Tři jablka spadlá z nebe
Narine Abgarjan
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531669/bmid_tri-jablka-spadla-z-nebe-65c3d337444d1.png
4
421
421
Příběhy o síle lidského ducha, o oddanosti a ušlechtilosti, nenápadný bestseller o životě Arménů v zapadlé vesničce. Kdesi v horách je starobylá vesnička Maran. Dožívá tu jen pár starých lidí, kteří zde prožili celý život a jejichž rody sem patří odnepaměti. Nechtějí sejít do nížiny a opustit hroby svým blízkých. Poznáme maranské obyvatele a jejich často nelehké osudy. Například Anatolii Sevojancovou, která se jednoho dne přichystala na smrt a netušila, že ji ještě mnoho krásného čeká. Ukáže se, že nikdy nemáme přestat věřit, že dobro bude odměněno a zlo potrestáno. Nezkrácená verze podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Prostor v roce 2020. 1 audio CD... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Tympanum
Originální název:
С неба упали три яблока (S něba upali tri jabloka), 2015
Interpreti: Jana Štvrtecká
více info...
Přidat komentář
Ach. Tahle knížka se mě dotkla u srdce. Tak krásný a kouzelný příběh. Ano, i smutný, ale zároveň je tam naděje. Výtečně napsáno.
Klidně by těch spadlých jablek mohlo být více, protože tahle kniha v sobě má vše, co (nejen) na literatuře miluji. Příběhy lidí žijící v horské vesnici, tajemnou mytologii, úctu k tradicím a přírodě. I drsné události jsou psány lehce, poeticky a s nadějí a já společnost povahově mladých starečků, jabloňového sadu, prasklin ve zdi a jiných osudových znamení po dočtení velmi nerada opouštím. No vůbec se mi nechce zpět.
Nejsem milovník magického realismu, ale tenhle příběh jedné neexistující arménské vesničky mě vážně dostal. Podle propagačních popisků jsem čekala něco úplně jiného, ale dostala příběh, který mě vtáhl a po dlouhé době je to beletrie, kterou můžu s čistým svědomím doporučovat (a vnucovat) svým přátelům.
Příjemné čtení. Jiná kultura, jiná doba, jiné problémy. Odpočinete si, i když se musíte trochu zamyslet. Pohlazení v hektické době.
Kniha je dobře psaná, ale tak smutná, že jsem ji musela odložit. Prostě na ni teď nemám dost odolnou psychiku.
Příběhy zapomenuté arménské vesnice, kde dožívá jen pár starých lidí, kteří zůstávají, protože tu zažili dobré i zlé a nechtějí opustit místo, kde leží hroby jejich blízkých. Vyprávění o tom, že i přes nepřízeň osudu, může přijít zázrak. Skvělá kniha.
Nikdy na nic není pozdě. A člověk by neměl vytěsňovat kouzelné jevy, i kdyby byly jen v naší hlavě. Život je pak bohatší i v největší chudobě. To jsem si z knihy odnesla.
Nadšená jsem ale byla i z popisu života neobyčejných obyčejných lidí a jejich souladu s přírodou.
Kniha plyne příjemným mírným tempem, na všechno jsem měla čas, abych si to vychutnala.
Literární lahůdka. Příběh z vesničky v Arménii, o tamních ženách a jejich těžkém (ale i krásném) životě. O vůli přežít a schopnosti radovat se z mála. Opravdu příjemné zpestření. Po přečtení knihy si teprve uvědomíte, jak je většina v současné době vydávaných knih "na jedno brdo".
Bylo to pěkný,moc pěkný.Sen nebo realita? Nebo obojí? Maran neexistuje,aspoň ne na mapě,ale může to být jakékoliv místo na Zemi.Vtipne byly překlady rodů,ovlivněné ruštinou.Bylo fajn být zpátky v Arménii,ikdyz o ní nebyla přímo řeč,vyjma jmen postav.
Ta jablka na obálce knihy, ta si mě pěkně přitáhla do vesničky kdesi v horách Arménie.
V horách se žije těžko, příroda vždy nespolupracuje s člověkem, vesnička se vylidňuje, ale stále žije. A já neviděna, tam žiju také s každou stránkou knihy.