Těžké duše
Iva Hadj Moussa
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542797/bmid_tezke-duse.jpg
4
174
174
ROMÁN O ŽIVOTNÍCH PŘEŠLAPECH, MUZICE A STŘETU BOOMERŮ S MLADOU GENERACÍ Johanesovi táhne na padesát. Živí se vyklízením bytů, má za sebou rozvod a ve střídavé péči dospívající dceru. A na krku jeden sexuální skandál. A především tři kamarády, s nimiž ho spojuje láska k heavy metalu i frustrace ze současného světa, kterému z různých důvodů přestávají rozumět. Johanesův stereotypní život, zaplněný tvrdou fyzickou prací a hospodským tlacháním, pravidelně narušuje jen dcera Žofie. Oč víc je nezkušená, o to progresivnější názory na otce a život jeho generace zastává. Zvlášť když Johanes nemá problém s konzumací masa a na ženy se pořád dívá jako na objekty. Horší ale je, že ani on sám se v sobě nevyzná — je jen obyčejný chlap, který souhrou nešťastných okolností tak trochu selhal, nebo zavrženíhodný sexuální predátor? A záleží víc na tom, jak se ke svému prohřešku postaví sám Johanes, jeho dcera, nebo snad celá společnost? A jak mu v tom všem pomáhá humor, nadhled — a taky znovuobjevená elektrická kytara?... celý text
Přidat komentář
Poslech v Audiotece mě dost bavil. Skoro padesátiletý chlap, který se občas zaobírá svou minulostí, ale jeho současný život je zdánlivě dost jednotvárný. Práce stěhováka, dospívající dcera ve střídavé péči, máma, která už žije ve svém světě mimo realitu, sousedka, kamarádi a jejich společná vášeň pro muziku. Tvrďák, ale ve skutečnosti citlivá duše. Nechybí tady humor, ale zároveň je tady i smutek, tak jak to v životě je.
Na rovinu - Havířovina se mi líbila o krapítek víc.
To ale neznamená, že mě tohle nebavilo, naopak. Moc oceňuju to, jak se autorce podařilo vykreslit duši stárnoucího bílého muže.
A co bych chtěla vyzdvihnout nejvíc je pochopení. Pochopení pro to, proč Johanes a spol. vidí svět takhle. I když třeba nesouzním, tak jsem to snad aspoň trochu pochopila. A moc se mi líbilo, že se Johanes snažil pochopit i svět Žofie.
Bezvadně napsané, díky! Autorka napsala knihu o stárnoucích mužích empaticky, s citem, přesto velmi vtipně, poutavě, bez zesměšňování a karikování. Užil jsem si to. Krásná práce, teď si na svůj long list musím dát Havířovinu a moc se na to těším.
Byť drsňáci, kniha krásně popisuje křehkost a citlivost všech členů skupiny. Huba plná keců, ale mrak životních mouder. Úplně vidím ty předsudky, které bych sama měla... U každého jinak, ale stejně - ty postavy jsou až archetypální. Ale Johannes, ten mě dojímal logicky nejvíc. Jeho vztah s dcerou je vyprávěn tak pravdivě, až to bolí. Ale tak jako hezky. Špatně se to popisuje, ale krásně čte.
I když rozhodně nejsem starší muž, tak tato sonda do jeho života se mi moc líbila. Postava se zajímavě potýkala s životem, který rozhodně nebyl jednoduchý. Navíc vztah s dcerou a jejich generační rozdíly byly svým způsobem poučné a mnohdy dojemné.
Ke knize samotné řeknu, že je smutná, místy dost depresivní a mnohdy až křehce dojemná, jako sám život. Je vidět, že autorka není jen životní teoretik a necucá si své postřehy z prstu. I když za sebou nemám sexuální delikt, nejsem rozvedený a nezemřela mi sestra, přesto jejímu Johanessovi v mnohém rozumím. Při čtení jsem si často říkal „ Ty vole Ivo, to je tak přesný.“ Ano, i muži mají své sny, strachy a fobie. A stárnoucí muži o to víc. „ Co já vůbec o dnešku vím? Nerozumím světu, ve kterým o sobě lidi uvažujou ,jako o něčem abstraktním, co se nedá nikam zařadit. Ani ženská, ani chlap, ani ryba, ani rak. Nerozumím světu, kde se musíte desetkrát rozmyslet, než ženský pochválíte šaty, a kde si dáváte pozor, jestli se jí do očí nedíváte moc dlouho. „ Johaness je normální chlap a já mu rozumím, stejně jako jeho frustraci ze sebe sama chápu i jeho komplikovaný vztah k dceři. „ Můžu ti nějak pomoct?“ Vysoukám ze sebe a potím se. Hlavně nic nepokazit. Ptát se, ale ne moc. Nehodnotit. Netlačit na pilu. „Snad to budu umět.“
Vlastně vůbec nechápu jak Iva Hadj Moussa dokázala tak perfektně vyhmátnou mužskou duši. Před tím prostě smekám. Ale abych nemlel jen o vztazích a duševních pochodech, které jsou logicky nedílnou součástí knihy. Velká část románu je věnována vzniku a klopýtavému znovuzrození Johanessovy kapely Heavy Souls.
