi chyběla přečíst, pevně doufám, že ta nová na sebe nenechá dlouho čekat.
Pani Mornstajnovou mam opravdu rada. Fascinuje me ta ruznorodost v jejim psani, ackoliv asi bychom vzdy poznali, ze je kniha jeji. Vypraveni vlastne o celem 20. století v 1 rodine me upoutalo od zacatku az do konce. Necekejte dechberouci strhujici zvraty, ale naprosto civilni, verohodne vypraveni, ktere vas bude zajimat, jako byste cetli nalezeny denik clena rodiny. Tahle kniha me proste dostala a ja porad premyslim, co me na ni tak uchvatilo… jestli to byly realisticke postavy nebo nelehky osud rodiny vyliceny bez jedine znamky patosu… nebo snad Alzbeta?
Po Haně a Tichých rocích má třetí přečtená autorčina kniha a také ta nejlepší!
Paní Mornštajnová je skvělá spisovateka.
Slepá mapa jako generační román tří žen na pozadí historických událostí je velmi poutavě napsaná a pohltila mě od samého začátku. Líbilo se mi, že kromě osudu tří hlavních postav Anny, Alžběty a Anežky, se autorka rozepisuje také o životních osudech postav vedlejších a dokáže vypsat jejich životní příběh jen na několika stránkách.
Všechny charaktery jsou uvěřitelně vykresleny se všemi svými kladnými i zápornými povahovými rysy. Slepá mapa je kniha velmi čtivá a lidská. Určitě doporučuji.
Již třetí setkání s Alenou Mornštajnovou, které je stejně tak výjimečné a precizně napsané jako Hana či Tiché roky.
Paní Mornštajnová je úžasná spisovatelka, která dokáže každého polapit do svých příběhových sítí a nepustí vás, dokud knihu nepřečtete až do samotného konce.
Bavilo mě sledovat psychologický vývoj jednotlivých postav a jejich osudy, které mnohdy nedopadly dobře nebo byl jejich život vyplněn pocitem strachu z něčeho, co nakonec nepřišlo, ačkoli na to postavy byli připraveny.
Miluji nostalgické příběhy plné zármutku a beznaděje se špetkou naděje v lepší zítřky, a proto mě ani tato kniha nemohla minout. Mohu jen doporučit. Mám v plánu si ještě přečíst Hotýlek a (konečně!) Listopád.
Knihu jsem poslouchala v její audioverzi, protože před zkouškami si číst nedovolím. Ale v autě aspoň využiju čas.
Musím říct, že se mi často nechtělo z auta vystoupit, a to jezdím přes 3 hod. přes celou republiku. Tolik k poutavosti.
Zbožňuji osobní příběhy na jejichž pozadí se odehrává dobový obraz. Takže když kniha obsahuje vyprávění tří generací, tak to dobové vykreslení zahrnuje celkem rozsáhlý obraz dob minulých.
A asi i proto, že sama pocházím ze Sudet, tak na mě kniha působila asi víc emočně než na ostatní čtenáře.
Velké plus vidím ve vývoji postav. Protože vykreslit postavu v rámci jejího dospívání a stárnutí není snadná věc a paní Mornštajnová si s tím poradila profesionálně.
Je pravda, že je to má první kniha od autorky a určitě ne poslední. Jedním slovem mě nadchla. Ta její ryzost, nenucenost, upřímnost písemného projevu. Vykreslení doby jaká byla. Problémů, které jsou proti těm dnešním nepředstavitelné. Skvělý počin.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Asi jsem od knihy čekala trochu více. Dobře se četla, děj hezky ubíhal, to ano. Na mě bylo v knize moc postav, místy jsem se ztrácela. Co se týká vztahů, žena a muž, hodně naivní až pohádkové. Velice úsměvně je zde popsáno soužití s kvartálním alkoholikem, pán jako by si chodil jen odskakovat na tenis po dobu 20 let a opětovně velice dobře fungoval ve všem, jako by se nechumelilo .Konec byl alespoň překvapením.