Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Olga Tokarczuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385820/bmid_svuj-vuz-i-pluh-ved-pres-kosti-mrtv-qrt-385820.jpg
4
559
559
Román Olgy Tokarczukové by bylo možno označit za „morální thriller“. Hlavní hrdinkou příběhu je Jana Dušejková, stavební inženýrka, která si musí vydělávat na živobytí jako učitelka angličtiny na škole v Kladské kotlině na česko-polském pomezí. V zimě pracuje také jako správkyně letních bytů. Její vášní je astrologie a nadevše miluje zvířata. Snaží se jim všemožně pomáhat a chránit je, bojuje proti lidem, kteří jim ubližují. Varuje před nerozvážným ničením přírody, vidí lidské osudy vepsané do hvězd. Patří k okruhu nadšených čtenářů anglického básníka Williama Blakea (název knihy je citát z jeho básně). Jednoho dne je Janin soused nalezen mrtvý. Následuje další vražda a pak další… Pytláci i významní členové společnosti záhadně umírají. Jen zvířata jsou němými svědky. Hrdinka o těchto vraždách něco ví, policie ji však neposlouchá — jenže Jana Dušejková dokáže číst ve hvězdách…... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2018
,
Host
Originální název:
Prowadź swój pług przez kości umarłych, 2009
více info...
Přidat komentář
I když mi ke konci knihy začalo být jasné, kdo je vrahem, chuť ze čtení mi to nezkazilo.
Tahle kniha není v první řadě detektivkou. Je spíš o touze po nápravě věcí, touze, která se stává pomstou.
Slibuji, že mrtvé budete nenávidět a bláznům fandit. Slibuji, že rozhodně nebudete mít mit pocit, že čtěte detektivku.
000nugatovej má fantasticky přesný komentář.
Vypravěčka je výborná mystifikátorka, co se jejích aktivit týče, miluju ji a její kamarády Mátohu, Diona, Borose a Dobrou zprávu. Popravdě, možná bych na jejím místě provedla něco podobně nepříčetného, protože vražda je vražda, natož takhle sprostá.
Moc se mi líbila ukázka těžkého života překladatelů - Blakeova báseň na straně 84.
Tohle dílo ve mně vzbudilo rozporuplné pocity. Chvílemi jsem myslela, že už knihu ani nedočtu, astrologické pasáže mě moc nebavily. Ale v závěru knihy zjistíte, že všechny ty, někdy zdlouhavé, popisy měly svůj důvod. A všechno se hezky propojí. Každopádně ve mně příběh vzbudil emoce a o to ve výsledku jde. Dneska asi vynechám maso k obědu.
Kniha, jejíž poselství a styl jsou zajímavé, ale chybělo mi tam něco, co by mě více připoutalo. Detektivka to není, protože vraha jednoduše odhalíme velmi brzy (a asi to byl i autorčin záměr), na filosofické zamyšlení je to zase trochu přízemní.
(SPOILER)
Dívali jste se někdy během vánoční procházky lidem do rozsvícených oken a představovali si harmonické poměry v domácnostech, které neznáte? Podobně se hlavní hrdinka dívá do české kotliny a idealizuje si Čechy.
Po dlouhé době mě zaujala beletrie. Nesmála jsem se, na rozdíl od některých databázníků mi nic nepřipadalo vtipné, naopak, se starou paní jsem cítila, a to nikoliv proto, že by mě zajímaly horoskopy, dokonce ani nenutím sousedy do vegetariánství. Její bezmoc z faktu, že si tolik lidí nechce připustit, že vražda je vražda (a tahle neochota je poslední roky vidět v dalších a dalších propukajících válečných konfliktech), je nakažlivá.
Doporučuji pokračovat v komentáři až po dočtení knížky.
Autorka po celou dobu popisuje potíže ženy trpící porfyrií, na "Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK" se může zvídavý čtenář seznámit s příznaky, které tuto nemoc doprovází, zde jen zmíním, že někteří jedinci mohou vykazovat známky psychiatrického onemocnění s agresivitou a halucinacemi. Tokarczuk tedy neudělá ze staré ženy blázna až na konci knihy, jak jsem tu v jednom příspěvku četla.
V mládí bych určitě vybrala jiný citát, ale ta doba je pryč, s tím neudělám nic. :-)
"Pro lidi v mém věku už nejsou na světě místa, která by milovali a kam by opravdu patřili. Přestala existovat místa dětství a mládí, vesnice, kam jsme jezdili na prázdniny, parky s nepohodlnými lavičkami, kde jsme prožívali první lásky, stará města, kovárny, domy. Ještě bolestnější je, zachovala-li se jejich vnější forma, protože pak tato místa připomínají skořápku, která už nic neobsahuje. Nemám se kam vrátit. Připomíná to vězení. Obzor toho, co vidím, jsou zdi mé cely. Za nimi existuje svět, který je cizí a nepatří mi. Takže pro lidi, jako jsem já, je možný jen svět teď a tady. Každé potom je nejisté, budoucnost je jen nevýrazně načrtnutá, připomíná přelud, který může být zničen jakýmkoli sebemenším pohybem vzduchu."