I když i do hlavní postavy ještě generace schází, tak ji naprosto chápu(hlavně v otrávenosti z dnešního světa). Po přečtení mám dojem, že nejde ani o to, o čem sní stárnoucí bílí muži, jako spíše o zhodnocení dnešní mladé generace 15-25 let. Dalo by se říci, že tato generace má vše na co si ukáže, nebo na co si pomyslí, ale stejně jsou všichni v depresi a věčně nespokojeni.
Viz dvě věty z knihy: "Bejnamin totiž nejradši poslouchá člověka, co si říká Harry Styles. Příčina deprese je tedy už dávno objasněna..." to mluví prostě za vše.
4* a jdu na další knihy.
Jak tady čtu: pro někoho skvělý čtenářský zážitek, pro mě průměr, který fakt nemusím číst....
Mrdat, šoustat, chlastat....
Na knihu jsem se těšila a občas jsem se i zasmála.
Ale: 1.nevěřím, že autorka, žena, může věrohodně popsat mužské myšlení a prožívání
2. není mrdání, chlastání, žraní a prdění a metal pro lidský život trochu málo?
U některých autorů a knih nepoznám zda postavu psala žena či muž...
V této knize je hlavní postava muž- " metalista" i když se spisovatelka snaží myslet jako muž, někdy mi připadá že ji to moc nejde...Některé myšlenkové pochody Johanese jsou fakt " ženské "..
Jinak je to taková sonda do dnešní společnosti...
Těžké duše jsem bral jako oddechovku, že se zasměju nad stereotypy, ale autorka chce spíš řešit aktuální "závažná" témata mezigeneračního neporozumění, a k tomu se myslím odlehčený tón nehodí, pokud chtěla psát vážně a stereotypy bořit, tak je ve výsledku jen posiluje, pokud chtěla najít společnou řeč "otců a dětí", tak obhajuje mladí vpřed a boomery jen trpce toleruje, ale bez pardonu - viz onen "sexuální skandál": chce se asi poukázat na závažnost zneužívání mladých žen, a přitom úplně neodepsat hlavní postavu: podle mne nešlo o zneužití, ale zase jen o nedorozumění - když Johanes pochopil, že dívčiny signály vyhodnotil chybně, stáhl se - proč ale pak takovou bezvýznamnou událost berou všichni jeho kamarádi vážně? no, kdo byl někdy na metalovém koncertu, tak tam se zrovna nebalí ženský s galantností Oldřicha Nového...
vůbec mi líčení smýšlení nadšeného metalisty se všemi zasvěcenými odkazy přišlo, jako by autorka otevřela na wikipedii heslo "metal" a odtamtud čerpala reálie, jako by chtěla přiblížit čtenářům mimo tento hudební žánr aspoň základní atmosféru, ale vystupování nadšenců pak působí jako parodie, o to jsem víc překvapen, že autorka je dle svých slov nadšená blackmetalistka, fakt!? dialogy mezi kamarády působí strojeně, nevěrohodně, a ani bílou boomerovskou duši nevystihují
(SPOILER)
O čem sní stárnoucí muži? Jak lehce odhadnutelné... a nebo ne? Opravdu jsem se dobře bavila, i když v knize nejsou jen humorné scénky. Řekla bych, že autorce se opravdu podařil napsat příběh ze života a to, že takto jako žena dokázala vykreslit vyprávění z chlapského pohledu... klobouk dolů. Asi nejvíc se mi líbilo, že jsem opravdu cítila z knihy tu atmosféru daného okamžiku - pohodu s klukama na pivu, lásku a nejistotu při rozhovorech se Žofií i smutek z osudových ztrát a průšvihů. A že Johanes zachránil Sáru- tak za to má nespočet bodů navíc. Prostě příběh normálního chlapa se kterým se život nemazlil, ale který se pere dál. Celkem i ty vulgarismy byly na místě. Za mě 5* a doporučení.
(9/24)
Po Havířovině druhá kniha, ke které jsem se od této autorky dostal. Zprvu jsem bojoval s přesvědčením, že ženská spisovatelka nemůže takhle psát o pocitech muže v pokročilém věku. Že si tak trochu dělá z mužů prdel a že občas generalizuje. Nu, to že já bych si netroufl popisovat život ženy v nějakém románu neznamená, že tenhle přístup musí dopadnout špatně. Uvěřitelné, zábavné i inspirující čtení, které mne trefilo na několika místech docela přesně. Odpoutání od hektiky zářijových dnů jak se patří, děkuji!!!
