Tři jablka spadlá z nebe
Narine Abgarjan
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531669/bmid_tri-jablka-spadla-z-nebe-65c3d337444d1.png
4
421
421
Příběhy o síle lidského ducha, o oddanosti a ušlechtilosti, nenápadný bestseller o životě Arménů v zapadlé vesničce. Kdesi v horách je starobylá vesnička Maran. Dožívá tu jen pár starých lidí, kteří zde prožili celý život a jejichž rody sem patří odnepaměti. Nechtějí sejít do nížiny a opustit hroby svým blízkých. Poznáme maranské obyvatele a jejich často nelehké osudy. Například Anatolii Sevojancovou, která se jednoho dne přichystala na smrt a netušila, že ji ještě mnoho krásného čeká. Ukáže se, že nikdy nemáme přestat věřit, že dobro bude odměněno a zlo potrestáno. Nezkrácená verze podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Prostor v roce 2020. 1 audio CD... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Tympanum
Originální název:
С неба упали три яблока (S něba upali tri jabloka), 2015
Interpreti: Jana Štvrtecká
více info...
Přidat komentář
Život v arménské vesnici je těžký, plný zkoušek. Obyvatele stíhá jedna pohroma za druhou, vesnice pozvolna vymírá. Přesto je kniha plná naděje, přesvědčuje nás o tom, že zázraky se dějí, že nikdy není pozdě. Kdyby to šlo, dala bych daleko více hvězdiček. Úžasná kniha.
Velmi zvláštní kniha. Mám moc ráda tyhle pomalu plynoucí knihy. Jen jsem se tu občas ztrácela v jednotlivých postavách. Chvílemi mě přepadala chuť vyzkoušet si tenhle ryzí a veskrze složitý život. Tak krásně tu byl vykreslen. Moc děkuji za tuto knihu, přestože přiznávám, vybrala jsem si ji podle obalu
Čtivá knížečka o tragických osudech jedné vesnice, která postupně vymírá. Příběh je zahalen do lehkého mysticismu, s velkým důrazem na přírodu.
Tohle je nádhera. Pohlazení. Jedna z knih, ktera chyti a nepusti. Příběh jednoho neobycejneho mista a jeho obyvatel. Příběh tradic a nezdolneho lidu. Příběh ztrát a nálezů.
Román od arménské spisovatelky. Má 3 části (Pro toho, kdo viděl, Pro toho, kdo vyprávěl, Pro toho, kdo naslouchal).
Hlavní postavou je ANATOLIE, která se chystá na smrt. Příběh se odehrává vysoko v horách v kamenné vesnici Maran. S vnějším světem ji spojuje jen zastaralý telegraf a dlouhá strmá cesta klikatící se po svahu hory Maniš-kar. Román sleduje životní osudy několika obyvatel.
Je to příběh ze života, jak lidé žili v takových odlehlých vesnicích, kde se museli postarat sami o sebe. Měli hospodářství, pěstovali si svoje plodiny. Měli svoje zvyky. Věřili na sny, věštby, zázraky i prokletí. Do tohoto světa pronikají bouřlivé události 20. století – revoluce, hladomor, války.
Kniha se celkově četla dobře.
Román obsahuje prvky magického realismu.
Citát:
V zahálce a prázdnotě ztrácí život smysl. Život opravdu ztratí smysl právě v tu chvíli, kdy člověk přestane být pro ostatní užitečný.
Tři jablka spadlá z nebe mi dala zabrat. Zatímco Čtyři ženy a jeden pohřeb jsem přečetla jedním dechem, tady mě zhruba v půlce přepadla čtenářská krizka a já si s ní nevěděla rady. Rozečetla jsem pět knih, ale fakticky jsem nečetla žádnou, a pořád jsem pošilhávala po krásném malovaném „jablečném“ obalu a nevěřila jsem, že bychom se mohli takhle rozloučit. Už proto ne, že jsem měla za sebou kapitoly, v nichž Anatolie vedla a zvelebovala maranskou knihovnu!
Naštěstí se zhruba po dvou týdnech tahle patová situace zlomila a já jsem po večerech zase louskala sáhodlouhá souvětí s mnoha fascinujícími jmény (Jasaman, Ovanes, Magtachine, Voska, Šušanik, Mukuč Nemecanc a mnoho dalších) a s neuvěřitelnými příběhy. Sledovala jsem poněkud nechápavě názvy tří oddílů knihy, abych s doslovem konečně prozřela. A abych pochopila, že Narine Abgarjanová je spisovatelkou od pánaboha, ovšem bez Kateřiny Šímové bychom si my cizozemci její nadání nemohli vychutnat, takže velké poděkování.
„Jednou za dva tři roky Valinka vyprala vlněné přikrývky a znovu vyšívala slunce v jejich středu, na památku matky, sestry, bratrů a dětí, kteří odešli jako když písek proteče mezi prsty, do nebytí, na druhý konec vesmíru, který je před smrtelníky uzavřen na sedm velkých pečetí, každá pečeť je velká jako ouško jehly a těžká jako celá hora – není vidět, aby se dala otevřít, a nejde ji odsunout, aby se dalo projít.“
Laskavé vyprávění mi obalilo záložku tou nejvlídnější člověčinou... bylo fajn si nějaký ten moment posedět v té či oné chalupě... tiše přihlížet nekonečné houževnatosti a vesnické pospolitosti arménsky čarovného bytí... aneb... láska nechodí po horách, ale po lidech... a mnohdy ji ani zdánlivě smrtelné lože nezastaví... konejšivá poetika nevšedních všedností mi zanechala příjemně melancholický klid na duši... snad i trochu uchlácholila zoufalou mysl z dnešní tak nějak zrychlené a lidskost pozbývající doby.