(Za)jímavý lyricko astrologicko detektivní příběh, kde je hlavní hrdinka nekompromisní astroložka a rozhodná "aktivistka".
Bavily mě velká písmena, která dle me naznacovala, ze nejen napr.nekdo je herece s velkym "h". Samozřejmě přesah do ochrany přírody, kterou hlavni postava miluju vic nez lidi. A moc se mi to líbilo. Nekdo by mohl rict, ze to prehanela, ale hranici si urcujeme jen my sami. Stejne tak bylo skvělé, jak se nevzdavala, jak si sla za svym. A velke "aha", nedelejme z lidi blazny jen proto, ze se chovaji a mysli jinak nez my. Velmi zajimava kniha.
Pouze čeština a polština znají pojem myslivec a spojují ho s myšlením. V ostatních jazycích je to zkrátka lovec, hunter, Jäger... Mám na ně pifku, protože za obcí zavřeli na noc po dobu 3 měsíců les a střílí přemnožené divočáky, co sem z Polska tahají prasečí mor. Jakým právem si dovolují vraždit živé Bytosti? Měl bych je vzít něčím po hlavě. A pak svou ženu, protože jestli muselo to nebohé Zvíře umřít kvůli tak přesušené pečeni, co jsem dostal dnes k obědu, nic jiného si nezaslouží. Také bych si pak měl najít v okolí nějakého štramáka, abych byl šíleným ekodivoženkám v okolí sympatičtější. Člověk je holt občas zvíře a společnost je krutá. Skoro jako příroda.
Nečetla jsem moc takových knih. Líbilo se mi, jak byly některé postavy a věci napsané s velkými písmeny, připadalo mi to jako dobrý způsob jak ukázat to, jak hlavní hrdinka a vypravěčka v jedné osobě přemýšlí. Díky tomu jsem měla celkem brzo podezření, kdo za tajemnými zločiny stojí, ale nějak mi to nevadilo. Prostředí, ve kterém se dej odehrává, mi přišlo zajímavé a stejně tak postavy a způsob Janina života. Dobrá, neobvyklá kniha.
Za mě kniha rozvláčná, děj nudný, konec překvapivý....Hlavní myšlenka, ale chválihodná. Chudácí zvířata, s tím souhlasím, náš svět je továrna na zpracování živých tvorů a všem to přijde normální...
Pro mě silný a působivý příběh vypovídající mnohé o vztahu lidstva k přírodě a živým tvorům. Zápletka možná trochu fantastická, rozuzlení nečekané (alespoň pro mě). Na druhou stranu si myslím, že snad jen šokujícím příběhem je možné zapůsobit natolik, aby si lidé uvědomili, že tahle planeta nepatří jen jim.
Trochu jiný typ literatury než na jaký jsem zvyklá. Nicméně kniha mi ukázala trochu jiný typ uvažování o světě než na jaký jsem zvyklá. Ze začátku jsem měla problém zvyknout si na jazykový styl autorky, ale časem to šlo. Konec mě trochu zklamal. Přišel mi moc zrychlený a až neuvěřitelný.
Mal som trochu iné očakávania od knihy, ktorá má byť akousi environmentálnou detektívkou. Hneď po prečítaní som si pozrel film, ktorý bol fajn. Kniha sa nečítala zle, ale miestami som sa nudil a na konci som ju už chcel rýchlo dočítať. ...
Má první kniha od autorky. Přiznám se,že jsem v druhé třetině přemýšlela,zda pokračovat ,má to být morální thriller a já měla pocit,že čtu sondu do nitra duševně nemocného člověka s tím,že o zmiňované zločiny az tak nejde a že vlastně asi není tak důležité,jestli se čtenář dozví pravdu. Nicméně je třeba vydržet! Protože to stojí za to!!!
Zaujímavá kniha plná veľmi zaujímavých myšlienok. Ale bohužiaľ ma to až tak nebavilo a čítanie som stále tak nejako podvedome odkladal. Možno za to môže tá komplikovanosť filozofických úvah, možno to, že pani Tokarczuk v mojom prípade ťala do živého a ako celoživotný mäsožrút a absolútny skeptik voči horoskopom /a veci podobným/ som nedokázal vo svojej hlave reagovať na jej trefné argumenty. A možno to len nebola správna voľba ako dovolenkové čítanie pri opaľovaní sa počas leta...
Opravdu velmi zvláštní kniha,moje prvni od této autorky.
Je plná zajímavých myšlenek a přirovnání.
Potřeba zaklesnout živá zvěrstva. Fauna volá po krvi fauna, lovu na nelidu - člověka.
Štítky knihy
vraždy zfilmováno zvířata, fauna polská literatura pytláci lesy astrologie rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2010 |  Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých |
| 2008 |  Běguni |
| 2016 | Knihy Jakubovy |
| 2007 | Pravěk a jiné časy |
| 2020 | Bizarní povídky |
Posloucháno na ČRo, paní Tokarczukovou už budu mít vždy spojenou s úžasnou Jitkou Smutnou. Bylo to tajemné, bizarní, zároveň naléhavě hutné.