Mé první setkání s autorkou a jsem mile překvapena. Musím se sice přiznat, že v knihách opravdu nemám ráda vulgarity a tak jsem byla ze začátku skeptická. Ale zvolila jsem audioknihu skvěle namluvenou Leošem Nohou a čím déle jsem poslouchala, tím víc jsem tomu přicházela na chuť. Ono se to k tomuhle stárnoucímu týpkovi fakt hodilo :) Bylo to vtipné, bylo to k zamyšlení a bylo to hodně realistické. A stejně jako ostatní čtenáři zde, přemýšlím, jak se autorce podařilo vystihnout myšlení chlapa a nakolik je to autentické :)
Těžké duše jsem cíleně sháněla, protože moje jediná dosavadní kniha autorky – Havířovina - mě příjemně překvapila a zaujala. Když jsem se s knihou konečně usadila a ponořila se do četby, cítila jsem zklamání. Vina je ovšem jen a pouze na mé straně, protože anotace je dostatečně výstižná a já jsem přece věděla, do čeho jdu. Jenže jsem stárnoucí – spíše stará – konvenční žena, která, ač se snažila, nenašla pro hlavního hrdinu mnoho pochopení. Číst o jeho pozdní metalové kariéře mě ale docela bavilo, o tom žádná, a vztah s dcerou byl také celkem trefně a hlavně humorně popsaný.
Netuším, nakolik je autorka schopná vcítit se do mužské mentality; podle pánských ohlasů tady na databázi soudím, že se jí to povedlo. Musím ovšem přiznat, že kniha byla napsána čtivě a potěšila mě i absence romantické linky, takže přečtení určitě nelituju. A největší překvápko: zaměstnání hlavního hrdiny. Vůbec jsem netušila, že bych si někoho takového mohla „objednat“!
Zpověď stárnoucího rockera. Padesátiletého, rozvedeného vyklízeče bytů s dospívající dcerou, kamarády holdujícími pivu a muzice jako on.
Ty jo, toto si čteš a říkáš si- vůbec ne pro mě. Dál nečtu.
Chyba! A to velká.
Nevím, jestli to způsobil přednes audioknihy, ale já jsem byla v škatulce spokojený čtenář každou minutu.
Jako pan Leoš Noha si mírně šlapal na jazyk, ty slova vyznívala ještě víc buranovsky a o jeho výslovnosti angličtiny taktně pomlčím.
Ale to k té knížce tak MOC sedělo!
Je to o chmurech, přešlapech, temných myšlenkách o životě. Ale taky o druhých šancích, teenegerech na facku a vtipných sexuálních pochodech v hlavě hrdiny příběhu.
Krátké kapitoly a svižně ubývající text jsou další jmenovatelé knihy.
Byl to pro mě hodně rázovitý kousek, určitě pro 18 plus a doporučuju, když chcete na chvilku vyjet z lajny historických generačních románů z pohraničí, apod. kterých člověk konzumuje mraky. Víme ;)
Johanesi, jsi fakt dobrej! Vtipnej, citlivej, ješitnej tak akorát. S takovými stárnoucími bílými muži by se nám to v reálu žilo! Jenže tys hrdina toliko literární.
Audiokniha :
Hezká odpočinková kniha, která mě pobavila a někdy jsem se s chutí i zasmála. Výborně načteno Leošem Nohou.
Tak nevím. Opravdu to vystihuje mužskou duši, když autorkou knihy je žena ? Zajímalo by mne, zda takto muži skutečně uvažují. Nic proti . Nějak takto si to představuji. Ale, je to skutečně pravda ? Nebo je to ještě horší? ( myslí jen na jedno ....)
Štítky knihy
Praha humor česká literatura ze života krize středního věku hard rock, heavy metal black metal generační rozdíly
Autorovy další knížky
| 2021 |  Démon ze sídliště |
| 2022 | Havířovina |
| 2020 | Šalina do stanice touha |
| 2024 |  Těžké duše |
| 2020 | Hlavně na to nemysli |
(SPOILER) No dobrý. Sice moc nechápu, jak může žena napsat knížku jen a jen z pohledu chlapa, ale vypadá to věrohodně. Sice jsem trochu ztratila iluze o mužské duši jako takové - fakt vám nejde o nic jinýho než si za....? :-D Ale hlavní postava má dost sympatických rysů, aby se jí to dalo prominout. Metal a to ještě dost vybraný jsem poslouchala možná jako puberťák, takže mě spíš zaujaly věci kolem vztahů a no a pak ty chlapský duše, samozřejmě. Takže směle 4*.
P.S.:Teda že ti chlapi ale nakonec docela vyměkli, že? :-D :-D