Krásné čtení o hrozných časech a událostech. Narine Abgrajan je naprostý úkaz, jednou bych chtěla umět splétat věty jako ona. Lehce, malebně, poeticky, s nadějí ve smutku, s půvabem v bolesti.
Odkládám knihu s pocitem krasosmutnění. Než knihu vrátím do knihovny ještě si budu pročítat znova některé pasáže. Třeba : " Zpravidla nelítostný kousavý únor ukázal letos vlídnou tvář plnou sněhu. Mlčenlivá a ospalá rána , po uši zakutaná do šátků z rampouchů, nadcházela pozdě a neochotně rozháněla slabým dechem poslední noční mlhu. Kohouti křičeli málo a s nechutí...."
1.3.2024 podle knihy Přípitek předkům: Většina arménských pohádek končí. Z nebe spadla tři jablka. První pro toho kdo vyprávěl. Druhé pro toho kdo poslouchal. Třetí pro toho kdo pochopil.
Tak tuhle knížku jsem si opravdu vychutnala. Narine Abgarjan píše neuvěřitelně citlivě a poeticky. Příběh o přátelství, vzájemné pomoci a lásce se odehrává v jisté, obtížně dostupné, horské vesnici, kde se život s nikým nemazlí, lidé zde přijímají vše s pokorou, jsou spjati s přírodou a věří v mýty, kouzla a ctí tradice. Opravdu hezké čtení.
Příběh jakoby z jiného světa. Arménské lidové tradice, mytická témata, romantika, přátelství.
cituji. Z nebe spadla tři jablka - jedno pro toho, kdo to viděl, druhé pro toho, kdo to vyprávěl a třetí pro toho, kdo to všechno poslouchal.
Laskavy pribeh z armenske vesnice, kde stari lide ziji v souladu s prirodou, zazraky i mystikou prirody. Ve vesnici, ze ktere mladi lide odesli a kde se tem starym deji tragedie i zazraky zivota. Prestoze si uvedomuji, jak krasny pribeh to je, nemohu uplne rici, ze jsem byla pohlcena a nesdilim uplne nadseni ostatnich ctenaru. Nicmene to je jiz o osobnim vkusu kazdeho. Knihu rozhodne ke cteni doporucuji.
Krásné vyprávění o prostém a těžkém životě v jedné horské vesnicče. Vše je tak poutavě a barvitě popsané, že jsem měla velkou chuť žít na takovém místě.
Původně jsem chtěl dát jen 4 *, protože na mne v mojí malosti bylo v první půlce knihy moc jmen. Ale kdo viděl, musel předat vypravěči a já mohl poslouchat. A opravdu to zafungovalo. Hezké. Milé. Příběh který na Vás může dýchnout při procházce zapomenutou vsí, kde z kopřiv a náletů koukají jen pozůstatky obvodových zdí. A nemusí to být jenom v Arménii. Můžou to být sudety, může to být kdekoliv. Protože všude žili, žijí, lidé co věří ve štěstí.
Krásné čtení o nelehkém životě obyvatel jedné odlehlé vesnice v průběhu časů. Takový Gabriel Garcia Marquez na arménský způsob. Krásně napsaná kniha, moc hezky se čte.
Těším se, až se mi dostane do ruky další titul autorky.
To bylo tak krásné čtení! O životě, jak umí být krutý i štědrý, o opravdových lidech. Těžko se mi k tomu něco píše, knížka ve mě zanechala spoustu pocitů, které se špatně dávají do slov. A taky jakýsi klid, z té knížky dýchá...
Pomalé, odovzdané, prosté bytie ľudí žijúcich na kaukazskej hore, kde sa zotierajú rozdiely medzi realitami, tragédie i zázraky pretínajúce ich životy, úplne prirodzené poskytovanie si vzájomnej opory a pomoci.... toto bola tak nádherná knižka, veľmi ťažko sa mi odkladala. Býva tu porovnávaná s Márquezom, ale Sto rokov samoty je plná úletov, ktoré nemajú celkom zmysel, pričom v tejto sa veci medzi nebom a zemou vyskytujú úplne prirodzene, zapadajú do kontextu a dotvárajú celkovú atmosféru príbehu. Áno, je to doslova pohladenie po duši, no zároveň aj nasadzuje do hlavy provokatívnu myšlienku, otázku: čo je v živote dôležité?
Smutnou realitou Arménie inspirovaná kniha o zkouškách osudu a o naději protkaná kouzelnými bytostmi, duchy, věšteckým nadáním, ale taky recepty na jídla sváteční i všední. Docela neobvyklý literární počin.
Hvězdu ubírám za to fatalistické nastavení všech postav nepohnout se z místa, kde se stalo tolik tragédii.
Krásná kniha, nádherný jazyk, stylistika, přesto to všechno tak nějak hezky plyne a čte se to samo. Moc hezký zážitek.