Vegetariánka
Han Kang
Ten pocit syrového masa rozžvýkaného mezi mými zuby. Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální společnosti její náhlé vegetariánství a zejména neoblomný postoj, s jakým se vzepře svému muži i rodině, představuje pro její okolí ohromný šok. Jihokorejská autorka získala za román roku 2016 Mezinárodní Bookerovu cenu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , OdeonOriginální název:
채식주의자 (Čchesikdžuidža), 2007
více info...
Přidat komentář


Nějaký pátek jsem v Jižní Koreji žila, takže můžu s klidem říct, že se autorce podařilo perfektně vystihnout korejskou společnost, korejský myšlení i postavení žen. Kniha byla dobrá, jen bych mohla vynechat pasáž s pejskem..


Intenzivni, moderni, za hranou popisovaneho nasili, chvilemi mi pri cteni bylo az fyzicky spatne. Napsane je to velmi ctive, nicmene je to dost depresivni, nic pro citlive povahy, konec jsem probrecela.


Moje první setkání s korejskou literaturou. Ne že bych se nějak vyznala v jiných kulturních odvětvích odtud pocházejících. Po první části jsem se trochu lekla, že je to takové neukončené a začíná další podivnost. Hurá, bylo to pokračování z pohledu dalšího aktéra. Poslední část byla "krásná". Vše do sebe zapadlo. Technická poznámka - trochu mě mrzí (ne)kvalita papíru a něco chyb. S tím jsem se u Odeonu setkala poprvé.


Příběh ženy vzpírající se proti lidské existenci, která je příčinou utrpení druhých. I když zpočátku jsem nevěděl, co si mám o Jonghje myslet. Její motivace není příliš jasná, rozhodně to není nějaký uvědomělý postoj. Ale postupem času to čím dál víc dává smysl právě jako manifestace neuvědomělých, dlouho potlačovaných citů a potřeb. Vlastně je to mnohem hlubší a komplexnější, než jsem čekal.


Na můj vkus až příliš chladné a odtažité čtení, autorce se ale povedlo mě navnadit v první části, druhá část byla až snová a velmi na mě zapůsobila, už jenom kvůli ní stojí kniha za přečtení! Závěrečná část mi na mně nenechala žádný moc dojem.


Kniha naprosto splnila má očekávání (recenze v Respektu). Exotická,moderní, zvláštní, k zamyšlení. Lidská krutost ke zvířatům, křehkost lidské duše versus ustálené normy společnosti. Líbilo.


„Tato kniha není tím, čím se zdá a není o tom, o čem se zdá.“ Věta, která by měla stát na přebalu knihy, aby odradila lidi, pro které není určená (vegetariánství je tu prostředkem, nikoliv hlavmí, tématem).
Téma staré jako lidstvo samo, ovšem pojaté z originálního pohledu a dovedené do krajnosti (ovšem jedná se opravdu o krajnost, nebo jen další bod zlomu, který se zdá být nevyhnutelný?) je nejen zajímavě zpracováno, ale stává se i prubířským kamenem, pro svět, v němž se zdá být největší lidskou kvalitou tupost a agrese.
Patriarchální společnost, konvence, neschopnost sblížit se, přijmout sám sebe, potlačování pocitů a nevědomost v tomhle ohledu, neštěstí v manželství, násilí i to sexuální, osamění a únava ze života, který nenabízí nic navíc (opravdu je tohle všechno?) – to je jen pád dalších témat, kterými se kniha zabývá a ne jen povrchově.
Rozpory mezi vnitřním a vnějším já, které přerůstají do té míry, že již nemohou být potlačeny a krystalizují ve vzpouru. Ne, proti konvencím a společnosti, ale především proti vnějšímu já, které zrazuje více a bolestivěji, než rodina. Touha uniknout je pak jen smysluplným výsledkem.
A právě provedením úniku se Vegetariánka liší.
Jak jsem se již zmiňovala, tato kniha není pro každého a neměla by tak být vnímaná. Důležitou platformou pro porozumění a možnou polemiku s knihou je (dle mého názoru) zkušenost a vnímavost
Neboť jsou knihy, které promlouvají jen k určitým lidem a jen po určitý čas – za sebe můžu říct, že já jsem to štěstí měla, ale kdo ví, možná v jiném rozpoložení a v jiný čas bych ji odložila nedočtenou.


Věděla jsem, že to asi nebude kniha pro mě, ale chtěla jsem si ji přečíst. Dle očekávání mi nesedla. Nebavila mě.


Rozhodně nedoporučuju pro slabší a citlivé povahy. Tato kniha by měla mít na obálce trigger warning, že obsahuje drsný popis týrání psa. A rozhodně by neměla mít růžovou a nevinně vypadající obálku, která naprosto popírá ten děsivý obsah.

Tohle nebylo snadné čtení. Kniha je napsaná jiným stylem než na jaký jsme v Evropě zvyklí. Střídají se pomalé pasáže s rychlými dějovými skoky. Téma vnitřní nespokojenosti žen s realitou, do které se narodily s která přesahuje do těžké psychické patologie mě vnitřně hluboce zasáhlo. Občas mám jako matka a manželka podobný pocit zoufalství a nepochopení, i když jsem se na rozdíl od hrdinek vdávala z lásky.


Vegetariánka není ani tak o vegetariánství jako spíše o zdrženlivosti a vyhýbání se běžným aktivitám. Moje první kniha od asijského autora a musím říct, že se to dalo.

