Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3880
3880
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Přelouskáno rychle a jedním dechem. Není to komplikované čtení, ani nic, u čeho si člověk bude lámat hlavu nad zápletkou, ale nad psychologií příběhu kroutit hlavou. Smutné na tom je, že takových dětí a matek jsou na světě mraky. A ruku na srdce, kdo z nás nezná nikoho, kdo by si podobným dětstvím neprošel ......
Přečteno za jeden den, z knížky mám husí kůži a pocit marnosti....kolik takových Bár na světě je.. též mám 2 dcery, ale tu ženskou, kterou v knížce nazývají mamka, absolutně, ani trošičku nedokážu pochopit. Dnes se mi nebude usínat snadno.
Kniha byla opravdu syrová, přečteno za jedno odpoledne. Příběh odkrývá, co může pociťovat dítě za zdmi domu, v níž žije zdánlivě obyčejná rodina. Pořádkem posedlá matka, slabošský otec a do toho starší sestra, která si ráda "přisadí", aby se zavděčila rodičům. Holka, která je vlastně bohém, je tu jaksi ztracená.
Přečteno jedním dechem za jeden den. Smutné čtení. Přemýšlím, jestli ve skutečnosti rodič dokáže tak moc nadržovat jednomu dítěti a z druhého mít obětního beránka, na kterém si vybíjí frustraci...
Moc jsem Báře fandila, aby příště dobrý úmysl nedopadl špatně...Nebo alespoň nevyvolal nepřiměřenou reakci...A aby si získala i svou rodinu aspoň přes výtvarné úspěchy...
Jak již bylo zmíněno, střídání vypravěčů dává čtenáři možnost vidět danou situaci ze 2 úhlů, za což dávám plusove body :)
Kdyby jsem věděla přesněji o čem kniha vypráví, ani se do čtení nepustím. Nemám ráda týrání dětí, ať už fyzické či psychické, protěžování jedné dcery nad druhou. Za zajímavou považuji rovinu vyprávění - střídání vyprávění dcery x matky.
Dobře se četla. Zajímavé střídání z pohledu matky a dcery. Připomnělo mi to mě. Klidně mohla být delší a propracovanější více do hloubky.
Co na to říct,jestli jste někdy dali svému dítku na zadek a pak si přečetli tohle,budete mít pocit, že jste nejhorší matka na světě ... Kniha se čte sama a rychle a zanechá stopu ....
Velmi čtivě napsáno. Příběh je skličující, naléhavý, smutný.
O hvězdičku méně dávám, protože si myslím, že to chtělo rozepsat na větším prostoru. Ale možná určitá úsečnost toho příběhu vytvoŕila správný pocit zoufalství v ději.
Dobře se to četlo. Bylo to napínavé, člověk se do hlavních postav mohl vžít a spoluprožívat to s hlavní hrdinkou. Škoda, že to nebylo psané také z pohledu táty/muže, to by mohlo být také zajímavé.
Jinak Petra Dvořáková má výborný styl psaní, který mě už zaujal v Chirurgovi a v Síti.
Mohlo to být i delší, autorka si mohla s příběhy dál pohrát.
Díky za kvalitní čtení.
Celé dva dny čtení a následně i po dočtení to byla depka černá stejně jako ty vrány, které celou knihou prostupují.
Některé ženy by matkami zkrátka být neměly! Každému někdy vypění nervy, děti umí člověka vytočit do běla, to si všechno uvědomuji (ačkoliv matka zatím nejsem), ale tohle bylo o něčem jiném...
Trnula jsem hrůzou, kdykoliv se Bára opět do něčeho pustila a nejhorší na tom bylo, že v 99% to dělala s dobrými úmysly.
A nejhorší je, že se v některých rodinách opravdu takhle žije! Vůbec si to nedokážu představit, jaké to musí být. Já měla štěstí na milující mamku (i když samozřejmě taky někdy vyletěla), ale až takhle zpětně si uvědomuji, jaké jsem měla štěstí... A to nejmenší, co můžu udělat, je, že se budu snažit, aby moje děti nic takového, jako je popsáno v knížce, nezažili...
Jazyková úroveň jednotlivých postav mi také úplně nesedla, na druhou stranu jsem musela přiznat, že díky tomu byly jednotlivé monology a dialogy opravdovější, skutečnější, osobitější...
Nesmím zapomenout zmínit nádherné ilustrace!!
Přečteno jedním dechem, jako pro matku dcer a navíc stejně starých, to pro mne bylo velmi zasahující, depresivní, k zamyšlení. Velmi zajímavé dílo!
Tak tohle byla solidní deprese. Popravdě, ani několik dní po dočtení nenacházím správná slova k tomuto příběhu a vlastně ani nevím, jak jej hodnotit. Ano, je to syrové, drsné a depresivní. Pro někoho možná nechutné a nepochopitelné. Pro jiného třeba taky "normální"... těžko říct. Tady u této knihy naprosto chápu tak rozporuplné recenze.
