Trójanky a jiné tragédie

22.02.2023

Perfektní překlad prof. Stiebitze.

31.01.2023

Klasika povinné četby.

02.08.2021

Spomedzi veľkej gréckej trojice bol pre mňa najmenej zaujímavý práve Eurípidés. Jeho knihy síce považujem za skvelé lekcie z etiky (grécka dráma a poézia bola považovaná za filozofiu) a za veľmi dobré drámy, avšak ako básnik ma vôbec nezaujal. Príčinou môže byť jeho prílišná "liberálnosť" a relativizácia a s tým súvisiaca profanizácia sveta, ktorá podľa mňa v tomto prípade oslabila práve tú poetickú silu. Pre mňa je teda Eurípidova "modernosť", o ktorej sa tak často hovorí, skôr na škodu. Pravdepodobne časom siahnem aj po zvyšných dvoch výberoch, ale nechám si ich až na záver, ako povinné čítanie. Spomedzi tohto výberu ma najviac zaujali:
- Trójanky - svojou bezútešnosťou a jednorozmernosťou až prekvapivo moderná dráma. Toto bol asi jediný moment, kedy zo mňa Eurípidés vydoloval silnú emóciu a kedy silou svojich obrazov dosiahol kvalít Sofokla a Aischyla. Dôvodom je aj to, že mi celá štruktúra pripomenula rituály plačiek a teda prenikala akýmsi nádychom mystiky. Ťažko povedať, či sa tu Eurípidés inšpiroval dobovými udalosťami, avšak tá relativizácia hrdinov Tróje bola rozhodne veľmi osviežujúca.
- Alkéstis - dráma zaujímavá najmä svojim etickým konfliktom, kde proti sebe stoja dve silné stanoviská. Admétos kritizuje otca za jeho neochotu obetovať sa zaňho, kvôli čomu zomrela jeho manželka Alkéstis, kdežto Feres nerozumie prečo by sa mal vôbec za niekoho obetovať, keďže všetko je to práve Admétova vina. Otvára to úchvatné otázky o hodnote staroby, o slobode a zodpovednosti, o vzťahu rodičov a detí a najmä o tom, za čo sa oplatí žiť a umierať. Dráma vhodná nielen pre milovníkov umenia, ale aj pre etikov a filozofov.
- Ifigénia v Aulide - zaujímavý vnútorný konflikt Agamemnóna, kde proti sebe bojujú politik a brat na jednej strane a manžel a otec na strane druhej. Jeho citový svet je tu odlišný ako u Aischyla, samotný Agamemnón vníma situáciu ako tragickú a ťažšie sa s ňou zmieruje. Mimoriadne silný je tu už ústredný motív "stretu" medzi nevinnosťou a krehkosťou Ifigénie a silou a brutalitou armády.

10.09.2020

(SPOILER) Vskutku pozoruhodné spektrum dramat.
- Alkéstis - meditace nad smrtí a životem. Alkéstis je mimořádná ve své ochotě zemřít za manžela, zatímco Admétos lpí na životě, byť to stojí jeho choť život. Zajímavý je vstup Fereův a jeho výtky synovi, že jeho vinou Alkéstis zemřela. Happyend s Héraklem trochu drama ničí - škoda.
- Médeia - vrcholné dílo, naprosto fascinující. Skvělý, shakespearovský začátek, jedinečná postava Médeiy, působivá gradace a strhující závěr. Opravdu velké dílo.
- Trójanky - něco, co nemá obdoby: série pohrom bez katarze a jediného světlého bodu. Eurípidés na nás nechává dopadat zlo války a my zjišťujeme, že nejde o Tróju, ale o všechny války a vraždění v dějinách. Zabití Astyanaxe je asi nejsilnější moment ve své naprosté zbytečnosti a patologické hlouposti.
- Ífigeneia v Aulidě - další z velkých ženských postav, i když zde velkou roli hraje i Klytaiméstra. Ífigenein přerod je jedním z největších překvapení děje. Zvláštní, že Agamemnón tolik nedojímá. Zajímavá je postava Achillea.
- Élektrá - tragédii zastiňuje skvělá trilogie Aischylova. Nicméně závěrečný dialog Klytaiméstry a Élektry je velmi působivý.
- Orestés - jakkoli by člověk chtěl být na Orestově straně, není to možné. Z člověka zápasícího kvůli vině se stává vraždící monstrum, které ani náhodou nepřemýšlí nad nějakou morálkou či ctí. Jedinou světlou pasáží je Tyndareův monolog, v němž brojí proti pomstě. Závěrečný zásah Foibův je skoro trapným vyústěním děje. Pozoruhodné je zdůvodnění Trójské války: "... Nevídanou krásou té tvé Heleny / v boj svedli řecká vojska s Frygy bohové / a na smrt poslali, neb chtěli očistit / zem od přemíry zpupných tvorů smrtelných." Nu, pěkně děkuji za takové bohy.
Z celého svazku svou kvalitou a účinkem vyniká Médeia, Trójanky a Ífigeneia v Aulidě.

12.04.2018

Nebylo to vůbec dlouhé a čtivé ... ten kdo má rád knihy od Euripida ... tak doporučuji.

20.09.2016

Opravdu skvostné dílo. Původně jsem četla kvůli Médeie, ale jsem vážně ráda, že jsem si přečetla celou knihu, protože Trójanky byly vskutku dokonalé. Já normálně taková depresivní díla moc nevyhledávám, protože se pokaždé rozbrečím (i tady jsem asi třetinu knihy probrečela...), ale tohle byla vážně moc pěkná tragédie. Moc se mi líbila i Ifigenie v Aulidě, postava Achillea mě tu dost pobavila - donutilo mě to přemýšlet, jak by jeho život vypadal, kdyby k žádné Trójské válce nedošlo, nebo kdyby byla Ifigenie sobečtější a neobětovala by se. Asi by to byl trochu větší happy end :) . Alkéstis byla poněkud podivná. Médeia pěkná. A musím souhlasit se starořeckými kritiky, že Elektra a Orestés jsou poněkud slabší. Ale celkově na mě kniha udělala vážně dobrý dojem. Moc doporučuji přečíst i samotnou předmluvu, která je vážně zajímavá.

13.01.2016

Zajímavé tragédie z dob antického Řecka. Všechna dramata se mi líbila, nejvíce asi Médeia. Euripidés měl na psaní opravdu talent. Čtyři sta stran může být pro někoho odstrašující, ale kniha je rozdělena na několik divadelních her, navíce zajímavých, které sami o sobě moc dlouhé nejsou, tudíž se to čte lehčeji, než se zdá.
Jen by se v překladu občas našlo pár chybně označených dialogů (jednou zaměnili osoby, párkrát zapomněli uvést, že mluví někdo jiný/další), ale naštěstí je jich jen pár.