Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3880
3880
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Pardon ale tenhle hype okolo Vran opravdu nechápu. Od půlky jsem se šíleně nudila, postavy a celkový styl psaní i děj naprosto nedopracované a k tomu se to snaží o strašně poetický konec, přičemž pasáže s vránami jsou od začátku úplně mimo. Ne, prostě ne. Jsem z toho zklamaná a naštvaná.
Jediné co, tak se to rychle čte. Konec. Tečka. Ne.
Tato kniha se mi natolik líbila, že jsem si pořídila i audioknihu. To dělám málokdy - vyberu si jednu z verzí. V tomto případě jsem si vychutnala obě dvě.
Když má rodič jedno dítě radši než druhé nebo když je mezi sebou srovnává a dává jedno druhému za příklad, je to vždycky obrovská chyba.
Toto je opravdu velice silná kniha. Nabitá emocemi a špatnými očekáváními, které se z velké části vyplní. Velmi bych si však přála, aby poslední odstavec patřil jednomu z rodičů, abych se dozvěděla jejich pocity, které byly až do konce strašně nepochopitelné.
Uff, tak tohle bylo opravdu náročné čtení. Vzbudilo to ve mně hodně pocitů a emocí. Opravdu neskutečně silná kniha se smutným koncem...
Hodně silná kniha. Překvapilo mě, jak reálně na mě postavy i samotný příběh působily. Zaujalo mě, že je kniha psána ze dvou pohledů - a o to lépe jsem si mohla udělat názor na Bářinu matku, jejíž chování doteď absolutně nepobírám...
Uf, tak tohle je opravdu psycho. Pedantská máma, která preferuje tu "hodnější" a ta druhá je pro ni absolutní nula. Táta absolutní podpantoflák, který dokáže holku jenom zbít aby měl pokoj od řvaní své manželky. Jak smutné počtení. Barča nemá nikoho kdo by jí rozuměl, snad jen Frodo a jeho maminka. Chudák holka, sama na celém světě.
Masakr. Mě osobně vedla kniha k zamyšlení nebo spíš k utvrzení v tom, že je důležité snažit se děti pochopit - zjistit motivaci jejich jednání, i když se nám rodičům zdá na první pohled jejich jednání nepřijatelné a máme tendenci je okamžitě odsoudit... Troufám si říct, že taková - píp - jako matka v knize určitě nejsem, ale v té empatii mám mezery. Když pominu ten očividný psychický i fyzický teror, hodně na mě zapůsobila osamělost hlavní hrdinky. Neměla opravdu nikoho, kdo by jí rozuměl. Je mi z toho smutno.
Tak silný příběh, že když jsem knížku dočetla, bylo mi úzko, kterou nějakou chvíli trvalo. Autorka střídá pohled matky i dcery. Kniha je stručná a výstižná, končí tam, kde končit má, protože ne vše má šťastný konec.
(SPOILER) Recenze jsem nečetla a knížku jsem zhltla za dva večery. Masakr, pod fasádou šťastné rodinky probíhá psychické i fyzické týrání mladší dcery. Zdařilá sonda do rodinného života a docela drsný podnět k zamyšlení.
Vrány vlastně vůbec nejsou špatné, jen jsem měla podle recenzí obrovská očekávání, a tak jsem trošičku zklamaná. I tak by ale dle mého bylo nespravedlivé dát knížce méně než plné hodnocení.