Knihu jsem v první třetině odložila.Myslím si, že jestli měla být v knize vypíchnuta problematika nesvobody a patriarchátu, nemusí se nutně odehrávat jen v exotickém asijském prostředí. Nepochopení a násilí na těch, kteří se odlišují nebo cíleně odmítají být součástí systému, se děje i u nás. Zavádějící je i název. Z mého pohledu nemá s vegetariánstvím nic společného. Mnohem výraznější je téma duševního onemocnění. Vegetariánství hlavní hrdinky je jen prostředkem.


Velmi čtivá a současně znepokojivá kniha. Kniha prostoupená samotou a neschopností přiblížit se, vytvořit si skutečně hluboký vztah k jinému člověku, a snahou tento vztah nahradit něčím jiným – bizarním splynutím s přírodou, fanatickým ponorem do práce a svých představ, fixací na dítě jako jedinou blízkou osobu. Člověk se neubrání myšlence, zda se jedná jen o výjimku, anebo poměrně častý jev v zemích Dálného východu, jako je právě Jižní Korea nebo Japonsko (tedy ne že by v tomto Evropa či Amerika byly o mnoho lépe). Navíc se tu naplno vykresluje, jak moc člověka ovlivní způsob výchovy ze strany rodičů, zejména manipulace, tyranie a násilí – často mu určí limity, které ani v dospělosti není schopen překonat.


Ze začátku jsem se nemohla začít,přečetla jsem pár stránek a knihu odložila,ale jakmile dej začal do sebe stále více zapadat,kniha byla těžko odložitelná...Je to těžké čtení,už tím co pod slupkou stránek představuje,a člověk si vlastně rady u nás neumí představit,že jinde jsou ty hodnoty jiné,že například ženy někde stále nemohou nahlas říkat vlastní názor,že stále žije patriarchat a ta,která se proti němu postaví,je odmítnuta hlavně těmi nejbližšími,což je velice špatně...


Po přečtení první části jsem se cítila lehce zmateně. Korejská kultura mi přisla vzdálená, jako kdyby to byla civilizace z jiné galaxie. Až groteskně pojatá scéna slavnostního rodinného oběda se natolik odlišovala od zažitých vzorů evropské kultury vybudované na křesťanských základech.
Mongolská skvrna, tato část byla nečekaná. Bizarní. Zatímco v první kapitole se představil manžel Jonghje, v druhé hraje hlavní roli manžel její sestry.
Hořící les zachycuje ženský pohled na život.
Příběh mi nejdřív připadal hodně vyšinutý, Ale během příběhu sestry Jonghje, jsem si uvědomila, že i když se navenek chovala "normálně", tak se ve svém prožívání velmi podobala své nemocné sestře. Vlastně celý svět je nemocný, uprostřed přelidněného světa se často cítíme sami. A tak nějak se nás cosi uvnitř snaží varovat a nasměrovat zpět k přírodě a vlastnímu nitru. K hledání cesty jak svůj život smysluplně prožít a ne jen vydržet.


Po povstání ve Kwangdžu v románu Kde kvete tráva přichází Han Kang s dalším silným a bolestným tématem Jižní Koree. Postavení žen v korejské společnosti vykreslené na příběhu dvou sester, které bojují samy se sebou, s muži ve svém okolí a snaží se najt cestu ven.

(SPOILER) Záměr autorky naprosto chápu. Poukázat na roli ženy v korejské společnosti. Text je čtivý a jednoduchý. Co se týče časové a prostorové stránky, je to naprosto srozumitelné a přehledné. Hlavní postavu (vegetariánku) nahlížíme ze tří různých úhlů pohledu, což přidává další rozměr tomu, co chtěla autorka čtenářům sdělit a jaká témata otvírat - to, že se lidé občas snaží ostatní kolem sebe zaškatulkovat do svých představ o tom, jak by se měli chovat nebo jak by měli vypadat. Jakmile někdo vybočuje z těchto osobních nebo společností diktovaných představ, tak nás to může rozhodit, naštvat a snažíme se je do škatulky násilím nacpat (jako se snažil otec nacpat vegetariánce do pusy maso). Tím autorka zřejmě oklikou naráží na zmíněné role žen v korejské společnosti. Další rovinou je vegetariánství, sexualita, rodinné vztahy apod. Každopádně doslov tyto roviny vysvětluje (někdy v textu autor doslovu vidí možná trochu víc, než na co autorka knihy reálně svým dílem stačila dosáhnout). První třetina knihy je dobrá - tajemná, napínavá, gradující, atmosférická. Další dvě třetiny jsou už roztahané a často jsem se nudil a četbu zrychloval. Katarze postav na konci mohla být lépe vypointovaná.


Je to depresivní čtení o sebevraždě, ale dobře a hluboce napsané. Probírají se zde vážná téma jako je patriarchát v zemi o které čech skoro nic neví, ztráta vlastní identity - odosobnění se, traumatické dětství díky kulturním zvykům a zela apatické odevzdání se všemu jen aby žena zachránila alespoň svoji duši. Duši, která je bolavá nemocná a pro její okolí v podstatě šílená, ale pro hlavní postavu nakonec konečně svobodná. Kniha se mi opravdu velmi líbila a doporučuji ji všem, kteří mají rádi hlubší psaní...
Štítky knihy
zfilmováno vegetariánství Korea životní styl mezilidské vztahy korejská literatura jídlo hladovění duševní poruchy, duševní nemoci Bookerova cena hledáni sebe samaAutorovy další knížky
2018 | ![]() |
2019 | ![]() |
2025 | ![]() |
2023 | ![]() |
Knihu bych hodnotila jinak, nebýt poslední části - sestry (nějak mi to zkazilo celkový dojem z knihy - bohužel). Kniha, ale stojí za přečtení.