Já však hodnotím vysoko a to z důvodu, že konečně ,,o tom" někdo píše natvrdo. O tom, jak to ve skutečnosti v některých rodinách opravdu chodí. Někteří rodiče si léčí své komplexy na vlastních dětech... o tom, že pokud jejich dítě jakkoli vyčnívá, je to hned špatně... a běda, jakmile má jiné zájmy než jeho rodiče... čím větší snaha, tím hůře pro všechny..
Tato útlá kniha je především plná emocí a zmatených pocitů osamělé dospívající dívky. Rozhodně to není čtení pro každého ale za sebe ji všem doporučuji. Počet stran je přesně tak akorát. Víc už bych nesnesla...
To co autorka dokázala vytvořit na tak malém prostoru je neuvěřitelné.
Kniha je depresivní, smutná, děsivá a rozhodně nezapomenutelná.
Příběh sledujeme pohledem dvou postav a to dvanáctileté Báry a její matky. Už od první stránky je jasné, že je něco špatně, když jednu svou dceru oslovuje neustále Katuško a druhou Baruno.
Hlavním námětem této knihy je upřednostňování rodičů jednoho dítěte před druhým. Bylo mi moc líto, jak se k Báře její rodiče a vlastně i sestra chovali. V knize se nachází i násilí páchané na dítěti.
5/5 Je to má první knížka od autorky a rozhodně ne poslední. Přečetla jsem ji za jeden den.
Rozhodně doporučuji.
Až na pár výjimek české spisovatele nevyhledávám, tak pro mě tato kniha byla spíše příjemným překvapením. Námět byl zajímavý, ale jak píše twigxi uvítala bych hlubší zpracování tohoto tématu. Myslím, že prostoru k tomu bylo hodně.
Napsano je to ctive, precetla jsem za jediny den a je fakt, ze jsem se od ni nemohla odtrhnout. Moc me zaujaly i ilustrace, ty me ke knize vlastne pritahly. Ale tim asi muj vycet pozitiv konci.
Nelibilo se mi cernobile vykresleni postav. Dej se mi zdal plochy a moc nevim, co si jako ctenar z knihy mam odnest, krome horkeho pocitu. Zaver me nedojal, protoze jsem si k zadne postave nevytvorila vztah a prisel mi tam dost na silu. Vadi mi, ze jsme se nedozvedeli co stalo za chovanim postav. Pripadalo mi, ze si autorka psala asi jen tak bez nejake koncepce. Pasaze s vranami jsem asi nepochopila, pripadaly mi, ze se tam vubec nehodi.
Celkove knize proste neco chybelo. Jako by byla napsana narychlo. Nechapu ten povyk kolem knihy a prehnane jasajici recenze. Ale sto lidi, sto chuti...
Wau. Kouzlo této knihy tkví ve zdánlivě jednoduchém příběhu, v příběhu, jehož tisíce parafrází můžeme nalézt ve svém vlastním okolí. Od začátku mi bylo jasné, že to směruje k jen jednomu konci. A byla jsem "ráda", že to dopadlo, celý příběh se tím logicky uzavřel a dostal ještě větší hloubku, jako bonus vystavěl své malé Memento mori. Tahle kniha, ve mě rezonuje celý den a ještě dlouho bude. To je známka dobrého příběhu.
Kniha se četla sama, nemohla jsem se od ní odpoutat. Vzpomněla jsem si na své dospívání a kladla si otázku, jak se asi cítí mé děti, když s nimi řeším problémy či starosti. Konec moc narychlo.
Velmi depresivní příběh, už dlouho mi nebylo z nějaké představy tak moc do breku... Pohled na konkrétní “problémy” ze strany Báry a ze strany její mámy nejspíš způsobil onu smutnou autentičnost.
Takto to dopadá, když mají děti zakomplexovaní rodiče, co si na nich léčí svoje vlastní křivdy.
Z tohoto příběhu mi bylo úzko. Úplně jsem se vrátila do dob své puberty, kdy mi přišlo, že celý svět je proti mě a každý má radši mého mladšího bratra. Ve Vránách mě hrozně rozčilovala Bářina máma, která byla taková jednoduchá.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Skrýt reklamy
Není mi moc jasné, komu je vlastně novela Vrány určená, jestli jde o knihu pro mládež nebo pro dospělé. Jednoduchý, černobílý styl do reálu převedené pohádky o maceše by napovídal spíš čtení pro mladší čtenáře, ale tam si zas nejsem jistá, zda jsou schopni dešifrovat příčiny "zla", proč se matka chová jak se chová ... ano, její postava je hodně černobílá, ale pro mne bohužel naprosto uvěřitelná a ani zrovna zřídkavá (a to téměř do detailů, např. jedna starší dáma z mého blízkého okolí titulující své oblíbené/neoblíbené celebrity Helenka a Lucina) - jen naštěstí bez těch fatálních důsledků. Ta slepota matčina přesvědčení o správnosti vlastního vidění světa byla pro mne asi nejpůsobivější z celé knihy, takže pokud byl smyslem této knihy nějaký apel nebo varování dospělým a rodičům, zřejmě se to povedlo. I když (čistě podle mých preferencí a za předpokladu, že je to psáno pro dospělé) k témuž šlo dojít i bez podsouvání a citového "nátlaku", jako neopodstatněné kudrlinky s vránami a bohužel předvídatelný závěr.