(SPOILER) Dámy a pánové, tohle byl hnus. Tím nemyslím knihu jako takovou, ta byla skvěle napsaná (tím rozuměj depresivní, skličující a znepokojivá), ale to poselství. Po celou dobu četby mnou probublával bezmocný vztek a chtěla jsem té svini, kterou z pro mě nepochopitelných důvodů titulují slovem "mamka", nakopat prdel a shodit ji z mostu dolů, aby ji tam rozjezdily kamiony. Fotr zbabělec, matka obsesivně zatížená na pořádek a donekonečna upřednostňující starší dceru před tou mladší. A ta (Bára) bezelstně se pokoušející vše urovnat, "napravit se" (ačkoli nic z toho, za co dostala seřvák nebo výprask, nebyla její vina), ukazující naivní radost pokaždé, když ji učitelé za něco pochválili, protože doma na ni buď srali, nebo ji rovnali do latě. Typická rodinka, co na první pohled působí "idylicky" a těžce normálně, ale v podstatě je prohnilá, ztrouchnivělá a rozpadlá. Rodiče se nenávidí, matka trpí představou, že všechno dělá sama a ostatní by se před ní měli klanět, ve skutečnosti dělá hovno, akorát všechny úkoluje a řve. Fotr má svý starý plný zuby (N.E.D.I.V.Í.M.S.E.!), radši je venku než doma a v návalu vzteku a nenávisti, které cítí k manželce, mlátí nevinnou dceru. Starší Kačena byla taky na pěst, ta by si ten vejprask zasloužila doopravdy. Chudák Bára. Ten konec to zabil úplně - člověk by fakt zabrečel nad tím, v čem některé ty nebohé děti vyrůstají.
Knížka mě velice překvapila. Děj krásně ubíhá a i téma, které zpracovává je velice zajímavé.
Drsné upřednostňování jedné dcery před druhou. Zůstal ve mně pocit hnusu z lidí, kteří si vybíjejí svou zlost na dítěti. Hodně jsem přemýšlela, pro koho je kniha určená, pro dospělé, pro mládež? Nevím, zda bych chtěla, aby tuto knihu četly mé dvanáctileté dcery.
Malá, útlá kniha, ze které je smutno. Báry mi bylo strašně líto. Zajímavé je, jak je popsáno, jak stejnou situaci vnímá dítě, jak dospělý. Ale ta matka..fuj.
Krátká hutná ilustrace jedné nepovedené rodiny.
Hodně působivé, já nepotřebovala rozbory, proč se kdo jak chová, prostě ta rodinná konverzace byla sama o sobě děsivá. Tady nebylo třeba vysvětlování, naopak.
Přišlo mi to skutečné a uvěřitelné, jen mi trochu drhla ta představa tak primitivní a povrchní knihovnice, přece jen jsem si představovala jinou sociální či profesní skupinu. No a otcovo zvláštní chování v druhé části příběhu, to už tu být nemuselo, úplně by stačilo to ostatní…
Původně jsem chtěla dát za čtyři, ale na rozdíl od jiných obdobných knih (např. Anežka V. Hanišové), mi prostě tohle hodně chytlo za srdce, Bára byla tak moc skutečná. Dvanáctiletá holka z masa a krve, ne jen srdceryvný příběh na papíře. A matka na zabití, přičemž i když její chování bylo hrůzostrašné, pro mě stále věrohodné a vlastně nepřehnané.
A taky mě vzala i ta bezmoc, pomoc okolí byla problematická, protože nakonec týrání duševní, ač mnohdy horší než zjevné násilí, je těžko odhalitelné a prokazatelné…
Krátké, ale drsné. Smutný příběh o nevyřčených slovech a naopak až moc vyřčených. Neuznání viny ze strany rodiče a házení vše na dceru. Tahle kniha byla až moc realistická. Až moc smutná. Skvěle napsané, poklona autorce.
Moc mě zaujalo téma, takže jsem si pro ni musela běžet do knihovny. Jakmile jsem přišla domů, řekla jsem si, že si jen tak na zkoušku přečtu pár stránek. No a z pár stran se během dvou hodinek vyklubala celá kniha.
Největší pohon při čtení byly za mě rozzlobenost a neklid. Když jsem četla za matku, tak jsem nasupeně přetáčela stránky a chtěla vědět, co bude dál. Za to Barča si mě získala hned. Nebylo pro mě vůbec těžké s Bárou soucítit, dýchat a žít. Zasáhla na citlivých místech a díky této knize jsem si uvědomila, jak je moje maminka zlatá. Díky za tebe, mami.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Skrýt reklamy
Výborně napsaná kniha, která se prostě musí čtenáře dotknout. Život běžné, normální rodiny, kde rodiče své dítě (víceméně) nijak fyzicky netýrají, neuvěřitelně mu však ubližují svým nepochopením a nespravedlivostí. Zajímavé je zde vše pozorovat z pohledu matky, která si není žádného svého pochybení absolutně vědoma. Poučné pro všechny rodiče.